61 A 40/2023

Rubrum

č. j. 61 A 40/2023- 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: CBM FOREX, s. r. o., IČO 281 35 64 sídlem třída Čsl. legií 562, 378 10 České Velenice zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Čechem se sídlem Otakarova 1427/41, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: EG.D, a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2023, spi. zn. OREG/13579/2023/jasu, čj. KUJCK 104214/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 2 61 A 40/2023

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Horní Planá (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 8. 2022, sp. zn.: Výst./1720/2022/On, čj. MUHP-4856/2022, k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „žadatel“) o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, podané žadatelem dne 23. 3. 2022, rozhodl dle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, o umístění stavby Radslav 448/1-NN (001030051060) (podzemní kabelové vedení nízkého napětí a připojení nového odběratele) na pozemcích parc. č. 447/163 (ostatní plocha), parc. č. 448/1 (ostatní plocha) v katastrálním území Černá v Pošumaví a současně stanovil podmínky pro umístění stavby.

2. Rozhodnutí stavebního úřadu žalobkyně napadla včasným odvoláním, které žalovaný pojednal žalobou napadeným rozhodnutím tak, že je dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 21. 11. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Úvodem žaloby rekapituluje průběh řízení v části, kdy byla stavebním úřadem vyrozuměna o zahájení územního řízení o umístění stavby a současně vyzvána k uplatnění námitek, což žalobkyně učinila podáním ze dne 29. 4. 2022. Stavební úřad vyzval žadatele k doplnění žádosti ve lhůtě do 2. 6. 2022 a do uvedeného data rovněž řízení přerušil. Následně sdělením o pokračování řízení (obsahujícím rovněž poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu) a pozvání k ústnímu jednání ze dne 31. 5. 2022 obeslal toliko žalobkyni (nikoli jejího právního zástupce), čímž postupoval v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu.

5. Po ústním jednání, aniž by žalobkyni umožnil uplatnění práv dle § 36 odst. 3 správního řádu, vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí, které žalobkyně napadla odvoláním. K tomu cituje jak z argumentace, kterou v odvolání uplatnila, tak z vypořádání odvolacích námitek, jak jej učinil v napadeném rozhodnutí žalovaný. V rozporu s tím, co je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně trvá na tom, že jí bylo upřeno právo seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. Pochybení stavebního úřadu je umocněno tím, že, byť byla v oznámení o pokračování v řízení s nařízením ústního jednání spojeným s ohledáním na místě avizována koncentrace řízení, zástupci žalobkyně nebylo vyrozumění o pokračování v řízení (obsahující datum konání ústního jednání) doručeno. Tím byla žalobkyni fakticky odňata možnost seznámit se s podklady, pro jejichž doplnění bylo územní řízení přerušeno, případně se k nim vyjádřit (což bylo možné jen do konce ústního jednání). Žalobkyně je tedy přesvědčena, že výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu by měla být zařazena teprve po ukončení dokazování v rámci správního řízení a měla by být doručena zároveň i zástupci žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 3 61 A 40/2023 6. Dalším žalobním bodem žalobkyně reaguje na vypořádání odvolací námitky vytýkající, že ochranné pásmo kabelového vedení bude zasahovat na části pozemků ve vlastnictví žalobkyně, tudíž se obává poškození vzrostlého živého plotu (na pozemku ve vlastnictví obce Černá v Pošumaví), s tím související ztráty soukromí i poškození opěrné zdi (bez uvedení pozemku, na kterém se opěrná zeď má nacházet). Námitku vyhodnotil žalovaný jako nedůvodnou s tím, že ochranné pásmo předmětné stavby na pozemky ve vlastnictví žalobkyně nezasahuje, živý plot je pak na pozemku ve vlastnictví obce Černá v Pošumaví. Dle žalobkyně je však nerozhodné, kdo je vlastníkem pozemku, na kterém se nachází živý plot a opěrná zeď. Odvolací námitka směřovala mj. do možné ztráty soukromí uživatelů nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně, přičemž správní orgány pouze uzavřely, že se nejedná o vlastnictví žalobkyně.

