61 A 6/2024

Rubrum

č. j. 61 A 6/2024- 148 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Kostelecké uzeniny, a. s., IČO 46900411 se sídlem Kostelec 60, 588 61 Kostelec zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Piňosem se sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy se sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2023, čj. SVS/2023/167278-G takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2023, čj. SVS/2023/167278-G, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 611,40 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 61 A 6/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 8. 2023, čj. SVS/2023/107074-C, shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku uvedeného v § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“). Tohoto přestupku se žalobkyně dle správního orgánu prvního stupně dopustila tím, že dne 18. 4. 2023 ve své provozovně v Plané nad Lužnicí v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách uvedla na trh potravinu klamavě označenou, konkrétně MĚLNĚNÉ MASO VEPŘOVÉ A HOVĚZÍ 600 g s datem spotřeby 25. 4. 2023, velikost šarže 1 461,6 kg, u něhož Státní veterinární ústav Jihlava laboratorním vyšetřením zjistil zjištěn obsah hovězího masa 28,41 ± 5,88 g ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah hovězího masa 44 % (zkušební protokol ze dne 9. 5. 2023, č. 034067/23). Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč, a dále povinnost nahradit náklady vynaložené správním orgánem za výsledek laboratorního vyšetření úředního vzorku výrobku ve výši 3 410 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím pouze částečně změnila text záhlaví prvoinstančního rozhodnutí tak, že nahradila text „a § 90 zákona o přestupcích a podle § 150 odst. 1 až 4 správního řádu vydává rozhodnutí formou příkazu“ slovy „zákona o přestupcích vydává rozhodnutí “. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Žaloba

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 3. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Správní orgán prvního stupně ve výrokové části rozhodnutí konstatoval, že výrobek je potravinou klamavě označenou, neboť laboratorním vyšetřením bylo zjištěno 28,41 ± 5,88 g hovězího masa ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah 44 %. Výrok je však nepřezkoumatelný, neboť správní orgán pracuje s jednotkou gramů ve 100 g výrobku, aniž by uvedl, jaký procentní podíl hovězího masa se měl nacházet v celém výrobku o hmotnosti 600 g. Argumentace žalované v rozhodnutí o odvolání, že „procento vždy vyjadřuje jednu setinu celku“, je lichá, neboť neřeší rozpor mezi jednotkami a neumožňuje ověřit porušení zákona o potravinách.

5. Žalobkyně namítla, že její výrobní proces je podřízen důsledné kontrole a dodržování receptury, což doložila prohlášením Ing. J. J. ze dne 19. 9. 2023, jehož součástí byl i pracovní postup výroby mletého masa a masného polotovaru OS-705-06, verze 2.0, platný od 1. 4. 2022. Žalovaná tento důkaz neprovedla, označila jej za irelevantní a argumentovala odkazem na § 53 odst. 5 správního řádu. Žalobkyně však namítla, že správní orgán měl postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat k doplnění či upřesnění důkazu, případně k podání Za správnost vyhotovení: G. K. 3 61 A 6/2024 svědecké výpovědi. Žalovaná přistupovala k důkazním návrhům žalobkyně v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu).

6. K otázce reprezentativnosti vzorku žalobkyně uvedla, že testovaný vzorek o hmotnosti 100 g je zcela nereprezentativní vzhledem k velikosti šarže 1 461,6 kg (tj. 1 461 600 g), neboť představuje pouze 0,0068 % celku. Odebrání dvou balení výrobku po 600 g, z nichž byl testován pouze jeden vzorek, je nedostačující. Žalovaná neodůvodnila, proč by měl být vzorek 100 g relevantní pro celou šarži, zvláště za situace, kdy nebyl testován žádný výrobek jako celek. Žalobkyně rovněž namítla, že analýza DNA není fyzikálně-chemickým vyšetřením, ale biologickým, a tudíž se na ni vztahuje vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství (dále jen „vyhláška č. 289/2007 Sb.“), která stanoví minimální počet vzorků pro biologické vyšetření na pět. Proces homogenizace šarže neprobíhá do fáze absolutní, a nelze tedy očekávat, že jeden vzorek bude reprezentativní pro celý obsah.

