63 A 15/2023

Rubrum

č. j. 63 A 15/2023- 158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Bohemia Manscraft Group, s.r.o., IČO 28158733 sídlem Dr. Stejskala 113/2, 370 01 České Budějovice zastoupené advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I. EG.D, s. r. o., IČO 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno II. obec Komařice sídlem Komařice 7, 373 14 Komařice zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, č.j. KUJCK 31192/2023, 2 63 A 15/2023 Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, č.j. KUJCK 31192/2023, a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 3. 5. 2022, č.j. SU/2088/2021-11, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 700 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobkyně, je vlastnicí pozemků p. č. 131, 138/1, 462/14, 462/18, 2206/3 (všechny v rozhodnutí uváděné pozemky se nacházejí v k.ú. Komařice – pozn. krajského soudu), na které byla územním rozhodnutím ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. SU/6510/2018 Sk, umístěna stavba – Přeložka silnice II/155 a III/15522 Komařice. Iniciátorem uvedeného územního řízení byl Jihočeský kraj, coby vlastník pozemku p.č. 2206/5, na němž se nachází vyřazovaný úsek silnice II/155. Vlastníkem pozemku, na kterém se nachází další vyřazovaná komunikace III/15522, je obec Komařice.

2. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 3. 5. 2022, č.j. SU/2088/2021-11, byla prodloužena platnost shora uvedeného územního rozhodnutí, a to o 2 roky ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobou napadeným rozhodnutím byly námitky žalobkyně směřující proti rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí zamítnuty a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

3. Žalobkyně s prodloužením platnosti územního rozhodnutí nesouhlasí a poukazuje na to, že pro něj nebyly splněny zákonné podmínky, když došlo k významné změně mající na toto rozhodnutí vliv. Prvostupňový orgán se s žalobkyní ve správním řízení namítanou změnou řádně nevypořádal, když uvedl, že předpoklady, za kterých bylo územní rozhodnutí vydáno, zůstaly v zásadě nezměněny. Toto rozhodnutí proto žalobkyně hodnotí jako nepřezkoumatelné.

4. Zásadní změnou přitom je dle žalobkyně okolnost, jejíž počátek se váže již na dobu před vydáním územního rozhodnutí, kdy byla mezi ní, osobou zúčastněnou na řízení II. („OZNŘ II.“ či „obec“) a Jihočeským krajem uzavřena ústní dohoda o směně pozemků v jejím vlastnictví, na které měla být přeložena silnice, za pozemky pod stávajícími komunikacemi ve vlastnictví OZNŘ II. V důsledku této dohody žalobkyně neuplatnila proti územnímu rozhodnutí námitky. K uvedené směně však dosud nedošlo a vlivem nepřiměřeně dlouhé doby došlo k obměně zastupitelstva OZNŘ II., které popsanou ústní dohodu dodržet nechce. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně uvádí, že jde o dohodu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 63 A 15/2023 soukromoprávní, která nemá na projednávanou věc vliv, když předmětem jsou výlučně pozemní komunikace a OZNŘ II. v takovém případě zastupuje veřejný zájem.

5. S ohledem na popsanou významnou změnu poměrů má žalobkyně za to, že měly být řádně vypořádány i její další námitky uplatněné v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o prodloužení platnosti původního územního rozhodnutí. Žalobkyně přitom podala celkem 11 námitek, z nichž některé jsou dle jejího názoru zcela zásadní, konkrétně jde o znemožnění použití kanalizace na zámku Komařice, nebezpečí podmáčení silnic, melioraci nacházející se pod dotčenými pozemky a existenci historické studny, která je žalobkyní stále využívána pro napájení hospodářských zvířat. Žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové neobsahují řádné odůvodnění, neboť se s uvedenými zásadními námitkami nijak nevypořádaly. Žalobkyně v této souvislosti navrhuje přezkoumat též závazné stanovisko orgánu územního plánování – Magistrátu města České Budějovice ze dne 10. 9. 2018, č.j. OÚP/2018/O-1465/Vá.