7. Dle žalobkyně nebyly rozhodnutími správních orgánů (dostatečně) vypořádány následující námitky:  Žalobkyně namítala nedostatečnou identifikaci účelu stavby – stavební úřad toliko uvedl, jaká stavba má být realizována, nikoli proč. V rozhodnutích správních orgánů absentuje vypořádání této námitky.  Stavební úřad neuvedl, z jakého důvodu přes pozemek č. 1506/1 ve vlastnictví Povodí Vltavy nelze vést žádné kabelové vedení (str. 5 rozhodnutí).  V případě námitky poškození živého plotu a opěrné zdi není relevantní, kdo je vlastníkem, ale jedná se o soukromí vlastníka stavby č.e. 442 a dále o ochranu majetku a keřních porostů.  Stavební úřad se vůbec nevypořádal s námitkou vznesenou při ústním jednání, tj. jak bude řešeno připojení loděnice přes cestu a pozemek Povodí Vltavy.

8. Dále žalobkyně shledává pochybení v tom, že dle rozhodnutí stavebního úřadu lze stavbu realizovat na základě pravomocného rozhodnutí s tím, že se jedná se o stavbu podle § 103 odst. 1 písm. e) bodu 5 stavebního zákona, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Stavební zákon ovšem § 103 odst. 1 písm. e) bod 5 nezná.

9. S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému dle žalobkyně trpí napadené rozhodnutí vadami, pro něž je nepřezkoumatelné.

10. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předeslal, že předmětem územního řízení je stavba umístěná na pozemcích ve vlastnictví obce Černá v Pošumaví. Žalobkyně měla v řízení postavení účastníka dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, tudíž mohla uplatňovat námitky proti projednávané stavbě toliko v rozsahu, v jakém mohlo být její právo přímo dotčeno.

12. Žalovaný předně uvádí, že námitka porušení povinnosti uvedené v § 36 odst. 3 správního řádu, tj. vydání rozhodnutí bez toho, aby byla účastníků řízení dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, není důvodná. Žalovaný následně v krátkosti rekapituluje průběh řízení. K námitkám žalobkyně poukazujícím na to, že v důsledku realizace stavby bude zasaženo do jejího soukromí kvůli poškození živého plotu a opěrné zdi, resp. z důvodu, že stavba zasahuje do části pozemků ve vlastnictví žalobkyně, stavební úřad Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 4 61 A 40/2023 k odstranění pochybností vyzval žadatele opatřením ze dne 2. 5. 2022 k doplnění žádosti celkový situační výkres se stanovenými náležitostmi a řízení přerušil. Poté, co byla žádost doplněna, rozhodl stavební úřad dne 31. 5. 2022 o tom, že v řízení se pokračuje a nařídil současně ústní jednání spojené s ohledáním na místě na den 12. 7. 2022. Rovněž poskytl poučení mj. o tom, že účastníci řízení mohou uplatnit námitky nejpozději při ústním jednání. V souladu s § 36 odst. 3 správního řádu účastníky řízení informoval, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí a umožnil jim se k podkladům vyjádřit. Žalobkyně byla ústnímu jednání přítomna, byl o něm se spán protokol, správní spis již dále doplňován nebyl.

13. Žalobkyně se po celou dobu řízení aktivně účastnila. Není vadou, je-li výzva účastníků k vyjádření se k podkladům rozhodnutí součástí písemnosti, jíž se nařizuje ústní jednání. To samé platí ve vztahu k postupu stavebního úřadu, vydá-li rozhodnutí za situace, kdy podklady pro rozhodnutí nebyly po proběhnuvším ústním jednání dále doplněny. Žalovaný připouští, že písemnost avizující nařízení ústního jednání nebyla doručena zástupci žalobkyně, s ohledem na okolnost toto procesní pochybení stavebního úřadu nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí.