7. Žalobkyně dále namítla, že nařízení Komise č. 2004/2002 o postupu určování obsahu masa a tuku v některých výrobcích z vepřového masa (dále jen „nařízení č. 2004/2002“) se vztahuje výlučně na výrobky z vepřového masa, a tudíž není aplikovatelné na hovězí maso. Zkušební protokol je v tomto směru nicotný. Žalovaná uvedla, že byla použita akreditovaná metoda SOP 8.127 pro stanovení obsahu masa a SOP MB.05 pro stanovení obsahu hovězího masa. Dle vyjádření Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., ze dne 1. 2. 2024 však tento institut neakredituje jednotlivé metody, nýbrž pouze laboratoře. Akreditaci má zkušební laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava jako celek, a nikoliv jednotlivé postupy. Tvrzení žalované o akreditaci metod je tedy nepravdivé a zavádějící. Odkaz žalované na metodický pokyn Ministerstva zemědělství ze dne 2. 12. 2021, č. MZE-67807/2021-18122, je irelevantní, neboť se nejedná o závazný právní předpis.

8. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nepožadovala odběr duplicitního vzorku pro druhé odborné stanovisko, což jí klade k tíži. Žalobkyně však namítla, že žádná jiná laboratoř v České republice nezajišťuje stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích, a jedinou akreditovanou laboratoří je laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava. Navíc se jedná o jediný subjekt v Evropské unii, který používá metodu Real-Time PCR pro kvantitativní detekci DNA skotu. Neexistuje jednotná evropská právní úprava pro stanovení obsahu hovězího masa, na rozdíl od masa vepřového, pro které bylo vydáno nařízení č. 2004/2002.

9. K otázce homogenizace žalovaná uvedla, že nemá pochybnosti o dodržení požadavků, avšak ze zkušebního protokolu nevyplývá žádná informace o homogenizaci vzorku. Podle bodu 1.1 přílohy nařízení č. 2004/2002 musí být analýza provedena na homogenních a reprezentativních vzorcích, což nebylo prokázáno. Tvrzení žalované o dodržení požadavků není opřeno o žádné konkrétní skutečnosti, což opět porušuje zásadu materiální pravdy.

10. Žalobkyně rovněž odkázala na jednání konané dne 6. 9. 2023 za účasti zástupců Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Českého svazu zpracovatelů masa, kde bylo konstatováno, že metodika pro stanovení obsahu hovězího masa má být teprve ujednocena. Obdobnou námitku vznesla i s odkazem na zápis ze 7. jednání představenstva Českého svazu zpracovatelů masa ze dne 14. 9. 2023. Žalovaná Za správnost vyhotovení: G. K. 4 61 A 6/2024 tyto skutečnosti nehodnotila jako relevantní, čímž opět porušila zásadu materiální pravdy, neboť existuje odborná pochybnost o správnosti a oprávněnosti metodiky pro stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích.

11. Podle vyjádření Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 10. 6. 2019, čj. SZPI/AH936-5/2019, je při výpočtu obsahu masa ve výrobcích, jako je maso ve vlastní šťávě, nutné provádět korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň, aby byly splněny požadavky na maximální přípustný obsah těchto složek v komponentě označené jako „maso“. Tyto korekce se provádějí v souladu s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“). Dusíkové faktory pro vepřové maso jsou uvedeny v nařízení č. 2004/2002, zatímco dusíkové faktory pro jiné druhy masa, včetně hovězího, jsou dohledatelné pouze v odborné literatuře. Z toho vyplývá, že dusíkové faktory pro hovězí maso nejsou legislativně stanoveny, a jejich harmonizace mezi laboratořemi nemá právní závaznost. Neakreditovaná metoda stanovení obsahu masa se tak nemůže opírat o tyto faktory jako o právně relevantní základ. Žalovaná se s touto námitkou nijak nevypořádala.

12. Žalobkyně dále konzultovala metodiku použitou laboratoří Státního veterinárního ústavu Jihlava ve zkušebním protokolu s odborníky, zejména s doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Odborný názor doc. Š. poukazuje na nesprávnou aplikaci metodologie stanovení obsahu hovězího masa ve výrobku.