6. Další podstatnou změnu žalobkyně spatřuje v záměru OZNŘ II., spočívajícím v zamezení průjezdnosti přes oblast malé a velké zámecké zahrady přiléhajících k zámku Komařice, kdy uvedený záměr plyne ze změny dokumentace stavebníka pro územní řízení. Nově by tak měla být povolena pouze průchodnost pro pěší a cyklisty po nyní vymezené silnici III/15522, která má být rekultivována. Uvedený záměr však zasahuje do práv žalobkyně, která je vlastnicí obou zmíněných oblastí malé a velké zahrady, kde se nacházejí památkově chráněné objekty, jež je žalobkyně povinna řádně spravovat. Této své povinnosti však nebude moci dostát, pokud nebude mít do těchto oblastí motoristický přístup včetně možnosti vjezdu těžké techniky. Pro řádný výkon jejího vlastnického práva k daným objektům je tedy nezbytné zachovat přístupové komunikace. Navrhovanou změnou je dle žalobkyně zastřen nový záměr OZNŘ II. pro zbudování pěší zóny a cyklotrasy, což je v rozporu s původní dokumentací a dle žalobkyně též v rozporu s územním plánem obce. Stavebník dle žalobkyně zneužívá institut prodloužení platnosti územního rozhodnutí a má v úmyslu zásadním způsobem změnit stávající záměr. Je nepřípustné, že předmětná změněná dokumentace, která je zcela zásadní i z hlediska řízení o žádosti stavebníka o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, nebyla správnímu orgánu předložena dříve, přestože z ní plyne, že byla vytvořena již v červnu roku 2021. Za této situace je dle žalobkyně nutné rozhodnutí ve věci prodloužení platnosti územního rozhodnutí zrušit, když popsané jednání stavebníka je postupem zneužívajícím právo.

7. Žalobkyně se dále dovolává potřeby právní jistoty, kdy již přes 5 let je v právní nejistotě ohledně realizace daného záměru přeložky silnic. Tento stav významně ztěžuje a v souvislostech znemožňuje plánování, realizaci oprav a rekonstrukční práce na objektu zámku Komařice, jeho zahrad i ostatních pozemků ve vlastnictví žalobkyně. Odůvodnění žádosti o prodloužení územního rozhodnutí přitom dle žalobkyně nelze považovat za dostatečné a ospravedlňující dlouhou časovou prodlevu, jež žalobkyni udržuje v právní nejistotě. Žádosti o prodloužení platnosti rozhodnutí tak nemělo být vyhověno, tato žádost je příliš obecná, pročež jsou i rozhodnutí správních orgánů v projednávané věci nepřezkoumatelná. Rozsáhlost záměru ani složitost stavby financované z veřejných prostředků dle žalobkyně nemohou být důvodem k jejímu vyhovění. K tomu žalobkyně cituje z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2017, č.j. 2 As 26/2017-44, jež se zabývá náležitostmi žádosti o prodloužení územního rozhodnutí. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 63 A 15/2023 8. Závěrem je pro shora popsané důvody navrhováno napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zdůraznil, že řízení o prodloužení platnosti již vydaného a pravomocného územního rozhodnutí není (opakovaným či novým) řízením o umístění stavby, ani řízením o změně již vydaného a pravomocného územního rozhodnutí. Povinností stavebního úřadu je uvážit, zda s ohledem na důvody uvedené v žádosti platnost územního rozhodnutí prodlouží či nikoli, přičemž zároveň posuzuje, zda tímto nemůže dojít k ohrožení veřejného zájmu, k čemuž mu slouží zejména závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů.

10. Stavební úřad po zvážení důvodů uváděných stavebníkem v žádosti dospěl k závěru, že tyto lze akceptovat a dále dospěl k závěru, že v záměrem dotčeném území nedošlo k zásadním změnám, které by bránily žádosti vyhovět. Takovou změnou je přitom dle žalovaného nutno rozumět změnu podmínek objektivního charakteru, nikoli změnu postoje jednotlivých účastníků, jak se mylně domnívá žalobkyně. Oslovené dotčené orgány navíc k žádosti o prodloužení územního rozhodnutí neuplatnily závazná stanoviska a k věci se nevyjádřily. Stavební úřad proto mohl žádosti vyhovět.

