61 A 4/2024

Rubrum

č. j. 61 A 4/2024- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: nezl. X, narozená X státní příslušnost X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny ze dne 15. 5. 2023 vedeném pod sp. zn. OAM-13316/TP-2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: A.Z. 2 61 A 4/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala na Velvyslanectví České republiky v Hanoji dne 15. 5. 2023 dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost o povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny, a to konkrétně s její matkou, která v České republice na základě povolení k trvalému pobytu již pobývá.

2. Žalovaný usnesením ze dne 9. 10. 2023, čj. OAM-13316-8/TP-2023, řízení o uvedené žádosti dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušil do doby právní moci rozhodnutí v probíhajícím řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobkyniny matky zahájeného 15. 9. 2023.

3. Přípisem ze dne 31. 1. 2024, čj. MV-6655-4/SO-2024, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců informovala žalobkyni o tom, že nevyhověla její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 24. 1. 2024.

4. Odvolání žalobkyně proti usnesení o přerušení řízení Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zamítla rozhodnutím ze dne 8. 2. 2024, čj. MV-6655-6/SO-2024, a usnesení žalovaného potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

5. Dne 16. 2. 2024 žalobkyně podala žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobkyně namítla, že žalovaný je ve věci nečinný, neboť vůbec nejsou splněny podmínky pro přerušení řízení. Řízení o zrušení trvalého pobytu matky není ve vztahu k řízení žalobkyně předběžnou otázkou, neboť tou je pouze taková otázka, bez jejíhož vyřešení není možné v řízení pokračovat.

7. Správní orgán vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde je v době jeho rozhodování. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, čj. 10 Azs 81/2020-44.

8. Žalovaný má dostatečně zjištěn skutkový stav a ví, že matka žalobkyně disponuje trvalým pobytem. Případné zrušení jejího trvalého pobytu se pak s ohledem na pobytovou historii matky žalobkyně jeví jako nepravděpodobné, a i kdyby k němu došlo, trvalý pobyt by byl zrušen až do budoucna, nikoliv zpětně. Zánik pobytového oprávnění matky přitom není důvodem zániku trvalého pobytu dítěte uděleného dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Postup správního orgánu je v rozporu s § 6 odst. 1 a § 9 správního řádu.

9. Žalobkyně ocitovala závěr č. 137 poradního sboru žalovaného: „Podle návětí § 57 odst. 1 správního řádu na rozhodnutí o předběžné otázce závisí rozhodnutí (ve věci) a dosud o ní nebylo příslušným orgánem veřejné moci (nejčastěji soudem) pravomocně rozhodnuto. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Slovo závisí je třeba vykládat tak, že jde pouze o takové otázky, bez jejichž vyřešení nelze vůbec v řízení pokračovat a vydat rozhodnutí.“ 10. Stran použitelnosti nečinnostní žaloby v případě, kdy je řízení přerušeno usnesením správního orgánu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2023, sp. zn. Shoda s prvopisem: A.Z. 3 61 A 4/2024 II. ÚS 344/23, a v něm citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 7 Ans 10/2012-46, č. 3013/2014 Sb. NSS.

11. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen v řízení o žádosti žalobkyně rozhodnout v soudem stanovené lhůtě.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve věci podané žádosti žalobkyně nebyl nečinný a prováděl a provádí veškeré nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně, a to již od jejího podání. Žalovaný shrnul procesní vývoj věci s tím, že ke dni podání vyjádření k žalobě nebylo v o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyniny matky pravomocně rozhodnuto.

13. Podaná žaloba postrádá bližší konkretizaci či argumentaci tvrzené nečinnosti správního orgánu. Námitky obsažené v žalobě z velké části směřují proti usnesení žalovaného ze dne 9. 10. 2023, aniž by poukazovaly na nečinnost žalovaného. Postup žalovaného přitom potvrdila i Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

14. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl, popřípadě odmítl pro předčasnost.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

16. Žaloba není důvodná.

17. Pro posouzení věci je klíčová otázka, zda výsledek řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyniny matky představuje předběžnou otázku, a tedy i důvod pro přerušení řízení ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Právě a jedině od namítané neexistence důvodu k přerušení řízení žalobkyně odvíjí svou argumentaci, dle které je žalovaný nečinný.

18. Obdobným případem se již zabýval Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, čj. 1 Azs 55/2015-46, konstatoval, že „se ztotožňuje s hodnocením žalovaného, že pokud v době podání žádosti stěžovatelky bylo povolení k trvalému pobytu její matky předmětem probíhajícího řízení o zrušení povolení podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, bylo namístě vyčkat výsledku tohoto řízení. Povolení k trvalému pobytu stěžovatelky, jako narozeného cizince, je totiž od povolení k trvalému pobytu její matky odvozeno. Rozhodnutí ve věci zrušení povolení matky lze tak pojímat jako předběžnou otázku, která je určující pro posouzení žádosti stěžovatelky (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2014, č. j. 4 Ans 4/2013 - 48, ve kterém se jednalo o obdobnou situaci, konkrétně o žádost nezletilého žalobce o povolení k přechodnému pobytu). Žalovaný proto učinil správně, pokud řízení ve věci žádosti stěžovatelky do doby rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu její matky přerušil “ (důraz doplněn).

19. Taktéž v tehdejší věci žalovaný řízení přerušil dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Krajský soud nepřehlédl, že v uvedeném případě žalovaný vedl řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu matky již v době podání žádosti tehdejší stěžovatelky. To ostatně považoval za podstatné i Ústavní soud, který usnesením ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2020/15, odmítl ústavní stížnost proti citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Shoda s prvopisem: A.Z. 4 61 A 4/2024 Ústavní soud uvedl, že „[m]á-li dojít k revizi (odejmutí) trvalého pobytu cizince, jehož je žadatel o trvalý pobyt potomkem, je přerušení řízení o žádosti stěžovatelky o povolení k trvalému pobytu logickým důsledkem zkoumání podmínky uvedené v ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. V posuzované věci je pak zejména rozhodné, že k tomuto zpochybnění došlo ještě před podáním stěžovatelčiny žádosti o trvalý pobyt, nejde tedy o účelovou konstrukci ex post.“ 20. Správní orgány nicméně rozhodují ke skutkovému a právnímu stavu ke dni vydání rozhodnutí. Podstatný je tudíž závěr Nejvyššího správního soudu, že výsledek souběžně vedeného řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu matky stěžovatelky představuje pro rozhodnutí o její žádosti předběžnou otázku. Pokud takováto otázka v průběhu řízení vyvstane, nelze od ní bez dalšího odhlédnout.

21. V nynějším případě tato předběžná otázka bezpochyby vyvstala a zároveň z ničeho neplyne (žalobkyně ostatně nic takového ani netvrdí), že by zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyniny matky představovalo pouze účelový konstrukt, skrze nějž se žalovaný vyhýbá povinnosti ve věci žádosti žalobkyně rozhodnout. Pouze na základě samotné skutečnosti, že žalovaný toto řízení zahájil až po podání žalobkyniny žádosti, účelovost takového postupu dovozovat nelze. Žalovaný proto nepochybil, pokud řízení o žádosti žalobkyně právě z tohoto důvodu přerušil do doby, než bude ujasněna otázka pobytového oprávnění její matky.

V. Závěr a náklady řízení

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

24. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 11. dubna 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v.r. předseda senátu Shoda s prvopisem: A.Z.