61 A 25/2024

Rubrum

č. j. 61 A 25/2024- 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci navrhovatelky: Bc. J. M., narozena dne bytem zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyně: obec Temešvár se sídlem Temešvár 45, 397 01 Písek o návrhu na zrušení opatření obecné povahy územního plánu obce Temešvár přijatého usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 26. 4. 2024, č. 4/2024, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – územní plán obce Temešvár přijaté usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 26. 4. 2024, č. 4/2024, se v rozsahu týkajícím se obslužné komunikace s označením DI2 ruší ke dni právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá. Shoda s prvopisem: J. M. 2 61 A 25/2024

III. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 11 800 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

IV. Odpůrkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. 4/2024, přijalo územní plán, který nabyl účinnosti dne 15. 4. 2024.

2. Územní plán upravuje mimo jiné veřejně přístupnou komunikaci spojující pozemky parc. č. 112/12 a parc. č. 465/2 v k. ú. X vedoucí přes pozemek navrhovatelky. Jedná se o obslužnou pěší komunikaci s označením DI2 (viz výřez koordinačního výkresu níže). Tatáž pěší komunikace nesla v návrhu pro veřejné projednání také označení WD3.

II. Shrnutí návrhu

3. Proti změně č. 2 podala navrhovatelka dne 14. 7. 2024 návrh ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích na její zrušení.

4. Navrhovatelka uvedla, že je vlastnicí pozemku parc. č. XA v k. ú. X popisuje situaci, kdy její rodina historicky využívala tento pozemek pro přístup k vodnímu zdroji, přičemž jeho údržbu zajišťovala sama. V roce 2014 od odpůrkyně odkoupila pozemek parc. č. XB (později sloučený s pozemkem parc. č. XA). Při uzavření kupní smlouvy v roce Shoda s prvopisem: J. M. 3 61 A 25/2024 2014 nebyla informována o historické pěší cestě na zakoupeném pozemku ani o zájmu obce ji zachovat.

5. Navrhovatelka v současné době pečuje o těžce postiženého autistického syna a veškeré úpravy pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, včetně úpravy plotů, zohledňují jeho zdravotní handicap. V zimě slouží předmětný pozemek pro syna navrhovatelky jako bobová dráha, přičemž mimo zimní období se syn navrhovatelky po předmětném pozemku bez omezení pohybuje a s ohledem na jeho zdravotní stav není vhodné, aby po předmětném pozemku přecházeli cizí lidé, jelikož potřebuje ke svému dalšímu vývoji především klid. Zároveň mimo zimní období slouží předmětný pozemek jako přístupová plocha pro ošetřování vysazených stromků ve vlastnictví navrhovatelky. Předmětný pozemek je v současné době neoplocený, a to především z důvodu, že slouží jako přístupová plocha mezi spodními vraty pozemku parc. č. st. XC a rodinným domem navrhovatelky.

6. Navrhovatelka nesouhlasí s tím, jak se obec vypořádala s jejími námitkami ohledně nového územního plánu, který počítá se zřízením pěší komunikace na jejím pozemku. Tvrdí, že neexistuje důkaz o historickém propojení a že nové opatření by zasáhlo do jejího vlastnického práva, čímž by došlo ke snížení hodnoty pozemku.

7. Navrhovatelka navrhla, aby krajský soud územní plán odpůrkyně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření odpůrkyně

8. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že navrhovatelka požaduje dle obsahu petitu zrušit celý územní plán, ačkoli své námitky uplatňuje jen proti velmi malé části celkového řešení. Případné zrušení celého územního plánu by bylo nepřiměřené.

9. Odpůrkyně námitky navrhovatelky řádně vypořádala. K tomu odpůrkyně připojila prostou citaci z odůvodnění textové části územního plánu na straně 87.

10. Odpůrkyně doplnila, že pozemek parc. č. XA vždy v minulosti sloužil pro komunikační propojení horní a dolní části obce, nyní mezi veřejnými komunikacemi na parc. č. 461/2 a parc. č. 465/2. Toto komunikační propojení nemá jinou rozumnou alternativu, která by zajistila potřebnou obslužnou prostupnost obce po veřejných prostranstvích. Pozemek je volně přístupný a vždy byl součástí veřejného prostranství obce ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

11. Navrhovatelka jej získala převodem od obce, když byl v čele obce její příbuzný. Nyní občané naléhají na právní zajištění tohoto průchodu pro veřejnou potřebu alespoň formou veřejně prospěšné stavby, aby tento pozemek nebyl např. zastavěn a tím průchod znemožněn.

12. Podle ustálené judikatury nikdo nemá právo na určité trvalé řešení svých pozemků v územním plánu určitým způsobem. Napadené řešení do práv navrhovatelky nezasahuje nadměrným způsobem.