11. Námitky žalobkyně uplatněné v průběhu řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí byly správními orgány vyhodnoceny jako irelevantní, neboť jde o námitky uplatnitelné jedině v původním územním řízení, když směřují pouze proti již povolenému záměru. Obdobně je třeba tyto námitky dle žalovaného hodnotit i v řízení před správním soudem. S relevantními námitkami se stavební úřad vypořádal dostatečně. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobkyně bude účastnicí řízení i v dalším eventuálním řízení o změně územního rozhodnutí, ve kterém může uplatňovat námitky v rozsahu stanoveném stavebním zákonem. III. Shrnutí vyjádření OZNŘ II. a repliky žalobkyně 12. OZNŘ II. ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a zdůraznila, že převážná část argumentů žalobkyně se netýká předmětu rozhodování v nynějším správním řízení, kterým bylo prodloužení platnosti již účinného územního rozhodnutí, nejedná se tedy o opětovné umístění stavby. Tyto námitky tak nemohou být relevantní ani v řízení před správním soudem. Při rozhodování o prodloužení platnosti územního rozhodnutí se nejedná o přezkoumávání podmínek pro vydání takového rozhodnutí, nýbrž jde o správní uvážení příslušného stavebního úřadu, zda s ohledem na důvody žádosti rozhodnutí prodlouží či nikoli. Správní orgány v nynější věci postupovaly správně, když platnost rozhodnutí prodloužily, neboť v řízení nevyšlo najevo, že by existovaly takové skutečnosti, které by prodloužení bránily.

13. Zcela mimoběžná je dle obce žalobou tvrzená zásadní změna jejího stanoviska, když zákon hovoří o zásadní změně podmínek v území. Shodně je třeba hodnotit i namítanou zásadní změnu v podobě rozporu záměru s územním plánem obce. Ten byl pořízen v roce 2010, tedy před žalobou uváděnou dohodou. Územní plán navíc obec nezavazuje k žádným konkrétním majetkoprávním dispozicím. Z hlediska nynějšího řízení je podstatné, že otázka souladnosti záměru s územním plánem byla závazně posouzena již v územním řízení. Vzájemná ujednání účastníků řízení nejsou z hlediska podmínek v území a jejich případné zásadní změny rozhodná. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 63 A 15/2023 14. Žalobou tvrzená dohoda mezi žalobkyní, OZNŘ II. a žalovaným, v důsledku které neměly být ze strany žalobkyně uplatněny v územním řízení námitky, nemůže být z hlediska správnosti a zákonnosti rozhodování v nynější věci jakkoli relevantní již proto, že si žalobkyně musela být vědoma koncentrační zásady pro uplatnění námitek v územním řízení a důsledků jejich neuplatnění. Je přitom vyloučené, že by žalobkyně mohla být zkrácena na svých právech v důsledku jí tvrzeného nedodržení dohody ostatními účastníky řízení, když je to pouze orgán veřejné moci, který účastníka může zkrátit na procesních právech.

15. Napadené rozhodnutí ani jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové nejsou dle OZNŘ II. nepřezkoumatelná, neboť se řádně vypořádávají se všemi relevantními námitkami žalobkyně. V případě ostatních námitek bylo řádně zdůvodněno, proč jsou správními orgány hodnoceny jako pro věc irelevantní.

16. Stran žalobou zmíněné dohody, OZNŘ II. uvedla, že nadále preferuje realizaci řešení dle tohoto ujednání. Toto řešení přitom zahrnuje právo průchodu veřejnosti i po předpokládaném vyřazení úseku silnice III/15522 z dotčeného pozemku. OZNŘ II. současně předpokládá, že po tomto vyřazení bude možnost dotčený pozemek či jeho část nabýt do svého vlastnictví na základě rozhodnutí příslušných orgánů, to vše ovšem bude záležitostí jednání mezi dotčenými účastníky, ke kterému je OZNŘ II. připravena.

17. K zmíněné dohodě OZNŘ II. dále osvětlila, že záměrem obce je dle této dohody i nadále ponechat průchodnost i průjezdnost veřejnosti přes obecní pozemek p. č. 2228/2, a to i přes zánik veřejné komunikace. Samotný charakter dohody dle OZNŘ II. neměl povahu majetkové dispozice ani závazku ke konkrétní budoucí majetkové dispozici. Žalobkyní uváděná dohoda o směně pozemků vyžaduje pro zápis do katastru nemovitostí písemnou podobu, a navíc by musela být ze strany OZNŘ II. schválena zastupitelstvem obce, k čemuž nedošlo. Argumentace dohodou je ze strany žalobkyně z uvedených důvodů nepřípadná.

