61 A 28/2021

Rubrum

61A 28/2021 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: X zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2021 č. j. MV-76030-4/SO-2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z.S. 2 61A 28/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 24. 9. 2020 podal žalobce žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území dle § 43 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“).

2. Prvostupňový správní orgán ověřil, že žalobci bylo dne 28. 7. 2020 uděleno dlouhodobé vízum z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců s platností do 28. 9. 2020 (viz výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území České republiky). V řízení o žalobcově žádosti ze dne 30. 4. 2020 o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území vedeného pod sp. zn. OAM-172/ST-2020 bylo shledáno, že žalobce splňuje podmínky pro udělení tohoto víza uvedené v § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť dne 30. 4. 2020 podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu z důvodu uvedeného v § 67 zákona o pobytu cizinců. Žádost o vydání povolení k trvalému pobytu vedená pod sp. zn. OAM-4705/TP-2020 byla podána v souladu s § 69 zákona o pobytu cizinců a řízení o ní nebylo v době udělení dlouhodobého víza ještě pravomocně skončeno. V průběhu řízení v nynější věci však již řízení o vydání povolení k trvalému pobytu pravomocně skončeno bylo, a to zamítnutím žalobcovy žádosti pro nesplnění podmínek uvedených v § 67 zákona o pobytu cizinců. Dlouhodobé vízum bylo tedy žalobci uděleno z důvodu probíhajícího řízení o žalobcově žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, které však již bylo pravomocně skončeno zamítnutím žádosti. Prvostupňový správní orgán proto dospěl k závěru, že v posuzované věci není ve smyslu § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců naplněna podmínka spočívající v trvání důvodu, pro který bylo žalobci dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území uděleno. Z uvedeného důvodu prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 29. 3. 2021, čj. OAM-35684-13/DP-2020, zamítl žalobcovu žádost a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území žalobci neudělil.

3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 14. 7. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutí byla porušena ustanovení správního řádu. Konkrétně žalovaná porušila § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupovala v souladu se zákony a ostatními předpisy, dále § 3 správního řádu, neboť nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu). Také porušila § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu, neboť nezjistila všechny rozhodné okolnosti a nevyšla tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z těchto důvodů napadené rozhodnutí dle žalobce nelze považovat za přesvědčivé.

6. Následně žalobce rekapituluje svou životní situaci. Žalobce je státním příslušníkem Irácké republiky. Do České republiky přicestoval v roce 2017 na krátkodobé schengenské vízum. Před jeho vypršením odcestoval za příbuznými do Rakouska, kde požádal o 3 61A 28/2021 mezinárodní ochranu. V rámci „dublinského řízení“ byla jako stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu určena Česká republika. Dne 13. 6. 2018 bylo zahájeno správní řízení o udělení mezinárodní ochrany. V tomto řízení byl žalobce neúspěšný a řízení bylo pravomocně ukončeno odmítnutím kasační stížnosti podané k Nejvyššímu správnímu soudu.

7. Dle žalobce je důkazní situace žalobou napadeného rozhodnutí ovlivněna různým úhlem pohledu zúčastněných stran. Žalobce s odkazem na § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a § 89 odst. 2 správního řádu nesouhlasí s tím, jak věc posoudila žalovaná, která hodnotila žalobcovu situaci v kontextu jím uváděných skutečností a při svém rozhodování vycházela toliko z výše označených ustanovení zákona o pobytu cizinců a správního řádu. Žalobce proto poukazuje na skutečnosti, které s ohledem na mezinárodní závazky České republiky měly být posuzovány, a které žalobce namítal v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce uvádí, že Česká republika je jako člen Evropské unie vázána principem non-refoulement, který cizincům umožňuje pobývat na území České republiky v režimu „strpění“ na základě víza uděleného podle § 33 zákona o pobytu cizinců, respektive požádat o mezinárodní ochranu požádat dodatečně. Tento princip je dle žalobce jedním ze základních mezinárodních lidskoprávních závazků s aplikační předností před vnitrostátním právem. Měl by tedy být zohledněn vždy, pokud je rozhodováno o tom, zda cizinec je či není povinen opustit území státu, a to i když se nejedná o rozhodnutí sankční povahy, ale rozhodnutí správní, které vyjadřuje zájem státu na tom, aby se jím dotčený cizinec na území státu nezdržoval. Princip non-refoulement lze potencionálně uplatnit v rámci jakéhokoliv práva garantovaného Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, které by v případě odcestování či návratu vedlo k následku v podobě nenapravitelné újmy. Právo, jehož porušení dále bývá nejčastěji namítáno ve spojení s non-refoulement, je právo na ochranu soukromého života a rodiny. V nyní posuzované věci žalovaná bez dalšího vycházela pouze ze skutkového stavu, který tu byl v době řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaná svým nezákonným postupem zúžila důvod pro neudělení dlouhodobého pobytu pouze na skutečnosti uváděné žalobcem v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kdy nebylo vyhověno ani v nižší formě udělením doplňkové ochrany.

8. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky stanovené správním řádem, žalobcova žádost tudíž byla posouzena správně a v souladu se zákonem. Žalobce nesplnil podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění dle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť v jeho případě již pominuly důvody, pro které mu bylo vydáno vízum strpění dle 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. V žalobcově případě bylo dne 10. 2. 2021 ukončeno řízení o jeho žádosti podané dle § 67 zákona o pobytu cizinců, tedy řízení navazující na neúspěšně ukončené řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž pobyt dle § 67 zákona o pobytu cizinců žalobci udělen nebyl. Žalovaná podotýká, že žalobce v předmětném řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění neuváděl žádné konkrétní závažné důvody, které by mu bránily ve vycestování z území. 4 61A 28/2021 10. Žalovaná považuje žalobcovy námitky za nedůvodné a navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

12. Žaloba není důvodná.

13. Žalobcem obecně namítané porušení shora označených ustanovení správního řádu (§ 2 odst. 1, § 3, § 2 odst. 4 a § 50 odst. 2 a odst. 3) krajský soud postupem odpovídajícím způsobu vymezení žalobní námitky neshledal. Míra konkrétnosti žalobního bodu odpovídá míře konkrétnosti vypořádání takového žalobního bodu soudem. Proto k tomu lze v odpovídající obecné rovině uvést pouze tolik, že krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a neshledal postup žalované v posuzované věci nezákonným. Stejně tak nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaná nezjistila stav věci stav věci bez důvodných pochybností a v odpovídajícím rozsahu. Přijaté řešení se současně nikterak nepříčí okolnostem posuzovaného případu, které byly zjištěny v dostatečném rozsahu vzhledem k ochraně veřejného zájmu.

14. Dále se krajský soud zabýval blíže specifikovanými žalobními body. Žalobce s odkazem na § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a § 89 odst. 2 správního řádu uvedl, že nesouhlasí s posouzením věci žalovanou, která vycházela toliko ze skutečností uvedených žalobcem a z označených ustanovení správního řádu a zákona o pobytu cizinců, aniž by zohlednila mezinárodní závazky České republiky, resp. princip non-refoulement, jak měl žalobce namítat již v odvolání. Dle žalobce je tento postup, kterým žalovaná zúžila důvod pro neudělení dlouhodobého pobytu na skutečnosti uváděné žalobcem v řízení o udělení mezinárodní ochrany, nezákonný. S uvedenou námitkou se krajský soud neztotožnil.

15. Dle § 89 odst. 2 správního řádu „[o]dvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.“ 16. Dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců udělí ministerstvo vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, „který v době platnosti oprávnění k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu podle hlavy IV, pokud je k tomu oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území “.

17. Dle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uděluje povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území „ministerstvo na žádost cizince, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33, pokud pobyt cizince na území bude delší než 1 rok a trvají-li důvody, pro které bylo toto vízum uděleno.“ 18. Jak vyplývá ze spisového materiálu, v posuzované věci žalobce požádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění dle § 43 zákona o pobytu cizinců v návaznosti 5 61A 28/2021 na dlouhodobé vízum dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, které mu bylo uděleno na základě žalobcovy žádosti dne 28. 7. 2020. Dlouhodobé vízum bylo žalobci uděleno s ohledem na probíhající řízení o žalobcově žádosti o povolení k trvalému pobytu zahájené dne 29. 4. 2020, o níž nebylo rozhodnuto v době platnosti žalobcova oprávnění k pobytu na území České republiky. Důvodem pro udělení dlouhodobého víza bylo probíhající řízení o žalobcově žádosti o povolení k trvalému pobytu, dlouhodobé vízum tedy bylo žalobci uděleno z toho důvodu, aby mohl na území České republiky pobývat do doby rozhodnutí správních orgánů o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu. Uvedený skutkový stav popsal žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a zcela koresponduje s obsahem správního spisu.

19. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění podal žalobce dne 24. 9. 2020 v návaznosti na vydané vízum strpění dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná ji posoudila tak, že žádosti s ohledem na znění § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze vyhovět, neboť důvody, pro které bylo vízum strpění dle § 33 odst. 1 písm. c) vydáno, pominuly dne 10. 2. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 9. 2. 2021, čj. MV- 195748-5/SO- 2020, jímž bylo zamítnuto odvolání ve věci žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu. Krajský soud se s hodnocením žalované ztotožnil.

20. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce v průběhu řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění dle § 43 zákona o pobytu cizinců neuvedl žádné důvody, pro které se obává návratu do vlasti, potažmo důvody, které by mu bránily ve vycestování z území. O těch se, ovšem zcela obecně, poprvé zmiňuje až v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí; ani zde je však nekonkretizoval a nikterak nedoložil. Nadto krajský soud poznamenává, že žalobce ani přes výzvu správního orgánu neuplatnil své právo seznámit se před vydáním prvostupňového rozhodnutí s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim nebo navrhnout jejich doplnění.

