61 A 24/2020

Rubrum

č. j. 61 A 24/2020 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: L.K., narozen X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání usnesení o žalobcově námitce podjatosti ze dne 23. 10. 2019 (doplněné dne 6. 11. 2019 a 18. 11. 2019) v rámci vyvlastňovacího řízení vedeného u Magistrátu města České Budějovice pod sp. zn. SU/2758/2019 Kon, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 61 A 24/2020

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 15. 5. 2019 oznámil Magistrát města České Budějovice žalobci zahájení vyvlastňovacího řízení.

2. V průběhu vyvlastňovacího řízení v rámci jednání před Magistrátem města České Budějovice uskutečněného dne 23. 10. 2019 vznesl žalobce námitku podjatosti, kterou následně doplnil podáními ze dne 6. 11. 2019 a 18. 11. 2019.

3. Město České Budějovice postoupilo námitku žalobce žalovanému. Ten následně písemností ze dne 14. 1. 2020, čj. KUJCK 3312/2020, označenou jako „[s]dělení k námitce systémové podjatosti všech zaměstnanců Statutárního města České Budějovice v řízení o omezení vlastnického práva k pozemkům parc. č. X v katastrálním území X“, informoval žalobce, že o uvedené námitce systémové podjatosti nebude rozhodovat.

4. Dne 10. 2. 2020 žalobce reagoval na písemnost žalovaného ze dne 14. 1. 2020, ve které požadoval vydání rozhodnutí o námitce systémové podjatosti všech úředních osob, resp. primátora města.

5. Následně žalobce dne 16. 3. 2020 zaslal první urgenci žádosti a dne 19. 5. 2020 opakovanou urgenci o vydání rozhodnutí o námitce systémové podjatosti.

6. Žalovaný na žalobcovy urgence reagoval odpovědí ze dne 23. 6. 2020, ve které zopakoval důvody svého rozhodnutí a setrvání na svém stanovisku, že o námitce podjatosti nebude rozhodovat. Žalobci byla odpověď žalovaného doručena dne 7. 7. 2020.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 7. 9. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce krátce shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že důvodem podání žaloby je jeho přesvědčení o porušení § 14 odst. 3 správního řádu. Konkrétní porušení žalobce spatřuje v nevydání usnesení o žalobcem podané námitce systémové podjatosti. Ustanovení § 14 odst. 3 správního řádu totiž stanoví, že o námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby, nebo ten, kdo má obdobné postavení. V daném případě byl dle § 178 správního řádu nadřízeným orgánem města České Budějovice právě žalovaný.

9. Žalovaný ve svém sdělení ze dne 14. 1. 2020 mimo jiné uvedl, že žalobce neuplatnil námitku bez zbytečného odkladu, ale až po 6 měsících ode dne zahájení vyvlastňovacího řízení. K tomuto žalobce uvedl, že o skutečnosti, že je město České Budějovice členskou obcí Jihočeského vodárenského svazu se dozvěděl z veřejných zdrojů až dne 23. 10. 2019 a téhož dne i námitku uplatnil.

10. Žalobce má za prokázané, že žalovaný nepředložil žádné důkazní prostředky, o které by opřel své tvrzení, že žalobce o členství města České Budějovice v Jihočeském vodárenském svazu prokazatelně před 23. 10. 2019 věděl a uplatnil tak svou námitku nikoliv bez zbytečného odkladu. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 61 A 24/2020 11. Žalobce dodal, že dne 18. 11. 2019 převzal rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2019, čj. 50 A 34/2019-49, týkající se žádosti o odmítnutí žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve kterém krajský soud uvedl, že žalobce může v rámci své obrany pro vyvlastnění navrhnout, aby vyvlastňovací úřad určité dokumenty obstaral, zhodnotil je a při svém rozhodování k nim i přihlédl. Na základě uvedeného rozsudku žalobce neprodleně v den převzetí rozsudku doplnil své vyjádření ze dne 23. 10. 2019 ve vztahu k námitce systémové podjatosti.

12. Žalobce má za to, že dostatečným způsobem vysvětlil, že jím podaná námitka systémové podjatosti nebyla podána jen a pouze z důvodu zaměstnaneckých poměrů k územně samosprávnímu celku.

13. Žalobce je dále přesvědčen, že žalovaný se svým dosavadním přístupem k žalobcem podané námitce podjatosti vyhýbá své povinnosti a odpovědnosti o této námitce rozhodnout. Žalovaný se k žalobcem podané námitce vyjádřil účelově pouhým sdělením, neboť dle ustálené judikatury fakticky nelze sdělení správního orgánu úspěšně napadat správní žalobou.

14. Dle žalobce tak žalovaný činí z důvodu usnadnění procesu vyvlastnění vůči žalobci, neboť územní plán obce Doudleby, který obsahuje i možnost vyvlastnění, je podřízen zásadám územního rozvoje Jihočeského kraje. Dle žalobce nemůže být pochyb o tom, že žalovaný s městem České Budějovice na územním plánu obce X kooperoval a sdílí totožný zájem, totiž prosazení investiční akce „X“, která v důsledku vede ke zmiňovanému vyvlastňovacímu procesu se žalobcem.

15. Žalobce závěrem uvedl, že z předestřené argumentace je zjevné, že se bez soudního zásahu nemůže jiným způsobem domoci vydání rozhodnutí (usnesení) o podané námitce systémové podjatosti a nemůže se tudíž dále účinně bránit proti vyvlastnění.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud nařídil žalovanému bezodkladné rozhodnutí o námitce vznesené žalobcem dne 23. 10. 2019, doplněné dne 6. 11. 2019 a 18. 11. 2019.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření shrnul právní rámec úpravy vztahující se k námitce podjatosti a způsobu jejího vyřízení. Nad rámec uvedeného shrnul důvody, pro které se nelze domáhat vydání rozhodnutí o námitce podjatosti prostřednictvím soudní ochrany.