18. Obec tedy své stanovisko stran průchodu zámeckým parkem nezměnila a předmětný průchod navíc není rozporný s územním plánem, který hovoří o zániku průchodu komunikace III. třídy tímto parkem, nikoli o průchodu pro pěší, což je zřejmé z grafické části územního plánu obce. Záměrem obce nikdy nebylo omezit užívání daného pozemku veřejností, jak uvádí žalobkyně. Územní plán navíc předvídá, že turistické stezky a cyklostezky zůstanou v dané oblasti zachovány. Zámeckými zahradami po obecním pozemku p.č. 2228/2 prochází cyklostezka a rovněž turistické trasy.

19. Dle názoru OZNŘ II. pak žalobkyně v době nabytí dotčených pozemků musela být srozuměna s tím, že jako veřejně prospěšná stavba bude v dané trase, tedy i na pozemcích v jejím budoucím vlastnictví, vymezena přeložka silnic, neboť to plyne ze shora zmíněného územního plánu z roku 2010.

20. Obec dále uvedla, že došlo k vypracování projektové dokumentace pro změnu plánované stavby, žádost o vydání rozhodnutí o této změně dosud podána nebyla. Podmínkou pro tuto změnu územního rozhodnutí je však jeho platnost, pročež stavebník nejprve požádal o prodloužení této platnosti, a to bez ohledu na to, zda v budoucnu bude či nebude změna projednávána. Není pravdou, že změnou je zastírán nový záměr obce pro zbudování pěší a cyklotrasy přes zámeckou zahradu, když na pozemku obce p. č. 2228/2 se zámecká zahrada vůbec nenachází a nikdy se zde nenacházela. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 63 A 15/2023 21. K navrhovanému soudnímu přezkumu závazného stanoviska Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování, obec uvedla, že dané stanovisko nemá žádný vztah k napadenému rozhodnutí, jde o stanovisko, jež bylo podkladem územního rozhodnutí.

22. Žalobkyně v replice zdůraznila, že ke změně podmínek v území došlo, a to již v průběhu řízení o prodloužení územního rozhodnutí, což se prokazatelně projevilo ve změně podoby původního stavebního záměru. To bylo správním orgánům zamlčeno a ty si novou dokumentaci nevyžádaly, ačkoli na ni byly žalobkyní upozorněny. V důsledku tohoto pochybení nebyl ve správním řízení dostatečně zjištěn skutkový stav a došlo ke zkrácení práv žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti zopakovala, že ze strany OZNŘ II. došlo ke zneužití institutu prodloužení platnosti územního rozhodnutí.

23. Žalobkyně dále setrvala na namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu, která byla důsledkem absence řádného odůvodnění žádosti OZNŘ II. o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Stejně tak žalobkyně zopakovala uplatněnou námitku týkající se rozporu záměru OZNŘ II. zachovat průchod zámeckým parkem s územním plánem obce. K tomuto dále uvedla, že mezi velkou a malou zámeckou zahradou není vyznačena žádná pěší ani cyklo trasa, ta je umístěna nad malou zahradou.

IV. Předchozí řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem

24. Krajský soud nyní projednávanou žalobu nejprve rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 63 A 15/2023-117, zamítl. Žádost žalobkyně shledal soud z hlediska obsahových náležitostí jako akceptovatelnou, byť velmi obecnou. Důvody v ní obsažené byly dle názoru soudu doloženy obsahem správního spisu. Ve shodě se správními orgány pak v rámci posouzení samotné důvodnosti této žádosti dospěl soud k závěru, že k významné změně podmínek v území během uplynulé doby nedošlo, když tou nelze rozumět žalobou namítanou nenaplněnou ústní dohodu ohledně směny záměrem dotčených pozemků ani obcí dosud nepředloženou změnu projektové dokumentace Z tohoto důvodu bylo možné platnost územního rozhodnutí prodloužit.

25. Nejvyšší správní soud uvedené rozhodnutí krajského soudu rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 8 As 30/2024-63, zrušil a věc krajskému soudu vrátil s tím, že jeho povinností bylo posoudit, zda správní orgány nepochybily při interpretaci neurčitého pojmu „odůvodněná žádost“ o prodloužení platnosti územního rozhodnutí a zda v této souvislosti nebyly překročeny meze správního uvážení, nikoli přímo hodnotit žádost stavebníka.

