62 Ad 7/2020

Rubrum

č. j. 62 Ad 7/2020-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: M. T. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2020, č. j. x takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 12. 2019, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 62 Ad 7/2020 ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a to od 24. 4. 2018.

2. Dne 22. 7. 2020 podala žalobkyně žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného.

3. Z obsahu žaloby vyplývá, žalobkyně žádá o zpětné uznání invalidity od roku 2006, kdy její zdravotní potíže začaly.

4. Žalobkyně namítá, že v rámci námitkového řízení měla být vyšetřena v nemocnici, po několika odložení z důvodu pandemie jí bylo řečeno, že vyšetření je zbytečné a lze rozhodnout i bez něho. Napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nesprávné, neboť nebyla přizvána k jednání posudkového lékaře; rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

5. Dále žalobkyně uvádí, že byla požádána o dodání lékařských zpráv z rozhodného období, nicméně její bývalá lékařka MUDr. S. lékařkou dokumentaci při ukončení své praxe neodevzdala. K tomu žalobkyně předložila soudu zpráva Krajského úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 17. 1. 2020.

6. K podané žalobě žalobkyně dále připojila lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu ze dne 10. 2. 2020 vyplnění jejím aktuálním praktickým lékařem MUDr. C.; lékařskou zprávu o neurologickém vyšetření ze dne 15. 11. 2016 od MUDr. S.; posudek o zdravotním stavu OSSZ Tábor pro příspěvek na zvláštní pomůcku ze dne 25. 5. 2025; rozhodnutí MPSV ze dne 21. 5. 2019 o přiznání příspěvku na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně; lékařskou zprávu o neurologickém vyšetření ze dne 24. 4. 2018 od MUDr. S.; potvrzení o využívání služeb osobní asistence ze dne 10. 7. 2020.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 9. 2020 navrhla podanou žalobu zamítnout.

8. Vzhledem k obsahu podané žaloby poukazující na nedostatečnost lékařské dokumentace krajský soud kontaktoval Krajský úřad Jihočeského kraje, bývalého a současného praktického lékaře žalobkyně a zjistil, že aktuální ošetřující lékař disponuje zdravotnickou dokumentací žalobkyně se záznamy od roku 2005.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

10. Dne 7. 6. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti žalované a žalobkyně. Žalobkyně setrvala na podané žalobě a předložila soudu další listiny, a to lékařskou zprávu ze dne 24. 5. 2021 neuroložky MUDr. M., zprávu téže lékařsky týkající se očkování proti covid-19, odborné posudky studenta UK se speciálními potřebami, zápisový list studenta do dalšího ročníku a žádost o individuální plán. Lékařské zprávy mají dokládat vývoj zdravotního stavu žalobkyně, listiny spjaté se studiem pak to, že žalobkyně má individuální plán a není schopna běžného studia. Tyto listiny soud při jednání provedl jako důkaz. Pro nadbytečnost soud jako důkaz neprovedl lékařské zprávy a posudky předložené spolu s podanou žalobou, neboť je považoval za podklady pro posudkovou komisi MPSV, která se těmito podklady zabývala v rámci svého posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 62 Ad 7/2020 11. Dále soud provedl při jednání jako důkaz obstaraný posudek posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích (dále jen „posudková komise MPSV“) a protokol o jednání posudkové komise.

12. Dle protokolu o jednání posudkové komise MPSV jednala tato komise dne 5. 1. 2021 ve složení posudkového lékaře, předsedy komise MUDr. S., lékařky MUDr. A. (neuroložka) a tajemnice. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna.

13. Dle posudku posudkové komise MPSV se v případě žalobkyně jedná o invaliditu nikoli třetího, ale druhého stupně, a to ode dne 26. 7. 2018, dle KAP. VI, položky 8 l přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v rozhodném znění. Posudková komise dospěla shodně s předchozími posudky k závěru o datu vniku invalidity ke dni 26. 7. 2018, odchylně hodnotila míru poklesu pracovních schopností žalobkyně, kterou stanovila na 60 %, jedná se tedy o invaliditu II. stupně, nikoli stupně III.

14. Posudková komise shrnula podklady, ze kterých vycházela, obsah jednotlivých lékařských zpráv, které měla k dispozici (zprávy od roku 2005), výsledky předchozích posudkových zjištění a přednesla svůj posudkový závěr. Posudková komise odůvodnila odchýlení se od předcházejícího posudku s tím, že použila položku pro kvadruparézu, nikoli hemiparézu, kterou hodnotí jako postižení středně těžké, přičemž žalobkyně se na budoucí povolání stále připravuje a nelze tak použít hodní hranici rozpětí, neboť funkční dopad je v tomto období zanedbatelný. Lehký neurologický nález nezdůvodňuje použít položku 8 c těžká kvadruparéza.