13. Odpůrkyně navrhla, aby krajský soud návrh zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud proto přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s. Shoda s prvopisem: J. M. 4 61 A 25/2024 15. Návrh je částečně důvodný.

16. Krajský soud shledal, že se návrhovými body nemůže blíže zabývat, jelikož odůvodnění rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné.

17. Judikatura týkající se požadavků na odůvodnění územních plánů (a jejich změn) prodělala určitý vývoj. Aktuálně však platí, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách by svou kvalitou v zásadě mělo odpovídat odůvodnění správního rozhodnutí.

18. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, „výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo).“ Jakkoli Ústavní soud vyslovil shora uvedené v souvislosti s přezkumem zásad územního rozvoje, tj. nástrojem územního plánování na úrovni krajů, lze tyto závěry vztáhnout i na územní plán (a jeho změny), neboť základní principy jeho přijímání jsou totožné.

19. Navrhovatelka podala dne 30. 1. 2023 relativně podrobně odůvodněnou námitku, která se částečně překrývá i s návrhovými body. Navrhovatelka zpochybňovala vhodnost zvoleného řešení, poukazovala na historický vývoj věci i na to, že dříve zanedbaný pozemek po koupi v roce 2014 uvedla spolu s manželem do lepší podoby. Navrhovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem starosty, který je dle jejího mínění podjatý a zneužívá svého postavení. Podstatné je pak i to, že navrhovatelka zpochybnila, že by se na jejím pozemku nějaká pěší komunikace v minulosti nacházela.

20. Na tyto námitky reagovala odpůrkyně strohým konstatováním, dle něhož „[v] zájmu obce je zachovat historické pěší propojení jednotlivých částí obce. Zastupitelé obce považují propojovací cestu za velmi důležitou a požadují průchod mezi horní a dolní částí sídla zachovat, a to i s ohledem na zajištění nejen požární obslužnosti.“ 21. Takovéto odůvodnění se však s uplatněnými námitkami takřka zcela míjí. Jedná se o odůvodnění jen velmi povrchní, které není nikterak provázané s konkrétními okolnostmi věci. Jediným specifičtějším důvodem zamítnutí námitky je údajné zajištění požární bezpečnosti, ale z odůvodnění není vůbec zřejmé, jak k němu pěší komunikace DI2 má vlastně přispět. Takovéto odůvodnění nesplňuje ani zcela základní požadavky, jejichž účelem je zamezit v procesu územního plánování nepřípustné svévoli.

22. Obdobně obecné je přitom i vypořádání navrhovatelčiny připomínky: „Přes předmětné pozemky historicky vede trasa pěšího propojení. Zájmem obce je zachování tohoto komunikačního propojení částí obce, tedy vymezení nezbytné plochy pro tento účel. Zbývající část pozemků bude zahrnuta dle požadavku majitelky.“ Ani z této části odůvodnění tak nelze vyčíst konkrétnější odpovědi na navrhovatelčiny námitky. Odpůrkyně připomínce pouze částečně vyhověla v podobě omezení rozsahu plochy, na níž je komunikace DI2 vymezena. Shoda s prvopisem: J. M. 5 61 A 25/2024 23. Nároky kladené na odůvodnění územního plánu jsou přitom v posuzované věci značné, jelikož odpůrkyně na pozemku navrhovatelky skrze novou regulaci vytvořila veřejné prostranství.

24. K povaze veřejného prostranství se již vyjádřil i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 8. 10. 2020, čj. 1 As 13/2019-46, dle něhož „v souladu s § 34 zákona o obcích jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Jedná se tedy o prostory veřejně přístupné, tj. přístupné každému bez omezení, což vymezuje zákonodárce i jinými slovy tak, že slouží obecnému užívání. Tradičním znakem obecného užívání je, že lze užívat věci způsobem, který odpovídá jejich účelovému určení, předem neomezeným okruhem uživatelů, bez ohledu na vůli vlastníků užívaných věcí. Zákonodárce zde vyjádřil to, že užívání věci jednotlivými uživateli je nezávislé na vůli vlastníka tak, že veřejné prostory jsou přístupné každému bez omezení ‚a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru‘. Prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je tedy veřejným prostranstvím ex lege (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02). Je to však obec (resp. obecní zastupitelstvo jako nejvyšší orgán, kterým je obec spravována), kdo v samostatné působnosti rozhoduje o pořízení územního plánu a kdo územní plán v samostatné působnosti vydává. Samotná obec tak minimálně nepřímo může ovlivnit, zda ten který pozemek bude, či naopak nebude veřejným prostranstvím (srov. Kopecký, M. in Kopecký, M., Průcha, P., Havlan, P., Janeček, J. Zákon o obcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, k § 34 zákona o obcích)“ (důraz doplněn).

