61 A 33/2021

Rubrum

61 A 33/2021 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: T. X. K. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o vydání zaměstnanecké karty pod sp. zn. OAM-42639/ZM-2019, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty zahájeném dne 7. 6. 2019, vedeném pod sp. zn. OAM-42639/ZM-2019, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 2 61A 33/2021

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného a repliky žalobce

1. Dne 7. 6. 2019 zahájil žalovaný řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty na území České republiky. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 10. 2019 zamítl, avšak jeho rozhodnutí následně zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 10. 1. 2020. Žalovaný následně řízení usnesením ze dne 25. 3. 2020 přerušil do doby ukončení vyhlášeného nouzového stavu, popřípadě do doby konce platnosti usnesení vlády č. 198/2020 Sb., o přijetí krizového opatření. Přípisem ze dne 18. 5. 2020 žalovaný žalobce vyrozuměl o pokračování v řízení. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců následně vydala dne 22. 5. 2020 opatření proti nečinnosti, v rámci kterého přikázala žalovanému vydat rozhodnutí ve věci řízení o vydání zaměstnanecké karty. Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2020 žalovaný opětovně zamítl žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců následně rozhodnutím ze dne 11. 9. 2020 vyhověla odvolání žalobce a rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2020 opětovně zrušila a věc mu vrátila k novému projednání. Z překládací zprávy k vydání zaměstnanecké karty ze dne 23. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný s vydáním zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), souhlasí.

2. Přípisem ze dne 23. 4. 2021 žalovaný žalobci sdělil, že již 23. 2. 2021 rozhodl, že žalobcově žádosti o vydání zaměstnanecké karty vyhoví a vydal zastupitelskému úřadu pokyn k vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí zaměstnanecké karty dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, jakmile to bude s ohledem na příslušné ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví v souvislosti s onemocněním Covid-19 možné [v té době se jednalo konkrétně o ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 4. 2021, čj. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN].

3. O žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 12. 8. 2021 rozhodla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců usnesením ze dne 17. 8. 2021 tak, že žalobcovu návrhu nevyhověla.

4. Dne 20. 8. 2021 podal žalobce žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce shrnul procesní vývoj věci s tím, že je zřejmé, že přestože žádosti bylo „vyhověno“, lhůta pro vydání rozhodnutí žalovanému stále běží, neboť zastupitelský úřad doposud žalobci neodeslal výzvu k vyznačení víza ve smyslu § 169t odst. 9 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví nejsou dle názoru žalobce pro vydání víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců překážkou. V této souvislosti žalobce odkazuje též na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20, č. 123/2021 Sb.). Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 3 61A 33/2021 6. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen v řízení o žádosti žalobce rozhodnout ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku soudu.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců v případě vyhovění žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (včetně žádosti o zaměstnaneckou kartu) předpokládá, že se na místo písemného rozhodnutí vydává průkaz o povolení k pobytu. Pokud žalovaný shledá, že cizinec splňuje podmínky pro vydání požadovaného pobytového oprávnění, učiní o tom záznam do spisu ve formě tzv. předkládací zprávy a vydá ve smyslu § 165a odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zastupitelskému úřadu pokyn, aby cizinci udělil dlouhodobé vízum podle § 30 odst. 2 téhož zákona.

8. Dle § 169t odst. 9 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž lhůta pro vydání rozhodnutí neběží od okamžiku odeslání výzvy zastupitelského úřadu k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Totéž vyplývá i z ustanovení § 169r odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Za normálních okolností by Velvyslanectví České republiky v Hanoji ihned po obdržení pokynu žalovaného žalobce vyzvalo k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 dost. 2 zákona o pobytu cizinců, což však s ohledem na přijatá ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví nebylo a nadále není možné.

9. V souvislosti s probíhající pandemií nemoci Covid-19 žalovaný poukázal na oprávnění Ministerstva zdravotnictví omezit či dočasně pozastavit příjezd cizinců na území České republiky ve smyslu § 80 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

10. Žalovaný je toho názoru, že mu za daných okolností nelze přičítat nečinnost, neboť řízení o žádosti žalobce není možné v současnosti dokončit vydáním průkazu o povolení k pobytu (zaměstnanecké karty). Stejně tak není možné mu nařídit vydat rozhodnutí v určené lhůtě, neboť není dopředu znám vývoj pandemie nemoci Covid- 19, ani případný postup Ministerstva zdravotnictví (tj. kdy stávající omezení vstupu a pobytu cizinců na území České republiky zmírní či odstraní).

11. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

12. V replice ze dne 30. 9. 2021 žalobce dodal, že ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví není právním předpisem, ale správním aktem správního orgánu. Ministerstva tak není oprávnění svými akty zasahovat do zákonných práv žalobce na vydání rozhodnutí a ukončení řízení v zákonem stanovené lhůtě. K uvedenému žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, čj. 43 A 22/2021-29.

II. Právní hodnocení krajského soudu

13. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 4 61A 33/2021 14. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda byl žalovaný ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinným. Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

15. Krajský soud za účelem zjištění skutkového stavu věci před vydáním rozhodnutí přípisem ze dne 5. 10. 2021 vyzval žalovaného ke sdělení, zda ve věci již rozhodl. Žalovaný přípisem ze dne 7. 10. 2021 zdejší soud informoval, že „řízení o žádosti žalobce nebylo možné v době vydání rozhodnutí dokončit vydáním průkazu o povolení k pobytu (zaměstnanecké karty). Tato situace se s účinností od 30. 9. 2021 mění v důsledku změny ochranného opatření MZDR, kdy zastupitelské úřady začnou vyznačovat dlouhodobá víza za účelem převzetí povolení k pobytu“. Je tedy zřejmé, že žalovaný rozhodnutí ve věci doposud nevydal.

16. Žaloba je důvodná.

17. Je nutné především posoudit, zda lze v (ne)konání žalovaného spatřovat nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Nelze totiž přehlédnout určitá specifika uvedeného řízení daná tím, že v případě kladného vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nedochází k vydání klasického (písemného) rozhodnutí, nýbrž pouze k faktickému předání příslušného průkazu.

18. Zároveň je ovšem nutno zdůraznit, že vydání rozhodnutí v nynější věci původně bránila objektivní právní překážka spočívající v ochranných opatřeních Ministerstva zdravotnictví vydaných dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, jež vyznačení víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců znemožňovala.

19. To se ovšem změnilo s účinností ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 9. 2021, čj. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, ve znění ochranného opatření ze dne 27. 9. 2021, čj. MZDR 20599/2020-120/MIN/KAN, z jehož článku I. bodu 14 písm. c) se podává, že zastupitelským úřadům České republiky ve třetích zemích přijímat jen žádosti o víza a přechodné a trvalé pobyty, jde-li o „žádosti o dlouhodobé nebo trvalé pobyty; zastupitelský úřad může stanovit přednostní termíny pro jejich podávání“ (důraz doplněn). Dle stejného ustanovení dále „uvedené platí pouze pro žádosti o víza a pobyty na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích pro státy, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie onemocnění COVID-19 přijímání takových žádostí umožňují, a které, nejde-li o žádosti i) podle bodu I.14 písm. e) podbod iv) ve spojení s bodem II.3 písm. c) nebo e), ii) podle bodu I.14 písm. e) podbod iii) ve spojení s bodem II.3 písm. i) a j), nebo iii) o dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 64 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou na seznamu zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19; Ministerstvo zahraničních věcí zveřejní seznam takových států způsobem umožňujícím dálkový přístup“ (důraz doplněn).

20. Z uvedeného je zřejmé, že převzetí průkazu o povolení k pobytu by v nyní posuzovaném případě v době rozhodnutí soudu mohlo bránit zařazení Vietnamské socialistické republiky na seznam zemí s extrémním rizikem nákazy onemocněním Covid-19. Takový seznam však v současné době neexistuje. Poslední takový seznam, obsažený v opatření ze dne 17. 8. 2021, čj. MZDR 20599/2020-110/MIN/KAN, byl s účinností ode dne 1. 9. 2021 zrušen opatřením ze dne 30. 8. 2021, čj. MZDR Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 5 61A 33/2021 20599/2020-113/MIN/KAN. Ani v době platnosti tohoto seznamu na něm přitom Vietnamská socialistická republika uvedena nebyla.

21. Z ničeho zároveň nevyplývá – a žalovaný ostatně ani nic obdobného netvrdí –, že by aktuální protiepidemická opatření ve Vietnamu bránila běžnému provozu zastupitelského úřadu a ve vydání víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Není tedy důvod pro to, aby žalovaný vydání zaměstnanecké karty nadále odkládal.

III. Závěr a náklady řízení

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

24. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o návrhu ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 10 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Krajský soud naopak žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepsání repliky, neboť tento úkon již nikterak nepřispěl k výslednému rozhodnutí ve věci.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 6 61A 33/2021 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 11. října 2021 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.