62 A 2/2020

Rubrum

č. j. 62 A 2/2020-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: M. P. bytem zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Liškou sídlem Krupská 4/1741, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2019, č. j. KUJI 94986/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Shora uvedeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. OVV/1665/2019-15 D390/19, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 62 A 2/2020 na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 6. 6. 2019 v 5:27:44 hod. při řízení osobního motorového vozidla x, RZ x, na silnici č. 602 za obcí Olešná ve směru od Pelhřimova, směr Jihlava, v částečné uzavírce pozemní komunikace nezastavil vozidlo na červený signál „Stůj“, který se na přenosném semaforu rozsvítil v čase 05:27:41 hod. a pokračoval v jízdě. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Správní orgány své závěry o vině žalobce opřely o videozáznam opatřený Policí České republiky (dále jen „policie“), na kterém má být zpovzdálí viditelné vozidlo žalobce, o výpověď policejní hlídky, která vypověděla, že viděla, jak žalobce s vozidlem, jehož RZ před příjezdem k semaforu viděli, projel semafor na červený signál „Stůj“, následně žalobcovo vozidlo následovala a bez ztráty vizuálního kontaktu zastavila. V kontextu jednoduché logické úvahy o tom, jaká vozidla do omezení vjela a jaká z omezení vyjela, učinily správní orgány jednoznačný závěr, že shora popsaného jednání se žalobce dopustil.

3. V rámci odvolání ze dne 26. 10. 2019 žalobce uvedl, že před 5:00 hod. byl již u zaměstnavatele, okolo 5:15 hod. odjížděl na své pracoviště, což může prokázat svědeckou výpovědí. Dále žalobce uvedl, že policista M. vypověděl, že RZ vozidla viděl, to ale není možné, stejně tak není možné, aby neztratili s vozidlem kontakt. Policista N. pak podle žalobce odpovídá odlišně, ale stejnak nepravdivě uvádí, že RZ viděli při projíždění kolem semaforu, služební vozidlo ale stálo kolmo k projíždějícím vozům. Odvolací námitky žalobce, směřující zejména vůči tomu, že policisté nemohli udržet vizuální kontakt s vozidlem z důvodu porostu, který se v místě nacházel, stejně tak nemohli řádně vidět RZ přijíždějícího vozidla, RZ ani barva vozidla není při průjezdu kolem semaforu viditelná, tedy vozidlo, jenž policisté zastavili, je jiným vozidlem, než které do úseku vjelo a svědci (policisté) vypovídali tendenčně, žalovaný jako nedůvodné zamítl. To, že by snad měl žalobce najet na komunikaci z odbočky na Plevnice, tedy až za semaforem, žalovaný vyvrátil s odkazem na mapu a podobu daného úseku. Žalovaný poukázal na to, že žalobce se na místě ke spáchání přestupku přiznal, následně svoji výpověď dvakrát změnil.

4. Dne 14. 1. 2020 podal žalobce prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb včasnou žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně, který žalobu usnesením ze dne 13. 2. 2020, č. j. 41 A 2/2020-12, postoupil zdejšímu soudu jakožto soudu místě příslušnému.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce namítá, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a opomněl jeho důkazní návrhy.

