61 Af 2/2024

Rubrum

č. j. 61 Af 2/2024- 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J. K. zastoupený advokátem Mgr. Karlem Hůzlem se sídlem Velké náměstí 143, 386 01 Strakonice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2024, čj. 11788/24/5100-10611-712244, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 61 Af 2/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 10. 2023, čj. 177804/23/4300-13823-703291, doměřil žalobci daň z technických her, a to v souvislosti s provozováním hazardní hry bez platného povolení za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2019 ve výši 32 200 Kč a stanovil žalobci penále ve výši částce 6 440 Kč.

2. Žalobce dle správce daně uzavřel se společností Development Trade, s. r. o., podnájemní smlouvu, na jejímž základě podnajal této prostory sloužící k podnikání v provozovně s názvem K-1 na adrese Volyňská 37, 386 01 Strakonice - Přední Ptákovice, v nichž bylo umístěno celkem 8 nepovolených technických zařízení. Dále žalobce dle správce daně uzavřel se společností Development Trade smlouvu o podnájmu prostor sloužících k podnikání v provozovně s názvem BOOM BOOM BAR na adrese Budějovická 99/8, 397 01 Písek, kde byla umístěna dvě internetová zařízení. Celkem tak v obou provozovnách bylo umístěno 10 technických zařízení (krajský soud tímto názvem souhrnně označuje jak technická, tak internetová zařízení).

3. Žalobce dle daňových orgánů provozoval nelegální hazardní hry, když zpřístupnil prostory k umístění technických zařízení veřejnosti, poskytl elektrickou energii, připojení k internetu, zajistil běžnou technickou obsluhu a údržbu technických zařízení, a nakonec participoval na výnosu z provozu technického zařízení.

4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a dodatečný platební výměr správce daně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 14. 5. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce uvedl, že přenechal společnostem ARTEX Co., s. r. o., a Development Trade k užívání nebytové prostory v provozovně K a provozovně BOOM, kde mělo být umístěno celkem 10 ks technických zařízení. Žalobce konstatoval, že žalobu podal s vědomím, že v předchozích věcech nebyl úspěšný. S rozhodnutími krajského soudu však nesouhlasí.

7. Žalobce namítl, že nevykonával žádnou činnost dle § 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Nebytové prostory přenechal do podnájmu na základě souhlasu pronajímatele, přičemž úhrada byla stanovena procentem, což není v rozporu s občanským zákoníkem a sama o sobě tato skutečnost z žalobce poplatníka daně nečiní.

8. Nelze se přitom opírat o podaná vysvětlení, která nelze v použít, neboť osoby podávající vysvětlení nebyly zaměstnankyněmi žalobce nýbrž společnosti ARTEX Co. Žalobce sám jako osoba samostatně výdělečně činná zaměstnance neměl. Podaná vysvětlení neměla být vůbec zmiňována ani pro dokreslení věci.

9. Činnost žalobce spočívala pouze v předávání informací jiným osobám tak, jak je obdržel. To příslušná ustanovení zákoníku práce nenaplňuje. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 61 Af 2/2024 10. Žalobce rovněž uvedl, že servisní práce, které provedl na základě smlouvy s panem S., nelze považovat za skutečnost, že by se podílel na provozu technických zařízení. Tyto servisní práce vykonával na základě pokynů pana S.

