63 A 12/2026

Rubrum

č. j. 63 A 12/2026- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: T. V. zastoupený JUDr. Jiřím Šidliákem, advokátem sídlem Vladislavova 44/10, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Horní Planá, IČO: 00245895 sídlem Náměstí 54, 382 26 Horní Planá o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci žalobcovy žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Provozovna s bytem – 1. etapa“ ze dne 16. 9. 2022, v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./5327/2022/Ol, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Provozovna s bytem – 1. etapa“ ze dne 16. 9. 2022, v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. Výst./5327/2022/Ol, ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 140 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za správnost vyhotovení: Bc.

V. L. 2 63 A 12/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud se v této věci zabývá nečinností žalovaného v územním řízení a tím, do jaké míry může být tato nečinnost ovlivněna žalobcem uplatněnou námitkou podjatosti.

2. Žalobce podal dne 16. 9. 2022 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Provozovna s bytem – 1. etapa“. Té bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 2. 2023 č. j. MUHP-722/2023 vyhověno a stavba byla umístěna.

3. Následně Krajský úřad Jihočeského kraje vydal dne 7. 10. 2025 rozhodnutí, č. j. KUJCK 106447/2025, kterým podle § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) zrušil shora uvedené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k novému projednání. Zrušující rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2025.

4. Žalobce adresoval dne 10. 11. 2025 krajskému úřadu podání, ve kterém si stěžoval na nečinnost žalovaného. Vyvozoval ji z toho, že žalovaný dosud ve věci nekonal, tedy že nepostupoval dle lhůt stanovených v § 71 správního řádu. Proto žalobce navrhoval, aby krajský úřad přijal opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu.

5. V návaznosti na uvedené podání žalobce krajský úřad žalovaného přípisy ze dne 25. 11. 2025 a ze dne 28. 11. 2025 vyzval, nechť se k namítané nečinnosti vyjádří. Na tyto výzvy žalovaný nereagoval a až následně krajskému úřadu telefonicky sdělil, že v předmětné věci nekoná, neboť vedle zajišťování běžného chodu úřadu, je zahlcen jinými podáními žalobce.

6. Žalobce dále dne 24. 1. 2026 adresoval krajskému úřadu podání, ve kterém opakovaně namítal nečinnost žalovaného a opětovně navrhoval, aby krajský úřad přijal opatření proti nečinnosti, tedy aby žalovanému uložil povinnost bezodkladně ve věci rozhodnout nebo aby krajský úřad rozhodl ve věci sám. V uvedeném podání žalobce zároveň vznesl systémovou námitku podjatosti žalovaného spočívající ve ztrátě způsobilosti vést nestranné řízení.

7. Usnesením ze dne 6. 3. 2026, č. j. KUJCK 25240/2026, krajský úřad nevyhověl návrhu žalobce, aby věc převzal a rozhodl namísto žalovaného postupem podle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu. Podotkl, že se v daném územním řízení nejedná o zvlášť složitou stavbu z hlediska stavebně technického, ani o stavbu, jež by vyžadovala mimořádné nároky na odbornost oprávněné úřední osoby, přičemž zjištěná nečinnost žalovaného nevylučuje bez dalšího, aby územní řízení vedl a dokončil.

8. Téhož dne krajský úřad pod č. j. KUJCK 25258/2026 přikázal žalovanému, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení příkazu začal v souladu s právním názorem krajského úřadu uvedeném ve zrušovacím rozhodnutí činit nezbytné úkony k tomu, aby v daném územním řízení bylo vydáno rozhodnutí ve věci. Současně upozornil, že je nutné, aby se žalovaný zároveň vypořádal se žalobcem namítanou podjatostí.

9. Uvedeného dne krajský úřad rovněž vydal usnesení č. j. KUJCK 30068/2026, kterým postoupil shora uvedenou námitku podjatosti tajemnici žalovaného jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k rozhodnutí o ní. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 9. 3. 2026. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 63 A 12/2026 10. Tajemnice žalovaného po vyhodnocení námitky podjatosti jako námitky směřující vůči konkrétní osobě ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu, vyzvala dne 9. 3. 2026 referenta O. O., který vedl řízení o vydání shora uvedeného územního rozhodnutí, aby se v souladu s § 14 odst. 4 správního řádu do vyřízení námitky podjatosti zdržel úkonů v tomto řízení.

11. Následně žalobce dne 20. 4. 2026 adresoval žalovanému výzvu, ve které požadoval, aby žalovaný neprodleně zajistil vydání usnesení o námitce podjatosti, a aby přijal účinné opatření proti nečinnosti v daném územním řízení.