6. Žalobce uvádí, že opravovaným úsekem projížděl okolo 5:00 hod, „zajížděl ke svému zaměstnavateli pro pracovní pokyny a v cca 5.15 hod odjížděl na své pracoviště. Protože na komunikaci najížděl z vedlejší komunikace v opravovaném úseku, musel logicky počkat, než přejede poslední vozidlo z kolony a pak se zařadit na její konec. K prokázání svého tvrzení navrhoval výslech svědků.“ 7. Ačkoli z videozáznamu nelze ani dle správních orgánů rozpoznat, jaké vozidlo kolem semaforu projíždí, správní orgány své rozhodnutí o tento důkaz opírají. Ze záznamu nelze určit RZ ani barvu vozidla, vozidlo na záznamu není následně viditelné, a to zejména v „kritickém okamžiku“ ve kterém se na komunikaci napojuje jiná pozemní komunikace. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 62 A 2/2020 8. Dle žalobce je v kontextu mapy místa zjevné, že policejní hlídka nemohla RZ vozidla přečíst, hlídka sama vjela do opravovaného úseku s velkým časovým zpožděním a nemohla proto držet s vozidlem vizuální kontakt. Policisté ani nemohou vědět, zda do úseku nevjelo mezi tím jiné vozidlo, jedná se pouze o jejich domněnku, když úsek neměli vizuálně pod kontrolou. Úvahy o pořadí vozidel považuje žalobce za zcela nesmyslné.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný návrh ve svém vyjádření k žalobě podanou žalobu zamítnout, neboť s prakticky totožnou argumentací se již sám zabýval na straně 4-6 odůvodnění svého rozhodnutí. K tomu žalovaný dodává, že ani Ministerstvo dopravy, které se zabývalo podnětem žalobce k provedení přezkumného řízení, neshledalo v jeho postupu jakýchkoli pochybení.

IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

10. Dle oznámení přestupku sepsaného na místě samém byl žalobce zastaven shora uvedeného dne na shora uvedeném místě s podezřením ze spáchání shora uvedeného přestupku. K věci uvedl, že s přestupkem nesouhlasí. V úředním záznamu sepsaného dne 6. 6. 2019 pprap. M. M. se popisuje, že žalobce na místě uvedl, že „když měl na dohled semafor, tak svítil oranžový signál a ten poté se přepnul na červený signál. Dále uvedl, že s výše uvedeným vozidlem vjel do uzavírky, i když svítil červený signál „Stůj!“. Uvedl, že signál „Stůj!“ svítil jen pár vteřin, proto vjel do uzavírky a nerespektoval jej, protože chvátal do zaměstnání. Dále před hlídkou uvedl, že na takhle krátkou červenou tam jezdí pořád. S přestupkem nesouhlasil kvůli velkému počtu bodu a také proto, že červená nesvítila dlouho, ale jen pár vteřin.“ Dále hlídce uvedl, že pracuje u společnosti Swietelsky stavební, s. r. o., jako x.

11. Příkazem ze dne 1. 8. 2019 byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného přestupku, dne 8. 8. 2019 obdržel správní orgán I. stupně odpor žalobce, ve kterém se uvádí, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

12. Dne 27. 9. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti žalobce a jeho právního zástupce. K zajištěnému záznamu žalobce uvedl, že vozidlo na záznamu nelze identifikovat, policisté museli ztratit s vozidlem kontakt. Zaměstnavatel žalobce má pracoviště necelý kilometr od semaforu, žalobce jel na toto pracoviště a poté najel na silnici, neví, jaká vozidla jela před ním či za ním, následně byl zastaven policisty.

13. Při jednání byl vyslechnut pprap. M. M., policista z dané policejní hlídky, který k věci uvedl, že viděli vozidlo x jet na červený signál, a proto jej zastavili. Řidič doznal, že jel na červenou, s uložením pokuty nesouhlasil, chvátal do zaměstnání. K dotazu policista uvedl, že nemohlo dojít k záměně vozu, neboť vozidlo stále viděli. Byli si jistí, že se jedná o totožné vozidlo. RZ viděli ještě před vjetím vozidla do úseku, hned za ním jeli a celou dobu jej viděli. Kamera zachycuje pouze prostor před sebou, oni ale vše viděli.

14. Dále byl vyslechnut svědek nstržm. P. N., policista druhý policista ve hlídce, který uvedl, že služební vozidlo odstavili tak, aby kamera snímala semafor. Semaforem na červenou projelo vozidlo zn. x, za tímto vozidlem vyjeli. Jiné vozidlo v tu dobu nejelo, nemohli se splést, nebyl zde žádný provoz. Stáli kousek od dopravního přestupku a viděli RZ vozidla, které jelo na červenou. Žádné jiné vozidlo do úseku nevjelo. Jeho kolega řídil. Vozidlo neztratili z dohledu.

