62 A 7/2020

Rubrum

č. j. 62 A 7/2020 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: M. H. bytem zastoupena advokátem Mgr. Janem Úlehlou sídlem Krajinská 37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2020, č. j. KUJCK 106066/2020 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 8. 2020, č. j. KUJCK 106066/2020 a rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 16. 7. 2020, č. j. MÚT/17938/2020/OD/Tem se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 2 62 A 7/2020

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu dne 23. 10. 2020 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2020, č. j. KUJCK 106066/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto žalobčino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 16. 7. 2020, č. j. MÚT/17938/2020/OD/Tem. Prvostupňovým správním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“), kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne 10. května 2017 prodala motorové vozidlo X, registrační značky X společnosti AAA Auto International a.s., IČO: 0159299, se sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8 (dále též „společnost AAA Auto“), přičemž nepodala žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu v registru silničních vozidel (dále též „registr“) u příslušného obecního úřadu, a to nejméně do doby zjištění uvedeného přestupku dne 30. října 2017, čímž porušila ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

2. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu za nezákonné.

3. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřuje v prvé řadě ve skutečnosti, že nebyla přijata její námitka promlčení přestupku, ačkoli došlo k zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek. Žalovaný jej vyhodnotil jako přestupek trvající. Žalobkyně je přesvědčena, že vytýkané přestupkové jednání mohla spáchat toliko v rozmezí 10 dnů ode dne prodeje, tedy od 10. do 20. 5. 2017. Poté se uskutečnily převody vlastnického práva k vozidlu mezi dalšími subjekty, jak bylo ve správním řízení ověřeno. Poté již žalobkyně přestupek spáchat nemohla, neboť jej mohly spáchat jen subjekty následných kupních smluv. V projednávané věci se tudíž nejedná o přestupek trvající ve smyslu § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), jelikož poté, co společnost AAA Auto převedla dne 21. 5. 2017 předmětné vozidlo na dalšího vlastníka, žalobkyně nemohla udržovat protiprávní stav, neboť odpovědnost za zápis změny vlastníka přešla na účastníky následných převodů vlastnického práva. V rozporu s ustanovením § 8a zákona o provozu na pozemních komunikacích žalobkyně jednat nemohla, neboť toto ustanovení nebylo v době spáchání přestupku účinné. Jednoroční promlčecí lhůta ve smyslu § 30 přestupkového zákona uplynula v květnu 2018, řízení o přestupku bylo zahájeno dne 3. 12. 2019. K přerušení promlčecí lhůty nedošlo, přestupek byl tedy promlčen.

4. Žalovaný rovněž nepřijal žalobčiny námitky rozporující posouzení obsahu § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobkyně se přestupku dle § 8 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích nedopustila, neboť zákon předpokládá v případě převodu vlastnického práva podání společné žádosti dosavadního a nového vlastníka. Vytýkaný přestupek nelze spáchat z důvodu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 3 62 A 7/2020 nesoučinnosti druhé smluvní strany kupní smlouvy pouze jedním subjektem smluvního vztahu. Bylo-li prokázáno, že se společnost AAA Auto zavázala provést změnu vlastníka v registru vozidel sama, tj. na základě zmocnění, žalobkyně přestupek spáchat nemohla. Žalovaný se podrobně zabýval pojmem provozovatel vozidla, který s projednávanou věcí nesouvisí, aniž by se zabýval otázkou vlastníků, mezi nimiž k převodu vlastnického práva došlo.