13. Jako důkazní návrhy žalobkyně označila vyjádření Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024, metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. MZE-67807/2021-18122, odborné vyjádření (znalecký posudek) k metodologii stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích a svědeckou výpověď doc. Ing. R. Š., Ph.D., Ústav konzervace potravin, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že je laboratorní výsledek 28,41 ± 5,88 g ve 100 g výrobku kvantitativním vyjádřením obsahu hovězího masa, které odpovídá 28,41 % ± 5,88 %. Tento údaj měl být srovnatelný s deklarovaným obsahem 44 % uvedeným na obalu výrobku. Dle žalované je nesporné, že i při započtení nejistoty měření ve prospěch žalobkyně výrobek obsahoval nejvýše 34,29 % hovězího masa, tedy o 9,71 % méně, než žalobkyně deklarovala. V absolutních hodnotách to znamená, že místo deklarovaných 264 g hovězího masa v 600g balení bylo zjištěno nejvýše 205,74 g, tj. o 58,26 g méně. V rámci celé šarže o hmotnosti 1.461,6 kg měl být obsah hovězího masa 643,10 kg, avšak bylo zjištěno nejvýše 501,18 kg, tj. o 141,92 kg méně. Za správnost vyhotovení: G. K. 5 61 A 6/2024 16. K otázce odběru vzorků žalovaná uvádí, že správní orgán prvního stupně neodebral pouze část výrobku, ale použil celé balení (2 × 600 g, celkem 1 200 g), které bylo řádně homogenizováno a následně použito pro všechny provedené analýzy. Podle žalované je takto získaný vzorek reprezentativní pro celou šarži výrobku. Odběr vzorků proběhl v souladu s čl. 5 odst. 1 části A přílohy 3 vyhlášky č. 289/2007 Sb. a § 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách. Ze záznamu o odběru vzorku č. 230418001310199 ze dne 18. 4. 2023 vyplývá, že bylo odebráno dostatečné množství materiálu pro laboratorní zkoumání. Výsledky chemického vyšetření a kvantitativního stanovení hovězí DNA metodou PCR jsou podle žalované relevantní pro celou šarži.

17. Žalovaná dále zdůrazňuje, že výrobce je povinen zajistit, aby složení každého jednotlivého výrobku odpovídalo údajům na etiketě. Vzhledem k tomu, že všechny výrobky v šarži byly vyrobeny za stejných podmínek, podle stejné receptury a technologického postupu, a měly stejnou deklaraci, je podle žalované správné závěrem konstatovat, že celá šarže byla klamavě označena.

18. K charakteru laboratorního vyšetření žalovaná uvádí, že se jednalo o fyzikálně-chemické a molekulárně biologické vyšetření, nikoliv mikrobiologické. Zkušební protokol obsahuje část molekulárně biologickou, přičemž celé vyšetření se skládalo ze dvou částí. Počet pěti vzorků, na který se odvolává žalobkyně, se vztahuje výhradně na mikrobiologická vyšetření podle čl. 5 odst. 2 části A přílohy 3 vyhlášky č. 289/2007 Sb. Mikrobiologické vyšetření se týká přítomnosti mikroorganismů, zatímco stanovení DNA je chemicko-fyzikální (molekulární) vyšetření. Žalobkyně podle žalované zaměnila pojem mikrobiologický s biologickým. Pro provedení fyzikálně-chemického a molekulárně biologického vyšetření stanoví legislativa povinnost odebrat 1 až 2 vzorky z téže šarže, což bylo dodrženo.

19. Pokud žalobkyně tvrdí, že proces mísení není absolutní a jednotlivé části šarže nemusí mít shodné složení, podle žalované tím fakticky přiznává, že není schopen garantovat deklarované složení výrobku. Takové tvrzení je podle žalované nepřijatelné z hlediska ochrany spotřebitele, který má právo obdržet výrobek odpovídající údajům na etiketě. Neschopnost výrobce dodržet deklarované složení nemůže jít k tíži spotřebitele, ale výhradně k tíži výrobce.

