61 A 36/2023

Rubrum

č. j. 61 A 36/2023- 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: X, narozena dne X státní příslušnost X bytem X zastoupené advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně ze dne 9. 12. 2021 vedeném pod sp. zn. OAM-264/DP-2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 61 A 36/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 9. 12. 2021 žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Dne 9. 2. 2022 bylo žalobkyni doručeno usnesení žalovaného ze dne 8. 2. 2022, čj. OAM-00264/DP-2022, jímž bylo správní řízení o žádosti žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno. Žádost žalobkyně byla posouzena jako zjevně právně nepřípustná, jelikož žalobkyně žádala o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, ačkoliv disponovala povolením k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, které bylo rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 23. 6. 2022, čj. MV-84451-5/SO-2022, zamítnuto a usnesení žalovaného potvrzeno.

2. Proti rozhodnutí Komise brojila žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, která byla shledána důvodnou, rozhodnutí Komise i usnesení žalovaného byly rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 25. 10. 2022, čj. 51 A 8/2022-62, zrušeny a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem nezákonnosti rozhodnutí Komise i usnesení žalovaného nadepsaný soud označil nesprávné posouzení žádosti žalobkyně jako zjevně právně nepřípustné, tj. žádost žalobkyně mohla být posouzena podle jejího obsahu jako žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (za účelem společného soužití rodiny) podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Shora označený rozsudek nadepsaného soudu byl žalobkyni doručen dne 26. 10. 2022. Kasační stížnost podanou Komisí Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, čj. 2 Azs 267/2022-30, zamítl.

3. Dne 22. 6. 2023 rozhodla Komise jako věcně příslušný správní orgán podle § 170a zákona o pobytu cizinců o návrhu žalobkyně na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu ve věci řízení o její žádosti o prodloužení pobytového oprávnění tak, že žalovanému jakožto správnímu orgánu příslušnému k vydání rozhodnutí v předmětném řízení přikázala, aby do 30 dnů ode dne odstranění nedostatků podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žalobkyni poskytnuta k odstranění nedostatků podání, vydal rozhodnutí.

II. Shrnutí žaloby

4. Dne 11. 9. 2023 podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobkyně ve stručnosti popsala vývoj dosavadního řízení.

6. Uvedla, že žalovaný je dle § 169t odst. 6 písm. a) bodu 1 zákona o pobytu cizinců povinen v řízení o žádosti žalobkyně vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti. Lhůta stanovená zákonem pro vydání rozhodnutí tak marně uplynula dne 27. 12. 2022. Komise přitom žalovaného svým rozhodnutím zavázala, aby vydal rozhodnutí v posuzované věci do 30 dnů ode dne odstranění nedostatků podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žalobkyni poskytnuta k odstranění nedostatků podání. Žalobkyně zaslala dne 7. 7. 2023 žalovanému vyjádření, čímž reagovala na jeho výzvu, tj. odstranila nedostatky svého podání. Přikázaná lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti Shoda s prvopisem: J. M. 3 61 A 36/2023 dle žalobkyně marně uplynula dne 7. 8. 2023. Po odstranění nedostatků podání žalobkyně nebyla vyrozuměna o dalším postupu žalovaného, nebyla vyzvána k doložení jakýchkoliv dalších náležitostí, podkladů či poskytnutí součinnosti. S ohledem na dobu uplynuvší ode dne odstranění nedostatků podání žalobkyně, má žalobkyně za to, že žalovaný je v daném řízení nečinný.

7. S ohledem na marné uplynutí zákonné i přikázané lhůty pro vydání rozhodnutí má žalobkyně za to, že žalovaný správní orgán je ve věci nečinný. Žalobkyně bezvýsledně vyčerpala všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

8. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v soudem stanovené lhůtě a současně mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a navazující postup krajského soudu

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě po stručné rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že poté, co žalobkyně k výzvě dne 7. 7. 2023 doložila dokumenty, žalovaný prováděl ve věci další šetření za účelem vydání rozhodnutí, k čemuž odkázal na správní spis. Podotkl rovněž, že žaloba postrádá bližší konkretizaci tvrzené nečinnosti žalovaného, tj. obsah žaloby je jen velmi stručně založen na tom, že správní orgán je ve věci nečinný. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že řízení o žádosti žalobkyně probíhalo řádně a žalovaný byl a je v řízení činný s tím, že v nejbližší době bude o žádosti žalobkyně rozhodnuto. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

10. S ohledem na uvedené krajský soud vyzval žalovaného přípisem ze dne 18. 10. 2023, aby mu sdělil, zda již bylo ve věci žalobkyně vydáno jím avizované rozhodnutí. Na výzvu reagoval žalovaný vyjádřením doručeným nadepsanému soudu dne 20. 10. 2023, kde uvedl, že žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu nebyla podána osobně, ač k tomu byla ve smyslu § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců povinna. V takovém případě není žádost podána a řízení o ní není zahájeno. Současně s doručením žádosti žalobkyně nepožádala o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. K tomu žalovaný doložil záznam o usnesení ze dne 11. 10. 2023, čj. OAM-00264/DP- 2022, jímž se dle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců konstatuje shora uvedené.

