63 A 14/2022

Rubrum

Č. j. 63 A 14/2022-27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph. D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Slabým se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2022, č.j. KUJCK 34816/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 2 63A 14/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 3. 6. 2022 se žalobce domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 3. 1. 2022, č.j. SU/5002/2021-5, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků, kterou žalobce podal ve věci dělení pozemku p. č. XA v k. ú. XA. Prvostupňový orgán řízení o uvedené žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil, neboť ani na základě jeho výzvy nebyly odstraněny vady žádosti, které bránily pokračování v řízení. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce v příloze žádosti nevyznačil přístup z veřejné komunikace ke všem pozemkům vzniklým dělením. K tomu doplnil, že pozemek p. č. XD v k. ú. XA ve vlastnictví obce, u něhož žalobce předložil výpis z katastru nemovitostí (pozemek je v katastru nemovitostí označen jako „ostatní plocha“ se způsobem využití „ostatní komunikace“) nesplňuje znaky komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikací. Dle návrhu komplexních pozemkových úprav obce Dubné ze dne 11. 9. 2013 je uvedený pozemek navržen jako vedlejší polní cesta s označením C2 – VPC určená pro zpřístupnění pozemků jižně od zastavěné části obce. Tato cesta byla pozemkovými úpravami navržena k výstavbě v délce 390 m, šířce 3,5 m, bez příkopu a s asfaltovým povrchem. Dle prvostupňového orgánu tento pozemek nenaplňuje definiční znaky komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť se zde žádná komunikace nenachází, když pozemek je součástí obdělávané zemědělské půdy zcela bez zřetelnosti v terénu. Žalovaný se s uvedenými závěry prvostupňového orgánu ztotožnil. Uvedl, že již v okamžiku podání žádosti o dělení či scelování pozemků musí existovat veřejně přístupná komunikace, z níž bude možný přístup na všechny pozemky vzniklé rozdělením či scelením pozemků. Nelze přitom akceptovat stav, kdy se jedná teprve o plánovanou budoucí komunikaci. Může se však jednat o povolenou a zkolaudovanou místní či účelovou komunikaci, které naplňují všechny zákonné znaky veřejné komunikace. Existenci takové cesty deklaruje na žádost dotčených osob silniční správní úřad. Pozemek p. č. XD v k. ú. XA znaky veřejné komunikace nevykazuje. Žalobce dle žalovaného nevyznačil přístup z veřejné komunikace ke všem pozemkům, jak mu ukládá § 6 vyhl. č. 503/2006 Sb., nepředložil ani žádné podklady, které by svědčily o existenci veřejné komunikace na pozemku p. č. XD. Žádost nebylo možno projednat a věcně o ní rozhodnout, a proto prvostupňový orgán postupoval správně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavil.

2. S uvedenými závěry se žalobce neztotožnil. Prvostupňový orgán nerespektoval základní zásady správního řízení, když se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval pouze důvody faktické neexistence veřejné komunikace, aniž by žalobce v předchozí výzvě k odstranění vad podání poučil o tom, jakým způsobem má být jeho žádost doplněna. Výzva prvostupňového orgánu nebyla dle žalobce jednoznačná a Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 3 63A 14/2022 srozumitelná, což vedlo žalobce k mylnému závěru o tom, že se po něm vyžaduje argumentace k otázce faktické neexistence komunikace. Shodně pak postupoval žalovaný, který argumentoval pouze stran neexistence komunikace a převzal závěr o nevyznačení přístupu jako částečný důvod pro zamítnutí odvolání. Dle žalobce správní orgány zneužily formální nedostatek spočívající v nevyznačení přístupu k zastavení řízení, ačkoli je zřejmé, že primárně hodnotily faktickou neexistenci komunikace jako nesplnění zákonného požadavku. Tento závěr žalobce podpořil poukazem na to, že správní orgán požadavek na vyznačení přístupu hodnotil jako vadu toliko ve vztahu k pozemku p. č. XC v k. ú. XA a ve vztahu k pozemku p. č. XB v k. ú. XA tato výtka nezazněla.

3. Uvedený postup správních orgánů označil žalobce za naprosto formalistický, porušující pravidla a základní principy správního řízení. Správnímu orgánu nic nebránilo, aby výzvu zopakoval a odstranil tak nepochopení žalobce.

4. Žalobce v této souvislosti rovněž namítl porušení § 34 odst. 2 správního řádu, dle kterého měla být výzva k doplnění žádosti doručena přímo žalobci, nikoli pouze jeho zmocněnci.