11. Výši doměřené daně z hazardních her zpochybnil také tím, že počet technických zařízení, která se v obou provozovnách nacházela, nebyl 10, nýbrž maximálně 6. Tato skutečnost se podává i z protokolu o provedené kontroly, kdy se ve strakonické provozovně měla nacházet 4 technická zařízení a v písecké provozovně 2 technická zařízení. Výše doměřené daně, jejíž výše byla stanovena na základě pomůcek, tak nemůže odpovídat realitě. Správce daně měl vzít v potaz pouze období do zadržení technických zařízení.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení. Dále uvedl, že zařízení provozovaná společností Development Trade, která byla umístěna do uvedených provozoven, jsou technická zařízení splňující definiční znaky nepovolené hazardní hry. Konstatoval, že společnost Development Trade, nebyla držitelem patřičného povolení k provozu těchto zařízení. V případě provozování hazardní hry bez patřičného povolení je poplatníkem daně z hazardní hry každý, kdo se na jejím provozu podílí, a to na rozdíl od legálního provozu hazardních her, kdy je poplatníkem vždy pouze daňový subjekt, který je držitelem povolení k provozu hazardní hry. Dodal, že žalobce v projednávané věci poskytoval prostor pro předmětná technická zařízení (tím je zpřístupnil veřejnosti), z nichž mu plynul zisk v podobě nájmu. Nájemné činilo dle podnájemní smlouvy 35 % z celkového výnosu ze všech zařízení.

14. K žalobcově námitce, že správce daně, ani žalovaný neměli ve svých rozhodnutích uvádět výpovědi zaměstnankyň společnosti ARTEX Co., žalovaný uvedl, že rozhodnutí nejsou vystavěna na těchto výpovědích, nýbrž na listinných podkladech. Žalobce je však nejen podnikající fyzická osoba, nýbrž i jediný jednatel společnosti ARTEX Co.

15. Ke zpochybnění počtu technických zařízení nacházejících se v obou provozovnách, se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že jednotlivá technická zařízení spadající pod definici hazardní hry jsou přesně identifikovaná v rozhodnutí správce daně, a to svými čísly. Pro stanovení daně dle pomůcek není podstatné, zda byla technická zařízení zadržena celním úřadem v počtu 4 ks a 2 ks na provozovnách v září 2019. Daň byla žalobci stanovena dle pomůcek s přihlédnutím k příslušné právní úpravě a ke zjištěnému skutkovému stavu. Daňové orgány vycházely z listinných podkladů, ze kterých vyplynulo, že v provozovnách v dotčeném zdaňovacím období bylo provozováno celkem 10 ks technických zařízení bez platného povolení. Správce daně vyhodnotil získané doklady k vyúčtování jako průkazné, a proto je použil jako pomůcku.

16. V případě technické hry provozované bez povolení neumožňuje § 5 odst. 4 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, přímou aplikaci minimální dílčí daně z technické hry, neboť ta se vztahuje na herní pozice jednotlivých povolených koncových zařízení. Správce daně však může minimální dílčí daň z technických her využít jako pomůcku tak, aby nedošlo k znevýhodňování provozování technických her na základě platného povolení. Správce daně porovnal dílčí daň z technických her, kterou vypočetl s částkou minimální dílčí daně a zjistil, že vypočtená dílčí daň z technických her je nižší než Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 61 Af 2/2024 minimální dílčí daň z technických her. Vypočtená dílčí daň z technických her za použití sazby dle § 4 písm. e) zákona o dani z hazardních her je nižší (13 265 Kč) než minimální dílčí daň z technických her (32 200 Kč), proto byla žalobci stanovena daň z technických her ve výši minimální dílčí daně.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

18. Účastníci při jednání konaném dne 19. 9. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. Žalobce nad rámec toho uvedl, že i v případě stanovení fixního nájemného by měl zájem, aby nájemce provozoval danou činnost se ziskem a aby vše fungovalo. Dále uvedl, že nájemce měl vlastní internetové připojení. Žalobce se snažil, aby byla dodržena ustanovení občanského zákoníku o nájmu. Na provozování hazardní hry se podílet nechtěl.

19. Účastníci řízení nevznesli žádné důkazní návrhy.

V. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

21. Žaloba není důvodná.

22. Předně krajský soud poznamenává, že takřka totožnou věcí téhož žalobce se již zabýval v rozsudku ze dne 10. 1. 2024, čj. 57 Af 4/2023-66, a v rozsudku ze dne 10. 1. 2024, čj. 61 Af 1/2023-39. Od závěrů tam uvedených nemá krajský soud důvod se ani v nynější věci odchýlit.