15. Součástí spisového materiálu je CD s videozáznamem daného přestupku (blíže viz níže). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 62 A 2/2020 16. Dle sdělení ze dne 20. 1. 2020 Ministerstvo dopravy neshledalo důvod pro zahájení přezkumného řízení.

V. Právní hodnocení věci

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Na prvním místě krajský soud uvádí své hodnocení zajištěného kamerového záznamu z policejního vozidla, který je pořízen ve velmi nízké kvalitě „LQ“, přičemž v kontextu zhoršených podmínek daných časem záznamu je hodnocení tohoto záznamu ztížené. Z tohoto záznamu i přesto plyne, že policisté své vozidlo ustavili v blízkosti semaforu, nikoli kolmo, ale pod ostrým úhlem blížícím se kolmému pohledu, na místě mimo sledovanou pozemní komunikaci. Na semafor je vidět skrze vegetaci, která výhled z kamery omezuje, záběr je z pravé strany ve směru dané jízdy. V čase:  052555 do úseku na zelený pokyn světelné signalizace vjíždí autobus, osobní vozidlo tmavé barvy, stříbrné osobní vozidlo, tmavé osobní vozidlo, pravděpodobně šedé či stříbrné osobní vozidlo, další stříbrné osobní vozidlo, větší bílá dodávka, další totožná větší bílá dodávka (čas 052622);  052701 je skrze vegetaci rozpoznatelné vozidlo (resp. světlomety vozidla) přijíždějící z levé strany (tj. z vedlejší komunikace po levé straně ve směru jízdy), jedná se o menší bílou dodávku vjíždějící stále „na zelenou“ v čase 052713;  052741 je rozpoznatelné, že na semaforu svítí červený signál „Stůj!“;  052743 po dané komunikaci, nikoli z vedlejší komunikace, přijíždí osobní vozidlo. Barva tohoto vozidla není ze záznamu s určitostí viditelná, dobře viditelná je silueta vozu – lehký užitkový vůz – MPV (tj. vůz, který je následně zastaven a jehož řidič byl žalobce). Ten kolem semaforu projíždí v čase 052744;  052747 se policejní vozidlo rozjíždí, na záznamu je před vozidlem viditelná hustá vegetace a v čase 052757-59 lze získat bližší představu o podobě místa, neboť je zřejmé, že policisté stáli relativně blízkou sledované komunikaci a doposud zabíraná vegetace jim nemohla bránit ve výhledu vlevo – tj. ve směru, ze kterého dané vozidlo přijelo;  52802 policejní vozidlo vjíždí na danou pozemní komunikaci, v čase 052810 projíždí kolem semaforu. S ohledem na špatnou kvalitu záznamu není poznat, kde se toto poslední vozidlo, které měl řídit žalobce, nachází;  052822 obraz se rozpadá a následuje skok na čas 052832;  052832-33 je před policejním vozidlem v dálce viditelné neidentifikovatelné vozidlo;  052840 policejní vůz míjí odbočku vpravo; Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 62 A 2/2020  052851 lze s určitostí říct, že na záznamu je viditelné blíže neidentifikovatelné vozidlo jedoucí před policejní hlídkou;  052914 policisté vyjíždějí ze zúžení, v tu chvíli bylo dané vozidlo již několik vteřin na záznamu rozpoznatelné, obrysem karoserie se jedná o vozidlo, které do úseku vjelo na červený signál; je viditelná i bílá dodávka jedoucí před tímto vozidlem;  052920 se policisté začínají držet za vozidlem s odstupem několika metrů;  052932 je na záznamu rozpoznatelná silueta zmiňovaného autobusu, několika osobních vozidel a dodávky jedoucí před vozidlem žalobce;  052944 vozidla brzdí a zpomalují;  053002 lze seznat, že před žalobcem se nacházejí 2 bílé dodávky (jedná se o první dvě větší dodávky), to, kam odbočila (kde se nachází) třetí menší dodávka není zřejmé;  053057 je vozidlo žalobce zastavováno.