11. Dne 23. 10. 2023 zaslal krajský soud žalobkyni uvedené vyjádření včetně předmětného záznamu o usnesení a přípisem jí vyzval k vyjádření, zda na podané žalobě s ohledem na uvedené trvá.

IV. Shrnutí repliky žalobkyně

12. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že na podané žalobě trvá. Žalovaný ve vyjádření k žalobě avizoval brzké vydání rozhodnutí ve věci, za což záznam o usnesení považovat nelze, jeho výroková část postrádá určení způsobu skončení téměř dva roky vedeného řízení. Žalovaný navíc takto postupoval až poté, co mu byla věc vrácena k dalšímu řízení rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 25. 10. 2022, čj. 51 A 8/2022-62 (Nejvyšší správní soud žalovaným podanou kasační stížnost rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, čj. 2 Azs 267/2022-30 zamítl), tj. poté, co žádost posoudil, ve shodě s právním názorem nadepsaného soudu, podle jejího obsahu jako žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (za účelem společného soužití rodiny) dle § 45 odst. 1 ve spojení s § 42a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dle žalobkyně Shoda s prvopisem: J. M. 4 61 A 36/2023 řízení o její žádosti prokazatelně zahájil, neboť i po shora uvedeném zrušujícím rozsudku krajského soudu je nadále po dobu téměř jednoho roku vedl. Až v reakci na vyjádření žalobkyně formou záznamu o usnesení konstatoval, že její žádost nebyla podána, respektive řízení o ní nebylo zahájeno. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 7. 7. 2023 uvedla, že je připravena odstranit vady žádosti a poskytnout žalovanému veškerou součinnost, včetně případného potvrzení podání žádosti svou osobní účastí na příslušném pracovišti žalovaného. Z procesní opatrnosti žalobkyně požádala o povolení změny obsahu podané žádosti na žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, volbu vhodného procesního postupu přenechala žalobkyně na žalovaném, současně požádala o zvážení její rodinné situace, aby bylo možné předejít nenahraditelné újmě na právech žalobkyně i členů její rodiny v podobě ztráty pobytového oprávnění žalobkyně. Způsob vyřízení podané žádosti proto představuje pro žalobkyni nepřípustný zásah do základních lidských práv a svobod a současně porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Správní soudy zjevně uznaly, že žalobkyně nemohla po zrušujícím rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení zpětně splnit povinnost osobního podání žádosti, přesto upozornily na nutnost posoudit žádost žalobkyně dle jejího obsahu. Z lidskoprávního hlediska nemůže postup žalovaného obstát. Žádost byla podána prostřednictvím datové schránky, výrokovou částí záznamu usnesení není vyslovena nepřijatelnost podané žádosti. Nelze uplatnit § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců v případě, kdy bylo řízení o žádosti zahájeno. Řízení o žádosti nebylo skončeno zákonem předvídaným způsobem. Žalovaný měl žalobkyni vyzvat k potvrzení podání žádosti osobní účastí, neboť ke dni, kdy jí byla výzva k odstranění vad žádosti doručena, nemohla povinnost osobního podání žádosti včas splnit, jelikož byla vyzvána více než rok po podání své žádosti. Správní řád (resp. § 37 odst. 4) je na posuzovanou věc aplikovatelný i přes existenci zvláštní právní úpravy zakotvené v zákoně o pobytu cizinců. Postup žalovaného neumožňující žalobkyni vadu její žádosti spočívající v nedostatku zákonem předepsané formy odstranit, odporuje základním zásadám činnosti správních orgánů i čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

13. Žalovaný je v řízení o podané žádosti nečinný, pročež žalobkyně trvá na tom, aby nadepsaný soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé.

V. Právní hodnocení krajského soudu

14. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 15. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda byl žalovaný ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinným. Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná. Shoda s prvopisem: J. M. 5 61 A 36/2023 17. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného. Konkrétně tvrdí, že marně uplynula zákonná i přikázaná lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně.

18. Dle § 169t odst. 6 písm. a) bodu 1 zákona o pobytu cizinců „[o] žádosti ministerstvo rozhodne v případě žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, je-li žádost podána na území“. Jak je uvedeno výše, rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 25. 10. 2022, čj. 51 A 8/2022-62, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2022, byla zrušena shora označená rozhodnutí žalovaného i Komise a věc byla vrácena Komisi k dalšímu řízení. Kasační stížnost podanou Komisí Nejvyšší správní soud zamítl. Zákonem stanovená šedesátidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně odvíjející se od právní moci zrušujícího rozsudku krajského soudu dle citovaného ustanovení tedy marně uplynula dne 27. 12. 2022.