15. Komise dále uvedla, že žalobkyně byla dle požadavku přítomna jednání a vyšetřena neuroložkou. K lékařským zprávám z let 2005 a 2006 komise uvedla, že z těchto zpráv vycházela a zahrnula je do svého posouzení. Zdravotnickou dokumentaci hodnotila posudková komise jako dostačující, obsahující četná odborná vyšetření, která dokládají vývoj onemocnění žalobkyně. Stav žalobkyně odpovídá středně těžké kvadruparéze, celkově stav velmi výrazně imponuje jako funkční porucha hybnosti (dissociativní porucha).

16. K datu vniku invalidity posudková komise popsala, že tato nevzniká prvními příznaky, není dána diagnózou, ale hodnocením funkčních schopností. Komise prostudovala starší lékařské zprávy, ze kterých plyne vznik prvních obtíží v roce 2004, v roce 2006 byl neurologický nález normální, v roce 2007 minimální, v roce 2010 stále minimální. V této době by se jednalo o pokles pracovních schopností ve výši 10 %, v roce 2011 a 2016, kdy byla žalobkyně posuzována, se jednalo o pokles 20 %. Až v roce 2018 je doložena progredující spastická paraparéza dolních končetin a akroparéza horních končetin. V tomto kontextu se komise vypořádala i se zprávami MUDr. S., ke kterým uvedla, že její pracovní diagnózou byla polyneuropatie nejasné etiologie, ač vyšetřovací metody potvrzující neuropatii byly negativní; z vyšetření lze vyčíst pocity slabosti, bolesti a křeče v končetinách, objektivní topický neurologický nález byl lehký.

17. Žaloba není důvodná.

18. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 62 Ad 7/2020 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

20. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 62 Ad 7/2020 stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

21. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení) a žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. Posudková komise měla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobkyně, kterou považovala za dostačující, neboť umožňuje podrobné zjištění stavu žalobkyně od roku 2004.

22. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobce obsažených v podané žalobě. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila posudkové závěry lékaře OSSZ a ČSSZ a z jakého důvodu je považoval dílčím způsobem za správné (stanovení data invalidity) a nesprávné (podřazení pod příslušnou položku vyhlášky).

23. Krajský soud má s ohledem na obsah žalobních bodů z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že datum vzniku invalidity u žalobkyně činí 26. 7. 2018, a to s ohledem na zjištěný zdravotní stav k tomuto datu. Stanovení dřívějšího data není s ohledem na tehdy zjištěný zdravotní stav možné. Skutečnosti, na které žalobkyně poukazuje, nejsou tento závěr schopné zpochybnit.

24. K hodnocení posudku posudkové komise MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění datace invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný.

25. Stran provedeného dokazování soud uvádí, že nově předložená lékařská zpráva nezpochybňuje stav zjištěný posudkovou komisí. Došlo-li k progresu stavu žalobkyně, jedná se o důvod pro podání nové žádosti o přiznání invalidního důchodu. Co se týče studijních listin, z těchto listin soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Žalobkyně jimi poukazuje na to, že není schopna běžného studia, nicméně tato skutečnost, ač mohla být správními orgány v minulosti nesprávně popisována, nemá na stanovení vzniku invalidity žalobkyně vliv.

26. K otázce úplnosti zdravotnické dokumentace soud dodává, že nezjistil, že by zdravotní dokumentace žalobkyně neměla být kompletní, resp. že by byla v takovém stavu, který by vylučoval řádné zjištění skutkového stavu. Podobu zdravotnické dokumentace k žádosti soudu posudková komise zhodnotila tak, jak je uvedeno výše. Veškeré zprávy předložené žalobkyní byly akceptovány, včetně zpráv z let 2005 a 2006, které žalobkyně předložila Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 62 Ad 7/2020 v kopii správním orgánům a které neobsahovaly její jméno. Komise tyto zprávy explicitně hodnotila jako použitelné.

27. Ve vztahu k absenci vyšetření v řízení před správními orgány a nepřítomnosti žalobkyně při posouzení posudkovými lékaři soud uvádí, že nyní byla žalobkyně jednání posudkové komise MPSV přítomna, což je pro hodnocení soudu rozhodující. Soud uložil posudkové komisi, aby eventuálně nařídila další odborná vyšetření, která uzná za vhodné, nicméně posudková komise dospěla k závěru o nadbytečnosti dalších vyšetření, neboť ani další vyšetření by nic nezměnilo na dosavadním vývoji stavu žalobkyně v otázce data vzniku invalidity. Jelikož závěry posudkové komise, které soud aproboval, nesvědčí jakémukoli pochybení posudkových lékařů stran stanovení data vzniku invalidity žalobkyně, není ani tato námitka žalobkyně důvodná.

28. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, ta v souladu s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, nemá nárok na náhradu nákladů řízení v řízení o dávkách důchodového pojištění včetně řízení před soudem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 7. června 2021 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 62 Ad 7/2020 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.