20. V rámci ústního jednání dne 27. 9. 2019 žalobce k věci konkrétně uvedl, že „firma Swietelsky má pracoviště necelý kilometr od světelné signalizace a já jsem na toto pracoviště zajel, abych se informoval o svých pracovních úkolech. Poté jsem opět najel na silnici a nevím, zda přede mnou či za mnou jelo jiné vozidlo.“ Svědek – policista M. při své svědecké výpovědi vypověděl, že žalobce „s uložením pokuty nesouhlasil, chvátal do zaměstnání, že dělá u Swietelského. Doznal, že jel na malou červenou a není blázen, aby jel na velkou červenou.“ Dále svědek uvedl, že vozidlo měl celou dobu v dohledu a registrační značku viděl ještě před vjetím vozidla do úseku. Svědek – policista N. zejména uvedl, že viděl žalobcovo vozidlo zn. x vjet do daného úseku na červenou, žádné jiné vozidlo v tu chvíli nejelo, nebyl žádný provoz, registrační značku viděli. S žalobcem se tento svědek nebavil.

21. V odvolání právní zástupce žalobce ke skutkovému ději uvedl, že „Pan P. projížděl sledovaným úsekem před uváděným časem a o tom, že před 05.00 hod. již byl u svého zaměstnavatele, a okolo 05:15 hod. odjížděl na své pracoviště, může prokázat svědeckou výpovědí“. V návaznosti na toto své vyjádření žalobce nyní krajskému soudu namítá, že „navrhoval důkazy o tom, že opravovaný úsekem projížděl okolo 5.00 hod., zajížděl ke svému zaměstnavateli pro pracovní pokyny a cca v 5.15 hod. odjížděl na své pracoviště. Protože na komunikaci najížděl z vedlejší komunikace v opravovaném úseku, musel logicky počkat, až přejede poslední vozidlo z kolony a pak se zařadil na její konec. K prokázání svého tvrzení navrhoval výslech svědků. Je jasné, že pokud by svědci potvrdili, že již byl okolo 5.00 hod. u svého zaměstnavatele v obci Plevnice, padla by povídka hlídky PČR a tím i jediný důkaz, který rozhodující orgány měly.“ 22. Žalobce na výpověď svědka M., který uvedl, že se mu žalobce na místě k popsanému jednání přiznal, nesouhlasil však s tím, že by se mělo jednat o přestupek, explicitně nereaguje. Krajský soud neshledal jakýkoli důvod pro zpochybnění této výpovědi, když tak nečiní ani sám žalobce, který pouze v obecné rovině rozporuje výpověď obou svědku ve vztahu k tomu, co viděli či vidět mohli, přičemž v kontextu podané žaloby je zcela zřejmé, že žalobce rovněž implicitně namítá to, že to nemohlo být jeho vozidlo, které projelo kolem semaforu a které policisté měli vidět, neboť v tu chvíli se nacházel v obci Plevnice, resp. byl na cestě z této obce (viz přehled v následujícím odstavci). Zároveň krajský soud předestírá, že posouzení kamerového záznamu dle mapových podkladů Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 62 A 2/2020 žalovaným, který krajský soud popisuje v odst. 29 tohoto odůvodnění, žalobcem uváděný skutkový děj rovněž popírá; ani s tím se žalobce v podané žalobě nikterak nevypořádává.

23. Pro přehlednost krajský soud rekapituluje popis skutkového děje podaný žalobcem:  Verze A – dle výpovědi při ústním jednání I. jel na kilometr vzdálené pracoviště zaměstnavatele informovat se o úkolech II. najel zpět na silnici  Verze B – dle odvolání I. před 05:00 – u zaměstnavatele, II. 05:15 – odjíždí od zaměstnavatele.  Verze C – dle žaloby I. kolem 05:00 - projíždí opravovaným úsekem, přijíždí k zaměstnavateli v obci Plevnice, II. cca 05:15 – odjíždí na své pracoviště – následně najíždí v opravovaném úseku na konec kolony.

