61 A 27/2023

Rubrum

č. j. 61 A 27/2023–45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J.H., narozen dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem se sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. OREG/4065/2023/veva1, čj. KUJCK 49661/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 61 A 27/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. SU/3142/2021 MI, čj. SU/3142/2021-6, dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nařídil odstranění souboru staveb ve vlastnictví žalobce vymezených jako „Zemědělská usedlost, plechová garáž, drátěné oplocení Boršov nad Vltavou“ (dále též „stavba“), na pozemku parc. č. XA v katastrálním území XA; výrokem II. pak stanovil podmínky pro odstranění stavby.

2. Žalobcovo odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 13. 7. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce namítá, že žalovaný se nedostatečně, resp. vadně vypořádal s jeho odvolacími námitkami.

5. Žalobce je přesvědčen, že postupoval řádně, resp. v dobré víře, tj. v souladu s územně plánovací informací vydanou dne 26. 6. 2018, ve které bylo výslovně uvedeno, že oblast předmětných pozemků, na kterých žalobce realizoval stavbu, není řešena územním plánem obce Boršov nad Vltavou, který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2002, ani žádnou jeho změnou.

6. Žalobce vylučuje, že by postupoval nahodile, neboť není autorem předmětné územně plánovací informace a současně vycházel z premisy, že „územně plánovací informace představuje kvalifikovanou informaci, na jejímž základě může žadatel zhodnotit svůj případný postup v dané věci, například zda určitou žádost vůbec podá a jakým způsobem přitom bude postupovat. Účelem územně plánovací informace, jako předběžné informace, je zajistit určitou předvídatelnost rozhodování, respektive postupů správních orgánů tím, že příslušný správní orgán sdělí dotčené osobě, jakým způsobem bude v dané věci postupovat. Představuje významnou odbornou pomoc orgánů územního plánování a stavebních úřadů směrem k veřejnosti, například vlastníkům nemovitostí, investorům, projektantům apod.“ 7. Žalobce byl v dobré víře i proto, že postupoval v souladu se sdělením orgánu územního plánování Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 2. 2021, z něhož se podává, že k záměru bylo vydáno závazné stanovisko orgánu územního plánování dle § 4 odst. 9 stavebního zákona, a to souhlasné bez připomínek, jelikož nebylo vydáno dle § 149 odst. 4 správního řádu do 30 dnů ode dne, kdy o něj bylo žádáno. Dle žalobce stavební úřad postupoval v rozporu se zákonem, když požádal o vydání nového závazného stanoviska, kterým bylo závazné stanovisko ze dne 23. 2. 2021 zrušeno, jelikož pro takový postup stavebního úřadu nebyly splněny předpoklady.

8. Žalobce odmítá postup žalovaného, který dotváří územní plán obce Boršov nad Vltavou (resp. se odkazuje na stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 14. 3. 2022) a tento nepřípustně doplňuje, když tvrdí, že „[p]řestože v legendě tohoto výkresu je opomenuta položka ZPF, je z tohoto výkresu jednoznačně zřejmé, že se nejedná o území zastavěné ani řešením Shoda s prvopisem: J. M. 3 61 A 27/2023 ÚPO navržené k zastavění a ani dotčené jinou nově navrhovanou změnou způsobu využití, a že dle samotného mapového podkladu se jedná o pozemky trvalého travního porostu. Při posouzení v kontextu celého ÚPO a zejména jeho grafické části, lze bezpochyby konstatovat, že se jedná o pozemky dle ÚPO náležející do ploch ZPF.“ Takový postup doplňování územního plánu je dle žalobce nepřípustný.

9. Žalobce se vymezuje rovněž proti tomu, že by snad nečinil kroky ke změně územního plánu obce Boršov nad Vltavou; tyto činí kontinuálně již od prosince 2022, byť zatím obec Boršov nad Vltavou jeho návrhům a námitkám nevyhověla, pročež žalobce v této aktivitě pokračuje.

10. Dle žalobce stavba nebyla postavena v rozporu se zákonem a související dokumentací, a rovněž nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby, tudíž mělo být žalobcově odvolání vyhověno.

11. Rovněž zde není dán veřejný zájem na odstranění stavby, která se nachází v těsné blízkosti mnoha rodinných domů a stavby „Jižní tangenty České Budějovice“. Žalobce tedy stavbu nerealizoval v nedotčené přírodě, ale v území zastavěném a lidmi intenzivně užívaném. Skutečnost, že žalobce stavěl na pozemku účelově řazeném do zemědělského půdního fondu, z čehož správní orgány obou stupňů dovozují nepřípustnost stavby, nemůže být důvodem pro její definitivní nepovolení. Správní orgány totiž běžně povolují vynětí stavebních pozemků ze zemědělského půdního fondu. Jako důkaz na podporu uvedených tvrzení žalobce označil katastrální mapu, jejíž kopii učinil přílohou žaloby.

12. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný setrvává na důvodech, o něž opírá napadené rozhodnutí a žalobu považuje za nedůvodnou, neboť žalobní body se míjejí s předmětem řízení, tj. posouzením splnění zákonných podmínek pro odstranění stavby ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

14. Žalovaný při kontrolní prohlídce dne 12. 5. 2021 zjistil, že žalobce zahájil stavbu bez příslušného rozhodnutí požadovaného stavebním zákonem, a proto postupem dle § 129 odst. 2 stavebního zákona písemností ze dne 20. 5. 2021 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby, přičemž současně žalobce poučil o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby, což žalobce učinil poprvé podáním ze dne 25. 6. 2021. Řízení o této žádosti stavební úřad usnesením ze dne 5. 10. 2021 zastavil (právní moci nabylo dne 3. 1. 2021, neboť žalobce odvolání nepodal).

15. Dne 25. 10. 2021 žalobce doručil stavebnímu úřadu druhou žádost o dodatečné povolení stavby, stavební úřad ji zamítl rozhodnutím ze dne 12. 4. 2022, které žalobce napadl odvoláním, jež žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2022 zamítl. Rozhodnutí stavebního úřadu tak nabylo právní moci dne 4. 10. 2022.

16. Jelikož se tedy jednalo o stavbu prováděnou bez příslušného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, a současně nebyla dodatečně povolena, stavební úřad po provedení příslušných procesních úkonů žalobci nařídil stavbu rozhodnutím ze dne 29. 11. 2022 odstranit. Podané odvolací námitky však směřovaly do řízení o dodatečném povolení stavby, Shoda s prvopisem: J. M. 4 61 A 27/2023 nikoli do řízení o odstranění stavby. Žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí přesto srozumitelně vypořádal.

17. Žalovaný připomněl, že předmětem řízení o odstranění stavby je pouze přezkum naplnění zákonných předpokladů ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (tj. zda je stavba prováděna bez příslušného rozhodnutí, resp. zda nebyla dodatečně povolena), nikoli přezkum předpokladů dle § 129 odst. 3 stavebního zákona pro určení, zda je zde prostor pro její dodatečné povolení. Ostatně žalobce měl možnost bránit se žalobou proti shora popsanému rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o dodatečné povolení stavby.

18. Ze shora uvedených důvodů jsou proto irelevantní veškeré žalobcovy žalobní námitky a jím popsané okolnosti včetně zcela subjektivního názoru, že zde není dán veřejný zájem na odstranění (nepovolené) stavby, který žalovaný nesdílí. V posuzované věci byly nepochybně splněny podmínky pro to, aby stavební úřad nařídil odstranění stavby.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Průběh jednání před krajským soudem

20. Žalobce při jednání konaném dne 13. 11. 2024 setrval na svém procesním stanovisku i shora uvedené argumentaci. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil s tím, že je srozuměn s tím, že krajský soud věc projedná a rozhodne v jeho nepřítomnosti.

21. Krajský soud usnesením zamítl důkazní návrh katastrální mapou přiloženou k žalobě s tím, že skutkový stav věci je dostatečně objasněn již na základě správního spisu. Jiné důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

23. Žaloba není důvodná.

24. Pro posouzení dané věci je stěžejní vymezit řízení, do něhož žalobce cílí žalobní argumentací, a to z toho důvodu, že ve vztahu k předmětné stavbě vedl stavební úřad řízení dvě, a to řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o jejím odstranění. Charakter těchto řízení je přitom zcela odlišný; byť se fakticky vztahují k téže stavbě, nelze je vzájemně slučovat či zaměňovat.