14. Žalovaný v odvolacím řízení opatřil další podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně v reakci na výzvu k vyjádření se k podkladům řízení namítla, že před vydáním rozhodnutí je třeba učinit úkony ke zjištění jí tvrzeného nezákonného užívání loděnice k rekreačním účelům. Dle žalovaného tím žalobkyně ozřejmila důvody svého nesouhlasu s umístěním stavby. Žalovaný námitky vyhodnotil jako nedůvodné, neboť uvedené není předmětem řízení.

15. Nedůvodné je dle žalovaného rovněž namítané nedostatečné vypořádání odvolacích námitek (pod body 1-5 žaloby). K bodu 1. žalovaný uvádí, že účel stavby je zřejmý z dokumentace, je uveden ve výroku územního rozhodnutí a odvolací námitka žalobkyně byla vypořádána. Otázka, „proč“ má být stavba realizována, je irelevantní. K bodu 2. žaloby žalovaný uvádí, že stavební úřad je vázán obsahem žádosti, předmětem řízení nemůže disponovat. Otázka, z jakého důvodu nelze vést kabelové vedení přes pozemek č. 1506/1, je tedy rovněž irelevantní. Odvolací námitka ohledně poškození živého plotu a opěrné zdi (bod 3. žaloby) je ve vztahu k ochraně soukromí žalobkyně a ochraně majetku a keřních porostů rovněž nedůvodná. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se s touto námitkou vypořádala dostatečně, požadavek na zachování živého plotu nacházejícího se na pozemku jiného vlastníka z důvodu zachování soukromí žalobkyně se jeví žalovanému jako absurdní. Vlastník pozemku je totiž oprávněn živý plot odstranit bez uvedení důvodu. Námitku uvedenou pod bodem 4. žalovanému ani nepřísluší hodnotit, neboť není oprávněn vystupovat k ochraně práv třetích osob, navíc tato námitka ani nebyla uplatněna v odvolání, žalovaný se k ní proto v napadeném rozhodnutí nevyjadřoval. Žalobkyně tuto námitku nevznesla ani v průběhu ústního jednání, uplatněna byla jiným účastníkem řízení. Žalobkyně není oprávněna přisvojovat si práva jiných účastníků řízení či vyjadřovat se k projednávané stavbě z hledisek, která se věcně nedotýkají jejích práv. Nadto způsob připojení loděnice je pro projednávanou věc irelevantní.

16. Důvodná není ani námitka, že stavební zákon nezná § 103 odst. 1 písm. e) bod 5. Výčet staveb apod., které ke své realizaci nevyžadují následný povolovací proces [a jež jsou obsahem tohoto ustanovení ve znění účinném do 23. 1. 2023, v účinném znění pak v § 103 odst. 1 písm. f) bod 5 )], nemá na proces územního projednání a rozhodnutí vliv. Posuzovaná stavba je stavbou distribuční soustavy, jako taková tedy nevyžaduje stavební povolení ani Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 5 61 A 40/2023 ohlášení. Žalobkyně neuvádí, jaký dopad by mohla mít uvedená nepřesnost (vada) do zákonnosti rozhodnutí či do právní sféry žalobkyně.

17. V dalším žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

18. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

20. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 21. Závěrem žaloby žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou dovozuje z toho, co bylo uplatněno v žalobních námitkách. Krajský soud se tedy nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti ve vztahu k vytčeným žalobním bodům, neboť její důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

22. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

23. Jelikož žalobkyně ve své argumentaci námitky nepřezkoumatelnosti prolíná s námitkami nezákonnosti a nelze je tak striktně oddělit, vyjádří se krajský soud k namítané nepřezkoumatelnosti při vypořádání konkrétních námitek níže. Na tomto místě pouze poznamenává, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů shora uvedená kritéria přezkoumatelnosti splňují. Žalovaný napadeným rozhodnutím pojednal veškeré uplatněné odvolací námitky. Skutečnost, že se s nimi neztotožnil, nemá na přezkoumatelnost jeho rozhodnutí vliv. IV.B K námitce neumožnění seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim 24. Žalobkyně namítá pochybení stavebního úřadu odporující § 34 odst. 2 správního řádu spočívající v tom, že sdělením o pokračování řízení, včetně nařízení ústního jednání, neobeslal jejího zástupce, ale toliko samu žalobkyni. V návaznosti na to žalobkyně dovozuje, Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 6 61 A 40/2023 že byla zkrácena na jejím právu seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim dle § 36 odst. 3 správního řádu. Tyto námitky nejsou důvodné.