24. Viditelné odlišnosti v časech nepovažuje krajský soud za zcela zásadní a nelze proto říct, že žalobce by svoji verzi od ústního jednání před správním orgánem nějak zásadně měnil, jedná se spíše o určitá doplnění či upřesnění.

25. Žalobce namítá, že jím uváděná verze skutkového děje by byla prokázána výpovědí svědků, kteří by potvrdili, že okolo 5:00 byl v obci Plevnice u svého zaměstnavatele. Žalobce tuto skutečnost prvně přináší v odvolání, ve kterém pouze obecně prostřednictvím svého právního zástupce (advokáta) uvádí, že svá tvrzení může prokázat svědeckou výpovědí. Žalobce neuvedl, kdo by měl být jako svědek vyslechnut, zda on sám či jiná třetí osoba. Takovýto důkazní návrh je nutné hodnotit jako nedostatečný. Zástupce žalobce si jako právní profesionál musí být vědom toho, jakým způsobem má být formulován důkazní návrh. Z textace této žalobní námitky plyne, že žalobce by označil jako svědky třetí osoby, nicméně ani soudu žalobce totožnost těchto osob neodhalil.

26. Ačkoli je řízení o přestupku řízením vedeným z moci úřední, je založeno na zásadě vyšetřovací a jsou to právě správní orgány, kdo má povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, kdo má povinnost shromažďovat důkazní materiál ve prospěch i neprospěch domnělého pachatele přestupku, nelze mít za to, že žalobce by mohl zcela rezignovat na své vlastní procesní povinnosti. Tvrdí-li žalobce odlišný průběh skutkového děje s tím, že existují svědci, kteří jeho verzi potvrzují, bylo povinností žalobce (a v jeho zájmu), aby takovéto svědky správním orgánům označil a navrhl jejich výslech. Nebylo povinností správních orgánů na základě zcela obecného a vágního konstatování vlastní činností zjišťovat totožnost blíže neustanovených osob, které by snad mohli tvrzení žalobce potvrdit. Stejně tak nebylo povinností správních orgánů vyzývat žalobce zastoupeného advokátem k upřesnění jeho tvrzení a důkazních návrhů, a to tím spíše, že žalovaný vlastním posouzením skutková tvrzení žalobce vyvrátil (viz odst. 29 tohoto odůvodnění). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 62 A 2/2020 27. Z uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že námitka žalobce spočívající na neprovedení výslechu jím navržených svědků je nedůvodná, neboť žalobce účinně takovýto důkazní návrh v řízení před správními orgány nevznesl. Ostatně, Ministerstvo dopravy, které neshledalo důvod k zahájení přezkumného řízení, žalobci ve sdělení ze dne 20. 1. 2020 výslovně uvedlo, že jím formulovaný návrh svědeckými výpověďmi nebyl řádně formulovaným důkazním návrhem. I přesto, že žalobce měl k dispozici toto hodnocení nadřízeného orgánu, ani soudu dodatečně po podání žaloby (14. 1. 2020) tyto svědky neuvedl. Právě tito svědci a jejich výpověď by byla pro žalobce zcela zásadní. To, že žalobce nebyl schopen ani přes uvedené tyto svědky označit, ač zastoupen advokátem, svědčí tomu, že Tito svědci ani neexistují, což podstatným způsobem zpochybňuje žalobcovu verzi událostí. Tu zpochybňuje i posouzení podoby pozemní komunikace, kterou ve svém rozhodnutí uvedl žalovaný.

28. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud by žalobce odjel v 5:15 od svého zaměstnavatele, tak cesta dlouhá cca kilometr (zde vychází soud z tvrzení žalobce, že pracoviště bylo cca kilometr daleko), by žalobci k okamžiku, kdy jej dojela policejní hlídka, trvala cca 18 minut. Tato skutečnost sama o sobě vnáší důvodné pochybnosti o pravdivosti žalobcovi verze. Žalovaný však verzi žalobce vyvrátil vlastní úvahou založenou na porovnání videozáznamu a mapových podkladů (viz následující odstavec).

