61 A 31/2022

Rubrum

č. j. 61 A 31/2022- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci navrhovatele: J. H. bytem X proti odpůrci: Městský úřad Tábor se sídlem Žižkovo náměstí 2, 390 01 Tábor o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu v ulici U Stadionu Míru, Tábor, vyhlášeného veřejnou vyhláškou ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. S-META 56737/2021/IKve, čj. METAB 70748/2021/OD/IKve, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2022 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu v ulici U Stadionu Míru, Tábor, vyhlášené veřejnou vyhláškou ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. S-META 56737/2021/IKve, čj. METAB 70748/2021/OD/IKve, se ruší, a to ke dni 31. 5. 2023. 2 61 A 31/2022

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 5 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám navrhovatele.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Odpůrce shora uvedeným opatřením obecné povahy stanovil místní úpravu provozu v ulici U Stadionu Míru, Tábor, jelikož zde byla provedena výstavba víceúčelové haly, jejíž součástí je výstavba parkovacích stání.

2. Úprava zahrnuje následující značení:  1 x P2 hlavní pozemní komunikace;  1 x E2b dodatková tabulka – tvar křižovatky (tvar musí odpovídat skutečnému stavu);  1 x B2 zákaz vjezdu všech vozidel;  2 x IP 12 se symbolem 225 – vyhrazené parkoviště pro těžce zdravotně postižené osoby, viz příloha č. 4 vyhlášky č. 398 /2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb;  2 x E1 počet „3x“;  3 x IP 11a parkoviště;  2 x IP 4b jednosměrný provoz. Dále zahrnuje vodorovné dopravní značení:  V 10 c – stání šikmé (26 parkovacích stání šikmých);  V 10 a – stání podélné (6 parkovacích stání podélných).

3. Nedílnou součástí napadeného opatření obecné povahy je též grafické znázornění dopravně-inženýrských opatření.

II. Shrnutí návrhu

4. Proti tomuto opatření obecné povahy podal navrhovatel u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 22. 12. 2022 návrh na jeho zrušení.

5. Navrhovatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a vyjádřil se též k otázce své aktivní procesní legitimace k podání návrhu. K tomu uvedl, že je občanem města Tábor, který nejen během letních měsíců navštěvuje (jako mnoho dalších obyvatel města i návštěvníků z okolí) Sokolskou plovárnu Jordán a využívá služeb Plaveckého stadionu Tábor. Napadené opatření obecné povahy značně komplikuje dopravu pěšky či na kole k těmto místům.

6. Navrhovatel namítl, že odpůrce napadené opatření obecné povahy ve smyslu příslušných ustanovení správního řádu a judikatury Nejvyššího správního soudu řádně neodůvodnil. Kromě velmi stručného vypořádání se s připomínkami odpůrce neuvedl žádné další úvahy, které ho k rozhodnutí vedly, ani odůvodnění, proč je daná úprava vhodná (snad jen to, že je úprava nutná z důvodu výstavby víceúčelové haly, což samo Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 61 A 31/2022 o sobě nemůže jako důvod obstát, když nereflektuje další faktory v dané oblasti relevantní). Odpůrce se v odůvodnění opatření obecné povahy věnoval více procesu jeho vydávání než předložení důvodů, které ho k vydání opatření obecné povahy vedly.

7. Navrhovatel též vyjádřil nespokojenost se způsobem vypořádání jeho připomínek. Odpůrce odmítá navrhovatelovy připomínky s odkazem na to, že jím nabízené možnosti úpravy, které by zohledňovaly nejen parkovací místa pro nově vzniklou víceúčelovou halu a dalších sportoviště a rekreační místa, ale i ochranu oprávněných zájmů a práv cyklistů a chodců, by vyžadovaly další stavební úpravy celé ulice a také zohlednění vlivů, které by měly na okolní bytové domy. Navrhovatel se ale domnívá, že to je přesně způsob, kterým by odpůrce měl na podnětné připomínky reagovat. Měl by zhodnotit možnosti jak docílit takové úpravy ulice, která by kromě nutnosti parkovacích míst zohledňovala i další (ústavně zaručená) práva a oprávněné zájmy dalších osob. Odpůrce se také vůbec nevypořádal s navrhovatelovými připomínkami, které se týkaly proporcionality napadeného opatření obecné povahy.