12. Dne 6. 5. 2026 žalovaný vydal pod č. j. MUHP 1903/2026 usnesení, kterým rozhodl, že úřední osoba O. O., referent stavebního úřadu Horní Planá, není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci žalobce, neboť u uvedené osoby nebyly shledány žádné relevantní okolnosti, které by mohly zakládat její podjatost.

II. Shrnutí žaloby

13. Žalobce podal dne 11. 4. 2026 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o jeho žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby.

14. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že správní orgán v zákonných lhůtách neučinil žádné procesní úkony směřující k novému rozhodnutí ve věci. Poznamenal, že se krajský úřad ztotožnil s jeho názorem, když uvedl, že prvostupňový orgán je v daném řízení fakticky nečinný. Krajský úřad zároveň žalovanému příkazem uložil, aby činil ve věci nezbytné kroky. Navzdory tomu však k odstranění nečinnosti žalovaného nedošlo. Poukázal rovněž na to, že vyčerpal veškeré možné prostředky ochrany proti nečinnosti a nezbývá mu než podat žalobu.

15. Navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat nové rozhodnutí v předmětné věci, a to nejpozději do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce

16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vedením řízení o umístění shora uvedené stavby byl pověřen referent stavebního úřadu O. O. Ten byl v důsledku žalobcovy námitky podjatosti ze dne 24. 1. 2026, tajemnicí žalovaného vyzván, nechť se do vyřízení námitky podjatosti v daném územním řízení zdrží úkonů, vyjma těch nezbytných. Usnesením ze dne 6. 5. 2026, č. j. MUHP 1903/2026 tajemnice žalovaného rozhodla, že O. O. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci.

17. Závěrem žalovaný poznamenal, že úkony v daném územním řízení nemohou být prováděny až do doby, kdy shora uvedené usnesení nabude právní moci. Z toho důvodu nejde o nečinnost žalovaného, ale o procesní překážku v pokračování řízení.

18. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného ze dne 18. 5. 2026 potvrdil, že uplatnil námitku podjatosti žalovaného, o které ani přes jeho urgence nebylo dosud rozhodnuto, což dle jeho názoru svědčí o opakované a cílené nečinnosti žalovaného.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Dle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 63 A 12/2026 stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 20. Krajský soud v intencích citovaného ustanovení před meritorním posouzením věci zkoumal, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal příslušné procesní prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a zda je tedy žaloba přípustná. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je.

21. Žalobce směřoval proti nečinnosti žalovaného dvě podání, jak je blíže uvedeno shora (relevantní je toliko žádost o přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 24. 1. 2026, neboť předchozí stížnost ze dne 10. 11. 2025 žalobce uplatnil v průběhu běžící lhůty pro vydání rozhodnutí). V obou případech žalobce žádal, aby nadřízený správní orgán přijal opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a), potažmo písm. b) správního řádu.

22. Ze zjištěných skutkových okolností vyplynulo, že krajský úřad dospěl k závěru o nečinnosti žalovaného a současně přijal opatření proti této nečinnosti. V souladu s § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému přikázal, aby v daném územním řízení činil nezbytné kroky, které povedou k následnému vydání rozhodnutí ve věci. Ke dni rozhodování krajského soudu žalovaný rozhodnutí o žádosti žalobce nevydal a neučinil ani jiné kroky s tím související.

23. Je tedy zřejmé, že žalobce vyčerpal veškeré zákonné prostředky ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to bezvýsledně.

24. Krajský soud současně dospěl k závěru, že žaloba podaná ke krajskému soudu dne 11. 4. 2026 byla ve smyslu § 80 odst. 1 s. ř. s. uplatněna včas, jak vyplývá z meritorního posouzení věci (viz níže).

25. Následně soud přistoupil k posouzení důvodnosti žaloby, a to v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem odpovídajícím § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky – žalobce ani žalovaný na ústním projednání věci netrvali.

26. Žaloba je důvodná.

27. Meritem sporu je v projednávané věci otázka, zda je žalovaný v řízení o žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby nečinný, případně do jaké míry je tato nečinnost přičitatelná žalovanému za situace, kdy žalobce v řízení uplatnil námitku podjatosti.

28. Z výše popsaného průběhu územního řízení vyplývá, že žalovaný byl povinen v návaznosti na zrušující rozhodnutí krajského úřadu vydat rozhodnutí o žádosti žalobce nejpozději dne 15. 12. 2025, a to bez ohledu na přijaté opatření proti nečinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 202/2017-52 nebo rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 270/2016-32). Žalobce uplatnil námitku podjatosti dne 24. 1. 2026.