25. Jak se podává ze spisového materiálu, stavební úřad po vykonání kontrolní prohlídky na místě zjistil, že žalobce započal realizaci stavby bez příslušného oprávnění vyžadovaného stavebním zákonem, a proto zahájil dne 20. 5. 2021 řízení o odstranění stavby. Dne 25. 6. 2021 žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad proto usnesením ze dne 28. 6. 2021 řízení o odstranění stavby přerušil a dále vedl řízení o jejím dodatečném povolení. Současně žalobce vyzval k doplnění podkladů k projednání žádosti o dodatečné povolení stavby do 28. 8. 2021 a řízení o dodatečném povolení stavby do uvedeného data přerušil. K žalobcově žádosti poté termín pro doplnění chybějících podkladů prodloužil do 4. 10. 2021. Další žalobcově žádosti ze dne 4. 10. 2021 o prodloužení lhůty k doplnění chybějících podkladů, a to do 31. 3. 2022, již stavební úřad nevyhověl, neboť ji posoudil jako Shoda s prvopisem: J. M. 5 61 A 27/2023 obstrukční jednání. Usnesením ze dne 5. 10. 2021 řízení o žádosti ze dne 25. 6. 2021 o dodatečné povolení stavby zastavil.

26. Dne 25. 10. 2021 podal žalobce další žádost o dodatečné povolení stavby, k níž doložil sdělení orgánu územního plánování Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 2. 2021, z něhož se podává, že k záměru bylo vydáno závazné stanovisko orgánu územního plánování dle § 4 odst. 9 stavebního zákona (souhlasné bez připomínek), jelikož nebylo vydáno ve smyslu § 149 odst. 4 správního řádu do 30 dnů ode dne, kdy o něj bylo žádáno. Žádost neumožňovala pro absenci dalších podkladů její projednání, stavební úřad výzvou ze dne 8. 11. 2021 žalobce vyzval k doplnění chybějících podkladů do dne 31. 5. 2022 a řízení do uvedeného data přerušil. Dále z důvodu pochybností požádal v rámci součinnosti přípisem ze dne 19. 1. 2022 oddělení územního plánování žalovaného, tj. nadřízený orgán územního plánování, o vydání nového závazného stanoviska postupem dle § 4 odst. 10 stavebního zákona. Nadřízený orgán územního plánování následně vydal dne 14. 3. 2022, nové závazné stanovisko s tím, že souhlasné závazné stanovisko vydané marným uplynutím lhůty pro jeho vydání zrušil. Současně konstatoval, že požadovaný záměr (tj. stavba) je v daném území nepřípustný, neboť se nachází v neurbanizovaném – nezastavitelném území (volné krajině), v ploše zemědělského půdního fondu – pole, louky pastviny s tím, že dle čl. 6 vyhlášky o závazných částech územního plánu obce Boršov nad Vltavou pro toto území, stručně řečeno, není dovoleno povolovat stavbu daného charakteru. Navíc dle kapitoly d) územního plánu obce Boršov nad Vltavou jsou neurbanizované zóny (volná krajina) nezastavitelné (vyjma liniových dopravních staveb, staveb inženýrských sítí a staveb nezbytných pro údržbu krajiny). Nadřízený orgán územního plánování uzavřel, že posuzovaný záměr nekoresponduje se sledovaným cílem zachování volné krajiny se stávajícím přírodním charakterem v dotčeném území, současně pro něj nelze využít § 18 odst. 5 stavebního zákona, neboť obecně závazná vyhláška v čl. 6 a územní pán obce v kapitole d) výslovně uvádějí, jaké stavby lze v dotčeném území realizovat, přičemž posuzovaný záměr do kategorie těchto staveb nezapadá.

27. Stavební úřad pak rozhodnutím ze dne 12. 4. 2022 podle § 149 odst. 6 správního řádu zamítl žádost o dodatečné povolení předmětné stavby.

28. Žalobce následným odvoláním následně rovněž požadoval o přezkum závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování. Ministerstvo pro místní rozvoj pak svým závazným stanoviskem ze dne 26. 8. 2022 toliko změnilo část odůvodnění napadeného závazného stanoviska tak, že byť územní plán obce přímo nespecifikoval, které stavby dle § 18 odst. 5 stavebního zákona jsou v daném území vyloučené, předmětná stavba není v souladu s charakterem území, proto se na ni § 18 odst. 5 stavebního zákona nevztahuje s tím, že záměr je rovněž v rozporu s § 18 odst. 4 stavebního zákona, jelikož nebyl prokázán takový veřejný zájem na jeho realizaci, který by převážil nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Ministerstvo ve svém závazném stanovisku dospělo k závěru, že záměr je z hlediska souladu s územním plánem obce a uplatňování cílů a úkolů územního plánování nepřípustný.

