61 A 29/2025

Rubrum

č. j. 61 A 29/2025- 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. M. proti žalovanému: Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích sídlem Goethova 1949/2, 370 70 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 26. 8. 2025, čj. SIN 53/2025-14, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze 26. 8. 2025, čj. SIN 53/2025-14, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 61 A 29/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žádostí ze dne 13. 7. 2025 domáhal u Okresního státního zastupitelství v Písku (dále jen „povinný subjekt“) dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnutí spisového přehledu a dalších písemností obsažených v trestním spisu sp. zn. ZT 484/2005 a dále informace o tom, kdy povinný subjekt v minulosti poskytl informace z tohoto spisu třetím osobám. Žalobce uvedl, že jeho žádost „mimo jiné směřuje k občanské kontrole zákonnosti činnosti dozorujícího státního zastupitelství v případě, kdy k okamžiku podání žádosti o informace již bylo trestní řízení pravomocně ukončeno.“ 2. Dne 14. 7. 2025 podal žalobce u povinného subjektu obdobně formulovanou žádost, avšak ve vztahu k řízení vedeném pod sp. zn. ZC 151/2022.

3. Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2025, čj. SIN 6/2025-5, povinný subjekt obě žádosti dle § 11 odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl.

4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního povinného subjektu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 11. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Ve vztahu ke spisu sp. zn. ZC 151/2022 žalobce popsal kontext svého dlouhodobého insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSCB 27 INS 18939/2013, které podle jeho názoru vyústilo v účelovou kriminalizaci jeho osoby, zahájení trestního řízení a následné soudní řízení o omezení svéprávnosti.

7. Uvedl, že znalec v oboru psychiatrie zpracoval znalecký posudek ze dne 1. 5. 2022 vedoucí k jeho zproštění obžaloby pro nepříčetnost a k uložení ochranného léčení, přičemž tento závěr považuje za součást účelového a difamačního postupu vůči své osobě. Povinnost ochranného léčení odvolací soud ovšem zrušil.

8. Žalobce se odvolává na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 10. 2009, Salontaji-Drobnjak proti Srbsku, č. 36500/05, a na nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04, z nichž dovozuje, že nemůže být sankcionován ani kriminalizován za četnost svých podání.

9. Insolvenční soud podal již dne 16. 5. 2022 podnět k zahájení řízení o omezení žalobcovy svéprávnosti, do kterého dne 25. 7. 2022 coby vedlejší účastník vstoupil povinný subjekt dle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Toto řízení zastavil Okresní soud v Písku usnesením ze dne 1. 4. 2025, které povinný subjekt „ve veřejném zájmu“ napadl odvoláním. Odvolací soud však usnesení okresního soudu potvrdil.

10. Insolvenční soud usnesením ze dne 22. 6. 2022 ustanovil žalobci opatrovníka, přičemž opatrovnictví dalšími usneseními podle žalobce účelově protahoval a zrušil jej autoremedurou až usnesením ze dne 22. 7. 2025. Žalobce uvedl, že znalecký posudek z roku Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 61 A 29/2025 2022 nesmí být podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2005, H. F. proti Slovensku, č. 54797/00, pro svou neaktuálnost nadále používán.

11. Žalobce namítá, že jako účastník řízení měl právo na informace o činnosti povinného subjektu ve věci sp. zn. ZC 151/2022, která již skončila, a tvrdí, že výluka podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím uvedená v rozhodnutí žalovaného je pouze účelovou frází zakrývající postup v rozporu s čl. 17 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a s čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

12. Ve vztahu k dozorovému spisu sp. zn. ZT 484/2005 žalobce namítl, že nebyl pouze oznamovatelem, nýbrž zákonným zástupcem nezletilé poškozené, což mu podle § 65 trestního řádu umožňovalo nahlédnout do trestního spisu. Poukazuje na to, že státní zastupitelství neustanovilo nezletilé kolizního opatrovníka. Odmítnutí žádosti podle § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím označuje za formalistické, alibistické a extenzivní. Zdůrazňuje, že povinný subjekt mohl poskytnout alespoň část informací po vyloučení interních materiálů, které nepožadoval.

13. Podle žalobce správní orgány neprovedly test proporcionality ani test veřejného zájmu a odmítnutí informací nevyvážily proti právu na přístup k informacím, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu. Uvádí, že při výkladu výjimek ze zákona o svobodném přístupu k informacím je nutné uplatnit restriktivní výklad a dbát na ústavní konformitu. Zdůrazňuje rovněž zásadu incidentní retrospektivity a poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2375/24, který má být podle něj aplikován i v tomto řízení a který znemožňuje použití usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, o nějž se opřel žalovaný.