29. Žalovaný se na straně 5 svého rozhodnutí zabýval podobou pozemní komunikace a umístěním odbočky na obec Plevnice. Žalovaný porovnal zajištěný kamerový záznam s mapovými podklady serveru mapy.cz a dospěl k závěru, že alternativní verze skutkového děje tak, jak ji žalobce předkládá, není možná, neboť vozidlo žalobce je na kamerovém záznamu zachyceno ještě před odbočkou na obec Plevnice. Právě tyto závěry žalovaného verzi žalobce účinně vyvracejí. S touto argumentací žalovaného žalobce polemizuje pouze omezeně a uvádí, že v kritickém okamžiku při míjení odbočky není na záznamu žádné vozidlo vidět, což je ale v rozporu s obsahem kamerového záznamu. Na záznamu je ale v čase 052832-33 viditelný obrys blíže neidentifikovatelného vozidla, které postupně policejní vozidlo dojíždí, v čase 052840 je míjena blíže neidentifikovatelná odbočka vpravo, obrys vozidla je nadále stále viditelný i přesto, že vozidlo v některých zlomcích vteřin splývá s pozadím (vlivem nízké kvality záznamu „se slévá“ / „rozpixelovává se“ do pozadí). Na záznamu není zachyceno, že toto vozidlo by mělo na pozemní komunikaci vjet z této odbočky, naopak lze, byť obtížně, seznat, i přesto, že těsně předtím dochází ke shora popsanému skoku v nahrávce (052822-32), že vozidlo jelo stále po předmětné komunikaci jako policisté. Hodnocení kamerového záznamu je v této části velmi náročné a vyžaduje opakované a zpomalené zhlédnutí.

30. Nad rámec věci krajský soud dodává, že uvedený závěr, posouzení, žalovaný učinil, aniž by mapovými podklady provedl dokazování, ev. aniž by tyto mapové podklady založil v jejich listinné podobě do správního spisu. Jedná se o procesní pochybení v rámci důkazního řízení, vůči kterému však žalobce nejen že nebrojí. Krajský soud pouze dodává, že jím zjištěné procesní pochybení žalovaného není vadou, ke které by měl povinnost přihlížet z moci úřední a tato vada nemá vliv na schopnost soudu přezkoumat žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.; zásada dispozitivnosti), a to tím spíše, že žalobce s tímto posouzení žalovaného určitým způsobem polemizuje.

31. Co se týče výpovědi obou policistů, žalobce rozporuje jejich pravdivost. Pravdivost výpovědí obou policistů lze v kontextu pořízeného kamerového záznamu hodnotit pouze Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 62 A 2/2020 omezeně. Žalobce sám svou vlastní důkazní (ne)aktivitou výpovědi policistů účinně nezpochybnil.

32. Z kamerového záznamu pro soud plyne, že policejní hlídka mohla vidět RZ přijíždějících vozidel, neboť úsek před semaforem nebyl zakryt porostem tak, jak by se mohlo na první pohled zdát. Výhled na pozemní komunikaci, u které policisté vozidlo ustavili, nebyl proti směru jízdy žalobcova vozidla zakryt vegetací (viz čas 052757-59 záznamu zabírající okolí místa služebního vozidla). Co se týče zachycených skutečností před samotným stojícím vozidlem, nízká kvalita záznamu neumožňuje účinné posouzení toho, jak hustá byla vegetace a co všechno mohli policisté skrze tuto vegetaci vidět. Ze záznamu je zřejmé pouze to, že skrze vegetaci byl dobrý výhled na samotný semafor.

33. Žalobce podobu místa popisuje formulací „stačí se podívat na letecké snímky místa“, to však nelze považovat za řádně formulovaný žalobní bod či za snad řádně formulovaný důkazní návrh. Takovéto prosté konstatování nemůže osvětlit to, co přesně mohli policisté vidět.

