63 A 13/2021

Rubrum

č. j. 63 A 13/2021 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X zastoupen advokátem JUDr. Jaroslavem Dospělem se sídlem Moskevská 373/37, Praha 10 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2021 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 2 63A 13/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2021, č. j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 11. 5. 2021, č. j. OAM-13797-16/DP-2019. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 12. 6. 2019 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné. K zamítnutí této žádosti žalobce prvostupňový orgán přistoupil pro naplnění důvodů vymezených v § 44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve spojení s § 35 odst. 3 téhož zákona, ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) téhož zákona s odkazem na § 56 odst. 1 písm. g) téhož zákona, neboť byla zjištěna skutečnost uvedená v § 9 odst. 1 písm. g) téhož zákona.

2. Žalobci nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné, neboť prvostupňový orgán šetřením zjistil, že žalobce je evidován v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) jako osoba, které nelze umožnit vstup na území smluvních států Schengenské úmluvy. Žalobce je v tomto systému veden na základě Nařízení vyhoštění ze dne 15. 3. 2019, vydaného Svobodným hanzovním městem X, neboť byl nelegálně zaměstnán v nehtovém studiu a neoprávněně používal odcizený a pozměněný německý identifikační průkaz. Žalobci na základě tohoto Nařízení o vyhoštění nelze umožnit vstup na území Schengenského prostoru do 25. 3. 2022.

3. V žalobě, jakož i v jejím doplnění doručeném krajskému soudu k jeho výzvě dne 10. 10. 2021, žalobce dovozuje nesprávnost závěrů správních orgánů z vadného právního posouzení věci. Vzhledem k tomu, že žalobce na území ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu, o jehož prodloužení požádal, nevztahuje se na něj právní úprava odepření vstupu na území dle § 9 odst. 1 písm. g) věty poslední zákona o pobytu cizinců.

II. Shrnutí vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření předně odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, konkrétně na strany 3 až 6, kde jsou uvedeny konkrétní důvody, pro které žalovaná rozhodla tak, že žalobcově žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu nevyhověla. Žalovaná se tak plně ztotožnila se závěry prvostupňového orgánu, dle kterých žalobci prodloužit povolení k dlouhodobému pobytu nelze, neboť je dán zákonný důvod pro nevyhovění jeho žádosti. Tímto důvodem je záznam žalobce v SIS s platností do 25. 3. 2022, jehož příčinou je vyhoštění žalobce ze dne 15. 3. 2019 vydané Svobodným hanzovním městem Hamburg. Žalovaná tuto skutečnost ověřila v rámci odvolacího řízení a zjistila, že dotčený záznam je i nadále v platnosti, tedy žalobce je stále veden jako nežádoucí cizinec. 3 63A 13/2021 5. Žaloba je dle žalované zmatečná, tudíž se k jejímu obsahu nelze blíže vyjádřit.

6. Na základě všech uvedených skutečností žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace

7. Žádostí doručenou prvostupňovému orgánu dne 12. 6. 2019 žalobce požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, jehož účelem je podnikání osoby samostatně výdělečně činné. Z obsahu žádosti se podává, že žalobcova rodina (manželka a dvě děti) žijí ve Vietnamské socialistické republice.

8. Z výpisu z SIS ze dne 15. 2. 2021 a ze dne 11. 5. 2021 vyplývá, že žalobce je veden jako „Nežádoucí cizinec“, a to od 25. 3. 2019. Expirace tohoto záznamu v SIS je uvedena ke dni 25. 3. 2022.

9. Prvostupňový orgán pak na základě žádosti dle čl. 25 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 265/2010 ze dne 25. 3. 2010, kterým se mění Schengenská prováděcí úmluva a nařízení č. 562/2006 (dále jen „Úmluva“), adresované Spolkové republice Německo, obdržel Nařízení vyhoštění žalobce vydané Svobodným hanzovním městem Hamburg dne 15. 3. 2019, kterým byl žalobci uložen zákaz vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo, a to po dobu pěti let od okamžiku, kdy žalobce prokazatelně vycestoval. Důvodem vyhoštění je skutečnost, že žalobce byl nelegálně zaměstnán v nehtovém studiu v Hamburgu (žalobce nedisponoval vízem k zahájení výdělečné činnosti), kde se během kontroly prokázal odcizeným německým průkazem totožnosti, což žalobce sám potvrdil v rámci pohovoru s pracovníkem cizineckého oddělení dne 1. 3. 2019. Žalobci bylo uloženo vycestovat do České republiky, kde naposledy požádal o pobytový titul.