25. Dle § 34 odst. 2 správního řádu „[s] výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak“. Ačkoli v posuzované věci byla žalobkyně zastoupena (viz plná moc ze dne 22. 4. 2022 založená ve správním spise), písemnost označenou jako „SDĚLENÍ O POKRAČOVÁNÍ ŘÍZENÍ A POZVÁNÍ K VEŘEJNÉMU ÚSTNÍMU JEDNÁNÍ “ ze dne 31. 5. 2022 přesto stavební úřad doručil dne 7. 6. 2022 přímo žalobkyni (viz výpis doručenek ve správním spise). Jak soud zjistil ze spisového materiálu, přímo žalobkyni byl následně doručen rovněž protokol z kontrolní prohlídky ze dne 13. 7. 2022 i prvostupňové rozhodnutí.

26. Není pochyb o tom, že stavební úřad pochybil, když nerespektoval vůli žalobkyně ohledně jejího zastoupení (resp. s ním souvisejícího doručování), na zákonnost rozhodnutí (§ 78 odst. 7 s. ř. s.) však tato vada řízení v nynější věci vliv nemá. Jak totiž rovněž plyne ze správního spisu, byť bylo nesprávně doručováno přímo žalobkyni, žalobkyně byla s uvedenými listinami prokazatelně seznámena. Jednatel žalobkyně se zúčastnil dne 12. 7. 2022 nařízeného ústního jednání (spojeného s místním šetřením, resp. kontrolní prohlídkou místa), žalobkyni byl doručen protokol o jednání, byla seznámena i s prvostupňovým rozhodnutím. S ním byl zjevně seznámen (byť prostřednictvím žalobkyně) i její zástupce, neboť proti němu podal včasné odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 6 A 12/2001-51, č. 23/2023 Sb. NSS). Samotné chybné doručování tak ve výsledku není důvodem, pro který by bylo nutné rozhodnutí žalovaného zrušit.

27. Další pochybení stavebního úřadu žalobkyně spatřuje v tom, že jí bylo po proběhnuvším ústním jednání (dne 12. 7. 2022) upřeno uplatnění práv dle § 36 odst. 3 správního řádu, resp. právo seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou.

28. Stavební úřad shora citovaným sdělením ze dne 31. 5. 2022 účastníky řízení vyrozuměl, že v řízení se pokračuje s tím, že žádost byla žadatelem doplněna o celkový situační výkres s okótovanými vzdálenostmi trasy kabelového vedení od všech hranic sousedních pozemků pro přesné určení polohy kabelového vedení a jeho ochranného pásma. Současně účastníky řízení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu informoval o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí současně nařídil na den 12. 7. 2022 ústní jednání.

29. Dle § 36 odst. 3 správního řádu „musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí “. Ze shora uvedeného je zřejmé, žalobkyně byla vyrozuměna o doplnění podkladů pro rozhodnutí, možnosti se s nimi seznámit (včetně místa a úředních hodin stavebního úřadu) a vznést námitky. Jak dále vyplývá z protokolu ze dne 12. 7. 2022, žalobkyně se účastnila ústního jednání (a navrhla přesun pilíře v trase kabelu). Žalobkyni nic nebránilo, aby o konání ústního jednání svého zástupce informovala, popřípadě aby se při jednání přítomnosti svého zástupce domáhala. Z obsahu spisu však v této souvislosti plyne pouze to, že žalobkyně svá práva v rámci ústního jednání aktivně hájila.

