62 A 7/2020

Rubrum

č. j. 62 A 7/2020- 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Janem Úlehlou sídlem Krajinská 37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2020, č. j. KUJCK 106066/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu - Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 16. 7. 2020, č. j. MÚT/17938/2020/OD/Tem, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 2 62 A 7/2020 provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“), kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne 10. května 2017 prodala motorové vozidlo X, registrační značky X společnosti AAA Auto International a.s., IČO: 0159299, se sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8 (dále též „společnost AAA Auto“), přičemž nepodala žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu v registru silničních vozidel (dále též „registr“) u příslušného obecního úřadu, a to nejméně do doby zjištění uvedeného přestupku dne 30. října 2017, čímž porušila ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil.

2. Rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 62 A 7/2020-21, zdejší soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně za daný přestupek zanikla, když oproti správním orgánům dospěl k závěru, že tento přestupek není trvajícím přestupkem.

3. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 3 As 106/2022-25, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (dále také jako „zrušující rozsudek“). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přestupek dle „§ 83 odst. 1 písm. b) zákona o provozu vozidel přestupkem trvajícím, neboť jednání, jež postihuje, spočívá v tom, že osoba, která je povinna žádost podat, tak neučiní, ačkoliv důvody pro její podání trvají. Jednání by tedy bylo ukončeno buď dodatečným podáním žádosti, anebo odpadnutím nesouladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva.“ (bod 19).

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 23. 10. 2020 se žalobkyně domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Na prvním místě žalobkyně namítá, že nebyla přijata její námitka promlčení přestupku, ačkoli došlo k zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek. Žalovaný jej vyhodnotil jako přestupek trvající. Žalobkyně je přesvědčena, že vytýkané přestupkové jednání mohla spáchat toliko v rozmezí 10 dnů ode dne prodeje, tedy od 10. do 20. 5. 2017. Poté se uskutečnily převody vlastnického práva k vozidlu mezi dalšími subjekty, jak bylo ve správním řízení ověřeno. Poté již žalobkyně přestupek spáchat nemohla, neboť jej mohly spáchat jen subjekty následných kupních smluv. V projednávané věci se tudíž nejedná o přestupek trvající ve smyslu § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), jelikož poté, co společnost AAA Auto převedla dne 21. 5. 2017 předmětné vozidlo na dalšího vlastníka, žalobkyně nemohla udržovat protiprávní stav, neboť odpovědnost za zápis změny vlastníka přešla na účastníky následných převodů vlastnického práva. V rozporu s ustanovením § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění do 28. 2. 2023 (dále jen „zákon o provozu vozidel“) žalobkyně jednat nemohla, neboť toto ustanovení nebylo v době spáchání přestupku účinné. Jednoroční promlčecí lhůta ve smyslu § 30 přestupkového zákona uplynula v květnu 2018, řízení o přestupku bylo zahájeno dne 3. 12. 2019. K přerušení promlčecí lhůty nedošlo, přestupek byl tedy promlčen. Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 3 62 A 7/2020 5. Žalovaný rovněž nepřijal žalobčiny námitky rozporující posouzení obsahu § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobkyně se přestupku dle § 8 odst. 2 zákona o provozu vozidel nedopustila, neboť zákon předpokládá v případě převodu vlastnického práva podání společné žádosti dosavadního a nového vlastníka. Vytýkaný přestupek nelze spáchat z důvodu nesoučinnosti druhé smluvní strany kupní smlouvy pouze jedním subjektem smluvního vztahu. Bylo-li prokázáno, že se společnost AAA Auto zavázala provést změnu vlastníka v registru vozidel sama, tj. na základě zmocnění, žalobkyně přestupek spáchat nemohla. Žalovaný se podrobně zabýval pojmem provozovatel vozidla, který s projednávanou věcí nesouvisí, aniž by se zabýval otázkou vlastníků, mezi nimiž k převodu vlastnického práva došlo.

6. Pro projednávanou věc je dle žalobkyně zásadní pouze stav skutečného vlastnictví, nikoli údaj zapsaný v evidenci, který nemá konstitutivní účinky. Pokud povinnost provést změnu zápisu v evidenci stíhá předchozího a nastávajícího vlastníka, žalobkyně se nemohla dopustit uvedeného přestupku pro porušení § 8 odst. 2 zákona o provozu vozidel z důvodu nesoučinnosti kupujícího (tj. spol. AAA Auto), tím spíše pak nemohla spáchat přestupek v době, kdy došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu mezi touto společností a třetím subjektem. Doba, po kterou se žalobkyně teoreticky mohla dopustit přestupkového jednání, je tedy ohraničena převodem vlastnického práva k vozidlu mezi společností AAA Auto a třetím subjektem; nemůže se jednat o přestupek trvající, a proto došlo k jeho promlčení. Za trvající nelze označit přestupky spočívající toliko ve vyvolání protiprávního stavu. Nemohlo dojít k udržování protiprávního stavu v situaci, kdy žalobkyně přestala být vlastníkem vozidla, a předmětné vozidlo bylo prodáno společností AAA Auto třetí osobě.

7. Žalobkyně rovněž zpochybňuje posouzení otázky zavinění a naplnění materiálního znaku přestupku, k čemuž odkazuje na uplatněné odvolací námitky.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí; je přesvědčen, že v projednávané věci se jedná o přestupek trvající, k jeho promlčení proto dojít nemohlo, k čemuž odkazuje na § 8 přestupkového zákona a důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Nebezpečnost přestupkového jednání žalobkyně trvá, jelikož je v předmětné evidenci uveden nesprávný údaj, a tím znemožněn zájem společnosti na zjištění skutečného vlastníka vozidla. Protiprávní stav vyvolaný žalobkyní nebyl dosud odstraněn. Skutečnost, že žalobkyně se společností AAA Auto uzavřela písemnou dohodu zavazující tuto společnost zajistit provedení změny vlastníka vozidla v registru, je soukromoprávní povahy a žalobkyni nezbavuje odpovědnosti splnit povinnost stanovenou veřejnoprávním předpisem. Žalobkyně si měla ověřit splnění závazku ze strany společnosti AAA Auto, potažmo byla povinna zajistit změnu v registru vozidel sama. Jelikož tak neučinila, spáchala přestupek z nedbalosti ve smyslu § 15 odst. 3 písm. b) přestupkového zákona. Žalovaný rovněž nesouhlasí se žalobčiným tvrzením, že stav evidovaný v registru není pro projednávanou věc zásadní. Určení provozovatele vozidla ve smyslu zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je totiž dáno výhradně evidenčním stavem v registru, nikoli stavem faktickým. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením, že žalobkyně mohla spáchat předmětný přestupek maximálně po dobu 10 dnů, tj. do okamžiku, než dne 21. 5. 2017 proběhly další převody vlastnického práva k vozidlu. Žalobkyně v dané době nepodala žádost o zápis změny vlastníka a byla stále v registru vedena jako vlastník a provozovatel vozidla. Měla se tudíž pokusit zajistit součinnost nového vlastníka vozidla, případně od 1. 6. 2017 postupovat podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 4 62 A 7/2020 komunikacích a sama požádat o provedení změny vlastníka vozidla, neposkytl-li nový vlastník potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla. K otázce zavinění přestupku žalovaný uvádí, že jednání žalobkyně posoudil jako nedbalostní, neboť se spolehla, že povinnost požádat o zápis změny vlastníka silničního vozidla za ni splní kupující, tj. společnost AAA Auto, aniž by si následně splnění povinnosti ověřila. Co se materiálního znaku přestupku týče, zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích deklaruje jasná pravidla a povinnosti v souvislosti s registrací vozidla, což zajišťuje dostupnost informací o vlastnících a provozovatelích vozidel. Zjištění vlastníka či provozovatele vozidla je významné v případě vzniku materiálních škod souvisejících s provozováním vozidla či při řešení přestupkového jednání. Tyto informace jsou tedy zásadní jak pro orgány veřejné správy, tak i pro ostatní účastníky silničního provozu. Je zde dán veřejný zájem na tom, aby evidovaný stav v registru odpovídal skutečnosti. Formální znaky skutkové podstaty byly naplněny žalobčiným jednáním odporujícím § 8 odst. 2 písm. a) zákona o provozu vozidel, navíc popsané zaviněné protiprávní jednání porušuje zájem společnosti na zjištění skutečného vlastníka, resp. provozovatele vozidla.

IV. Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a z vysloveného závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. Dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o provozu vozidel platí, že zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

12. Dle odstavce druhého téhož ustanovení „žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu“.

13. Dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích, se fyzická osoba „dopustí přestupku tím, že nepožádá v rozporu s § 8 odst. 2 o zápis změny vlastníka silničního vozidla“.

14. Na prvním místě se krajský soud zabýval charakterem přestupku dle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o provozu vozidel, neboť posouzení této otázky má přímý vliv na to, zda odpovědnost žalobkyně za její případné protiprávní jednání zanikla, či nikoli (§ 31 a násl. přestupkového zákona), a to s ohledem na závěry zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tento přestupek je přestupkem trvajícím tak, jak již Nejvyšší správní soud vyložil i v rozsudku ze dne 19. 8. 2022, č. j. 2 As 167/2020-32. V podrobnostech proto krajský soud odkazuje jak na tento rozsudek Nejvyššího správního soudu, tak na odůvodnění zrušujícího rozsudku, se kterým jsou Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 5 62 A 7/2020 účastníci řízení seznámeni (viz zejména bod 16 až 22). Hodnocení správních orgánů o tom, že se jedná o trvající přestupek bylo správné.

15. Co se týče otázky zániku odpovědnosti žalobkyně za přestupek, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[j]ednání by tedy bylo ukončeno buď dodatečným podáním žádosti, anebo odpadnutím nesouladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva.“ Krajský soud se tedy v další námitce žalobkyně zabýval, zda došlo k zániku odpovědnosti žalobkyně a případně kdy.

16. Dle § 31 odst. 2 přestupkového zákona platí, že promlčecí doba počíná běžet u trvajícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu.

17. Dle § 29 písm. a) přestupkového zákona odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby. Promlčecí doba v tomto případě dle § 30 písm. a) téhož zákona činí 1 rok, když za tento přestupek je možno uložit pokutu, jejíž horní hranice je dle § 83 odst. 2 písm. c) o provozu vozidel 50 000 Kč [srov. písm. b) dle kterého promlčecí doba činí 3 roky, jde-li o přestupek s horní hranicí sazby pokuty alespoň 100 000 Kč). Ve smyslu § 32 odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku nebo vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným. Dle § 32 odst. 3 věty první téhož zákona zároveň platí, že odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání.

18. Ze spisového materiálu se podává, že dne 10. 5. 2017 prodala žalobkyně motorové vozidlo společnosti AAA Auto International, a. s., aniž by splnila povinnost dle shora citovaného § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobkyně byla povinna požádat o zápis změny vlastníka silničního vozidla do středy dne 24. 5. 2017, což neučinila. Samo vozidlo bylo poté dne 21. 5. 2017 prodáno společnosti AUTO DISKONT, s. r. o., která jej téhož dne prodala A. P. (viz sdělení společnosti AURES Holding, a. s., a přílohy na č. l. 25 a násl. správního spisu).

19. Dle oznámení o zahájení řízení a připojené doručenky bylo přestupkové řízení v této věci zahájeno dne 19. 3. 2020. Žalobkyně byla poté rozhodnutím ze dne 6. 4. 2020 uznána vinnou, rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 6. 2020 bylo rozhodnutí zrušeno, poté byla žalobkyně uznána vinnou rozhodnutím ze dne 16. 7. 2020, přičemž odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím.

20. Krajský soud vychází z toho, že tyto následné prodeje nemají na povinnost žalobkyně vliv, neztotožňuje se s názorem žalobkyně, že daného přestupku se mohla dopustit maximálně do okamžiku, kdy společnost AAA Auto International opětovně prodalo vozidlo společnosti AUTO DISKONT. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud, „[j]ednání (žalobkyně) by tedy bylo ukončeno buď dodatečným podáním žádosti, anebo odpadnutím nesouladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva“.

21. Žalobkyně měla povinnost v zákonem stanovené lhůtě podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla. Této své povinnosti se žalobkyně nemůže zříci odkazem na soukromoprávní ujednání mezi ní a novým vlastníkem vozidla. Touto otázkou se již v minulosti rovněž zabýval Nejvyšší správní soud, který ve svém rozsudku ze dne 19. 8. 2022, čj. 2 As 167/2020- 32, č. 4408/2022 Sb. NSS, v právní větě shrnul, že je věcí zmocnitele, aby ověřil, že zmocněnec (§ 33 odst. 1 správního řádu) jednal na jeho pokyn tak, jak měl, ví-li zmocnitel, že má veřejnoprávní povinnost, která musí být splněna. Povinností žalobkyně tedy bylo nikoli pasivně vyčkávat, zda kupující splní svoji smluvní povinnost tak, jak se zavázal. Jak Nejvyšší Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 6 62 A 7/2020 správní soud vyložil, že „udělením plné moci zmocněnci (zde nový vlastník vozidla) se zmocnitel (zde stěžovatel jako původní vlastník) nezbavuje odpovědnosti za přestupek spočívající v určité povinnosti, kterou měl zmocněnec dle udělené plné moci vykonat. Jinak řečeno, je věcí zmocnitele, aby ověřil, že zmocněnec jednal na jeho pokyn tak, jak měl, ví-li zmocnitel, že má veřejnoprávní povinnost, která musí být splněna (a to ví, neboť právě k jejímu splnění plnou moc udělil). Neučiní-li tak, jedná za běžných okolností přinejmenším nevědomě nedbale.“ S tímto hodnocením se zdejší soud plně ztotožňuje a ve stručnosti na něj odkazuje.

22. Následující převody vlastnického práva k danému vozidlu na povinnosti žalobkyně nic nemění, proto je mylná i argumentace žalobkyně o omezené době, ve které se mohla dopustit řešeného přestupku. Zápis změny vlastníka vozidla je možný na základě společného návrhu dosavadního a nového vlastníka, případně, neposkytuje-li jeden z nich druhému potřebnou součinnost, je od 1. 6. 2017 možnost podat takovou žádost samostatně (§8a zákona o provozu vozidel). Správní orgán nemůže přikročit k zápisu změny vlastnictví z moci úřední. Vyřešení otázky následujících převodů vlastnictví vozidla již není v rámci řízení dle § 8a zákona o provozu vozidel ve vztahu k žalobkyni rozhodné. Další převody vlastnického práva k vozidlu nejsou překážkou podání této žádosti; je na správním orgánu, jakým způsobem se s takovou skutečností vypořádá.

23. Jelikož se jedná o trvající přestupek, s ohledem na předestřený průběh řízení před správními orgány, s přihlédnutím k závěrům zrušujícího rozsudku, je nepochybné, že odpovědnost žalobkyně za přestupek nezanikla. K uplynutí promlčecí doby nedošlo.

24. Co se týče otázky zavinění a naplnění materiální stránky přestupku, žalobkyně v podané žalobě žádné konkrétní námitky neuvádí a pouze odkazuje na podané odvolání. Takovýto způsob formulace žalobní námitky není přípustný. Jelikož žalobkyně žádným věcným způsobem nepolemizuje s důvody žalobou napadeného rozhodnutí, nemohl se krajský soud těmito otázkami podrobněji zabývat.

25. Závěry správních orgánů o nedbalostním zavinění žalobkyně nevykazují žádné vady a jsou podloženy relevantní úvahou. Byť žalobkyně spoléhala na to, že přepis provede kupující a minimálně nevěděla, že svou vlastní nečinností může porušit zájem chráněný zákonem, vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům toto vědět měla a mohla (str. 5 prvostupňového rozhodnutí; viz i závěry judikatury citované výše v odst. 21).

26. Stejně tak nelze mít za to, že by nebyla naplněna materiální stránka daného přestupku. Veřejný zájem, na řádné evidenci vlastnictví a provozování vozidel, která má přímý vliv na náležitém objasňování porušování předpisů při provozu na pozemních komunikacích či řádného plnění povinností na úseku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidel, je nezpochybnitelný (str. 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí). Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, „naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ (rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS). V obvyklých situacích tedy bude materiální stránka přestupku dána, jen ve výjimečných a Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z. 7 62 A 7/2020 zvláštních situacích dána nebude. Žádné takové výjimečné skutečnosti žalobkyně netvrdí a ani krajský soud je zde nespatřuje.

V. Závěr a náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, přičemž v jeho případě nebylo ani prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti (§ 60 odst. 7 s. ř. s). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 22. dubna 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v.r. samosoudce Shoda s prvopisem potvrzuje: A.Z.