10. Výzvou ze dne 19. 2. 2021 byl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí.

11. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 11. 5. 2021, č. j. OAM-13797-16/DP- 2019 byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti, neboť žalobce je veden v SIS jako nežádoucí cizinec, a to až do 23. 5. 2022. Proto je dán na základě § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců důvod pro neprodloužení dlouhodobého pobytu. Prvostupňový orgán na základě vlastního šetření dále zjistil, že žalobce nemá na území České republiky žádné rodinné, ekonomické či jiné vazby, když jeho rodina žije v zemi původu žalobce a ten zde současně nemá ani žádné majetkové zázemí.

12. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu podal žalobce dne 20. 5. 2021 blanketní odvolání, které nebylo ani k výzvě prvostupňového orgánu doplněno. Odvolání žalobce bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 8. 2021, č. j. MV-98447- 6/SO-2021 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaná se v odůvodnění rozhodnutí zcela ztotožnila se závěry prvostupňového správního 4 63A 13/2021 orgánu, a to co do důvodů zamítnutí žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, i co do závěrů stran dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“). O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s.

14. Žaloba není důvodná.

15. Předmětem projednávané věci je otázka, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Klíčovým je s ohledem na žalobní námitku výklad § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců ve vztahu k žádosti žalobkyně o prodloužení doby povolení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání.

16. Dle § 44a odst. 3 věty druhé zákona o pobytu cizinců platí, že na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 55 odst. 1 a 2 vztahují obdobně.

17. Dle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

18. Dle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, pokud nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.

19. Dle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců ministerstvo neudělí dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, cizinci, pokud jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. a), b), g), h), i) nebo j).

20. Dle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců platí, že policie odepře vstup cizinci, pokud je zařazen do informačního systému vytvořeného státy, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích (dále jen „smluvní stát“), za účelem získání přehledu o cizincích, jimž nelze umožnit vstup na území smluvních států; to neplatí, je-li cizinci uděleno vízum opravňující pouze k pobytu na území.

21. Prvostupňový orgán za účelem zjištění stavu věci provedl konzultační a zjišťovací řízení, kdy v souladu s čl. 25 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy požádal Německou spolkovou republiku o sdělení důvodu, pro který byl žalobce do informačního systému zařazen. Důvodem tohoto záznamu je rozhodnutí vydané Svobodným hanzovním městem Hamburg, kterým žalobci bylo nařízeno vyhoštění z území Spolkové republiky Německo, a to na dobu 5 let. Žalobce byl v rámci kontroly cizineckou policií přistižen při výkonu nelegálního zaměstnání v nehtovém studiu v Hamburgu, v rámci této kontroly se žalobce navíc prokázal cizím odcizeným dokladem totožnosti. Z obsahu záznamu v SIS vyplývá, že žalobce je v tomto systému 5 63A 13/2021 veden od 25. 3. 2019 a k ukončení tohoto záznamu by mělo dojít dne 25. 3. 2022. Žalobce tedy je veden jako osoba, které nelze umožnit vstup na území Schengenského prostoru až do 25. 3. 2022.

22. SIS je mezinárodní databází smluvních států Schengenské úmluvy, jejímž cílem je chránit veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost v rámci Schengenského prostoru, a to prostřednictvím údajů o osobách a předmětech, které jsou do systému členskými státy (národními kancelářemi SIRENE) zaneseny. Jedná se o databázi zřízenou a vedenou na základě čl. 92-119 Schengenské úmluvy. Pro potřeby policejních a justičních orgánů dotčených států poskytuje přístup k vybraným druhům informací o sledovaných či hledaných osobách a věcech (zejména vozidla, doklady, bankovky). Jedním ze záznamů vedených v SIS jsou údaje o cizincích, o kterých je veden záznam pro účely odepření vstupu (čl. 96 odst. 1 citované Úmluvy). Podkladem pro provedení záznamu musí být vždy rozhodnutí přijaté příslušnými správními orgány a soudy v souladu s procesními předpisy, které stanoví vnitrostátní právní předpisy. Smluvní strana, která záznam do systému pořizuje, má povinnost ověřit, zda závažnost daného případu odůvodňuje pořízení záznamu (čl. 94 odst. 1 uvedené Úmluvy). Schengenská úmluva přitom stanoví demonstrativní výčet případů, kdy může dojít k zaznamenání cizince do systému; mj. se může jednat o skutečnost, že cizinec byl vyhoštěn, navrácen nebo vypovězen, přičemž tato opatření nebyla odložena ani zrušena, obsahují zákaz vstupu, případně pobytu a zakládají se na porušení vnitrostátních právních předpisů o vstupu nebo pobytu cizinců (čl. 96 odst. 3 téže úmluvy). Tento systém byl následně nahrazen SIS druhé generace, a to na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006.