20. Žalovaná odmítá tvrzení o porušení zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Uvádí, že se prohlášením Ing. J. J. o dodržení receptury a pracovního postupu výroby zabývala, avšak neshledala jej pro věc relevantním. Své hodnocení tohoto podkladu řádně odůvodnila. Žalovaná dále uvádí, že nebyla povinna vyzývat žalobkyni k doplnění odvolacích námitek či důkazů formou svědecké výpovědi zaměstnance. Podle žalované je nerozhodné, zda účastník řízení uplatní své námitky písemně nebo ústně, neboť jejich význam je stejný. V daném případě však žalobkyně nedoložila žádné vlastní výsledky zkoušek či ověření plnění receptur, a zůstala pouze u tvrzení zaměstnance, že postupoval podle receptury. Takové tvrzení nemůže podle žalované zpochybnit věrohodnost a správnost výsledků laboratorního vyšetření úředně odebraných vzorků.

21. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Je na úvaze správního orgánu, jaké důkazy provede. K podpoře své argumentace žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, čj. 32 A 70/2019-53. Za správnost vyhotovení: G. K. 6 61 A 6/2024 22. Žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně, že by zkušební protokol interpretovala zavádějícím způsobem. Vyšetření provedla oprávněná zkušební laboratoř akreditovaná Českým institutem pro akreditaci dle normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2018. Protokol uvádí, že pro stanovení celkového obsahu masa byla použita metoda SOP 8.127 (nařízení č. 2004/2002) a pro stanovení obsahu hovězího masa metoda SOP MB.

5. Obě metody jsou v dokumentaci laboratoře označeny jako „A = v rozsahu akreditace“, což podle žalované potvrzuje jejich akreditovaný charakter (viz Příloha k osvědčení o akreditaci č. 18/2024 ze dne 17. 1. 2024, poř. č. 1.133 a 5.9).

23. Žalovaná považuje námitky žalobkyně za účelové a založené na slovní hře, která má vyvolat dojem, že použité metody jsou nelegitimní nebo neprůkazné. Sdělení Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024 však potvrzuje, že laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava postupuje v souladu s ČSN EN ISO/IEC 17025:2018 a že uvedené metody jsou součástí jejího rozsahu akreditace. Žalovaná dále odkazuje na veřejné sdělení Státního veterinárního ústavu Jihlava o úspěšné opakované akreditaci bez neshod.

24. Metoda SOP 8.127 je určena ke stanovení celkového obsahu masa v masných výrobcích na základě výpočtu z obsahu bílkovin a tuku. Jako hlavní zdrojový dokument je uvedeno nařízení č. 2004/2002, přičemž metoda zohledňuje nadbytečné množství tuku a kolagenu dle nařízení č. 1169/2011. Součástí metody je i homogenizace vzorku. Žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně, že by metoda byla určena výlučně pro vepřové maso – podle žalované se jedná o obecnou metodu pro výpočet obsahu masa, která může být modifikována v rámci schváleného stupně volnosti D.

25. Metoda SOP 8.127 patří mezi relevantní vyšetřovací metody ve smyslu čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/625, o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách). To platí tím spíše, pokud byla doplněna metodickým pokynem Ministerstva zemědělství č. MZE-67807/2021-18122.

26. Používání takových metod je možné i v případě, že byly vyvinuty nebo doporučeny národními referenčními laboratořemi, nebo validovány podle mezinárodně uznávaných vědeckých protokolů. Laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava je národní referenční laboratoří pro maso a masné výrobky (dekret ze dne 30. 11. 2006, čj. 41920/2006-1700), a žalovaná má výsledky vyšetření za věrohodné a použitelné pro rozhodování orgánů veterinární správy ve správním řízení podle § 52 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Za správnost vyhotovení: G. K. 7 61 A 6/2024 27. K námitce žalobkyně, že neměla možnost předložit duplikátní vzorky k přezkoumání, žalovaná uvádí, že takové tvrzení je zcela nepravdivé. Podle žalované obdobnou metodu stanovení obsahu hovězího masa, založenou na komerčním testu „SureFood® ANIMAL QUANT Beef (Congen); R-Biopharm AG“, využívá úřední laboratoř Institutu pro bezpečnost potravin AGES ve Vídni, Rakousko, a dále laboratoře v Polsku, Belgii a Švýcarsku. Žalobkyně tedy měla reálnou možnost nechat své výrobky otestovat v jiné laboratoři. Výsledky laboratorního vyšetření mohou být kontrolovanými subjekty zpochybněny postupem podle § 16 odst. 7 zákona o potravinách, a čl. 35 nařízení o úředních kontrolách, který žalobkyně nevyužila. Navíc zákon stanoví, že výsledek zkoušky duplikátního vzorku musí být předložen dozorovému orgánu do 30 dnů od sdělení výsledku původního vzorku, jinak se k němu nepřihlíží. Nečinnost žalobkyně v tomto směru jde podle žalované jednoznačně k její tíži.