34. Na základě uvedených skutečností krajský soud neshledal nepravdivost svědeckých výpovědí policistů, neboť skutečnosti, na které žalobce poukazuje, na jejichž základě svůj argument o nepravdivosti výpovědi policistů staví, jsou dílem neprokázané, dílem pouhou spekulací.

35. Za zásadní považuje krajský soud výpověď policisty M., který uvedl, že žalobce na místě samém jízdu na červený signál „Stůj!“ přiznal. Žalobce tuto část výpovědi policisty nikterak nerozporuje. Dále krajský soud považuje za zcela zásadní, že silueta vozidla, které světelný příkaz porušilo, odpovídá siluetě vozidla, které žalobce řídil. V kontextu toho, že oba policisté vypověděli, že RZ vozidel byli viditelné a vozidlo, které bylo zastaveno, je vozidlem, které projelo na světelný signál „Stůj!“, nemá krajský soud pochyb o tom, že žalobce se jednání, které je mu kladeno za vinu, skutečně dopustil. Policista M. uvedl, že RZ vozidel viděl při příjezdu, Policista N. uvedl, že viděli RZ vozidla, které jelo na červenou. To, v jakém místě, který z policistů RZ projíždějících vozidel skutečně viděl či nikoli, nemůže krajský soud ověřit, má však za to, jak uvedl shora, že policisté mohli RZ přijíždějících vozidel po sledované pozemní komunikaci vidět, neboť ze služebního vozidla měli na pozemní komunikaci výhled. Svědek M. byl řidičem policejního vozidla, měl proto dobrý výhled na předcházející úsek pozemní komunikace z levého okénka vozu a viděl tak jednotlivá vozidla, která k semaforu přijížděla. Svědek Novák, sedící na místě spolujezdce, mohl tento úsek rovněž pozorovat, byť mu v rozhledu bránil jeho kolega. Není přitom ani vyloučeno, že s ohledem na úhel postavení služebního vozu byly policisté schopni přečíst registrační značky vozidel i přímo u semaforu, což ale nelze s ohledem na kvalitu kamerového zcela jednoznačně posoudit. Jak rovněž připomíná žalovaný, záznam z kamery do určité míry zkresluje vnímání vzdálenosti. Sám žalobce sice to, co mohli policisté vidět, rozporuje, jedná se ale pouze o jeho nepodložené domněnky a spekulace.

36. Soud rovněž odmítá spekulace o tom, co si mohli policisté zapamatovat a co ne. Policisté reagovali na jízdu daného vozidla okamžitě, což svědčí zaměření jejich pozornosti na prováděný úkol. Krajský soud nemá přitom jakýchkoli pochyb, že policisté byli schopni si zapamatovat registrační značku vozidla či její část spolu se základními znaky vozidla (barva, model, tvar karoserie apod.) v takovém rozsahu, aby byly schopni toto vozidlo opětovně identifikovat. Krajský soud proto uzavírá, že pravdivost výpovědi policistů nebyla zpochybněna takovým způsobem, aby vznikly důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 62 A 2/2020 37. Úvahy o pořadí vozidel považuje krajský soud na rozdíl od žalobce za logické, nicméně, jak soud popsal výše, ze záznamu není zřejmé, kam se poděla jedna z dodávek, které zde jely. To samo o sobě ale nevyvolává důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu takové intenzity, aby měl soud jakékoli pochybnosti o vině žalobce. Přibližně 10 vteřin záznamu chybí a je možné, že právě v této části záznamu by bylo možné na tuto otázku nalézt odpověď. Sám žalobce v tomto směru neargumentuje.