26. Žalobkyně v reakci na rozhodnutí kasačního soudu sdělila, že na podané žalobě trvá. S odkazem na odůvodnění rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 8. 2017, č. j. 2 As 26/2017- 44, pak shodně jako v žalobě poukázala na nedostatečnost odůvodnění žádosti o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Důvody, jež krajský soud z hlediska možného prodloužení platnosti územního rozhodnutí v původním rozhodnutí uznal jako akceptovatelné, se rozchází s důvody uvedenými žadatelem. Žalobkyně dále poukázala na to, že platnost územního rozhodnutí byla prodloužena do 25. 4. 2023 a je tedy otázkou, zda může soud nyní posuzovat zákonnost rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 63 A 15/2023 V. Právní hodnocení krajského soudu 27. Krajský soud vázán závazným právním názorem kasačního soudu, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. O věci krajský soud v navazujícím řízení rozhodl bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

28. V rámci předchozího soudního řízení ve věci proběhlo dne 13. 12. 2023 ústní jednání. V rámci něj žalobkyně navrhla doplnit dokazování o veškeré písemnosti uváděné v žalobě, ve vyjádření ze dne 22. 5. 2023 a v replice ze dne 27. 11. 2023 k vyjádření obce. Krajský soud důkazní návrhy v podobě písemností, jež jsou součástí spisové dokumentace správního orgánu zamítl, neboť skutečnosti obsažené ve správním spisu není nutné v rámci jednání před správním soudem dokazovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č.j. 9 Afs 8/2008-117, 2383/2011 Sb. NSS). Další důkazní návrhy, jimiž mělo být dle žalobkyně prokázáno datování existence záměru stavebníka spočívajícího v provedení změny stavebního záměru a s tím spojené namítané zneužití institutu prodloužení platnosti územního rozhodnutí, krajský soud rovněž zamítl. Jde o důkazní návrhy v nynějším řízení irelevantní, existence tohoto záměru stavebníka ani datování vzniku potřeby změny, jež se v tomto záměru projevila, není mezi účastníky sporná a skutkový stav v tomto směru není třeba jakkoli zjišťovat. Zamítnuty byly taktéž důkazní návrhy žalobkyně i OZNŘ II., jimiž měl být prokázán rozpor jak původního stavebního záměru stavebníka, který byl územním rozhodnutím umístěn, tak eventuálního budoucího stavebního záměru stavebníka plynoucího ze změněné projektové dokumentace, s územním plánem obce. Důvodem zamítnutí byla nepřípadnost těchto důkazních návrhů ve vztahu k nyní řešenému rozhodnutí o prodloužení platnosti původního územního rozhodnutí. V rámci tohoto řízení se soud nemůže zabývat souladností původního stavebního záměru s územním plánem obce, tato otázka má své místo pouze v řízení o umístění stavby, kde mj. bylo uplatněno souhlasné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování (závazné stanovisko ze dne 10. 9. 2018). V případě eventuálního rozporu stavebního záměru po změně projektové dokumentace s územním plánem obce krajský soud opětovně uvádí, že návrh na změnu územního rozhodnutí dosud nebyl stavebníkem podán a krajský soud se v řízení o prodloužení platnosti původního územního rozhodnutí nemůže takovým eventuálním budoucím rozporem zabývat, tato okolnost bude posuzována až v případném budoucím řízení o změně územního rozhodnutí.

29. Žaloba je důvodná.

30. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že dle § 75 odst. 1 s. ř. s. je v rámci přezkumu vázán skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a tedy vychází ze stavu, který tu byl ke dni 16. 3. 2023. Skutečnosti nastalé po tomto datu tudíž nejsou z hlediska soudního přezkumu relevantní. Žalobkyně výslovně uvedla, že na podané žalobě trvá.

31. Spornou je v projednávané věci otázka, zda byly splněny zákonné podmínky pro prodloužení platnosti územního rozhodnutí, kterým byla umístěna stavba přeložky silnice II/155 a III/15522 nacházející se na území obce Komařice.

32. Jak plyne z výše zmiňovaného zrušujícího rozhodnutí NSS, úkolem krajského soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí o žádosti o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je zhodnotit, jestli správní orgány v daném případě správně posoudily, zda byla žádost stavebníka řádně odůvodněna, a pokud ano, zda nedošlo k překročení mezí správního uvážení či k jeho zneužití v případě samotného posouzení této žádosti. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 8 63 A 15/2023 33. Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad na základě odůvodněné žádosti stavebníka prodloužit podle § 93 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“). Na řízení se přiměřeně vztahují ustanovení zákona týkající se územního řízení s tím, že se veřejné ústní jednání nekoná a závazná stanoviska, námitky a připomínky lze podat v propadné lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení.

