61 A 20/2021

Rubrum

č. j. 61 A 20/2021 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: S. D., narozený dne X státní příslušnost X pobytem X zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2021, čj. MV-18095-7/SO-2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2021, čj. MV-18095-7/SO-2021, a usnesení Ministerstva vnitra ze dne 13. 11. 2020, čj. OAM-36245-5/DP-2020, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 2 61A 20/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce pobýval v České republice na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020.

2. Dne 28. 8. 2020 žalobce podal na pobočce České pošty žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Ministerstvu vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) byla žádost doručena dne 18. 9. 2020.

3. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 13. 11. 2020, čj. OAM-36245-5/DP-2020, zastavil řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce podal žádost o prodloužení v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Ačkoliv podal žádost na poště dne 28. 8. 2020, adresoval ji sám sobě. Správnímu orgánu prvního stupně proto byla doručena až dne 18. 9. 2020. K tomu, aby bylo možné lhůtu považovat za zachovanou, je nutné, aby byly splněny mj. podmínky podle § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců, tedy i podmínka, aby byla posledního dne lhůty na poště podaná zásilka (žádost) adresovaná správnímu orgánu prvního stupně.

4. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 24. 5. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce nejprve uvedl, že se domnívá, že napadeným rozhodnutím byl porušen § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4 a § 52 správního řádu.

7. Napadené rozhodnutí také označil za nicotné, neboť trpí vadami, pro které nemůže být považováno za rozhodnutí správního orgánu.

8. Dále uvedl, že se neztotožňuje s postupem žalované. Je přesvědčen, že správní orgán prvního stupně mohl postupovat odlišným způsobem, neboť mu v obdobných případech je zákonem dán prostor pro uvážení. Žalovaná v tomto kontextu nedostatečně zjistila skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Poukázal na správně vyplněný podací lístek, který přiložil k žalobě. Pracovník pošty je povinen zkontrolovat, zda údaje na podacím lístku odpovídají údajům uvedeným na obálce poštovní zásilky. Fakt, že disponuje podacím lístkem, pro něj značí, že unesl důkazní břemeno ohledně včas podaného podání. Je přesvědčen, že v dané podobě zásilka neměla být vůbec vypravena, neboť nutně nekorespondovala se stavem věci. Žalovaná se však zjevným rozporem mezi údaji uvedenými na podacím lístku a údaji uvedenými na obálce, v níž zasílal svou žádost, nezabývala. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 3 61A 20/2021 9. Poukázal na to, že zásilka tedy byla „vrácena“ žalované (resp. správnímu orgánu prvního stupně), jako zásilka, kterou nebylo možné doručit a žalovaná ji zaevidovala jako podání, které bylo učiněné opožděně (tedy po zákonné lhůtě). Právě tento postup považuje za nesprávný a nezákonný. Poukázal na § 40 odst. 1 správního řádu, podle nějž je lhůta zachována, jestliže byla v poslední den lhůty podána k poštovní přepravě. Dále poukázal na povinnost správních orgánů zjistit všechny důležité okolnosti. Uvedl, že v řízení na prvním stupni je koncentrace řízení omezená. Koncentrací nesmí být ohrožen účel řízení a naopak se jedná o konkretizaci možnosti správního orgánu určit účastníkovi přiměřenou lhůtu k provedení úkonu (§ 39 odst. 1 správního řádu). Zmeškání lhůty lze prominout a je povinností správního orgánu zjistit všechny relevantní okolnosti rozhodné pro posouzení (odkázal na: J. Vedral. Správní řád komentář. II. vydání. Praha: Polygon, 2012). Žalovaná však všechny rozhodné okolnosti nezjistila.

10. Závěrem navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců, z nějž jednoznačně plyne, že zásilka musí být poslední den lhůty zaslána správnímu orgánu prvního stupně, aby byla lhůta zachována. Žalobce však zásilku neadresoval správnímu orgánu prvního stupně. K námitce, že se nezabývala rozpory mezi podacím lístkem a obálkou uvedla, že žalobce k odvolání podací lístek nepřiložil, tudíž se rozporem zabývat nemohla. Uvedla, že na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí trvá a v podrobnostech na něj odkázala.

12. Navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

14. Žaloba je důvodná. IV.A Namítaná nicotnost napadeného rozhodnutí 15. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou nicotností. Napadené rozhodnutí za nicotné nepovažuje.

16. Z ustálené vyplývá judikatury vyplývá, že za vady, které způsobují nicotnost, jsou považovány vady jako např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (nikoliv však pouhý nedostatek funkční příslušnosti), zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (např. uložení povinnosti podle již zrušeného předpisu); srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006- 74. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 4 61A 20/2021 17. Žalobce k namítané nicotnosti uvedl, že napadené rozhodnutí trpí takovými vadami, že jej ani nelze považovat za rozhodnutí. Neuvedl ovšem, v čem konkrétně tyto vady spatřuje. Míra konkrétnosti žalobního bodu odpovídá míře konkrétnosti vypořádání takového žalobního bodu soudem. Proto k tomu lze v odpovídající obecné rovině uvést pouze tolik, že krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a za nicotné jej nepovažuje. Shledal totiž, že netrpí takovými vadami, které jsou popsány výše. IV.B Namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 18. Dále se krajský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Ani s touto námitkou se neztotožnil.

19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

20. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost v tom, že žalovaná se dostatečně nevypořádala s rozporem mezi vyplněným podacím lístkem a nesprávně označenou obálkou.

21. Žalovaná k tomu ve vyjádření uvedla, že žalobce podací lístek ke svému odvolání nepřiložil, proto se rozporem nemohla zabývat. Ze správního spisu plyne, že podací lístek skutečně k odvolání (ani v následné reakci na výzvu k odstranění vad) nebyl přiložen. Žalobce (resp. jeho tehdejší zmocněnkyně) však v odvolání popsala, k jaké situaci došlo (tj. že žalobce zaměnil umístění adresáta a odesílatele na obálce). Přestože žalovaná neměla k dispozici podací lístek, nastalou situaci vzala v potaz na stranách 3 (poslední odstavec) a 4 (první odstavec) napadeného rozhodnutí. Popsala, co vyrozuměla z podaného odvolání a zaslané obálky (tj. obsahu správního spisu). Z napadeného rozhodnutí tedy jasně plyne, že žalovaná znala skutkový stav, srozumitelně jej popsala v napadeném rozhodnutí a následně se vypořádala se souvisejícími odvolacími námitkami. S ohledem na to tedy soud napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje. Zda se žalovaná se skutkovým stavem vypořádala správně je předmětem dalšího posouzení (viz níže). IV.C Namítaná nesprávnost a nezákonnost postupu žalované 22. Žalobce také uvedl, že postup žalovaného považuje za nesprávný a nezákonný. V tomto bodě dal krajský soud žalobci za pravdu. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 5 61A 20/2021 23. Podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen podat „[ž]ádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo o prodloužení doby jeho platnosti […] nejpozději před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, nejdříve však 120 dnů před uplynutím jeho platnosti.“ 24. Podle § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců je „[l]hůta uvedená v odstavcích 1 až 3 a 5 zachována, je-li posledního dne lhůty žádost podána ministerstvu. Nestanoví-li tento zákon, že žádost je cizinec povinen podat osobně, je lhůta uvedená v odstavcích 1 až 3 a 5 též zachována, je-li posledního dne lhůty podána poštovní zásilka adresovaná ministerstvu, která obsahuje žádost, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence nebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě. Tento odstavec se na žádosti uvedené v odstavci 6 použije obdobně.“ 25. Podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců se usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec „podal […] žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta, v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat “.

26. Žalovaná (ale i správní orgán prvního stupně) založila své rozhodnutí na tom, že žalobce podal žádost o prodloužení povolení dlouhodobého pobytu v době, kdy k tomu již nebyl oprávněn. S touto výchozí úvahou se krajský soud neztotožnil.

27. Pro posouzení věci je rozhodné, jaká je povaha lhůty pro podání žádosti dle výše citovaného § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Z § 47 odst. 12 téhož zákona plyne, že se jedná o lhůtu procesní. Pro procesní lhůty platí, že jsou zachovány i tehdy, je-li podání v poslední den lhůty zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence (to je ostatně výslovně uvedeno i v posledně citovaném ustanovení).