28. K metodě SOP 8.127 žalovaná uvádí, že se jedná o standardní metodu stanovení celkového obsahu masa v masných výrobcích, jejímž hlavním zdrojovým dokumentem je nařízení č. 2004/2002. Uvedená metoda není určena výlučně pro vepřové maso, ale obecně pro stanovení obsahu masa v masných výrobcích výpočtem z obsahu bílkovin a tuku. Metoda zohledňuje nadbytečné množství tuku a kolagenu dle nařízení č. 1169/2011. V případě výrobků obsahujících hovězí maso jsou použity faktory odpovídající jejich složení, přičemž dusíkové faktory jsou čerpány z odborné literatury uvedené v metodickém pokynu Ministerstva zemědělství čj. MZE-67807/2021-18122. Právní předpis nevyžaduje, aby dusíkové faktory pro hovězí maso byly stanoveny obecně závazným právním předpisem. Ze zkušebního protokolu vyplývá, že byly stanoveny hodnoty tuku (33,5 % ± 4 %), kolagenu (2,27 % ± 12 %) a celkového obsahu masa (88,7 % ± 10 %), přičemž pro výpočet byl použit dusíkový faktor f = 3,50. V rámci analýzy byl použit celý vzorek (2 × 600 g), který byl řádně homogenizován. Žalovaná považuje za absurdní tvrzení žalobkyně, že pokud není homogenizace výslovně uvedena v protokolu, neproběhla. Popis dílčích laboratorních úkonů není součástí výsledkového protokolu, ale vyplývá z metodiky, která je akreditovaná a auditovaná.

29. Žalobkyně podle žalované bez věrohodných podkladů obviňuje úřední laboratoř z nedodržení závazných postupů, aniž by sama předložila jakýkoliv alternativní výpočet nebo důkaz o obsahu hovězího masa ve výrobku. Nepředložila ani výsledky vlastní kontroly složení výrobku. Žalovaná tak konstatuje, že žalobkyně uvádí na trh výrobek, jehož složení nemůže garantovat.

30. K otázce korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň žalovaná uvádí, že se k této problematice vyjádřila souhrnně, včetně odkazu na metodický pokyn Ministerstva zemědělství, s nímž je použitá metoda v souladu.

31. K argumentaci žalobkyně ohledně jednání konaného dne 6. 9. 2023 za účasti zástupců Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Českého svazu zpracovatelů masa žalovaná uvádí, že toto jednání nemá vliv na zjištěný skutkový stav. Přestože zástupci Českého svazu zpracovatelů masa vznesli námitky ke správnosti používaných metod, zástupci Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce je neuznali a metodu obhajovali. Žalovaná konstatuje, že žádné relevantní důkazy zpochybňující použitou metodu nebyly doloženy, a žalobkyně tak Za správnost vyhotovení: G. K. 8 61 A 6/2024 neučinila ani v žalobě. Omezení analytických metod jsou podle žalované zohledněna v nejistotě stanovení, která je vždy započítána ve prospěch kontrolované osoby.

32. K otázce znaleckého posudku žalovaná uvádí, že jej žalobkyně dosud nepředložila. Podle názoru žalované jej měla žalobkyně předložit již ve správním řízení jako druhé odborné stanovisko podle čl. 35 nařízení o úředních kontrolách. Pokud tak žalobkyně neučinila, nesplnila závazný postup pro posuzování výsledků laboratorních vzorků.

33. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

34. Žalobkyně v replice zaslala krajskému soudu protokol ze dne 6. 11. 2024, č. 24/09/039, nadepsaný jako „Stanovisko k stanovení podílu hovězího masa v masném polotovaru“ a zpracovaný doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin z Vysoké školy chemicko- technologické v Praze. Tuto listinu žalobkyně navrhla provést jako důkaz.

V. Průběh jednání

35. Účastníci řízení při jednání konaném dne 27. 8. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích a shora uvedené argumentaci.

36. Žalobkyně nad rámec již vznesených důkazních návrhů navrhla provést důkaz dokumentem Ministerstva zemědělství, Národní agentury pro zemědělský výzkum, nazvaným „Výzkumné potřeby pro veřejnou soutěž v roce 2024 Programu na podporu aplikovaného výzkumu Ministerstva zemědělství na období 2024 – 2032, ZEMĚ II“ a dále listinou nazvanou „Protokol z hodnocení poskytovatele“ v rámci podprogramu 2 „Podpora státní politiky v agrárním sektoru“. Z těchto listin žalobkyně dovozuje, že sám stát si je vědom nedokonalosti použitých metod pro zjišťování obsahu masa ve výrobcích, přičemž Státní veterinární ústav se má do budoucna podílet na výzkumu v oblasti „Stanovení procentuálního zastoupení jednotlivých komponent živočišného původu v mletém mase a masných polotovarech“. Státní veterinární ústav si tedy je také vědom toho, že současné metody jsou nedostatečné.

37. Žalobkyně dále namítla, že stanovená hodnota dusíkatých faktorů je nesprávná, a doplnila, že dle informací od odborné veřejnosti žalovaná pozastavila kontroly obsahu masa z důvodu nevěrohodnosti ověřovacích metod.

38. Žalovaná oproti již uplatněné argumentaci navíc uvedla, že nepovažuje stanovisko doc. Š. za dostatečně podložené.

39. Krajský soud při jednání provedl důkaz vyjádřením Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024, protokolem ze dne 6. 11. 2024, č. 24/09/039, nadepsaným jako „Stanovisko k stanovení podílu hovězího masa v masném polotovaru“ a zpracovaným doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, osvědčením o akreditaci ze dne 28. 12. 2022 udělené Českým institutem pro akreditaci, o. p. s., pro zkušební laboratoř č. 1129 Státního veterinárního ústavu Jihlava, včetně přílohy, metodickým pokynem Ministerstva zemědělství ze dne 2. 12. 2021, č. MZE-67807/2021- 18122, a dále shora uvedenými listinami, které žalobkyně navrhla coby důkaz při jednání. Za správnost vyhotovení: G. K. 9 61 A 6/2024 40. Krajský soud zamítl důkazní návrh výslechem doc. Š. pro nadbytečnost, neboť navrhovaný svědek své stanovisko již dostatečně vyložil písemně v protokolu provedeném před soudem coby důkaz. Nelze očekávat, že by navrhovaný výslech svědka přinesl do řízení další podstatná zjištění.

41. K dotazu krajského soudu účastníci řízení při jednání shodně uvedli, že jiné důkazní návrhy nevznáší.

VI. První rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

42. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 8. 2025, čj. 61 A 6/2024-108, žalobu zamítl.

43. Krajský soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti. Konstatoval, že vyjádření obsahu hovězího masa v gramech na 100 g výrobku je plně srozumitelné a převoditelné na procenta (1 g ze 100 g = 1 %), takže z výroku rozhodnutí jednoznačně plyne, že skutečný obsah (max. 34,29 %) nedosahoval deklarovaných 44 %. Rozhodnutí správních orgánů podle soudu dostatečně vysvětlují skutková zjištění i hodnocení námitek a tvoří přezkoumatelný celek.

44. Za správné považoval krajský soud i neprovedení žalobkyní navrženého důkazu – prohlášení zaměstnance o dodržení receptury. Takové prohlášení nemůže zpětně zpochybnit výsledky laboratorního vyšetření konkrétní šarže.