8. Navrhovatel namítl, že je napadeným opatřením obecné povahy zkrácen na svém právu volného pohybu ve smyslu čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Odpůrce umožnil v dané ulici parkování a rychlý a ničím neomezený průjezd automobilů, ale současně tím znemožnil bezpečný průjezd cyklistům a bezpečný přechod komunikace chodcům.

9. Navrhovatel si uvědomuje, že ani v rámci předchozí úpravy v místě nebyl umožněn obousměrný provoz cyklistů. Nicméně pokud by to prostorové možnosti ulice dovolovaly, taková změna by pohyb cyklistů velmi pozitivně ovlivnila, zejména jejich přesun od Sokolské plovárny Jordán k Plaveckému stadionu Tábor a k nově vybudované víceúčelové hale. Pomohla by též ke zvýšení bezpečnosti v této oblasti.

10. Technická norma ČSN 73 6110 sice není normou obecně závaznou, avšak přináší použitelná východiska při řešení dopravních situací. Navrhovatel na ni ve svých námitkách poukazoval, avšak odpůrce tuto argumentaci nereflektoval, přestože v odůvodnění opatření obecné povahy uvádí, že z citované normy vycházel.

11. Protože tuto normu dále rozvíjí i norma TP 179, vycházel dále navrhovatel při své argumentaci i z ní. Její požadavky na zřízení tzv. „cykloobousměrky“ jsou přitom o něco nižší. Přestože se jedná o technické předpisy, vycházejí z platných právních předpisů a závěry v nich obsažené by měly fungovat jako vodítka pro plánování takových opatření. Navrhovatel se domnívá, že technické řešení cykloobousměrky je dle této normy v dané oblasti za splnění dalších podmínek technicky možné. Novější norma TP 179 cykloobousměrky připouští při omezení bezpečnostních odstupů šířku vozovky od cca 3,5 m (část 6.4.4 a násl. citované normy). Odpůrce splnění podmínek pro takové řešení vůbec neposoudil.

12. Uvedené řešení by přitom bylo možné udělat pouze na místní komunikaci, kde bude maximální rychlost vozidel omezena na 30 km/h. Právě snížení maximální rychlosti navrhovatel taktéž požadoval, avšak odpůrce tento požadavek nereflektoval a odůvodnění opatření obecné povahy je v tomto ohledu nedostatečné. Zejména z něj neplyne, proč by takové omezení maximální rychlosti nemohlo připadat v potaz. Omezení nejvyšší povolené rychlosti by nevyžadovalo umístění zpomalovacích prahů, jak uvádí odpůrce. Ty by však mohly dodržování omezení pomoci. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 61 A 31/2022 Odpůrce taktéž neprovedl zhodnocení negativních vlivů jako hluku a vibrací, které by s umístěním zpomalovacích prahů byly spojené.

13. Odpůrce hodnotil danou situaci z pohledu cyklistické dopravy jen velmi vágně, což činí opatření obecné povahy nesrozumitelným pro nedostatek důvodů a tím pádem i nepřezkoumatelným.

14. Navrhovatel dále předestřel své úvahy o bezpečnosti cykloobousměrek.

15. Nesprávné je pak dopravní značení i ve vztahu k chodcům. U vstupu do haly je vyznačeno místo pro přecházení (V 7b), na kterém chodec nemá taková práva jako na přechodu pro chodce. Při maximální rychlosti v ulici stanovené na 50 km/h je taková varianta přecházení chodců nebezpečná a nezohledňuje další dopravní faktory v ulici. Úprava, která by pomohla k větší bezpečnosti chodců v tomto úseku, by se měla zvážit a případně zrealizovat. Vyznačení přechodu pro chodce podle navrhovatele chybí i na ulici Politických vězňů, kterou je třeba přejít, pokud chodec jde po ulici U Stadionu Míru (například od haly k plovárně nebo od plovárny k plaveckému stadionu). V obou těchto místech také pravidelně přecházejí děti, které v hale sportují.