5. Pro projednávanou věc je dle žalobkyně zásadní pouze stav skutečného vlastnictví, nikoli údaj zapsaný v evidenci, který nemá konstitutivní účinky. Pokud povinnost provést změnu zápisu v evidenci stíhá předchozího a nastávajícího vlastníka, žalobkyně se nemohla dopustit uvedeného přestupku pro porušení § 8 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích z důvodu nesoučinnosti kupujícího (tj. spol. AAA Auto), tím spíše pak nemohla spáchat přestupek v době, kdy došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu mezi touto společností a třetím subjektem. Doba, po kterou se žalobkyně teoreticky mohla dopustit přestupkového jednání, je tedy ohraničena převodem vlastnického práva k vozidlu mezi společností AAA Auto a třetím subjektem; nemůže se jednat o přestupek trvající, a proto došlo k jeho promlčení. Za trvající nelze označit přestupky spočívající toliko ve vyvolání protiprávního stavu. Nemohlo dojít k udržování protiprávního stavu v situaci, kdy žalobkyně přestala být vlastníkem vozidla, a předmětné vozidlo bylo prodáno společností AAA Auto třetí osobě.

6. Žalobkyně rovněž zpochybňuje posouzení otázky zavinění a naplnění materiálního znaku přestupku, k čemuž odkazuje na uplatněné odvolací námitky. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný do vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí; je přesvědčen, že v projednávané věci se jedná o přestupek trvající, k jeho promlčení proto dojít nemohlo, k čemuž odkazuje na § 8 přestupkového zákona a důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Nebezpečnost přestupkového jednání žalobkyně trvá, jelikož je v předmětné evidenci uveden nesprávný údaj, a tím znemožněn zájem společnosti na zjištění skutečného vlastníka vozidla. Protiprávní stav vyvolaný žalobkyní nebyl dosud odstraněn. Skutečnost, že žalobkyně se společností AAA Auto uzavřela písemnou dohodu zavazující tuto společnost zajistit provedení změny vlastníka vozidla v registru, je soukromoprávní povahy a žalobkyni nezbavuje odpovědnosti splnit povinnost stanovenou veřejnoprávním předpisem. Žalobkyně si měla ověřit splnění závazku ze strany společnosti AAA Auto, potažmo byla povinna zajistit změnu v registru vozidel sama. Jelikož tak neučinila, spáchala přestupek z nedbalosti ve smyslu § 15 odst. 3 písm. b) přestupkového zákona. Žalovaný rovněž nesouhlasí se žalobčiným tvrzením, že stav evidovaný v registru není pro projednávanou věc zásadní. Určení provozovatele vozidla ve smyslu zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je totiž dáno výhradně evidenčním stavem v registru, nikoli stavem faktickým. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením, že žalobkyně mohla spáchat předmětný přestupek maximálně po dobu 10 dnů, tj. do okamžiku, než dne 21. 5. 2017 proběhly další převody vlastnického práva k vozidlu. Žalobkyně v dané době nepodala žádost o zápis změny vlastníka a byla stále v registru vedena jako vlastník a provozovatel vozidla. Měla se tudíž pokusit zajistit součinnost nového vlastníka vozidla, případně od 1. 6. 2017 postupovat podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a sama požádat o provedení změny vlastníka vozidla, neposkytl-li nový vlastník potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla. K otázce zavinění přestupku Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 4 62 A 7/2020 žalovaný uvádí, že jednání žalobkyně posoudil jako nedbalostní, neboť se spolehla, že povinnost požádat o zápis změny vlastníka silničního vozidla za ni splní kupující, tj. společnost AAA Auto, aniž by si následně splnění povinnosti ověřila. Co se materiálního znaku přestupku týče, zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích deklaruje jasná pravidla a povinnosti v souvislosti s registrací vozidla, což zajišťuje dostupnost informací o vlastnících a provozovatelích vozidel. Zjištění vlastníka či provozovatele vozidla je významné v případě vzniku materiálních škod souvisejících s provozováním vozidla či při řešení přestupkového jednání. Tyto informace jsou tedy zásadní jak pro orgány veřejné správy, tak i pro ostatní účastníky silničního provozu. Je zde dán veřejný zájem na tom, aby evidovaný stav v registru odpovídal skutečnosti. Formální znaky skutkové podstaty byly naplněny žalobčiným jednáním odporujícím § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, navíc popsané zaviněné protiprávní jednání porušuje zájem společnosti na zjištění skutečného vlastníka, resp. provozovatele vozidla. Právní hodnocení soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

9. Žaloba není důvodná.

10. Dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích platí, že „zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem“.

11. Dle odstavce druhého téhož ustanovení „žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu“.

12. Dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se fyzická osoba „dopustí přestupku tím, že nepožádá v rozporu s § 8 odst. 2 o zápis změny vlastníka silničního vozidla“.

13. Na prvním místě se krajský soud zabýval charakterem přestupku dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, neboť posouzení této otázky má přímý vliv na to, zda odpovědnost žalobkyně za její případné protiprávní jednání zanikla, či nikoli (§ 31 a násl. přestupkového zákona). To je ostatně krajský soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.

14. Žalovaný předmětný přestupek vyhodnotil jako trvající (str. 4 napadeného rozhodnutí); na str. 5 napadeného rozhodnutí jej označil za pokračující, což soud pro účely svého rozhodování nepovažuje za podstatné. Ze spisového materiálu se podává, že dne 10. května 2017 prodala žalobkyně motorové vozidlo společnosti AAA Auto, aniž by splnila povinnost dle shora citovaného § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 5 62 A 7/2020 na pozemních komunikacích. Žalobkyně byla povinna požádat o zápis změny vlastníka silničního vozidla do středy dne 24. května 2017, což neučinila.

15. Krajský soud dospěl k závěru, že přestupek dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích není trvajícím přestupkem.

16. Dle § 5 přestupkového zákona je přestupkem „společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin“. Dle § 8 téhož zákona je trvajícím přestupkem „takový přestupek, jehož znakem je jednání pachatele spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu nebo jednání pachatele spočívající v udržování protiprávního stavu, který nebyl pachatelem vyvolán“.

17. V případě řešeného přestupku se nejedná o vyvolání a udržování protiprávního stavu, ale o jednorázové nesplnění povinnosti – podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v zákonem stanovené lhůtě 10 dnů. Zákon stanovuje povinnost podat tuto žádost do 10 pracovních dnů a tuto povinnost žalobkyně nesplnila. Tím, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, nedochází k „udržování protiprávního stavu“, ale k vyvolání určitého závadného stavu, kterým je vznik nesouladu mezi skutečným a zapsaným vlastníkem vozidla. Jinými slovy, skutková podstata tohoto přestupku nepostihuje negativní důsledek nesplnění povinnosti podat žádost o zápis změny vlastníka, ale „pouze“ samotné nepodání žádosti ve stanovené lhůtě.

18. U trvajících přestupků, stejně jako u trvajících trestných činů, je delší trvání znakem skutkové podstaty (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1154/2006, R 57/2007 tr.). Skutková podstata řešeného přestupku v sobě trvání, udržování nesouladu mezi zapsaným a skutečným vlastníkem vozidla neobsahuje. Jakýkoli rozšiřující výklad dané přestupkové normy není možný.

19. Existence nežádoucího následku způsobená spácháním přestupku neznamená, že žalobkyně tento stav udržovala; např. v případě přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku „vznikne protiprávní stav spočívající v tom, že pachatel má v dispozici odcizenou věc, která byla odňata vlastníku. Držení odcizené věci však není znakem trestného činu, skutková podstata je naplněna tím, že se pachatel věci zmocnil a již tím je trestný čin spáchán. Doba, po kterou pachatel drží odcizenou věc, není dobou páchání trestného činu krádeže“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 57/2012-28). Obdobně je v projednávané věci skutková podstata přestupku naplněna již tím, že žalobkyně nepožádala v zákonem stanovené lhůtě v rozporu s § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích o zápis změny vlastníka silničního vozidla.