28. Z výše popsaného průběhu dosavadního řízení je zřejmé, že žalobce svou žádost podal na poště dne 28. 8. 2020. Žalobce tento fakt konzistentně uváděl ve svých podáních. Vyšla z něj také žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí (strana 3). Plyne to ostatně i z výpisu služby České pošty Sledování zásilek, který je součástí správního spisu, a na který odkázal ve svém odůvodnění správní orgán prvního stupně. Podpůrně pak tento fakt plyne i z doručenky, již žalobce přiložil k žalobě.

29. S ohledem na to, že žalobce podal žádost na poště dne 28. 8. 2020 (tj. 3 dny před koncem dosavadního povolení), učinil tak tedy ve lhůtě pro podání žádosti (§ 47 odst. 1 zákon o pobytu cizinců).

30. Důvod, pro který správní orgán prvního stupně a následně i žalovaný dospěli k závěru o neoprávněnosti podání, je tedy výhradně to, že žalobce na místo na obálce, kam se běžně píše adresát (tj. vpravo, v dolní polovině obálky), napsal sám sebe a naopak do levého horního rohu napsal zamýšleného adresáta (správní orgán prvního stupně). Pošta tedy zásilku odeslala jemu a jako nedoručenou ji následně „vrátila“ správnímu orgánu prvního stupně. Tím dle žalované nesplnil podmínku uvedenou v § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců, neboť poštovní zásilka nebyla adresovaná ministerstvu.

31. Ačkoliv žalobce na obálku, v níž podával žádost, nesprávně popsal, je z jeho jednání zřejmé, že ji hodlal zaslat správnímu orgánu prvního stupně. Došlo „pouze“ k tomu, že obálku nesprávně označil. Nicméně podací lístek, který je dokladem odeslání, zřejmě vyplnil správně, což žalovaná nikterak nezpochybňuje. Přesto toto formální Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 6 61A 20/2021 pochybení však žalobce předal zásilku poštovní přepravě v době, kdy byl k podání žádosti oprávněn, přičemž správní orgán prvního stupně ji následně skutečně obdržel (byť s určitým zpožděním). Z pohledu materiálního tedy došlo nejen ke včasnému odeslání zásilky, ale též jejímu doručení správnému adresátovi.

32. Krajský soud proto dospěl k závěru, že posouzení provedené správními orgány, je projevem přílišného formalismu, který není na místě. Z výše popsaného průběhu je totiž zcela zřejmé, že v průběhu odesílání zásilky došlo k obyčejné lidské chybě, kterou může udělat každý (tím spíše pokud je například nervózní z podávání žádosti odlišně, než jak byl zvyklý, a nadto v cizí zemi). Uvedené muselo být zřejmé i správním orgánům. Z obsahu správního spisu totiž plyne, že žalobce zásilku odeslal 28. 8. 2020 a vycházely z toho i oba správní orgány. Stejně tak správní orgány patrně i věděly, že jedinou vadou žádosti, byla nesprávně popsaná obálka. Text zákona nicméně vyložily velmi přísně a pouhá záměna místa, kam se uvádí adresát zásilky, vedla k procesnímu postupu, který byl vůči žalobci extrémně tvrdý. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1826/11, č. 47/2012 Sb. ÚS, plyne, že „[p]řílišný formalismus při výkladu právních norem vedoucí k extrémně nespravedlivému závěru pak znamená porušení základních práv.“ 33. Tento postup tedy soud nepovažuje za správný. Pro věc je zásadní, že žalobce odeslal písemnost dne 28. 8. 2020. Lidská chyba, z níž je nicméně zřejmá vůle zaslat písemnost správně (tedy správnímu orgánu prvního stupně) dle soudu nemůže vést k takto fatálním následkům, jako v nynějším případě.

34. Závěrem soud podotýká, že obecné tvrzení žalobce o porušení vyjmenovaných ustanovení správního řádu, doprovázené citací jejich textu, není žalobním bodem ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

35. Dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, nebo nicotné. Dle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017-72).

V. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s., napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgány jsou právním názorem krajského soudu vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

37. V dalším řízení budou správní orgány k žádosti přistupovat jako ke včasné a budou se jí zabývat meritorně.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 7 61A 20/2021 případě procesně úspěšného žalobce jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku. Dále náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokátky za zastupování v řízení o návrhu ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 6 800 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 10 800 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. května 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S.