23. Dle čl. 25 odst. 2 Úmluvy platí, že vyjde-li najevo, že cizinec, který je držitelem platného povolení k pobytu vydaného jednou ze smluvních stran, je veden v seznamech osob, kterým má být odepřen vstup, konzultuje smluvní strana, která záznam pořídila, smluvní stranu, která vydala povolení k pobytu, s cílem zjistit, zda existují dostatečné důvody k odnětí povolení k pobytu. Není-li povolení k pobytu odňato, zruší smluvní strana, která záznam pořídila, tento záznam, může však dotyčného cizince zapsat do vnitrostátního seznamu osob, kterým má být odepřen vstup.

24. Správní orgány v projednávané věci postupovaly správně, pokud provedly konzultační a zjišťovací řízení ve vztahu k důvodům záznamu žalobce do SIS ve smyslu čl. 25 odst. 2 Úmluvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 2 As 79/2010-79). Prvostupňový orgán na základě tohoto konzultačního a zjišťovacího řízení získal rozhodnutí Svobodného hanzovního města Hamburg o nařízení vyhoštění žalobce. Žalovaný pak v průběhu odvolacího řízení opakovaně zjišťoval, zda žalobce je stále v evidenci SIS veden. Právě na základě těchto konzultací a zjištění byly shledány důvody, pro které bylo žalobci nařízeno vyhoštění ze Spolkové republiky Německo. Tyto důvody pak byly správními orgány v projednávané věci určeny jako dostatečné pro zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení dlouhodobého pobytu.

25. Pokud tedy žalobce podal žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky dne 12. 6. 2019, nemohla být tato žádost úspěšná, neboť byla podána v době, kdy je jeho pobyt v Schengenském prostoru nežádoucí z důvodu jeho vyhoštění jedním z členských států Schengenského prostoru. Tento 6 63A 13/2021 důvod je dostatečným důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

26. Z obsahu žaloby se podává, že žalobce nezákonnost rozhodnutí správních orgánů spojuje s výkladem § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců věty poslední, podle které cizinci nelze odepřít vstup na území, pokud mu je uděleno vízum opravňující jej pouze k pobytu na území. Individuální aplikace tohoto zákonného ustanovení stanoví výjimku z povinnosti policie odepřít cizinci vstup na území v případě, kdy je cizinec zařazen do Schengenského informačního systému a nelze mu umožnit vstup na území členských států.

27. V projednávané věci se ovšem otázka povolení či odepření vstupu na území České republiky neřeší, neboť žalobce se již na tomto území nachází na základě povolení k dlouhodobému pobytu. V takových případech je § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců zapotřebí aplikovat v kontextu § 44a odst. 3 věty druhé, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců a v souladu s čl. 25 odst. 2 Úmluvy. Jinými slovy, v případě řízení o žádosti cizince o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se věta poslední § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců neaplikuje, když podstatný je pro dané řízení toliko důvod, pro který je třeba vstup cizinci na území odepřít. Je tomu tak i z toho důvodu, že věta poslední dotčeného zákonného ustanovení vztahuje výjimku z odepření vstupu na území k situacím, kdy je cizinci uděleno vízum opravňující jej pouze k pobytu na území. Žalobce však na území České republiky nepobývá na základě dlouhodobého víza dle § 17b zákona o pobytu cizinců, nýbrž na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání dle § 42 téhož zákona. Právní posouzení aplikace § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců je tak ze strany žalobce nesprávné.

V. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. 7 63A 13/2021 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 10. listopadu 2021 JUDr. Tereza Kučerová, v. r. předsedkyně senátu