45. Jako nedůvodné krajský soud posoudil i námitky proti použitým analytickým metodám. Zdůraznil, že vyšetření provedla akreditovaná laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava, u níž je třeba presumovat odbornou způsobilost a správnost metod. Skutečnost, že akreditace se vztahuje na laboratoř jako celek, nikoli jednotlivé metody, není relevantní. Krajský soud neshledal pochybení ani v použití metod vycházejících z nařízení č. 2004/2002 a metodického pokynu Ministerstva zemědělství, které lze využít obecně pro stanovení obsahu masa.

46. K odbornému stanovisku doc. Š. krajský soud uvedl, že poukazuje na určitou nepřesnost při stanovení podílu hovězího masa z DNA, avšak tato nejistota je zahrnuta v tzv. rozšířené nejistotě měření. Správní orgány navíc vycházely z hodnoty nejpříznivější pro žalobkyni; i tak zjištěný obsah nedosahoval deklarované úrovně. Eventuální metodická nepřesnost proto nemůže vést k nezákonnosti rozhodnutí.

47. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám ohledně reprezentativnosti a odběru vzorku, které považoval za spekulativní. Konstatoval, že byl odebrán dostatečný vzorek (2 × 600 g), homogenizaci vzorku je třeba u akreditované laboratoře presumovat, žalobkyně nepožádala o druhý (duplicitní) vzorek dle § 16 odst. 7 zákona o potravinách, a nemůže se tedy dovolávat nemožnosti oponovat výsledku. Argument o nereprezentativním podílu vzorku k celé šarži je irelevantní, protože výrobce musí zajistit správné složení každého výrobku; zjištění u vzorku lze vztáhnout na celou šarži.

48. Nejvyšší správní soud se s posouzením krajského soudu neztotožnil a jeho rozsudek rozsudkem ze dne 28. 1. 2026, čj. 6 As 137/2025-39, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

49. Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu v tom, že rozhodnutí žalované není nepřezkoumatelné. Krajský soud pak nepochybil ani v závěru, že Státní veterinární ústav Za správnost vyhotovení: G. K. 10 61 A 6/2024 Jihlava byl na základě své akreditace oprávněn k testování obsahu masa v kontrolovaném výrobku.

50. Za nedostatečný však Nejvyšší správní soud označil závěr krajského soudu, dle něhož analýzu provedla akreditovaná laboratoř a případné nepřesnosti použitých metod jsou zohledněny v tzv. rozšířené nejistotě měření. Z odborného vyjádření doc. Š. i z materiálů Ministerstva zemědělství vyplývají zásadní pochybnosti o schopnosti použitých metod spolehlivě stanovit kvantitativní zastoupení jednotlivých druhů masa ve směsných výrobcích, zejména s ohledem na vliv tukové a pojivové tkáně, technologický postup výroby a obecnou nejistotu interpretace výsledků.

51. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně vědecké podloženosti použitých metod nese správní orgán. Pokud existují relevantní pochybnosti o jejich spolehlivosti, musí je soud přezkoumatelně vyhodnotit, případně si opatřit další odborné podklady (např. znalecké posudky či vyjádření odborných institucí). Krajský soud tak neučinil a jeho závěr o spolehlivosti metod proto postrádá dostatečné důvody. Nedostatečné bylo i vypořádání argumentu, že nepřesnosti jsou zohledněny rozšířenou nejistotou měření. Podle Nejvyššího správního soudu nelze z hodnot získaných metodou bez prokázané spolehlivosti automaticky vycházet, a navíc nebylo zřejmé, proč nebyla nejistota v konkrétním případě dále navýšena, ač to metodický pokyn připouští.

52. K otázce homogenizace vzorku Nejvyšší správní soud znovu poukázal na program Ministerstva zemědělství popisující nejistoty vzniklé během technologického postupu výroby mletých mas a masných polotovarů, mezi něž se řadí i homogenita směsi. Ze zkušebního protokolu neplyne, že byl zkoumaný vzorek dokonale zhomogenizován a jakým způsobem.

53. Konečně Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl, že odmítl provést některé navržené důkazy (výpověď odpovědného zaměstnance a podklady zachycující výsledky jednání Českého svazu zpracovatelů masa za účasti zástupců žalované, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státního veterinárního ústavu Jihlava), aniž by zohlednil jejich možný význam pro posouzení technologických vlivů a interpretace výsledků analýz.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

54. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud po zrušení jeho prvního rozsudku rozhodl ve věci bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

55. Žaloba je důvodná.