23. Předmětem sporu je v projednávané věci otázka, zda žalobce ve zdaňovacím období 3. čtvrtletí roku 2019 byl poplatníkem daně z hazardních her ve smyslu § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her. Spornou naopak není samotná povaha technických zařízení umístěných v žalobcově provozovně, tj. zařízení typu Pegasus, nýbrž to, zda se žalobce na provozování těchto hazardních her podílel.

24. Přesto krajský soud úvodem pro úplnost poznamenává, že ze spisového materiálu vyplývá, že společnost Development Trade umístila v prostorách žalobcových provozoven v období 3. čtvrtletí roku 2019 technická zařízení typu Pegasus. Charakterem těchto technických zařízení se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 19. 11. 2021, čj. 4 As 120/2021-75. Dospěl přitom k závěru, že uvedená technická zařízení jsou zařízeními pro hazardní hry.

25. Nespornou skutečností v projednávané věci je taktéž absence povolení k provozu technických zařízení Pegasus společnosti Development Trade.

26. Krajský soud se dále zabýval tím, zda se žalobce v rozhodném období (spolu)podílel na provozování výše uvedených technických zařízení, a stal se tak poplatníkem hazardní daně ve smyslu § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her. Žalobcovým námitkám v tomto ohledu krajský soud nepřisvědčil.

27. Dle § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her lze poplatníky rozdělit do dvou kategorií, a to kategorie poplatníků, kteří disponují povolením k provozu hazardní hry a dále Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 61 Af 2/2024 kategorie poplatníků, kteří tímto povolením nedisponují. V prvním případě bude poplatníkem pouze držitel povolení, ve druhém případě budou poplatníky všichni, kdo provozují hazardní hru, avšak tímto povolením nedisponují.

28. Dle § 5 zákona o hazardních hrách, „[p]rovozováním hazardní hry se rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry“.

29. Důvodová zpráva k zákonu o hazardních hrách stanoví: „Stejně tak je za provozování hazardní hry označováno a považováno i provozování v rozporu s tímto zákonem či jinou právní úpravou (např. bez povolení). Pojem ‚provozování hazardní hry‘ zahrnuje nejen vlastní přímou realizaci hazardní hry, ale i další činnosti, které jsou spojeny s tím, aby k přímé realizaci hazardní hry došlo, resp. neodmyslitelně s realizací souvisí. Tyto další činnosti však nemusí být realizovány přímo samotným provozovatelem, nýbrž mohou být pro provozovatele zajištěny i třetí osobou na základě smluvního vztahu“ (zdůraznění doplněno). Zákonná úprava tak dopadá i na osoby fakticky se podílející na provozu hazardních her, jak tomu je v právě posuzované věci.

30. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/2018 - 32, č. 3855/2019 Sb. NSS, subjektem, který vykonává služby související se zajištěním provozu technických zařízení pro hazardní hry (dříve loterie), je i subjekt, který pronajímá prostory pro provoz těchto zařízení, neboť takový subjekt je na základě nájemní smlouvy stanovující nájemné jako procento z výnosu zařízení veden přímým finančním zájmem na řádném a efektivním provozu těchto technických zařízení. S ohledem na skutkový stav nynějšího případu není zapotřebí zabývat se situací, kdy by nájemné bylo stanoveno fixní částkou.