30. Nelze zároveň přehlédnout, že žalobkyně měla možnost uplatnit svá procesní práva v plné míře v rámci odvolacího řízení. Okruh pochybení, které lze s ohledem na zásadu jednotnosti řízení napravit v řízení odvolacím, je poměrně široký, přičemž zrušení prvoinstančního rozhodnutí je až krajní možností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.

12. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 7 61 A 40/2023 2018, čj. 6 As 286/2018-34, č. 3837/2019 Sb. NSS). Pokud je žalobkyně přesvědčena, že neměla možnost seznámit se s podklady rozhodnutí stavebního úřadu (ačkoli krajský soud toto přesvědčení nesdílí) a následně se k nim vyjádřit, pak jí nic nebránilo učinit tak v podaném odvolání, resp. v rámci odvolacího řízení. Nutno taktéž podotknout, že stavební úřad při samotném ústním jednání, ani po něm žádné nové podklady rozhodnutí nedoplňoval.

31. Není taktéž pravda, že by pozvání k ústnímu jednání obsahovalo koncentraci řízení, jak uvádí žalobkyně. Stavební úřad výslovně v poučení uvedl, že „[ú]častníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí.“ IV.C K námitce nedostatečné identifikace účelu stavby 32. Nedůvodná je též námitka nedostatečné identifikace účelu stavby.

33. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím rozhodl o umístění shora označené stavby, přičemž výrokem I. svého rozhodnutí mj. definoval druh a účel stavby (připojení nového odběratele na distribuční síť nízkého napětí kabelovým podzemním vedením), podrobněji viz projektová dokumentace stavby, která je součástí správního spisu. V odůvodnění (strana 5) pak rovněž uspokojivě vypořádal námitku žalobkyně vytýkající, že stavba nemá specifikovaný žádný záměr. Soudu není zřejmé, jakou jinou odpověď na otázku „proč má být stavba realizována“, než vymezení účelu stavby (tj. připojení nového odběratele prostřednictvím kabelového vedení), a to včetně ozřejmění důvodů, z jakého důvodu k naplnění účelu nemohly být zvoleny jiné pozemky, by žalobkyně mohla požadovat. Jedná se o zcela přezkoumatelné sdělení, které účel posuzované stavby vymezuje zcela dostatečně. IV.D K námitce nezdůvodnění umístění vedení v žalobkyní navrhované trase 34. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které stavební úřad neuvedl, z jakého důvodu přes pozemek č. 1506/1 v k. ú. Černá v Pošumaví ve vlastnictví Povodí Vltavy nelze vést žádné kabelové vedení.

35. Na tuto námitku reagoval stavební úřad na straně 5 svého rozhodnutí. Skutečnost, že zcela podrobně nepopsal důvody, pro něž kabelové vedení nelze vést přes pozemek ve vlastnictví Povodí Vltavy, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezakládá. Není úkolem správního orgánu takto podrobně vyvracet veškeré možné varianty, které by účastníci řízení o umístění stavby mohli ve vztahu k potenciálnímu umístění stavby vznést. Zmínka o tom, že přes pozemek č. 1506/1 ve vlastnictví Povodí Vltavy kabelové vedení vést nelze, je součástí vypořádání námitky vznesené žalobkyní v řízení před stavebním úřadem, kterou požadovala, aby stavba byla realizována na jiném pozemku (parc. č. 447/178 v k. ú. Černá v Pošumaví, kde se nacházejí dva pilíře umístěné na polní cestě). Stavební úřad tuto námitku řádně vypořádal (stavba by v takovém případě zasáhla i soukromé pozemky), a navíc nad rámec dodal, že do úvahy nepřipadá ani třetí varianta (vést kabelové vedení před pozemek č. 1506/1 ve vlastnictví Povodí Vltavy). Po správních orgánech nelze požadovat, aby vznesené námitky vypořádaly způsobem přesahujícím jejich skutečnou formulaci. IV.E K námitce týkající se možného poškození živého plotu a opěrné zdi 36. Krajský soud se dále zabýval námitkou, dle které stavbou dojde k poškození živého plotu a opěrné zdi. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 8 61 A 40/2023 37. Uvedenou námitkou se zabýval již stavební úřad na straně 6 svého rozhodnutí, žalovaný ji coby odvolací námitku pojednal na straně 5 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že živý plot se nachází na podzemích ve vlastnictví obce Černá v Pošumaví; to žalobkyně považuje za nedostatečné, neboť bez ohledu na vlastnictví pozemků se obává ztráty soukromí. Z pohledu přezkoumatelnosti je však takováto úvaha zcela dostatečná, neboť je zřejmé, jak správní orgány s námitkou žalobkyně naložily a z jakého důvodu.