14. Žalobce navrhuje, aby soud zajistil spis ZT 484/2005, protože podle něj hrozí začátkem roku 2026 skartace. Dále navrhuje provést důkazy uvedenými spisy a výslechem účastníků.

15. Závěrem žalobce uvedl, že rozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2011, čj. 2 As 93/2011-79, č. 2462/2012 Sb. NSS.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při vedení dozorového spisu je státní zástupce v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy. Žalobcova snaha o získání informace ze spisu, do kterého nelze nahlížet, v režimu žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, představuje obcházení zákonné úpravy nahlížení do spisu v trestním řízení.

18. Napadené rozhodnutí dostálo všem požadavkům na něj kladeným zákonem o svobodném přístupu k informacím i souvisejícími předpisy. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný proto pouze pro stručnost odkázal.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 61 A 29/2025 IV. Právní hodnocení krajského soudu 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

21. Žaloba je důvodná.

22. K žalobcovým důkazním návrhům krajský soud poznamenává, že s ohledem na níže uvedené důvody tohoto rozhodnutí nepovažoval za nutné provádět ve věci jakékoli dokazování.

23. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, dle které pro odmítnutí poskytnutí požadovaných informací neexistoval zákonný důvod. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

24. Předně je zapotřebí uvést, že Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku čj. 2 As 93/2011-79, na který přiléhavě poukázal žalobce, shrnul, že „[r]ozhodnutí státního zastupitelství o žádosti o poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví (§ 4 odst. 1 s. ř. s.).“ 25. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl mimo jiné následující:

27. Je nepochybné, že při vedení dozorového spisu státní zástupce vystupuje v pozici orgánu činného v trestním řízení, nikoliv v pozici orgánu veřejné správy, jak patrně chtěl zdůraznit krajský soud v napadeném usnesení, když uvedl, že ‚postupy státního zastupitelství týkající se trestního řízení nepodléhají přezkumné pravomoci správních soudů, ale podléhají institutům upravených trestním řádem‘. Soudy ve správním soudnictví rozhodně nejsou oprávněny ingerovat do postupů státního zástupce či jiného orgánu činného v trestním řízení, potažmo rozhodovat o zákonnosti či správnosti těchto postupů. Poskytování informací vztahujících se k působnosti státního zástupce jakožto státního orgánu moci výkonné však rozhodně nelze označit za postup v trestním řízení, jehož účelem je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu), přestože se požadované informace postupů orgánů činných v trestním řízení dotýkají. Je však třeba zároveň zdůraznit, že poskytováním informací, jež se týkají trestního řízení, nesmí být účel trestního řízení ohrožen, proti čemuž právní úprava povinným subjektům (tedy i žalovanému) poskytuje příslušné právní nástroje. Tyto nástroje jsou obsaženy jak v samotném trestním řádu (viz § 8a a násl.) tak v zákoně o svobodném přístupu k informacím (viz níže), přičemž platí, že poskytování informací v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí obcházet omezení vyplývající z podstaty samotného trestního řízení (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010 - 104, publ. pod č. 2241/2011 Sb. NSS). […]

29. Ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím dokládá, že zákonodárce předpokládal rozhodování povinných subjektů též o žádostech požadujících poskytnutí informací ze spisů týkajících se trestního řízení; nejedná-li se ovšem o výluku ve smyslu § 65 trestního řádu. Jak bylo rozvedeno výše, v případě poskytování informací z dozorového spisu státního zástupce nelze tuto výluku uplatnit. Žádost o informace z dozorového spisu je tak nutné vyřídit v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, s tím, že povinný subjekt musí zvážit, zda a v jakém rozsahu se uplatní příslušná zákonná omezení práva na poskytnutí informace. Soudu pak přísluší posouzení zákonnosti uplatnění tohoto omezení. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 61 A 29/2025