38. K situacím, ve kterých stojí proti sobě tvrzení policistů a přestupců krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 5 As 194/2019-26, který shrnul příslušnou judikaturu takto: Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již opakovaně zabýval problematikou zjišťování skutkového stavu v přestupkových věcech. Lze poukázat např. na rozsudek ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9 As 139/2012 - 30, ze kterého se podává: „Situace, kdy proti sobě stojí tvrzení policistů a přestupce, není neobvyklá. Správní orgán důkazy posuzuje v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, hodnotí dostupné důkazy dle svého uvážení. To však neznamená, že některý z důkazních prostředků může mít a priori vyšší váhu než jiný. Míra věrohodnosti prováděných důkazů, konzistentnost výpovědí a další okolnosti plynoucí ze specifika každé projednávané věci dají ve svém souhrnu správnímu orgánu ucelený obraz o tom, jak se projednávaná věc udála. Přitom není vždy nezbytné, aby správní orgán měl k dispozici i další důkazní prostředky, jako jsou například fotografie či jiné záznamy. Existence rozporů ve shromážděných důkazech je poměrně běžnou záležitostí. V takovém případě, kdy se správní orgán přikloní k jednomu z protichůdných tvrzení, je nezbytné, aby úvahy, které jej k tomu vedly, přezkoumatelným způsobem vyjádřil ve svém rozhodnutí a s rozpory se vypořádal (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005 - 84).“ Otázkou samotné výpovědi policistů a jejího hodnocení z hlediska důkazního se Nejvyšší správní soud zbýval v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 - 114, v němž mimo jiné konstatoval: „K osobě policisty a tím i věrohodnosti jeho výpovědi Nejvyšší správní soud dodává, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení, neboť na rozdíl od stěžovatele neměl policista na věci a jejím výsledku jakýkoli zájem, vykonával jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem; nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by policista v této věci uvedené zásady překročil (…) Třeba dodat, že rozpory ve výpovědích policistů samy o sobě (nejsou li zjištěny též jiné skutečnosti svědčící o zájmu policistů na určitém výsledku správního řízení) jsou sice způsobilé do jisté míry narušit věrohodnost policistů jako svědků, musí se však jednat o rozpory vážného rázu týkající se skutkového děje, nikoliv nepodstatné detaily, u nichž lze odlišnosti ve výpovědích vysvětlit reálnými omezeními lidské paměti a časovým odstupem od sledovaných událostí (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2013, č. j. 6 As 27/2013 - 49, nebo rozsudek ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013 - 27).“ Uvedené hodnocení je plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Žalovaný zhodnotil skutkový stav zjištěný správním orgánem I. stupně v kontextu podaného odvolání a zdůvodnil, z jakých důvodů jsou námitky žalobce nedůvodné, a to včetně toho, z jakého důvodu má za to, že skutkový stav byl zjištěn nade vši pochybnost, k čemuž vyvrátil skutkovou verzi, kterou v podaném odvolání žalobce předložil. Žalovaný rovněž hodnotil výpověď policistů a v kontextu pořízeného kamerového záznamu neshledal žalobcem popsaných vad, přičemž existenci vad tak, jak jsou žalobcem namítány v podané žalobě, nebyly shledány ani krajským soudem. Akceptace svědeckých výpovědí policistů není ve světle předestřené judikatury zatížena jakoukoli vadou. Na uvedeném nemůže nic změnit ani závěrečné vyjádření žalobce, který popisuje ekonomickou a jinou motivaci policistů a správních orgánů na jeho Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 10 62 A 2/2020 vykonstruovaném obvinění. Takovéto obecné spekulace nemohou ve světle citované judikatury obstát, a to tím spíše, že krajský soud neshledal ve zjištěném skutkovém stavu vady, pro které by musel žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

VI. Závěr a náklady řízení

39. Na základě uvedeného krajský soud shledal uplatněnou žalobní argumentaci nedůvodnou, stejně tak neshledal vad, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti nad rámec uplatněných žalobních bodů, a proto podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů má, náhradu však nenárokuje, přičemž nebylo ani zjištěno, že nad rámec běžné úřední činnosti by mu jakékoli náklady vznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. srpna 2020 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.