38. Ani po věcné stránce přitom žalovaný nepochybil, když uvedl, že žalobkyně není vlastníkem pozemku, na kterém se nachází živý plot, její vlastnická práva nemohou být jeho případným poškozením živého plotu dotčena. Co se týče možné ztráty soukromí, to si může žalobkyně zabezpečit opatřením ze svého pozemku, případně věc řešit prostředky k tomu určenými v oblasti soukromého práva.

39. Krom ochrany soukromí žalobkyně poukazuje na ochranu majetku a keřních porostů. Ze žaloby není zřejmé, co vlastně žalobkyně tímto poukazem sleduje. Obecnost této námitky krajskému soudu znemožňuje se jí blíže zabývat.

40. Co se týče možného poškození opěrné zdi (přičemž žalobkyně neoznačila pozemek, na kterém by měla být opěrná zeď umístěna), tuto námitku žalovaný rovněž uspokojivě vypořádal (strana 6), když uvedl, že dle projektové dokumentace se na pozemcích dotčených stavbou opěrná zeď nenachází, a to ani v ochranném pásmu rozšiřované distribuční sítě. Opak žalobkyně nikterak nedokládá. IV.F K námitce vznesené při ústním jednání 41. Co se týče námitky vznesené žalobkyní při ústním jednání, tj. jak bude řešeno připojení loděnice přes cestu a pozemek Povodí Vltavy, ani zde krajský soud namítané pochybení neshledal.

42. V protokolu z ústního jednání je uvedeno, že jeden z účastníků (pan S.) vznesl námitku (resp. spíše dotaz, jak se jeví z protokolu), jak bude řešeno připojení loděnice. K tomu krajský soud připomíná, že námitka (dotaz) byla vznesena účastníkem řízení odlišným od žalobkyně, přičemž žalobkyně není legitimována k ochraně jeho práv. Materiály obsažené ve správním spise navíc nesvědčí o tom, že by zmíněné připojení loděnice jakkoli souviselo s posuzovanou stavbou a tím zasahovalo do práv žalobkyně. Stavební úřad nebyl oprávněn v rámci nyní posuzované věci hodnotit případné záměry s předmětem řízení nesouvisející. Vzhledem k tomu, že žalobkyně takto formulovanou námitku v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu neuplatnila, nezabýval se jí ani žalovaný. IV.G K námitce aplikace nesprávného ustanovení stavebního zákona 43. Poslední námitkou žalobkyně poukazuje na pochybení stavebního úřadu ohledně uvedení ustanovení [§ 103 odst. 1 písm. e) bodu 5 stavebního zákona], dle něhož povolovaná stavba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Žalobkyně uvedla, že toto ustanovení stavební zákon nezná. Taktéž tato námitka není důvodná.

44. K tomu krajský sodu uvádí, že stavební úřad nepochybil, když ve výroku II. bodu 5. svého rozhodnutí označil toto ustanovení stavebního zákona, neboť znění stavební zákona účinné ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (19. 8. 2022) právě v § 103 odst. 1 písm. e) bodu 5 deklarovalo distribuční soustavu v elektroenergetice (s výjimkou budov) jako stavbu a zařízení nevyžadující stavební povolení ani ohlášení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 9 61 A 40/2023 (strana 3) již uvádí § 103 odst. 1 písm. f) bodu 5 stavebního zákona, tj. úpravou účinnou ke dni vydání jeho rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 26. března 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. B.