34. Jak dále vyplývá ze závěrů rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2014, č. j. 62 A 74/2012-224, týkajícího se prodloužení stavebního povolení, které lze s ohledem na shodnou podstatu těchto řízení (zafixování poměrů v území) na projednávanou věc vztáhnout: „… prodloužení platnosti stavebního povolení nemůže být pouhou formální procedurou, jako jí zcela jistě nejsou další instituty stavebního práva (změna podmínek stavebního povolení, dodatečné schválení stavby, změna v užívání stavby, atd.). Již z tohoto důvodu zákon stanoví, že žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení musí být odůvodněna; je tedy zřejmé, že stavebník musí uvést relevantní důvody pro nutnost prodloužení stavebního povolení, a tyto důvody je povinen stavební úřad poměřovat s chráněnými zájmy a právy subjektů dotčených stavební činností.“ (důraz doplněn)

35. K náležitostem odůvodnění stavebníkovy žádosti o prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí se vyjádřil také Nejvyšší správní soud v žalobkyní odkazovaném rozsudku ze dne 23. 8. 2017, č. j. 2 As 26/2017-44, odst. 21 až 23: „

21. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že na základě ničím nepodložených důvodů žádosti o prodloužení územního povolení, že žadatel na realizaci záměru neměl a nemá peníze, přičemž neuvádí, kdy by je mohl mít, dále, že měl zatím jiné priority, přičemž neuvádí, že se tato situace změnila, a že je zde komplikované majetkové vypořádání, které ničím nedoložil, jakožto jediného podkladu pro rozhodnutí, nemohly být správní orgány v rámci svého správního uvážení schopny dospět k závěru, že nejenže platnost územního rozhodnutí prodlouží, ale rovněž, že tak učiní na maximální možnou dobu pěti let.

22. Zdůvodnění správních orgánů, že je obecně známo, že realizace liniových staveb je finančně i časově náročná, nemůže obstát. Při akceptaci takového odůvodnění by stačilo, aby stavebník o prodloužení platnosti územního povolení pouze požádal a automaticky by mu bylo vyhověno a platnost územního rozhodnutí by byla prodloužena na maximální možnou dobu pěti let. Stavební zákon ale s takovouto možností nepočítá, a nepovažuje takového žadatele (tj. stavebníka liniové stavby) za jakkoli privilegovaného. Diskreční pravomoc správních orgánů má své meze, které nemůže správní orgán překročit, aby se nejednalo o nepřípustnou libovůli. Poněvadž správní orgány zdůvodnily prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí pouze obecně známou náročností výstavby liniových staveb a vůbec se nezabývaly tím, proč prodloužily platnost územního rozhodnutí o maximálně možnou dobu, tedy o pět let, je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

23. Nutno tedy uzavřít, že odůvodnění žádosti o prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí bylo nedostatečné, pouze formální, a nemohlo se stát relevantním podkladem pro kladné rozhodnutí ve věci, které zablokovalo poměry v území na dalších pět let. Žadatel neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla vést k závěru, že jeho záměr bude v přiměřené době realizován. Nejvyšší správní soud nepopírá úmysl žadatele realizovat záměr stavby přeložky silnice I/46, ani to, že se neprodloužením doby platnosti územního povolení předmětná stavba zkomplikuje, nicméně, bylo jen na něm, aby svou žádost náležitě odůvodnil, neboť prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí nelze považovat za automatizmus.“ (důraz doplněn) Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 9 63 A 15/2023 36. Jak dále dovodil Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc ve svém rozsudku ze dne 10. 1. 2017, č. j. 65 A 52/2015-83: „Smyslem řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je zjednodušený postup v případech, kdy nedošlo ani po takovém čase ke změnám v území, které by realizaci záměru bránily, a kdy žadatelův úmysl záměr realizovat trvá.“ Takové trvání záměru je však třeba náležitým způsobem zdůvodnit, aby bylo zřejmé, že fixace místních poměrů nebude bez jakéhokoli účelu trvat donekonečna. Proto je třeba trvat na tom, aby stavebník dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nebylo záměr dosud možno realizovat a aby osvědčil také to, že má i nadále reálný zájem na uskutečnění projektu a průběžně činí kroky k jeho realizaci. Pouze na základě řádně odůvodněné žádosti jsou totiž správní orgány schopny v rámci správního uvážení dospět k závěru, že platnost územního rozhodnutí na určitou dobu prodlouží.