16. Napadené opatření obecné povahy se zdá jako „na míru ušité“ žadateli o stanovení místní úpravy provozu, avšak nezohledňuje oprávněné zájmy a práva dalších občanů.

17. Opatření obecné povahy taktéž dle navrhovatele neobstojí v testu proporcionality.

18. Navrhovatel sice uznává, že cíl opatření obecné povahy (byť výslovně nevyjádřený) byl sice naplněn, avšak s takovým zásahem do jeho práv, že nelze o vhodnosti zvoleného řešení hovořit. Jelikož odpůrce nestanovil cíl, kterého měla úprava dosáhnout, je opatření obecné povahy nepřezkoumatelné. Bylo přitom možné zvolit vhodnější řešení.

19. Z téhož důvodu nebylo naplněno ani kritérium potřebnosti. Odpůrce se s navrhovatelovými připomínkami dostatečně nevypořádal a účel napadeného opatření obecné povahy naplnil jiným způsobem, který výrazně více zasahuje do právní sféry navrhovatele.

20. Taktéž nebylo naplněno kritérium minimalizace zásahu. Zásah do navrhovatelovy právní sféry (jako chodce i cyklisty) mohl být menší, resp. zcela minimální, a to i za současného zachování účelu předmětného opatření – tedy vyřešení parkovacích míst nově postavené víceúčelové haly a umístění dopravních značek. Regulace provozu v daném úseku omezuje své adresáty více, než je nutné.

21. Zvolené řešení dle navrhovatele neprojde ani testem proporcionality v užším slova smyslu, neboť cíle, za který je v napadeném opatření obecné povahy považováno umístění a osazení svislých dopravních značek z důvodu výstavby nových parkovacích stání souvisejících s výstavbou nové víceúčelové haly, bylo dosaženo za současného ignorování dalších zájmů, které navrhovatel zastupoval a shrnul ve svých připomínkách.

22. Navrhovatel závěrem vyjádřil přesvědčení, že byl zkrácen na právu volného pohybu, právu svobodně si vybrat kolo jako dopravní prostředek a užívat jej v provozu, právu na ochranu zdraví a omezen na právu na sebeurčení jako účastníka silničního provozu.

23. Navrhovatel požaduje, aby krajský soud napadené opatření obecné povahy zrušil. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 61 A 31/2022 III. Shrnutí vyjádření odpůrce 24. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že cyklodoprava nepatří s ohledem na výškový profil města Tábor mezi prioritní. Odpůrce poukázal na skutečnost, že zvolené řešení reagovalo na pravomocné stavební povolení a provedení úprav ulice U Stadionu Míru. Odpůrce nedisponuje pravomocí vyvolávat stavební zásahy do již provedené úpravy komunikací. Úkolem přijatého řešení bylo zpřehlednit organizaci dopravy v místě provedené stavby. Návrh úpravy přitom respektoval již existující stav. Ani ten přitom neumožňoval obousměrný provoz cyklistů z důvodu zachování bezpečnosti provozu.

25. Ulice U Stadionu Míru není primárně využívána jako průjezdní úsek, nýbrž většinově k dosažení místních cílů. Tato skutečnost i šířkové uspořádání komunikace způsobují samovolné snižování rychlosti vozidel, která se zde pohybují. Trasa pro cyklisty je dlouhá cca 330 m a až na krátký úsek (50 m) se jedná o místní komunikace v obytné zástavbě s nižší hustotou dopravy. Je možné také vést kolo po úseku dlouhém cca 110 m a teprve následně pokračovat v jízdě na kole. Tato řešení považuje odpůrce za přijatelná a pro cyklisty bezpečnější, než by tomu bylo v případě obousměrného provozu cyklistů v ulici U Stadionu Míru.