18. Žalovaný dodal, že sdělení ze dne 14. 1. 2020 bylo žalobci oznámeno dne 27. 1. 2020 fikcí doručení. Žalobce sám uvedl, že písemnost byla vložena do jeho poštovní schránky dne 28. 1. 2020. Nemůže tak pro opožděnost obstát ani eventuální žaloba podle § 82 a násl. s. ř. s.

19. Žalovaný konstatoval, že ohledně vznesené námitky systémové podjatosti konat neopomenul, námitku vyřídil jiným způsobem, než je vydání rozhodnutí a nelze proto shledat nečinnost spočívající v neučinění správního úkonu.

20. Pro úplnost žalovaný dodal, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce se vyvlastnění (legitimně) brání všemi dostupnými procesními i jinými prostředky, počínaje jednáním s vyvlastnitelem před zahájením vyvlastňovacího řízení, uplatňováním námitek ve vyvlastňovacím řízení, přes nevyzvedávání si písemností v úložní době, podáním blanketního odvolání proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu konče. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 61 A 24/2020 21. Žalovaný nemá pochyb o tom, že žalobce může využít i přiléhavějších prostředků ochrany svých veřejných subjektivních práv, které mu soudní řád správní poskytuje.

22. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu odmítl, neboť na úkon učiněný žalobcem dopadá kompetenční výluka podle § 70 s. ř. s., popřípadě žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

24. Žaloba není důvodná.

25. Dle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení“ (důraz doplněn).

26. Otázkou výkladu pojmu rozhodnutí ve věci samé v kontextu tzv. nečinnostní žaloby se již zabýval i Nejvyšší správní soud, který například v rozsudku ze dne 14. 1. 2016, čj. 9 As 244/2015-47, uvedl, že „[j]udikatura dovodila, že použitý pojem ‚rozhodnutí ve věci samé‘ přímo navazuje na legislativní zkratku ‚rozhodnutí‘ podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Musí se tedy jednat o nečinnost při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost účastníka řízení (žalobce), a které je současně způsobilé zkrátit účastníka řízení (žalobce) na právech (podrobně viz Potěšil, L., Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, str. 754-758, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008-104).“ 27. O takové rozhodnutí se však v nyní posuzované věci nejedná. Nejvyšší správní soud v posledně citovaném rozsudku dále konstatoval, že „[j]udikatura jednoznačně dovodila, že rozhodnutí o podjatosti úřední osoby není rozhodnutím žalovatelným podle § 65 s. ř. s., neboť se jím pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem a je následně přezkoumatelné při rozhodování o věci samé (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003-23, publ. pod. č. 114/2004 Sb., NSS; a na něj navazující judikaturu, např. rozsudky ze dne 28. 1. 2010, č. j. 4 As 1/2010-67 nebo ze dne 16. 2. 2011, č. j. 3 Ads 49/2010-112).“ 28. Taktéž například z právní věty k výše citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Afs 20/2003-23, č. 114/2004 Sb. NSS, se podává, že „[r]ozhodnutí správce daně o vyloučení pracovníka je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení [§ 70 písm. c) s. ř. s.] a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví.“ 29. Ve výše uvedeném rozsudku ze dne 16. 2. 2011, čj. 3 Ads 49/2010-112, pak Nejvyšší správní soud dodal, že „podle jeho dosavadní judikatury je považování rozhodnutí o vyloučení pracovníka za rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem [§ 70 písm. c) s. ř. s.], a které proto není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví […] Od posouzení charakteru tohoto rozhodnutí nevidí Nejvyšší správní soud důvod se odchylovat, nejedná se totiž o rozhodnutí, které by přímo zasahovalo Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 61 A 24/2020 do subjektivních veřejných práv účastníka řízení, při přezkoumání námitky podjatosti pracovníků správního orgánu se pouze prověřuje, zda v samotném řízení není jednáno podjatým úředníkem. Proti rozhodnutí o námitce podjatosti pracovníka správního orgánu (úřední osoby), a to jak proti usnesení, kterým je o této námitce rozhodnuto, tak proti sdělení správního orgánu o tom, že k námitce pro její opožděnost nebude přihlížet (§ 14 odst. 2 správního řádu) lze však brojit v rámci žaloby proti meritornímu rozhodnutí ve věci a touto cestou je potom také garantováno právo na spravedlivý proces“ (důraz doplněn).

30. Komentářová literatura k tomu uvádí, že „[ž]alobou proti nečinnosti správního orgánu se může žalobce domáhat pouze vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Je-li žalobou žádána ochrana proti nečinnosti spočívající v absenci jiného úkonu správního orgánu, než je vydání rozhodnutí nebo vydání osvědčení, správní soud žalobu zamítne, neboť žalovaný správní orgán nelze považovat za nečinný podle dílu druhého hlavy druhé části třetí SŘS. Jelikož se jedná o posouzení věci samé, nepřichází v úvahu odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 7 Ans 5/2008 [2181/2011 Sb.NSS] a navazující rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 7 Ans 5/2008)“ (JIRÁSEK, J. In: BLAŽEK, T., JIRÁSEK, J., MOLEK, P., POSPÍŠIL, P., SOCHOROVÁ, V. a ŠEBEK, P. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016.).

31. Veškeré shora uvedené závěry považuje krajský soud za zcela aplikovatelné i v nyní posuzované věci. Úkon, jehož učinění se žalobce domáhá, není rozhodnutím ve věci samé podle § 65 s. ř. s. Žalovaný tudíž není ve smyslu § 79 s. ř. s. nečinný.

V. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 61 A 24/2020 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 29. října 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.