29. Žalovaný namítá, že nečinný není, neboť námitka podjatosti uplatněná žalobcem představuje procesní překážku meritorního rozhodnutí. Krajský soud se tedy v tomto kontextu zabýval otázkou, jaký vliv má žalobcem uplatněná námitka podjatosti na běh lhůty pro vydání rozhodnutí v nyní řešeném řízení o umístění stavby. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 63 A 12/2026 30. Z právní úpravy použitelné na projednávanou věc neplyne, že by samotné uplatnění námitky podjatosti automaticky přerušovalo řízení nebo stavělo běh lhůty pro vydání rozhodnutí. Ani § 14 správního řádu, jenž upravuje postup při námitce podjatosti a omezuje dotčenou úřední osobu do rozhodnutí o této námitce toliko na úkony, které nesnesou odkladu, takový účinek výslovně nestanoví, a nečiní tak ani zvláštní úprava stavebního řízení podle § 87 odst. 4, § 112 odst. 3 a § 192 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon.

31. Judikatura přitom spojuje stavení běhu lhůty pro vydání rozhodnutí s přerušením řízení jako procesním institutem, nikoli se samotným vznesením námitky podjatosti (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2005, č. j. 2 Ans 6/2004-113, č. 527/2005 Sb. NSS). Současně z ní plyne, že vznesení námitky podjatosti znamená toliko to, že dotčená úřední osoba nesmí do jejího vyřízení činit ve věci samé jiné než neodkladné úkony, nikoli však bez dalšího procesní paralýzu celého řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2015, č. j. 7 As 158/2014-30). Nejvyšší správní soud navíc výslovně zdůraznil, že ne každé podání označené jako námitka podjatosti je způsobilé vyvolat takové procesní účinky, neboť předložena k rozhodnutí má být jen námitka alespoň rámcově odůvodněná a nikoli zjevně nesrozumitelná či nesmyslná (rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 As 75/2018-83).

32. Tím spíše pak nelze dovodit, že by uplatněná námitka podjatosti mohla stavět lhůtu pro vydání rozhodnutí v situaci, kdy tato lhůta již marně uplynula. Judikatura je v tomto směru ustálena v tom, že procesní úkon nastalý až po marném uplynutí zákonné lhůty nemůže její běh obnovit ani zpětně ovlivnit, a to ani tehdy, jde-li o přerušení řízení (rozsudek NSS ze dne 12. 4. 20136, č. j. 5 Ans 4/2012-20, č. 2871/2013 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 202/2017-52, rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 Azs 200/2020-31, č. 4086/2020 Sb. NSS). Jestliže tedy zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí dne 15. 12. 2025 marně uplynula, nemůže být stavěna v důsledku námitky podjatosti uplatněné až po uplynutí této lhůty.

33. Z uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že v projednávané věci vznesená námitka podjatosti nevyloučila přičitatelnost nečinnosti žalovanému. Je tedy na místě konstatovat, že žalovaný je v předmětném řízení nečinný, neboť v zákonné lhůtě nevydal rozhodnutí ve věci a neučinil tak ani ke dni rozhodování soudu, jak krajský soud ověřil.

V. Závěr a náklady řízení

34. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou, a proto žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost o žádosti žalobce rozhodnout, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů. Při určení uvedené lhůty vycházel z toho, jaké povinnosti žalovanému plynou z právního názoru krajského úřadu formulovaného ve zrušujícím rozhodnutí a jakou míru časové náročnosti tyto povinnosti mohou znamenat (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 282/2023-44). S ohledem na skutečnost, že žalovaný má dle zrušujícího rozhodnutí mj. opakovaně celou věc projednat, opatřit adekvátní a aktuální podklady, umožnit žadateli odstranit nedostatky žádosti apod., bylo dle názoru krajského soudu na místě stanovit lhůtu 30 dnů jako lhůtu přiměřenou a současně v mezích lhůty určené právní úpravou k vydání rozhodnutí ve věci.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 63 A 12/2026 na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem, a odměnou advokáta [§ 7, § 9, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] takto: - soudní poplatek za žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu: 2 000 Kč - úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení: 4 620 Kč + 450 Kč - úkon právní služby – žaloba: 4 620 Kč + 450 Kč 36. Jde-li o úkon právní služby – replika k vyjádření žalovaného, za ten krajský soud odměnu advokáta nepřiznal, neboť toto podání obsahově osvědčuje pouze to, že žalobce ve věci podal námitku podjatosti. Tato skutečnost však není mezi stranami sporná, a navíc vyplývá z obsahu spisového materiálu.

37. Úkony právní služby včetně soudního poplatku tedy činí částku 12 140 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobci ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. 5. 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.