20. S uvedenými závěry koresponduje i obsah důvodové zprávy, která k § 8 přestupkového zákona uvádí: „Trvající přestupek je takový přestupek, jehož znakem je jednání spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu (např. provozování linkové osobní dopravy bez licence nebo povolení podle § 35 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb․, o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) nebo jednání spočívající v udržování protiprávního stavu, který nemusí být pachatelem vyvolán (např. přestupek spočívající v neodstranění předmětů zachycené či ulpělé na stavbě nebo zařízení podle § 120 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 6 62 A 7/2020 Trvající přestupky nesmějí být zaměňovány s přestupky, jejichž znakem je jednání spočívající pouze ve vyvolání protiprávního stavu, i když je s takovým přestupkem následné trvání protiprávního stavu logicky spojeno. Typickým příkladem takových přestupků, které sice mohou na první pohled vypadat jako trvající, avšak jimi nejsou, protože u nich nelze hovořit o udržování protiprávního stavu, jsou přestupky spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti (např. podle § 76a odst. 4 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, se držitel zbrojního průkazu skupiny A až E, držitel zbrojního průvodního listu pro tranzit zbraně anebo střeliva nebo držitel evropského zbrojního pasu dopustí přestupku tím, že neprodleně neohlásí útvaru policie ztrátu nebo odcizení zbraně kategorie A, B nebo C, střeliva do této zbraně, zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně). V těchto případech je pro společnost nejnebezpečnější způsobení protiprávního stavu, na rozdíl od trvajících přestupků, pro které je typické, že stupeň nebezpečnosti přestupku se postupem času nemění nebo se ještě zvětšuje tím více, čím déle čin trvá.“ (důraz doplněn soudem).

21. Na základě uvedeného přistoupil krajský soud k posouzení okamžiku zániku odpovědnosti žalobkyně za daný přestupek.

22. Dle § 29 písm. a) přestupkového zákona odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby. Dle § 30 přestupkového zákona promlčecí doba činí dle písm. a) 1 rok, nebo dle písm. b) 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Dle § 31 odst. 1 přestupkového zákona „[p]romlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.“ 23. Ustanovení § 32 odst. 3 přestupkového zákona upravuje přerušení promlčecí doby v případě: a) oznámení o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutím o vině nebo c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání. Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Odst. 3 pak stanovuje, že v případě přestupků, u kterých zákon stanovuje horní sazbu pokuty alespoň 100 000 Kč, zanikne odpovědnost nejpozději za 5 let, jinak za 3 roky od jeho spáchání.

24. V projednávané věci lze dle § 83 odst. 2 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích uložit pokutu maximálně ve výši 50 000 Kč, na tento přestupek se proto vztahuje jednoletá promlčecí doba.

25. Jak soud uvedl výše, kupní smlouvu uzavřela žalobkyně dne 10. 5. 2017, desetidenní lhůta pro podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla žalobkyni uplynula dne 24. 5. 2017. Dnem spáchání přestupku je den následující - čtvrtek dne 25. 5. 2017. Promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku - v pátek dne 26. 5. 2017. Jednoletá promlčecí doba pro projednání přestupku uplynula v sobotu dne 26. 5. 2018 (tj. dnem, který se svým označením shoduje se dnem, který založil běh promlčecí doby, srov. poslední odstavec předposlední strany rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011-108). Správní řízení bylo zahájeno až dne 19. 3. 2020, kdy bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno oznámení o zahájení řízení a poučení dle § 36 správního řádu. Z uvedeného je zřejmé, že správní řízení ve věci bylo zahájeno až po uplynutí promlčecí doby projednávaného přestupku.

26. S ohledem na uvedené soud nevypořádal zbylé žalobní body, neboť zjištěné pochybení správních orgánů činí další přezkum neúčelným. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 7 62 A 7/2020 Závěr a náklady řízení 27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. Dle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil krajský soud i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť toto rozhodnutí je stiženo stejnou nezhojitelnou vadou jako rozhodnutí žalovaného.

28. V dalším řízení bude nutné s ohledem na shora učiněné závěry řízení o přestupku postupem dle § 86 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona zastavit, neboť odpovědnost žalobkyně za přestupek zanikla. Vysloveným právním názorem je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 8 62 A 7/2020 České Budějovice 31. března 2022 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K..