26. Nebezpečí při obousměrném provozu cyklistů neplyne v daném místě pouze z průjezdu vozidel, ale též z vyjíždění vozidel ze šikmých parkovacích míst, kde mají řidiči omezený výhled.

27. Odpůrce uvedl, že je žádoucí, aby cyklisté využívali stávajících tras. Při obousměrném provozu cyklistů v ulici U Stadionu Míru by cyklisté překonávali frekventovanou ulici Československé armády v místě, kde není přechod, a to v zatáčce s nedobrými rozhledovými poměry.

28. K přijatému řešení se kladně vyjádřila i Policie České republiky. Dle dotčených orgánů se jedná o nejlepší řešení s ohledem na zachování veřejného zájmu spočívajícího v zajištění koordinované bezpečnosti všech účastníků provozu různých druhů dopravy a uživatelů pozemních komunikací.

29. Odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh odmítl.

IV. Aktivní procesní legitimace navrhovatele

30. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou aktivní procesní legitimace navrhovatele. V této souvislosti vycházel především z rozsudku ze dne 23. 5. 2018, čj. 10 As 336/2017-46, v němž Nejvyšší správní soud v případě místní úpravy provozu potvrdil závěr o aktivní procesní legitimaci spolku, který tvrdil, že jeho pražští členové v regulované lokalitě Prahy 8 pravidelně jezdí na kole a nová regulace jejich práva zkracuje. Tím spíše je tak nutné přiznat aktivní procesní legitimaci navrhovateli (tj. konkrétní fyzické osobě), který tvrdí, že se jej napadená místní úprava provozu přímo dotýká, jelikož regulovanou lokalitu navštěvuje a nová úprava mu komplikuje dopravu pěšky či na kole.

31. Krajský soud taktéž vychází z obecné tendence judikatury správních soudů upřednostnit v případě pochybností věcný přezkum napadeného opatření obecné povahy. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 17. 9. 2013, čj. 1 Aos 2/2013-116, č. 2943/2014 Sb. NSS, v daném ohledu uvedl, že „[a]ktivní procesní legitimace je proto dána hrozbou (pravděpodobností, možností) Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 61 A 31/2022 realizace plánem vytčeného cíle, jehož důsledky dopadají do práv navrhovatele. Z pohledu zkoumaného potenciálního zásahu do práv dotčených subjektů není rozhodné, zda k takovému cíli (v projednávané věci k zamýšlené stavbě) v budoucnu skutečně dojde, či nikoliv.“ Dále pak konstatoval, že „[o]tázku aktivní procesní legitimace navrhovatele jako podmínku řízení o návrhu nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Ta se již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování podmínek řízení.“ Srov. též například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, čj. 3 As 60/2014-85.

V. Právní hodnocení krajského soudu

32. Předně krajský soud poznamenává, že není zřejmé, z jakých důvodů odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh odmítl. Krajský soud žádné důvody pro tento postup ve smyslu § 46 s. ř. s. neshledal.

33. Krajský soud proto přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

34. Návrh je důvodný.

35. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by postačovala ke zrušení napadeného opatření obecné povahy. Tyto námitky jsou důvodné.

36. Nutno podotknout, že ačkoli navrhovatel označil napadené opatření obecné povahy taktéž za nesrozumitelné, není z textu návrhu patrno, v čem konkrétně by napadené opatření obecné povahy mělo být nesrozumitelné tak, jak tento pojem chápe judikatura správních soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25). Dle obsahu návrhu lze však usoudit, že navrhovatel spatřuje nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy v nedostatku důvodů.

37. Navrhovatel konkrétně namítl nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy v souvislosti se samotným přijatým řešením, vypořádáním uplatněných námitek, se způsobem hodnocení situace z pohledu cyklistické dopravy a neuvedením cíle, kterého mělo být opatřením obecné povahy dosaženo.

38. Požadavky na odůvodnění opatření obecné povahy jsou přitom v zásadě stejné, jako je tomu v případě rozhodnutí správních orgánů (srov. nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Lze proto poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 61 A 31/2022 tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).

39. Konkrétně při stanovení místní úpravy provozu je pak správní orgán povinen vysvětlit naplnění zákonných důvodů pro umístění dopravních značek dle § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Dle citovaného ustanovení platí, že „[d]opravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.“ Nejvyšší správní soud k tomu ostatně již v rozsudku ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS, konstatoval, „že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný či dokonce šikanózní, nýbrž že musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. Pokud takový důvod neexistuje, jedná se o dopravní značku umístěnou protizákonně.“ 40. Takovéto úvahy však napadené opatření obecné povahy v podstatě neobsahuje. Navrhovatel správně uvedl, že se odpůrce „věnoval více tomu, co je v úpravě předmětné oblasti zahrnuto a jak postupoval při jeho vydávání (zmínil procesní kroky, které učinil a zákonná ustanovení), než samotnému předložení důvodů, které ho k vydání opatření obecné povahy vedly.“ 41. Napadené opatření obecné povahy, resp. jeho textová část, čítá 5 stran (na šesté straně jsou již jen údaje týkající se vyvěšení a doručování). Odpůrce v samotném odůvodnění začínajícím na straně 2 nejprve znovu rekapituluje přehled umisťovaného dopravního značení, který je obsažen již v samotném výroku. Na to navazuje obecnými pasážemi, v nichž konstatuje soulad opatření obecné povahy se zákonnou úpravu, avšak zcela bez jakékoli vazby na konkrétní okolnosti posuzované věci. Splněním zákonných požadavků a proporcionalitou přijatého řešení se odpůrce nezabýval vůbec.

42. Z napadeného opatření obecné povahy proto nejsou patrné ani základní náležitosti na jeho odůvodnění kladené. Neplyne z něj, jakého cíle má nová úprava dosáhnout, jak konkrétně novou úpravu provozu vyžaduje bezpečnostní situace v místě, popřípadě jaký veřejný zájem sleduje. To přitom odpůrce musí vysvětlit ve vztahu k veškerým umisťovaným značkám (byť ne nutně ke každé jednotlivě). Vyjma vypořádání připomínek, jemuž dominuje argumentace odmítající řešení požadovaná v připomínkách, opatření obecné povahy neobsahuje takřka žádné konkrétní důvody, proč je nové stanovení místní úpravy provozu dle odpůrce souladné se zákonem.

43. Shora uvedené krajskému soudu zcela znemožňuje přezkum napadeného opatření obecné povahy z pohledu namítané nezákonnosti a neproporcionality.

44. Na stranách 3 až 5 se pak odpůrce vyjadřuje k uplatněným námitkám. Ani jejich vypořádání však nepovažuje krajský soud za dostatečné.

45. Co se týče požadavku navrhovatele na zachování obousměrného provozu cyklistů v ulici U Stadionu Míru, pak v této souvislosti odpůrce nejprve popsal potřeby vymezení parkovacích míst, aniž by uvedl, jakou má tato informace s podstatou uplatněné námitky souvislost.

46. Následně odpůrce konstatoval, že v rekonstruovaném úseku ulice U Stadionu Míru mají nadále dopravní toky odpovídat stavu před výstavbou. Takovéto konstatování Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 61 A 31/2022 však postrádá relevanci a s uplatněnou námitkou se zcela míjí. Skutečnost, že v místě již nějaký dopravní režim existoval, neznamená, že tato úprava byla proporcionální a splňovala bez dalšího veškeré zákonné požadavky, a to tím spíše, pokud v mezidobí došlo k podstatné úpravě (rekonstrukci) pozemní komunikace, jak je tomu i v nynějším případě. Umísťuje-li odpůrce v místě nové dopravní značení – byť v některých ohledech navazující na úpravu předchozí – musí tuto novou úpravu vždy odůvodnit.