5. Žalobce se neztotožnil ani se závěrem správních orgánů, dle něhož v případě faktické neexistence komunikace není splněna zákonná podmínka přístupu. Tento výklad dle žalobce znamená, že protiprávní stav, pokud odpovídá stavu faktickému, je zapotřebí upřednostnit před stavem právním. Tak tomu dle žalobce není, naopak, nezpochybnitelným právem oprávněných subjektů je domáhat se, aby byl faktický stav dán do souladu se stavem právním. V daném případě existují vlastníci dalších okolních pozemků, kterým předmětná komunikace zajišťuje jediný přístup a v jejich prospěch byla právně zřízena. Správní orgány fakticky jejich právo přístupu popírají.

6. Dle žalobce dikci zákona rovněž neodpovídá závěr žalovaného, podle kterého musí přístupová komunikace reálně existovat již v okamžiku podání žádosti.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zopakoval přitom závěry správních orgánů stran nutnosti existence veřejné komunikace v době podání žádosti. Žalobce přes výzvu prvostupňového orgánu nevyznačil přístup z veřejné komunikace ke všem pozemkům, jak to vyžaduje vyhl. č. 503/2006 Sb., k žádosti nebyla připojena kompletní situace se všemi údaji, jak je uvedeno v bodu 5 části B přílohy č. 4 uvedené vyhlášky. Žalobce nedoložil ani žádné další podklady, které by svědčily o existenci veřejné komunikace na pozemku p. č. XD v k. ú. XA.

III. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 4 63A 14/2022 předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez jednání za splnění podmínek stanovených v § 51 odst. 1 s. ř. s.

9. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka správnosti postupu prvostupňového orgánu, který řízení o žádosti žalobce podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil z důvodu neodstranění vad žádosti, pro které nebylo možné v řízení pokračovat.

10. Z obsahu spisové dokumentace krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 3. 8. 2021 k prvostupňovému orgánu žádost o vydání rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků podle § 82 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

11. Náležitosti žádosti blíže upravuje § 6 vyhl. č. 503/2006 sb., podle kterého lze žádost podat na formuláři blíže specifikovaném v příloze č. 4 k uvedené vyhlášce. K žádosti pak musí být připojeny přílohy uvedené v části B formuláře. Jednou z příloh vymezených v části B (bod 5) je celková situace v měřítku katastrální mapy včetně parcelních čísel se zakreslením požadovaného dělení nebo scelování pozemků s vyznačením přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům.

12. Přílohou žádosti žalobce je geometrický plán pro rozdělení pozemku bez vyznačení přístupů na nově vzniklé pozemky p. č. XB a XC v k. ú. XA z veřejné komunikace. Součástí příloh je dále výpis z katastru nemovitostí, ze kterého se podává, že pozemek p. č. XD v k. ú. XA je ve vlastnictví obce Dubné a jedná se o „ostatní plochu“ se způsobem využití „ostatní komunikace“.

13. Výzvou ze dne 3. 9. 2021, č.j. SU/5002/2021 – 2 vyzval podle § 86 odst. 4 stavebního zákona prvostupňový orgán žalobce k odstranění vad žádosti, která neměla předepsané náležitosti podle § 86 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Žalobci bylo uloženo doplnit přílohu žádosti v části B bod 5 o vyznačení přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům. K tomu správní orgán upřesnil, že pozemek p. č. XD v k. ú. XA, který má dle žádosti umožnit přístup na nově vzniklý pozemek p. č. XC v k. ú. XA, nenaplňuje definiční znaky komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalobce byl současně poučen o tom, že řízení o jeho žádosti bude podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno, pokud popsané nedostatky nebudou odstraněny.

14. Žalobce v odpovědi ze dne 6. 10. 2021 konstatoval, že požadavek správního orgánu na splnění definičních znaků komunikace v případě pozemku p. č. XD v k. ú. XA je nepřiměřený. Takový požadavek popírá smysl pozemkových úprav. Skutečnost, že pozemek p. č. XD v k. ú. XA nenaplňuje znaky komunikace, nebrání k jeho užívání za účelem příjezdu k zemědělským pozemkům za účelem hospodaření na nich. Uvedený pozemek byl záměrně vytvořen jako přístup a příjezd k zemědělským pozemkům, přičemž v rámci pozemkových úprav jde o běžný postup realizovaný za účelem zajištění právního přístupu vlastníků k jejich pozemkům. Jde tak pouze o občasný příjezd vozidly uzpůsobenými do tohoto terénu, neboť pozemek p. č. XD v k. ú. XA nemá zpevněný povrch. Obec coby vlastník tohoto pozemku nebrání jeho užívání tímto způsobem, neboť účelem jeho využití je „ostatní komunikace“. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 5 63A 14/2022 15. Poté, co žalobci uplynula lhůta k seznámení se s podklady rozhodnutí (sdělení ze dne 1. 12. 2021), bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí (blíže popsané pod bodem 1 tohoto rozsudku), jímž bylo řízení o žádosti žalobce pro neodstranění vad žádosti na základě § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Tento postup žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil.