29. Žalovaný proto rozhodnutím ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. OREG/60729/2022/veva1, čj. KUJCK 116270/2022 (právní moci nabylo dne 4. 10. 2022), zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 4. 2022, jímž byla žalobcova žádost o dodatečné povolení předmětné stavby zamítnuta. Shoda s prvopisem: J. M. 6 61 A 27/2023 30. Jelikož bylo pravomocným zamítnutím žalobcovy žádosti ukončeno řízení o jejím dodatečném povolení, stavební úřad opatřením ze dne 12. 10. 2022 oznámil pokračování v řízení o odstranění stavby, následně rozhodnutím ze dne 29. 11. 2022 žalobci nařídil odstranění předmětné stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

31. Žalobce napadl rozhodnutí stavebního úřadu odvoláním, které žalovaný pojednal žalobou napadeným rozhodnutím.

32. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby „vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena“.

33. Dle § 129 odst. 3 stavebního zákona „[s]tavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude-li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání.“ 34. Žalobce nejprve obecně namítá nedostatečné vypořádání odvolacích námitek, konkrétní žalobní argumentací však poukazuje na svou dobrou víru, co se týče souladu stavby s územně plánovací informací ze dne 26. 6. 2018, dle níž předmětné pozemky, na kterých žalobce realizoval stavbu, nejsou řešeny územním plánem obce Boršov nad Vltavou ani žádnou jeho změnou. Žalobce dále uvedl, že postupoval v souladu se sdělením orgánu územního plánování ze dne 23. 2. 2021 zrušeného vydáním nového závazného stanoviska nadřízeným orgánem územního plánování ze dne 14. 3. 2022 s tím, že pro takový postup stavebního úřadu nebyly splněny předpoklady. Dle žalobce žalovaný svým postupem nepřípustně dotváří územní plán obce. Žalobce upozornil, že od roku 2022 soustavně, byť neúspěšně, usiluje o změnu územního plánu obce. Jak vidno, výše uvedené žalobní námitky fakticky napadají rozhodnutí, jímž nebyla stavba dodatečně povolena, míří tudíž zcela mimo meritum nyní posuzované věci. Takovou žalobní argumentaci mohl žalobce uplatnit v žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 9. 2022, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne 12. 4. 2022, kterým stavební úřad zamítl žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Proti uvedenému rozhodnutí však žalobce žalobu ke krajskému soudu nepodal. Rozhodnutí krajského soudu v nyní posuzované věci nemůže na uvedeném ničeho změnit, neboť není všemocným nástrojem k ochraně žalobcových práv ve vztahu k předmětné stavbě. Soudu nezbývá, něž se přidržet merita věci, což je posouzení splnění podmínek pro vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, tudíž mu ani nepřísluší posuzovat námitky směřující do jiného než žalobou napadeného rozhodnutí.

35. Žalobce dále namítá, že nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby, což ovšem opět dovozuje z nepotvrzené premisy, že stavba měla být dodatečně Shoda s prvopisem: J. M. 7 61 A 27/2023 povolena z důvodu jejího souladu se zákonem i související dokumentací. Jak již soud uvedl výše, v posuzované věci lze hodnotit toliko to, zda jsou splněny zákonné podmínky pro nařízení odstranění stavby (§ 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona), nikoli to, zda byly v předchozím řízení splněny podmínky pro zamítnutí žádosti o její dodatečné povolení (viz § 129 odst. 3 stavebního zákona).

36. Jak plyne ze shora citovaného § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, v posuzované věci byly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí. V prvé řadě prokazatelně nebylo vydáno rozhodnutí či oprávnění vyžadované stavebním zákonem, ani jiné opatření či úkon toto rozhodnutí nahrazující.

37. Žalobce se dovolává územně plánovací informace ze dne 26. 6. 2018, k níž se v průběhu odvolacího řízení vedeného v rámci řízení o dodatečném povolení stavby vyjádřilo již Ministerstvo pro místní rozvoj v závazném stanovisku ze dne 26. 8. 2022 s tím, že tato je po formální stránce toliko předběžnou informací ve smyslu § 139 správního řádu. K tomu soud dodává, že se jedná o nástroj procesní ekonomie správního řízení poskytující předběžnou informaci o možnosti uskutečnit určitý záměr. Může tedy posloužit žadatelům k vyhodnocení zamýšleného záměru (v posuzovaném případě stavby) ještě dříve, než bude iniciováno správní řízení. Předběžná informace však v žádném případě nenahrazuje meritorní rozhodnutí správního orgánu ve věci, toliko poskytuje předběžnou právní jistotu potenciálním účastníkům správního řízení. Žalobce se tedy ani v tomto ohledu nemůže zaštiťovat případnou dobrou vírou v soulad stavby s územně plánovací dokumentací, resp. v nezákonnost rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, tj. že pozemky, na nichž realizoval stavbu, nejsou řešeny územním plánem obce. K tomu soud nad rámec řečeného upozorňuje na skutečnost, že platnost předběžné informace může být správním orgánem časově omezena, dle § 21 odst. 3 stavebního zákona platí poskytnutá územně plánovací informace maximálně 1 rok ode dne jejího vydání. Územně plánovací informace ze dne 26. 6. 2018 tedy nebyla validní dokonce již v době zahájení řízení o dodatečném povolení stavby. Opakované uplatňování této argumentace ve správním řízení či před soudem na uvedeném nic nemění.