30. Tento závěr není v rozporu s názorem, který zdejší soud vyslovil ve svém dřívějším rozsudku ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/2010 - 73, v němž mj. navázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 54/05, totiž že ‚pokud obviněný (či jiné osoby vyjmenované v § 65 odst. 1 trestního řádu) nemá právo seznámit se s pokyny státního zástupce udělenými policejnímu orgánu, tím spíše nemají právo na jejich zpřístupnění ani ostatní osoby‘. Jak bylo vymezeno výše, dozorový spis obsahuje množství různých informací - vedle informací o průběhu konkrétního trestního řízení zahrnuje rovněž např. rozhodnutí a opatření státního zástupce a další písemnosti, které prokazují výkon jeho dozoru. Lze tedy předpokládat, že na poskytnutí informací z dozorového spisu bude nutné uplatnit různá omezení plynoucí ze zákona o svobodném přístupu k informacím (ve vazbě na zachování účelu trestního řízení). Jak lze konkrétně dovozovat z naposled citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, pokud by požadovanou informací z dozorového spisu byly pokyny státního zástupce udílené policejnímu orgánu, došlo by k uplatnění výluky podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím (Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu). Nelze dokonce ani vyloučit, že by se na informaci požadovanou z dozorového spisu vztahovalo více zákonných omezení zároveň“ (důraz doplněn).

26. Uvedené závěry převzala i pozdější judikatura a lze je považovat i nadále za aktuální (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2022, čj. 8 As 173/2021-73, nebo rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2023, čj. 15 A 19/2022-46).

27. Povinný subjekt odmítl poskytnout informace výhradně dle § 11 odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, dle něhož nelze poskytnout informaci „o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky“. Nic konkrétního k povaze těchto informací neuvedl a ani se nezabýval tím, zda by bylo možné poskytnout informaci alespoň v části.

28. Žalovaný potvrdil odmítnutí požadovaných informací ze strany povinného subjektu nejprve s odkazem na § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím s tím, že oba spisy „obsahují písemnosti, které povinný subjekt získal od třetích osob v rámci plnění úkolů vyplývajících z trestního řízení i úkonů prováděných v rámci netrestní působnosti státního zastupitelství.“ Ani žalovaný se však v rozporu s požadavkem shora uvedené judikatury nijak nezabýval tím, zda je dle citovaného ustanovení zapotřebí poskytnutí informací odmítnout v celém rozsahu.

29. Dále žalovaný odkázal na § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, dle něhož „[z]ákon se nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.“ 30. Žalovaný v této souvislosti dovodil, že dle shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 93/2011-79 nahlížení do trestního spisu podle § 65 trestního řádu splňuje Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 61 A 29/2025 požadavek komplexnosti úpravy, a proto se v této části jedná o zvláštní úpravu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím.

31. Žalovaný pak uzavřel, že „[z]ískat informace ze spisu, do kterého nelze nahlížet, v režimu žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, je nutno vyhodnotit jako pokus o obcházení zákonné úpravy nahlížení do spisu v rámci trestního řízení, které je upraveno v § 65 trestního řádu. Nelze rovněž přehlédnout to, že žadatel se domáhal nahlížení do dozorových spisů Okresního státního zastupitelství v Písku a následně požádal v rámci výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství o přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Písku Krajským státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích, kde jsou podněty k výkonu dohledu vedeny pod sp. zn. KZT 217/2025 a KZC 2823/2025.“ 32. Žalovaný tedy postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím v případě informací ze spisu v podstatě automaticky považuje za nepoužitelný. Zcela však pominul, že v nynější věci se jedná o spisy dozorové, u nichž Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 As 93/2011-79 možnost domáhat se poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím potvrdil.

33. Žalovaný se tak nezabýval tím, co po něm judikatura Nejvyššího správního soudu výslovně požaduje, a to aby ve vztahu ke konkrétní věci přezkoumatelně vyložil, „v jakém rozsahu se uplatní příslušná zákonná omezení práva na poskytnutí informace“. Není samozřejmě vyloučeno, že požadované informace nebo jejich část bude možné žalobci poskytnout a teprve v případném zbytku bude namístě žádost o informace odmítnout dle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tuto otázku je třeba hodnotit individuálně s ohledem na konkrétní obsah požadovaných informací.

34. Za této situace krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

35. K tomu lze doplnit, že žalovaný samozřejmě v případě odmítnutí poskytnutí informací z dozorového spisu nemůže v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popisovat jejich obsah, musí však tyto informace alespoň typově vymezit a uvést, proč jejich poskytnutí není z konkrétních důvodů dle zákona o svobodném přístupu k informacím možné (srov. shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 15 A 19/2022-46, odst. 15).

V. Závěr a náklady řízení

36. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

37. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

38. Žalobce sice byl ve věci úspěšný, avšak z obsahu spisu neplyne, že by mu nějaké uznatelné náklady vznikly. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 61 A 29/2025

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 31. března 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.