16. Krajský soud po zhodnocení výše popsaných skutkových okolností věci dospěl k závěru, že prvostupňový orgán nejednal v rozporu se zákonem, pokud řízení o žádosti žalobce o dělení pozemků na základě § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil pro neodstranění podstatných vad žádosti.

17. Shora citovaná vyhl č. 503/2006 Sb. v příloze č. 4 v části B pod bodem 5 jednoznačně vymezuje, že přílohou k žádosti o dělení a scelování pozemků musí být celková katastrální situace s vyznačením přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům. Žalobce nevyznačil přístupovou veřejnou komunikaci k žádnému z pozemků (p. č. XB a XC v k. ú. XA), které měly dělením nově vzniknout. Z tohoto důvodu byl prvostupňovým orgánem podle § 86 odst. 4 stavebního zákona vyzván k vyznačení přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům. Není přitom vadou, že správní orgán žalobce upozornil, že sousední pozemek k nově navrhovanému pozemku p. č. XC v k. ú. XA nenaplňuje definiční znaky komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Prvostupňový orgán tímto poukázal na skutečnost, že pokud by žalobce k výzvě žádost doplnil o vyznačení přístupu na pozemek p. č. XD v k. ú. XA (takový záměr žalobce zřejmě dovodil z přílohy k žádosti v podobě výpisu z katastru nemovitostí k pozemku p. č. XD v k. ú. XA), pak by nebyly splněny zákonem požadované podmínky pro dělení pozemků. Ve vztahu k pozemku p. č. XB v k. ú. XA tak neučinil, neboť z ortofoto mapy dostupné v katastru nemovitostí vyplývá, že zde je situace jiná. (důraz doplněn)

18. Žalobce k výzvě správního orgánu nedostatky žádosti neodstranil, když v odpovědi na výzvu ze dne 6. 10. 2021 pouze přednáší argumentaci stran nepřiměřeného požadavku na naplnění definičních znaků komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalobce tudíž k žádosti nedoložil povinnou přílohu v podobě celkové situace v měřítku katastrální mapy včetně parcelních čísel se zakreslením požadovaného dělení nebo scelování pozemků s vyznačením přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům. Za této situace nebyly ze strany žalobce ani k výzvě odstraněny podstatné vady žádosti (absentovaly povinné přílohy žádosti stanovené přílohou k vyhl č. 503/2006 Sb.), která tak nebyla ze strany prvostupňového orgánu projednatelná.

19. K namítané nejednoznačnosti či nesrozumitelnosti výzvy k odstranění vad žádosti krajský soud uvádí, že tyto neshledal. Z výzvy podle § 86 odst. 4 stavebního zákona se jednoznačně podává, které nedostatky žádosti mají být odstraněny – žalobce byl vyzván k vyznačení přístupu z veřejné komunikace ke všem pozemkům, neboť jde o podstatnou náležitost žádosti o dělení pozemků, bez které není taková žádost projednatelná. Není tudíž pravdou, že by žalobce nebyl poučen o tom, jakým způsobem má být žádost doplněna, jak uvádí žaloba. Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 6 63A 14/2022 20. Krajský soud se neztotožňuje s žalobním tvrzením o formalistickém přístupu správních orgánů vyžadujících vyznačení veřejné komunikace umožňující přístup k nově vzniklým pozemkům. Pokud se jedná o povinnou náležitost žádosti, pak správní orgány jednaly správně, jestliže takovou náležitost vyžadovaly, aby o žádosti mohly věcně rozhodnout. K nutnosti existence veřejné komunikace jako přístupu k nově vzniklému pozemku dělením pozemků se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017, č.j. 1 As 166/2016 – 38, kde uvedl: „Smyslem předmětných ustanovení (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 503/2006 Sb. a § 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích – pozn. krajského soudu) je zajištění vzniku pouze takových pozemků, které budou trvale přístupné. Vznikne-li pozemek bez možnosti přístupu na něj, není v možnostech jeho vlastníka řádně na něm hospodařit či jinak jej řádně užívat. Tato skutečnost je pak důvodem vzniku nezbytné cesty na takový pozemek, jež v sobě nutně nese i zjevné omezení vlastníka, přes jehož pozemek je tato cesta realizována. Je tudíž ve veřejném zájmu omezit vznik takových pozemků, které by se v budoucnu mohly stát nepřístupnými a bylo by proto nutné zasahovat do vlastnického práva jiných vlastníků. […] Nadto kasační soud konstatuje, že nezbytnou cestu soud v souladu s § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nepovolí, způsobil-li si nedostatek přístupu na tento pozemek ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, z hrubé nedbalosti či úmyslně. Ani zřízení věcného břemene užívání pozemku pro zajištění přístupu smlouvou o smlouvě budoucí není dostačujícím způsobem pro zajištění dopravního napojení pozemku, neboť věcné břemeno nemá trvalý charakter. V tomto ohledu lze plně odkázat na rozsudek městského soudu. Ani teleologický výklad právních norem nemohl vést k jinému závěru, než že nově vymezovaný pozemek musí být bezprostředně a trvale napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci.“ Nelze tudíž dospět k závěru, že by se jednalo o formalistický přístup správních orgánů, pokud tyto trvají na vyznačení přístupu nově vzniklých pozemků k veřejné komunikaci. Prvostupňový orgán přitom nemohl předvídat, že i přes jeho poučení žalobce setrvá na přístupu k dělením vzniklému pozemku p. č. XC v k. ú. XA z pozemku p. č. XD v k. ú. XA. (důraz doplněn)