19. Dne 22. 6. 2023 nadřízený správní orgán žalovanému uložil, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne odstranění nedostatků podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žalobkyni poskytnuta k odstranění nedostatků podání, vydal rozhodnutí.

20. Usnesením ze dne 11. 10. 2023, čj. OAM-00264/DP-2022, žalovaný dle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců konstatoval, že žádost žalobkyně nebyla podána osobně, ač k tomu byla ve smyslu § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců povinna a učinil o něm záznam do spisu. Současně o tom jeho zasláním žalobkyni vyrozuměl s tím, že žádost není podána a řízení o ní není zahájeno.

21. Dle § 76 odst. 1 správního řádu „[v] případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením“.

22. Dle § 76 odst. 3 správního řádu usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu. „[u]snesení, které se oznamuje podle § 72, nabývá právní moci, bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným způsobem vyrozumí; takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do spisu. Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán v průběhu řízení změnit novým usnesením; nové usnesení se pouze poznamená do spisu“.

23. Dle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců „[n]epřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé “.

24. Soud se s ohledem na žalobkyní zvolený žalobní typ nejprve zabýval otázkou povahy shora označeného záznamu o usnesení. Žaloba na ochranu před nečinností představuje vůči žalobě proti rozhodnutí správního orgánu subsidiární prostředek soudní ochrany. V případě existence rozhodnutí se lze bránit žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s., což vylučuje použití nečinnostní žaloby. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 7. 3. 2019, čj. 54 A 21/2018-31, „[p]osouzení zákonnosti rozhodnutí (usnesení) vydaného správním orgánem v rámci žaloby na ochranu proti nečinnosti je s ohledem na subsidiární povahu řízení dle § 79 s. ř. s. možné jen výjimečně tam, kde takový úkon nemá povahu Shoda s prvopisem: J. M. 6 61 A 36/2023 rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (např. usnesení o přerušení řízení) a kde na posouzení jeho zákonnosti závisí odpověď na otázku, zda v okamžiku rozhodování soudu byl žalovaný již povinen ve věci žalobce rozhodnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, čj. 4 Azs 236/2016-43)“.

25. Otázkou, zda je usnesení podle § 169h odst. 3 (dle účinného znění § 169 odst. 5) zákona o pobytu cizinců rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., se již zabýval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 16. 5. 2018, čj. 6 Azs 82/2018-19, č. 3744/2018 Sb. NSS, v němž výslovně dovodil, že „soudnímu přezkumu podléhá usnesení podle § 169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť autoritativně a závazně určuje, že řízení o žádosti o povolení k pobytu či dlouhodobé vízum nebylo zahájeno a na tuto žádost se hledí, jako by nebyla podána – s konečnou platností tedy rozhoduje o osudu této žádosti “. V podrobnostech lze na odůvodnění citovaného rozsudku pouze odkázat, přičemž krajský soud je toho názoru, že citovaný závěr dopadá i na usnesení vydané podle § 169h odst. 5 věty poslední zákona o pobytu cizinců.

26. Jelikož žalovaný ke dni rozhodování krajského soudu již ve věci vydal rozhodnutí, které lze napadnout žalobou dle § 65 s. ř. s., žaloba na ochranu proti nečinnosti (na které žalobkyně i přes výzvu krajského soudu setrvala) nemohla být úspěšná. Argumentace obsažená v replice žalobkyně zcela zjevně směřuje právě proti rozhodnutí žalované, a nemá tudíž v řízení o tzv. nečinnostní žalobě relevanci (to se týká i namítané vady výroku usnesení žalovaného ze dne 11. 10. 2023). Zmíněné usnesení žalovaného, rozhodující o žádosti žalobkyně ze dne 9. 12. 2021, má povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., byť hypoteticky může být z obsahového hlediska vadné. To však není předmětem nynějšího řízení.

27. Žalobkyně – zastoupená advokátem – krajskému soudu v reakci na výzvu ze dne 23. 10. 2023 přes vědomí existence usnesení žalovaného ze dne 11. 10. 2023 výslovně sdělila, že na žalobě trvá, a obsáhle rozvedla důvody, pro které je žalovaný podle ní stále nečinný. Zcela zjevně tím vyjádřila vůli vést nadále řízení o žalobě v podobě, v jaké ji podala. Krajský soud proto nepovažoval za nutné vést další úvahy o možné změně žalobního typu a pouze poznamenává, že lhůta 30 dnů pro podání této žaloby ke dni rozhodnutí soudu zcela zjevně nadále běží. Žalobkyni proto nic nebrání takovouto žalobu podat.

VI. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Shoda s prvopisem: J. M. 7 61 A 36/2023 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 8. listopadu 2023 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.