47. Odpůrce poté popsal požadavky na šířkové poměry komunikace potřebné pro umístění cykloobousměrky dle technické normy TP 179. Odpůrce vycházel z toho, že pozemní komunikace v daném místě má po rekonstrukci šířku 3,5 m. Dále uvedl, že pro umístění jízdního pruhu pro cyklisty v protisměru je potřena mít k dispozici nejméně 1,5 m na jízdní pruh pro cyklisty a 2,5 m pro jízdní pruh pro motorová vozidla, a to pouze tehdy, pokud by v místě byla maximální povolená rychlost 30 km/h. Dospěl proto k závěru, že pro umístění cykloobousměrky by bylo zapotřebí provést stavební úpravy.

48. Tato část odůvodnění opatření obecné povahy není striktně vzato nepřezkoumatelná (určitá argumentace odpůrce je z odůvodnění patrná), avšak úvahy odpůrce jsou přesto nedostatečné, neboť ve skutečnosti nemají oporu v technické normě TP 179, na niž odpůrce odkazuje. Citovaná norma totiž stanoví požadovanou šířku komunikace pro umístění cykloobousměrky v závislosti na hustotě provozu v daném místě (srov. kapitola 6.4.4 uvedené normy). V případě málo frekventovaných komunikací dokonce nestanoví šířkové požadavky vůbec žádné. Norma vychází z toho, že každou situaci je nutné posuzovat individuálně a dále uvádí orientační parametry použitelné v konkrétních případech. Odpůrce se otázkou předpokládané hustoty provozu vůbec nezabýval, situaci s ohledem na konkrétní okolnosti věci v podstatě nehodnotil a pouze arbitrárně dovodil, že komunikace by pro umístění cykloobousměrky musela mít právě shora uvedené parametry.

49. Nepřezkoumatelné je též vypořádání námitek požadavku navrhovatele na zřízení přechodu pro chodce. Odůvodnění čítající pouhé dvě věty uvádí v podstatě pouze tolik, že v místě je již umístěno místo pro přecházení. Odpůrce však neuvedl, z jakého důvodu zvolil právě vyznačení místa pro přecházení chodců a nikoliv přechod pro chodce mající odlišný právní režim.

50. Zcela nepřezkoumatelné je pak vypořádání námitky (požadavku) týkající se zřízení zóny s maximální rychlostí 30 km/h. Odpůrce pouze bez dalšího konstatuje, že takové řešení by vyžadovalo umístění zpomalovacích prahů, avšak vůbec neuvádí, z čeho takovýto požadavek má plynout. Odpůrce pak zcela pomíjí podstatu uplatněné námitky spočívající v neproporcionalitě přijatého řešení, jakož i argumentaci týkající se bezpečnosti chodců (konkrétně míry přeživších chodců při srážce s vozidlem v různých rychlostech).

51. Nutno podotknout, že předkládá-li odpůrce v rámci vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy dodatečnou argumentaci zdůvodňující vhodnost zvoleného řešení, k této krajský soud z pohledu přezkoumatelnosti opatření obecné povahy nemůže přihlížet. V této lze souvislosti obdobně poukázat na judikaturu správních soudů, dle které nelze nedostatek důvodů rozhodnutí „dohánět“ až v řízení před Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 61 A 31/2022 soudem (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71).

VI. Závěr a náklady řízení

52. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je důvodný, pročež je dle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil, a to ke dni 31. 5. 2023. Datum zrušení opatření obecné povahy soud určil s ohledem na to, aby poskytl správnímu orgánu dostatek prostoru k realizaci případné nápravy vytýkaných vad vydáním nového opatření obecné povahy či volbou jiného řešení.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel byl ve věci úspěšný, a náleží mu proto náhrada nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč. Tuto částku je odpůrce povinen zaplatit navrhovateli k jeho rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud navrhovateli nepřiznal jím uplatňovanou náhradu nákladů spočívající v paušální částce 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V této souvislosti krajský soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, čj. 6 Ads 299/2014-25, dle něhož v soudním řízení správním nezastoupenému účastníku řízení paušální náhrada nákladů dle posledně citovaného ustanovení nepřísluší.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 22. března 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.