56. Krajský soud je v nynější věci vázán názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve shora citovaném rozsudku čj. 6 As 137/2025-39.

57. Z tohoto rozsudku především vyplývá, že panuje nejistota ohledně použitých metod testování vzorku, ale i o zpracování vzorku jako takového, přičemž „povinnost k prokázání vědecké podloženosti použitých metod nese žalovaná. V rozsudku ze dne 9. 11. 2021, č. j. 2 As Za správnost vyhotovení: G. K. 11 61 A 6/2024 372/2020-37, k tomu Nejvyšší správní soud vyslovil následující závěry: ‚To, že důkazní břemeno ohledně vědecké podloženosti Metody spočívalo na žalované, znamenalo, že stěžovatelka mohla zůstat v řízení o žalobě zcela důkazně pasivní, a přesto by bývala byla procesně úspěšná, neprokázala-li by sama žalovaná, že Metoda je skutečně souladná se stavem vědeckého poznání. Jestliže tedy stěžovatelka z vlastní iniciativy, a tudíž nad rámec své důkazní povinnosti (v užším smyslu), zpochybňovala unesení důkazního břemene žalovanou a označovala a navrhovala k tomu důkazy, nebyl takový její postup nezbytnou podmínkou důvodnosti její žaloby, a nejednalo se tak ani o její důkazní břemeno, jež by nesla nezávisle na své vůli a procesní strategii.‘ V daném případě tak žalovaná byla povinna prokázat akceptovatelnost použitých metod s ohledem na stav vědeckého poznání (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 2 As 409/2020-59, bod 13).“ 58. Z odůvodnění citovaného rozsudku je zcela zřejmé, že Nejvyšší správní soud spolehlivost použitých metod za prokázanou jednoznačně nepovažuje, neboť poté, co konstatoval nepřezkoumatelnost původního rozsudku krajského soudu uvedl, že již „nebylo nutné se nyní podrobněji zabývat námitkami týkajícími se možnosti aplikovat na daný případ konkrétní unijní úpravu postupu určování obsahu masa a tuku ve výrobcích (zpochybňovanou stěžovatelkou), nebyla-li prozatím potvrzena ani spolehlivost použitých metod “ (důraz doplněn).

59. Krajský soud si je vědom toho, že mu Nejvyšší správní soud vytkl také nedostatečné dokazování. Nicméně již citované části závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu vedou krajský soud k závěru, že žalovaná neunesla v daném ohledu své důkazní břemeno a její rozhodnutí nemůže již z tohoto důvodu obstát. Podklady založené ve spisu jsou z pohledu Nejvyššího správního soudu nedostatečné a žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla ani v řízení před soudem, což výslovně uvedla i v průběhu jednání. Ostatně těžiště dokazování má v zásadě ležet ve správním řízení, a nikoliv v řízení před soudem.

60. Pokud tedy žalobkyní navrhované dokazování má směřovat toliko k dalšímu prohloubení pochybností o použitých metodách, pak se jedná o dokazování nadbytečné. Za dané procesní situace by jí totiž k úspěchu žaloby postačovala i pouhá pasivita, jak vyložil Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku čj. 2 As 372/2020-37.

61. S ohledem na shora uvedené se tak krajský soud pro nadbytečnost již nezabýval ani zbylými žalobními námitkami.

VIII. Závěr a náklady řízení

62. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalované zrušil [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

63. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

64. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení následující:  3 000 Kč za soudní poplatek za žalobu, Za správnost vyhotovení: G. K. 12 61 A 6/2024  5 000 Kč za soudní poplatek za kasační stížnost,  3 × 3 100 Kč coby odměna za zastupování za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a sepsání repliky) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024,  3 × 300 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024,  2 × 4 620 Kč coby odměna za zastupování za dva úkony právní služby (účast na jednání před soudem a sepsání kasační stížnosti) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025,  2 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025,  DPH ve výši 4 271,40 Kč.

65. Celkové žalobkyniny náklady tedy činí částku 32 611,40 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

66. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 23. června 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: G. K.