25. Z uvedeného je patrno, že vymezení plochy coby veřejného prostranství (zde veřejně přístupnou pěší komunikaci) je pro jejího vlastníka významným omezením pro jakékoli budoucí využití pozemku. Takováto změna (jakkoli v zásadě možná) z povahy věci představuje velmi intenzivní zásah do vlastnického práva navrhovatelky, zejména s přihlédnutím k namítanému původnímu způsobu funkčního využití tohoto pozemku, tj. plocha bydlení. Změna funkčního využití této plochy je tak zcela radikální, přičemž výsledný zásah se svou povahou blíží vyvlastnění, aniž by za ně navrhovatelce náležela náhrada.

26. Tím spíše je nezbytné trvat na řádném a přesvědčivém zdůvodnění přijatého řešení. Jak totiž dovodil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 24. 3. 2016, čj. 2 As 295/2015-83, „je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit naprosto přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli.“ 27. K tomu krajský soud poznamenává, že pěší komunikace DI2 představuje pouze jakousi zkratku mezi pozemky parc. č. 112/12 a parc. č. 465/2 (viz výřez koordinačního výkresu shora) a nikoli jedinou možnost, jak komunikace na uvedených pozemcích propojit. Z pohledu přiměřenosti přijatého řešení tak odpůrkyně musí přijaté řešení – bude-li na zanesení komunikace DI2 v územním plánu dále trvat – opřít o silné a přesvědčivé důvody a nikoli pouhé obecné a reálně bezobsažné fráze. Tyto důvody pak musí srozumitelně vyjádřit v odůvodnění územního plánu (především pak v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, které je jeho součástí). Neučiní-li tak, pak bude muset nalézt jiné řešení v podobě takového účelového určení sporné plochy, které z pohledu přiměřenosti zásahu do vlastnického práva navrhovatelky obstojí. Shoda s prvopisem: J. M. 6 61 A 25/2024 28. Krajský soud nepřehlédl, že z obsahu spisového materiálu je patrná značná nevraživost mezi navrhovatelkou a obecním zastupitelstvem, což plyne jak z obsahu podaných námitek, tak například též z nedatované listiny označené jako „VYJÁDŘENÍ ZSTUPITELSTVA OBCE TEMEŠVÁR k námitce návrhu ÚZEMNÍHO PLÁNU paní Jaroslavy Malé“ podepsané starostou. To však nic nemění na skutečnosti, že odpůrkyně dříve navrhovatelce odprodala pozemek, na němž se komunikace DI2 dle územního plánu nachází, a nemůže s ním tudíž nadále zacházet bez dalšího jako se svým majetkem. Okolnosti, za jakých navrhovatelka shora uvedený pozemek nabyla, nejsou pro posouzení důvodnosti nynějšího návrhu jakkoli podstatné, neboť správním soudům nepřísluší takovéto otázky posuzovat.

29. Jelikož navrhovatelka cílila návrhové body vůči pěší komunikaci DI2, je zřejmé, že ve zbytku její návrh nemůže být důvodný. S ohledem na ústavně zakotvené právo na samosprávu přitom správní soudy obecně vzato přistupují k rušení územních plánů zdrženlivě a pouze v nutném rozsahu.

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je ve vztahu k pěší komunikaci DI2 důvodný; a proto územní plán v tomto rozsahu podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil. Ve zbytku návrh jako nedůvodný zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

32. Krajský soud při hodnocení úspěchu ve věci upřednostnil materiální hledisko, tj. že navrhovatelka zcela uspěla ve vztahu k vymezení pěší komunikace DI2, k čemuž směřovaly veškeré návrhové body. Právě ty totiž vymezují rozsah soudního přezkumu. Formální částečný neúspěch v podobě zamítnutí návrhu vůči zbytku územního plánu proto není významný.

33. Pokud jde o procesně úspěšnou navrhovatelku, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání návrhu) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Celkové navrhovatelčiny náklady řízení tedy činí 11 800 Kč. Tuto částku je odpůrkyně povinna zaplatit navrhovatelce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

34. Odpůrkyně byla částečně úspěšná pouze formálně, a to ve vztahu k části územního plánu, vůči které návrh po věcné stránce vůbec nesměřoval. Odpůrkyně tak nemusela v této souvislosti uplatňovat žádnou zvláštní obranu, resp. reagovat na návrhové body. Z toho důvodu krajský soud odpůrkyni náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 7 s. ř. s. nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shoda s prvopisem: J. M. 7 61 A 25/2024 České Budějovice 10. října 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.