21. Žalobci lze přisvědčit v tom, že odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z významné části obsahuje věcnou argumentaci stran charakteru pozemku p. č. XD v k. ú. XA coby eventuálního přístupu na dělením vzniklý pozemek p. č. XC v k. ú. Dubné, ačkoli pro účely rozhodnutí o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu postačuje, že k odstranění podstatných vad žádosti nedošlo (k žádosti nebyla připojena příloha v podobě celkové situace v měřítku katastrální mapy s vyznačením přístupu z veřejné komunikace na všechny dělením vzniklé pozemky). Tato skutečnost však nezakládá nezákonnost napadeného ani prvostupňového rozhodnutí, jejichž stěžejní důvody spočívají právě v naplnění podmínek § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Pokud by bylo správními orgány o žádosti rozhodováno věcně (bylo by zkoumáno splnění zákonných podmínek pro dělení pozemků) za situace, kdy by žalobce v případě pozemku p. č. XC v k. ú. XA vyznačil přístup z pozemku p. č. XD v k. ú. XA, důvody takového rozhodnutí by odpovídaly právě uvedené argumentaci, pro kterou by byla žádost žalobce zamítnuta. Jak plyne z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je zapotřebí trvat na přístupu k dělením vzniklým pozemkům z veřejně přístupné pozemní komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, neboť je ve veřejném zájmu předcházet situacím, Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 7 63A 14/2022 kdy by se dotčené pozemky mohly stát nepřístupnými. Samotný žalobou namítaný „právní stav“ v podobě evidovaného využití pozemku jako „ostatní komunikace“ ve smyslu přílohy ke katastrální vyhlášce není závazným dokladem toho, že se na něm komunikace skutečně nachází. Evidence způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí není závazným údajem a nevypovídá o faktické veřejné přístupnosti pozemků. Evidovaný způsob využití pozemku „ostatní komunikace“ ani nepředjímá, že skutečně v budoucnosti vznikne nutná komunikační potřeba, kterou bude nezbytné uspokojovat právě umístěním účelové komunikace na tomto pozemku. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č.j. 9 Afs 7/2021 – 31, publ. pod č. 4214/2021 Sb. NSS). Proto je nutné trvat na tom, aby v době podání žádosti o dělení pozemků přístup v podobě veřejné komunikace k dělením vzniklým pozemkům již existoval (žalobce v souvislosti s touto žalobní námitkou nepřednesl konkrétní případ, u něhož by byla správní praxe opačná, ačkoli poukazuje na běžnou praxi v případě developerských projektů). Pozemek p. č. XD nesplňuje definiční znaky veřejně přístupné pozemní komunikace, žalobce tuto skutečnost v řízení před správními orgány nijak neosvědčil, a proto by nemohla být žádost žalobce úspěšná, ani pokud by byla projednána věcně.

22. Pokud jde o namítané porušení § 34 odst. 2 správního řádu z důvodu nedoručení výzvy k doplnění žádosti přímo žalobci, pouze jeho zmocněnci, pak k tomu krajský soud uvádí, že povinnost doručovat písemnosti přímo žalobci je dle uvedeného ustanovení dána pouze tehdy, pokud má něco osobně vykonat. Jinak platí, že se písemnosti ve správním řízení tam, kde vystupuje zástupce účastníka řízení, doručují jenom tomuto zástupci. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že osobní účast je třeba vyžadovat pouze tehdy, pokud je účast předvolané osoby nutná pro dosažení cíle řízení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 100/2008 – 61) Takovou situací by byla např. situace, kdy se má účastník dostavit na úřad práce k osobní schůzce (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č.j. 6 Ads 109/2016 – 31) či v případě, kdy má být účastník osobně vyslechnut za účelem zjištění skutkového stavu (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č.j. 6 As 79/2016 – 24), . Prvostupňový orgán postupoval správně, pokud výzvu k doplnění žádosti o dělení pozemků adresoval pouze tehdejšímu zástupci žalobce Mgr. Ambrožovi, neboť doplnění žádosti o zákonem vyžadovanou přílohu není úkonem, u něhož by byla nutná osobní účast žalobce.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S. 8 63A 14/2022 nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. srpna 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S.