21. Jak již konstatovala žalovaná, s jejímž právní názorem se krajský soud i v tomto ohledu ztotožnil, v posuzované věci nebyly správní orgány ze zákona povinny posuzovat případnou existenci důvodů hodných zvláštního zřetele souvisejících s návratem žalobce do jeho vlasti. Tyto důvody již byly předmětem předchozích pravomocně skončených řízení (řízení o udělení mezinárodní ochrany a řízení dle § 67 zákona o pobytu cizinců). Jak vyplývá ze spisového materiálu, otázkou existence důvodů hodných zvláštního zřetele se tedy správní orgány zabývaly v řízení o žalobcově žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. V rámci tohoto řízení prvostupňový správní orgán citoval z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2020, čj. 30 Az 2/2019-72, kterým byla zamítnuta žalobcova žaloba proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Tamní krajský soud mj. uzavřel, že žalobce neopustil zemi původu v důsledku pronásledování pro svoje minoritní náboženské přesvědčení, v němž spatřoval stěžejní důvod hodný zvláštního zřetele a z něhož měly plynout další obtíže pro žalobcův život v zemi původu. V uvedeném řízení Krajský soud v Hradci Králové shledal žalobcovu domněnku o existenci důvodů hodných zvláštního zřetele přehnanou a nereálnou.

22. V nyní posuzované věci správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když konstatovaly, že podmínkou pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území ve smyslu § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je trvání důvodů, pro které bylo žalobci uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území. Dlouhodobé vízum bylo žalobci uděleno, jak soud již shora uvedl, z důvodu probíhajícího 6 61A 28/2021 řízení o žalobcově žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 30. 4. 2020 (čj. OAM-4705/TP-2020). Jelikož toto řízení bylo již pravomocně skončeno, zanikl důvod, pro který bylo žalobci vízum za účelem strpění dne 28. 7. 2020 s platností do 28. 9. 2020 uděleno. Jak v posuzované věci správně konstatovaly správní orgány, z hlediska podmínek uvedených v § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tímto není naplněna podmínka spočívající v trvání důvodu, pro který bylo žalobci dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území uděleno.

23. Dle § 46 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců platí pro povolení k dlouhodobému pobytu „obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1 a 2, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum.“ Dle § 56 odst. 1 písm. l) téhož zákona ministerstvo cizinci vízum neudělí, jestliže „cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza“. Z uvedeného znění zákona plyne, že správní orgán cizinci povolení k dlouhodobému pobytu nevydá, pokud cizinec nesplňuje některou z podmínek pro jeho udělení. V posuzované věci bylo správními orgány postaveno najisto, že již netrvá důvod, pro který bylo žalobci dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území uděleno. Nebyla tedy splněna jedna z podmínek dle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

24. Krajský soud se ohledem na shora uvedené neztotožnil se žalobcem namítaným porušením principu non-refoulemenet. Nelze předně přehlédnout, že žalobce v průběhu správního řízení, ani v samotné žalobě neuvedl zhola nic, co by možnému porušení uvedené zásady plynoucí z čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.) nasvědčovalo. Není tedy zřejmé, na základě čeho by měly správní orgány či krajský soud její porušení dovozovat. Existenci důvodů, pro něž by se zásada non-refoulemenet měla v případě žalobce uplatnit, pak nelze dovodit ani z výsledku řízení o žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany; žalobce neuspěl ani ve správním řízení, ani v následném soudním přezkumu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2020, čj. 9 Azs 32/2020- 36).

25. Žalobce v žalobě také uvedl, že porušení principu non-refoulement bývá nejčastěji namítáno ve spojení s právem na ochranu soukromého a rodinného života. Není však zřejmé, kam žalobní argumentace v této souvislosti směřuje a z čeho vychází. Žalobce totiž ani ke svému soukromému a rodinnému životu v žalobě neuvedl vůbec nic. Neuvedl také nic, co by nasvědčovalo změně jeho situace od doby rozhodování o mezinárodní ochraně.

26. Pro věc je však ještě podstatnější, že žalobce žádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění v návaznosti na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění udělené dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu podání žádosti o povolení k trvalému pobytu a nikoliv pro existenci překážek vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Pokud by takovéto překážky existovaly, mohl by se žalobce domáhat udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. V nynějším řízení však správní orgány při posuzování splnění podmínek dle § 43 odst. 1 téhož zákona správně zkoumaly trvání důvodů, pro které žalobce vízum za účelem strpění skutečně získal, tj. běžící řízení ve věci jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.

27. Správní orgány tedy nepochybily, když uzavřely, že žalobce nesplnil podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění dle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť v jeho případě již pominuly důvody, pro které mu bylo vydáno vízum strpění dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. 7 61A 28/2021 V. Závěr a náklady řízení 28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

30. Závěrem krajský soud poznamenává, že v důsledku změny rozvrhu práce účinné od 1. 9. 2022 se řádnou členkou senátu stala JUDr. Tereza Kučerová namísto Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka. Jelikož účastníci řízení byli o možné účasti JUDr Kučerové na rozhodování ve věci (v pozici náhradnice) dříve poučení, krajský soud jim již nové poučení o složení senátu nezasílal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. září 2022 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu