62 Ad 5/2020

Rubrum

č. j. 62 Ad 5/2020-14 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: M. M., narozen bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2020, č. j. MPSV-2020/10793-421/1 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2019, č. j. CKB-953/2019-12, byla přiznána žalobci podpora v nezaměstnanosti ode dne 27. 9. 2019, ve výši 4 684 Kč měsíčně na dobu prvních dvou měsíců, ve výši 3 747 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 62 Ad 5/2020 výši 3 435 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Celková podpůrčí doba, po kterou byla podpora v nezaměstnanosti přiznána, činila 11 měsíců.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím k odvolání žalobce změnil rozhodnutí správního orgánu prvního podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), tak, že v návětí k výroku rozhodnutí vypustil „§ 49“, ve zbytku rozhodnutí podle § 90 odst. 5 téhož zákona potvrdil.

3. Dne 6. 4. 2020 podal žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu.

4. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce nesouhlasí s postupem výpočtu výše podpory, neboť ta byla dle jeho hodnocení stanovena z nesprávného vyměřovacího základu, protože jako poslední zaměstnání vyhodnotily správní orgány osobní péči o osobu závislou, ačkoliv měly jako poslední zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vyhodnotit také samostatnou výdělečnou činnost od 14. 9. 2018 do 31. 7. 2019 a zaměstnání v Rakousku od 1. 8. 2019 do 22. 8. 2019. Žalobce tak má za to, že nebyly zohledněny veškeré doložené příjmy a doby sociálního pojištění či některé příjmy a doby nebyly započteny vůbec. Dále žalobce upozorňuje, že v rámci odvolacího řízení uváděl, že pokud byla důvodem nesprávného stanovení posledního zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání skutečnost, že nenahlásil skončení pracovního poměru v zákonem stanovené lhůtě, doložil správnímu orgánu, že tuto svoji povinnost nemohl splnit, neboť byl nemocný, jak vyplývá z potvrzení od lékaře ze dne 28. 8. 2019. Vzhledem k uvedenému navrhuje žalobce, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve svém vyjádření krátce shrnul postup správních orgánu a relevantní skutkový stav. Žalobce podal dne 27. 9. 2019 na úřadu práce žádost o podporu v nezaměstnanosti, následně vydal úřad práce výše zmiňované prvostupňové rozhodnutí, ve kterém došel k závěru, že žalobce naposledy před zařazením do evidence uchazečů osobně pečoval o fyzickou osobu, tzv. osobu blízkou (dle § 8 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, osoba závislá na pomoci jiné osoby ve III. stupni – těžká závislost). Vzhledem k tomu, že podmínku předchozího zaměstnání žalobce splnil započtením této náhradní doby zaměstnání a tato doba byla poslední započitatelnou dobou před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, je pro účely stanovení výše podpory v nezaměstnanosti posuzována jako poslední zaměstnání. Žalobci byla pro splnění podmínky § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti zohledněna samostatná výdělečná činnost (14. 9. 2018 - 31. 7. 2019), doby pojištění získané zaměstnáním v Rakousku (1. 8. 2019 - 22. 8. 2019) a náhradní doba zaměstnání (29. 7. 2017 - 26. 9. 2019). Bez zohlednění náhradní doby zaměstnání by žalobce podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti nesplňoval. Dle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti se podpora v nezaměstnanosti uchazeči stanoví za jednotlivé měsíce ve výši určitých násobků z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku, ve kterém byla podána žádost o tuto podporu, jestliže splnil podmínku doby předchozího zaměstnání a započtením náhradní doby a tato doba se posuzuje jako poslední zaměstnání. Při stanovení výše podpory se však vychází z posledního zaměstnání, nelze zohledňovat či započítávat více příjmu najednou. Poslední započitatelnou dobou byla péče o fyzickou osobu (trvala i dne 26. 9. 2019; zaměstnání v Rakousku skončeno 22. 8. 2019, samostatně výdělečná činnost skončila 31. 7. 2019). Nenahlášení skončení pracovního poměru v zákonné lhůtě nemá vliv na tuto skutečnost. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 62 Ad 5/2020 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

7. Žaloba není důvodná.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti má nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč o zaměstnání, který získal v rozhodném období (§ 41) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců (dále jen „předchozí zaměstnání“); překrývají-li se doby důchodového pojištění, započítávají se jen jednou.

9. Podle § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti jsou rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání.

10. Podle § 41 odst. 2 věta první zákona o zaměstnanosti není-li splněna podmínka stanovená v § 39 odst. 1 písm. a) předchozím zaměstnáním, lze tuto podmínku splnit i započtením náhradní doby zaměstnání. Podle odst. 3 písm. d) téhož ustanovení se za náhradní dobu zaměstnání považuje doba osobní péče o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou.

11. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti se stanoví podpora v nezaměstnanosti uchazeči za první 2 měsíce ve výši 0,15násobku, další 2 měsíce ve výši 0,12násobku a po zbývající podpůrčí dobu 0,11násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o tuto podporu, jestliže splnil podmínku doby předchozího zaměstnání [§ 39 odst. 1 písm. a)] započtením náhradní doby a tato doba se posuzuje jako poslední zaměstnání.

12. Jak připomněl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 27. 8. 2014, č. j. 3 Ads 91/2013 – 47 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), systém poskytování podpory v nezaměstnanosti je úzce propojen se systémem důchodového pojištění (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 7 Ads 90/2016). To vyplývá již ze způsobu, jakým jsou upraveny podmínky vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti v § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení má nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč, který získal v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění. Systém poskytování podpory v nezaměstnanosti a systém důchodového pojištění jsou též financovány z téhož pojistného odváděného podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Uvedené propojení obou systémů reflektovala také důvodová zpráva k zákonu o zaměstnanosti, která k § 39 uvádí: „Doba zaměstnání, potřebná pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, tj. alespoň 12 měsíců v posledních třech (pozn.: nyní dvou) letech, je upřesněna tak, že toto zaměstnání musí zakládat povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, což odpovídá principu, že ten, kdo Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 62 Ad 5/2020 přispíval na státní politiku zaměstnanosti, má nárok na to, aby mu z těchto prostředků byla hrazena podpora v nezaměstnanosti v době, kdy zaměstnání nemá.“ Náhradní doby zaměstnání stanovené § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti svým obsahem odpovídají náhradním dobám pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, od nichž se však v některých případech odlišují svým rozsahem (srov. § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti a § 12 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).

13. Krajský soud přezkoumal hodnocení správních orgánů ohledně doby sociálního pojištění a neshledal, že správní orgány by při svém rozhodování nezohlednily potřebné doby sociálního pojištění. Je nutné zdůraznit, že rozhodným obdobím pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti jsou poslední 2 roky před zařazením žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 41 zákona o zaměstnanosti).

14. Žalobce si podal žádost o podporu v nezaměstnanosti dne 27. 9. 2019. V projednávané věci není sporu o tom, že rozhodná doba dvou let před zařazením žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání, v níž je žalobce povinen získat příslušnou dobu důchodového pojištění 12 měsíců, plynula od 27. 9. 2017 do 26. 9. 2019.

15. Žalobce v podané žádosti o podporu v nezaměstnanosti uvedl následující poslední ukončená zaměstnání či jiné výdělečné činnosti: klempíř – dohoda o provedení práce, od 1. 9. 2017 do 13. 9. 2018, OSVČ - klempířství živnost, od 14. 9. 2018 do 31. 7. 2019 a zaměstnání u zaměstnavatele „der FIRMA HOCHREITER FLEISCHWAREN GmbH BaD Leonfelden“, od 1. 8. 2019 do 22. 8. 2019. V období 1/2016 až 12/2016, 1/2017 až 12/2017, 1/2018 až 12/2018 a 1/2019 až 10/2019 pak žalobce osobně pečoval o fyzickou osobu ve III. stupni závislosti.

16. Pokud se jedná o jinou výdělečnou činnost v podobě dohody o provedení práce (tj. období ode dne 1. 9. 2017 do dne 13. 9. 2018), i tato činnost může být při splnění určitých předpokladů, (výše výdělku), uznána do doby důchodového pojištění, je-li v návaznosti na tuto činnost hrazeno sociální pojištění (tj. je-li dána účast na důchodovém pojištění). V průběhu správního řízení však nebylo zjištěno, že by žalobce byl v rámci dohody o provedení práce účasten důchodového pojištění a ani sám žalobce žádné podklady, ze kterých by taková skutečnost plynula, nepředložil. Jak stanoví § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, „[s]kutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti je uchazeč o zaměstnání povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce, a to například evidenčním listem důchodového pojištění, potvrzením o zaměstnání, potvrzením o výši průměrného výdělku, dokladem o výkonu jiné výdělečné činnosti, u osoby samostatně výdělečně činné potvrzením o době trvání účasti na důchodovém pojištění a o vyměřovacím základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; změny těchto skutečností je povinen písemně oznámit krajské pobočce Úřadu práce nejpozději do 8 kalendářních dnů.“. Správní řízení o podporu v nezaměstnanosti je řízením o žádosti, jeho průběh je zcela v dispozici žadatele. Ten řízení zahajuje, disponuje s podanou žádostí a je primárně na něm, aby označil a předložil důkazy na podporu svých tvrzení. Ustanovení § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti tuto povinnost žadatele ještě více zdůrazňuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2017, č. j. 9 Ads 204/2016-20). Správní orgány tak nepochybily, pokud dohodu o provedení práce nezapočítaly do doby důchodového pojištění.

17. V rámci rozhodného období (2 roky zpětně ode dne 27. 9. 2019) žalobce získal a doložil následující dobu důchodového pojištění: Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 62 Ad 5/2020 1) V rámci činnosti OSVČ od 14. 9. 2018, do 31. 7. 2019 získal žalobce celkem 10 měsíců a 18 dní doby důchodového pojištění (při počítání doby důchodového pojištění se 12 měsíců počítá jako lhůta stanovená na měsíce, zbylé dny se sčítají a tvoří-li následně dohromady 30 dní, rovnají se jednomu dalšímu měsíci). 2) V rámci zaměstnání v období od 1. 8. 2019 do 22. 8. 2019 pak žalobce získal 21 dní doby pojištění. Celkem žalobce získal v těchto započitatelných dobách důchodového pojištění 11 měsíců a 9 dní, tj, méně jak 12 měsíců předchozího zaměstnání v rozhodném období. 3) K tomu byla postupem dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti započtena náhradní doba zaměstnání - péče o blízkou fyzickou osobu ve III. stupni závislosti dle § 41 odst. 2. a 3 zákona o zaměstnanosti. Tato náhradní doba byla započtena ve zbývajícím rozsahu od ukončení posledního zaměstnání, tj. od 23. 8. 2019 do podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, resp. do posledního dne konce rozhodného období - do 26. 9. 2019, a proto se i jednalo o poslední zaměstnání (viz níže k výpočtu výše podpory). Tím žalobce splnil podmínku 12 měsíců doby důchodového pojištění v rozhodném období 2 let zpětně před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání (ode dne podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti). V tomto směru není námitka žalobce o nezapočtení jakékoli doby důvodná, ostatně sám žalobce v podané žalobě úvahy o tom, proč měla být určitá doba započtena a nebyla, neuvádí.

18. Okamžik data zařazení uchazeče do evidence uchazečů o zaměstnání je rozhodný pro určení rozhodného období (§ 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti) a v návaznosti na to i pro stanovení výše podpory (§ 50 resp. § 51 téhož zákona). Od tohoto dne rovněž náleží podpora v nezaměstnanosti (§ 42 odst. 1, s výjimkou včasné žádosti předpokládané v odst. 3 téhož zákona). „Splnění podmínek pro přiznání podpory v nezaměstnanosti je tedy třeba zkoumat ke dni podání žádosti o podporu. K uvedenému dni je třeba posuzovat adjektiva: poslední ukončené zaměstnání, poslední samostatná výdělečná činnost (§ 50 odst. 1, 2) či posouzení náhradní doby jako posledního zaměstnání (51 odst. 1 písm. a). Právní úprava neumožňuje správnímu orgánu úvahu, zda je započtení konkrétního časového úseku do náhradní doby nutné či nikoli. Správní orgán postupuje v tomto ohledu objektivně, stanoví ke dni zařazení uchazeče do evidence rozhodné období a posoudí splnění podmínek pro přiznání podpory“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 7 Ads 90/2016-23).

19. Žalobce v posuzované věci splnil podmínku získání doby důchodového pojištění v délce 12 měsíců až započtením náhradní doby zaměstnání. Jelikož tato doba musela být pro nárok na podporu v nezaměstnanosti podle § 41 odst. 2 zákona o zaměstnanosti započtena, a jelikož byla posledním žalobcovým zdrojem příjmů - byla posouzena jako poslední zaměstnání, byly správní orgány povinny postupovat při výpočtu výše podpory podle § 51 odst. 1 písm. a) téhož zákona, nikoli dle § 50 odst. 1 téhož zákona (viz bod 10 a 11 odůvodnění tohoto rozsudku). Má-li snad žalobce za to, že výše podpory měla být vypočtena v návaznosti na všechny příjmy žalobce z jakékoli činnosti za poslední dva roky (tj. rozhodné období), neboť tyto příjmy žalobce považuje za „poslední zaměstnání“, není takový názor, jak plyne ze shora uvedeného, správný; za poslední zaměstnání je nutno považovat výdělečnou či jinou činnost dle příslušného ustanovení zákona o zaměstnanosti, která sloužila jako poslední započitatelná doba před podáním žádosti o podporu (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 7 Ads 90/2016- Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 62 Ad 5/2020 23). Hodnocení žalovaného, že vzhledem k tomu, že podmínku předchozího zaměstnání žalobce splnil započtením náhradní doby zaměstnání (péče o závislou osobu) a tato doba byla poslední započitatelnou dobou před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, je pro účely stanovení výše podpory v nezaměstnanosti posuzována jako poslední zaměstnání, je proto správné.

20. Krajský soud uzavírá, že v případě žalobce byly splněny obě podmínky pro vznik povinnosti správního orgánu postupovat podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Žalobce splnil podmínku předchozího zaměstnání započtením náhradní doby a současně je tato náhradní doba poslední dobou, která mu byla pro potřeby posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti započtena a která se tedy zároveň posuzuje jako poslední zaměstnání. Výše podpory v nezaměstnanosti tak byla správně stanovena násobky průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o tuto podporu. S ohledem na uvedené tak nelze zohlednit ostatní žalobcovy příjmy takovým způsobem, jak si žalobce v podané žalobě představuje.

21. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce v zákonné lhůtě nenahlásil skončení pracovního poměru z důvodu pracovní neschopnosti. Podle § 26 odst. 1 zákona o zaměstnanosti „Fyzická osoba se zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání dnem podání písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání. Požádá-li fyzická osoba o zprostředkování zaměstnání nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností, které jsou uvedeny v § 25 odst. 1, nebo činností, které jsou podle § 41 odst. 3 považovány za náhradní doby zaměstnání, zařadí se do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo těchto činností“ (k tomu též § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti). Jak vyplývá z podkladů založených ve správním spise, žalobcovo zaměstnání bylo ukončeno ke dni 22. 8. 2019. Z lékařské zprávy předložené žalobcem plyne, že žalobce se dne 28. 8. 2019 dostavil k vyšetření z vlastní vůle, diagnóza „ataka dnavá. Měl těžké prac. nasazení – v masokombinátu v Rakousku“, dříve nebyl schopen se k lékaři dostavit. Žalobce však svým vlastním jednáním zmeškal zákonem stanovenou lhůtu 3 pracovních dní pro zařazení se do evidence uchazečů o zaměstnání s účinky ode dne skončení zaměstnání a zároveň nepožádal správní orgány například o umožnění institutu navrácení v předešlý stav dle § 41 správního řádu, a to do 15 dnů ode dne odpadnutí překážky (pracovní neschopnosti), která mu v tomto úkonu bránila. Tyto následky nelze zhojit v odvolacím správním řízení, kde žalobce uplatnil tuto argumentaci poprvé a předložil lékařskou zprávu. Žalobci tak skončením jeho zaměstnání v Rakousku začala pro účely zákona o zaměstnanosti plynout náhradní doba zaměstnání a tato doba se stala poslední započitatelnou dobu tak, jak již bylo vysvětleno výše. Jakékoli další úvahy neshledává krajský soud s ohledem na stav věci účelnými.

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 62 Ad 5/2020

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních přímo u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 19. srpna 2020 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.