31. V projednávané věci je totiž nesporné, že žalobce v rozhodném období uzavřel podnájemní smlouvy ze dne 8. 4. 2019, na jejichž základě přenechal po předchozím souhlasu pronajímatele prostory sloužící k podnikání v provozovnách ve Strakonicích a v Písku, přičemž z těchto smluv vyplývá, že za tento podnájem si strany ujednaly odměnu ve výši 35 % z celkového výnosu (obě smlouvy jsou totožného znění). Tyto výnosy pak byly nájemní smlouvou vyspecifikovány jako výnosy získané v příslušném kalendářním měsíci z provozu všech technických zařízení pro zobrazování databázových aplikací, jež jsou předmětem smlouvy. Povinností žalobce jakožto podnájemce a pronajímatele pak dle uvedených smluv bylo mimo jiné „mít pro provoz podnájemce k dispozici funkční internetové připojení. Podnájemce je touto smlouvou oprávněn toto připojení používat. Cena za toto internetové připojení je součástí úhrady za podnájem a služby s ním spojené.“ 32. Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že i žalobce byl provozovatelem hazardní hry na technických zařízeních typu Pegasus, neboť pro jejich provoz společnosti Development Trade podnajímal prostory (ty měl sám k dispozici na základě nájemní smlouvy), dle podnájemní smlouvy minimálně participoval na zisku obdrženého z tohoto provozu. Z povahy věci se pak na provozování hazardní hry podílel i tak, že zpřístupnil prostor pro provoz technických zařízení veřejnosti, poskytl elektrickou energii a internetové připojení. Bez této žalobcovy aktivity by nebylo fungování těchto technických zařízení v daném případě vůbec možné (srov. obdobně též rozsudek Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 61 Af 2/2024 zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2023, čj. 51 Af 5/2022-65). Vzhledem k tomu, že již tyto aktivity svědčí o zapojení žalobce do provozu hazardních her, je bez významu, zda žalobce pro pana S. prováděl i servisní práce na těchto zařízeních či nikoli.

33. S ohledem na uvedené je nedůvodná i námitka, dle které jsou úvahy žalovaného údajně nepodložené. Veškeré shora uvedené činnosti musel žalobce vykonávat z pozice pronajímatele a je nerozhodné, zda tak fakticky činil sám či prostřednictvím dalších osob.

34. V souladu se žalovaným proto i krajský soud považuje činnosti vykonávané zaměstnanci společnosti ARTEX Co., které žalobce provozovnu pronajal, za podružné. Nicméně i ty podporují závěr, že se žalobce na provozování hazardní hry podílel, neboť žalobce je jediným společníkem i jednatelem uvedené společnosti. Žalobce tedy fakticky o její činnosti (resp. činnosti jejích zaměstnanců) rozhodoval.

35. Co se týče námitky použití výpovědí zaměstnankyň společnosti ARTEX Co. soud poznamenává a ztotožňuje se s tvrzením, že výpovědi zaměstnankyň nebyly důkazy, na kterých byla postavená rozhodnutí žalovaného i správce daně. Jejich uvedení mělo pouze dokreslit personální provázání žalobce a společnosti ARTEX Co.

36. K namítaným nesrovnalostem s počtem technických zařízeních v obou provozovnách, soud uvádí, že žalovaný i správce daně pečlivě identifikovali jednotlivá technická zařízení. Není tedy pochyb o jejich počtu. Správce daně pak na straně 17 dodatečného platebního výměru uvedl, z jakých podkladů (pomůcek) vycházel při stanovení výše daňové povinnosti. Jednalo se doklady o vyúčtování z července až září roku 2019 získané od celního úřadu, z nichž zjistil výši přijatých vkladů a poskytnutých výher. Z toho je patrno, že správce daně nevycházel paušálně z počtu provozovaných technických zařízení, nýbrž z konkrétních částek získaných vkladů a vyplacených výher v posuzovaném zdaňovacím období. Takovému postupu krajský soud nemá co vytknout.

37. Krajský soud závěrem poznamenává, že je bezvýznamné, zda žalobce o absenci povolení k provozu hazardní hry společnosti Development Trade nevěděl, popřípadě že se na provozování hazardní hry dle svých slov podílet nechtěl. Daňová povinnost dle § 1 písm. a) zákona o dani z hazardních her není vázána na jeho vědomost ohledně existence povolení k provozu této hry či žalobcův úmysl.

VI. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 61 Af 2/2024 České Budějovice 19. září 2024 JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.