38. Co se týče žalobcova povědomí o tom, zda je přípustné v dané lokalitě realizovat stavbu, soud nad rámec řečeného uvádí následující. Žalobce již dříve opakovaně, avšak neúspěšně, usiloval o umístění stavebního záměru „Areál speciální zemědělské výroby“, který zamýšlel umístit nejen na předmětném pozemku parc. č. XA v k. ú. XA a který je z hlediska územního plánu obce srovnatelný s nyní posuzovanou stavbou.

39. Žádost ze dne 4. 10. 2018 stavební úřad zamítl rozhodnutím ze dne 21. 1. 2020, které potvrdil žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 6. 2020. Důvodem bylo negativní závazné stanovisko orgánu územního plánování (právě v tomto řízení žalobce předložil územně plánovací informaci ze dne 26. 6. 2018).

40. Řízení o žádosti o umístění stavby ze dne 22. 3. 2021 stavební úřad usnesením ze dne 9. 6. 2021 zastavil, neboť žalobce již se stavbou započal. V tomto řízení přitom žalobce předložil závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 23. 2. 2021 vydané marným uplynutím lhůty. Jak již krajský soud shora uvedl, toto závazné stanovisko zrušil nadřízený orgán územního plánování závazným stanoviskem ze dne 14. 3. 2022, který konstatoval, že stavba je v daném území nepřípustná, což ostatně svým přezkumem v rámci odvolacího řízení potvrdilo rovněž ministerstvo.

41. K tomu soud dále podotýká, že ani přezkum závazného stanoviska, byť iniciovaný stavebním úřadem, nelze považovat za nezákonný v situaci, kdy správnímu orgánu vznikly Shoda s prvopisem: J. M. 8 61 A 27/2023 pochybnosti o tomto stanovisku a současně nechtěl své budoucí rozhodnutí zatížit vadou spočívající v tom, že by bylo založeno na nezákonném závazném stanovisku. Naopak lze takový postup považovat za projev procesní ekonomie a hospodárnosti.

42. Ze shora uvedeného je patrno, že byla naplněna též druhá podmínka pro vydání rozhodnutí nařizujícího odstranění stavby ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tj. stavba nebyla dodatečně povolena, jak je podrobně popsáno výše.

43. Co se týče žalobcem namítané neexistence veřejného zájmu na odstranění stavby, skutečnost, že se stavba má nacházet v urbanizované krajině, automaticky nezakládá právo na její realizaci. Sám žalobce předestřel, že předmětný pozemek, na němž byla stavba realizována, nebyl vyňat ze zemědělského půdního fondu, byť žalobce tuto skutečnost bagatelizuje. Soud naopak akcentuje veřejný zájem na tom, aby stavebníci nerealizovali stavby bez příslušného povolení, a to tím spíše na pozemcích, které k tomu nejsou určeny, případně aby takové nelegální stavby byly následně odstraněny, nebudou-li dodatečně povoleny. Není přitom rozhodné, zda je záměrem stavebníka umístit stavbu v řídce zastavěné lokalitě či plně urbanizované oblasti. Započetí stavby musí zpravidla předcházet povolovací proces, který zajišťuje soulad právního a faktického stavu věci a současně předchází situacím, kdy nelze vydat dodatečné stavební povolení a stavba musí být odstraněna. Žalobce na tento jediný legitimní postup zjevně rezignoval a realizoval stavbu dříve. Uvedené ovšem nic nemění na tom, že dodržování nastavených procesů při umísťování staveb je veřejným zájmem, na jehož důsledném dodržování je třeba trvat. Skutečnost, zda žalobce usiluje o změnu územního plánu obce tak, aby na předmětném pozemku mohla být v budoucnu stavba realizována, není relevantní, neboť nelze předjímat, zda vůbec k žalobcem očekávané změně umožňující realizaci stavby v daném místě dojde, v současnosti tomu ani nic nenasvědčuje.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 13. listopadu 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.