37. Je to tedy právě stavebník, kdo je primárně odpovědný za řádně odůvodněnou žádost, jejímž prostřednictvím usiluje o prodloužení platnosti územního rozhodnutí (prodloužení platnosti povolení záměru).

38. Z žádosti stavebníka (Jihočeského kraje), o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, podané prostřednictvím projekční kanceláře ZESA s.r.o., vyplývá, že byla podávána z důvodu rozsáhlosti investiční akce a s tím spojené delší lhůty potřebné ke zpracování dalšího stupně projektové dokumentace a na zajištění povolení stavby.

39. Prvostupňový orgán uvedené důvody bez dalšího akceptoval s tím, že předpoklady pro vydání územního rozhodnutí zůstaly v zásadě nezměněny a zachována zůstala také stanoviska dotčených orgánů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stavebník uvedl důvody, pro které dosud nepožádal o stavební povolení. Tyto důvody shledal jako dostatečné. Povinností správních orgánů pak dle žalovaného není po stavebníkovi požadovat podrobné odůvodnění žádosti, a proto postačovalo, že v žádosti stavebník důvody uvedl.

40. Krajský soud se s popsaným závěrem žalovaného s ohledem na shora citovanou judikaturu správních soudů neztotožnil. Pokud smyslem řízení ve věci prodloužení platnosti územního rozhodnutí je za nezměněných podmínek v území prodloužit fixaci místních poměrů, pak je třeba trvat na tom, aby žádost stavebníka byla řádně odůvodněna. Nelze se přitom spokojit pouze s tím, že žadatel nějaké důvody – bez ohledu na jejich relevanci – uvede. Takový závěr by vedl k Nejvyšším správním soudem shora popsanému nežádoucímu stavu, kdy by stavebník o prodloužení platnosti územního povolení pouze požádal a automaticky by mu bylo vyhověno. Smyslem závěrů přijatých Nejvyšším správním soudem naopak je zabránit paušálnímu vyhovování vágně odůvodněných žádostí, u nichž ze strany stavebního úřadu neproběhlo žádné bližší zkoumání důvodů.

41. Soud nezpochybňuje tvrzení stavebníka ohledně rozsáhlosti projektu a s ním spojené potřeby úpravy projektové dokumentace, musí se však jednat o reálnou skutečnost mající podklad ve zjištěném skutkovém stavu. Povinností stavebníka tak je prostřednictvím žádosti osvědčit, z jakého důvodu nebylo v rámci dosud platného rozhodnutí o umístění stavby možné podat žádost o stavební povolení a dále doložit, že průběžně podniká kroky vedoucí k realizaci tohoto záměru a tedy, že prodloužení platnosti nepovede k dalšímu bezúčelnému fixování místních poměrů.

42. Jestliže stavebník v projednávaném případě uvedl toliko to, že důvodem žádosti o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je rozsáhlost projektu a s tím spojená potřeba zpracování dalšího stupně projektové dokumentace, nelze než dospět k závěru, že jde o Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 10 63 A 15/2023 nedostatečně odůvodněnou žádost. Pokud takové důvody žádosti správní orgány v nynějším případě bez dalšího přijaly jako dostatečné, pak jde, s přihlédnutím k výše citovaným závěrům judikatury, o závěry nesprávné. Akceptací vágních tvrzení stavebníka správní orgány v projednávané věci zcela rezignovaly na posouzení podmínky prodloužení platnosti územního rozhodnutí dle § 93 odst. 3 stavebního zákona, tedy na posouzení toho, zda je žádost odůvodněná. Tímto postupem tak zafixovaly poměry v území na dobu dalších dvou let, aniž by žadatel uvedl a doložil konkrétní skutečnost, svědčící o tom, že žádost o stavební povolení bude v rámci další poskytnuté doby podána a bude tak učiněn další krok k samotné realizaci stavby.

43. Pro úplnost lze doplnit, že na základě § 93 odst. 3 stavebního zákona lze na řízení o žádosti o prodloužení platnosti územního rozhodnutí přiměřeně aplikovat ust. § 86 odst. 5 stavebního zákona. Stavební úřad tak je v případě, kdy je mu doručena žádost o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, která nesplňuje všechny stanovené náležitosti, povinen žadatele vyzvat k jejímu doplnění.

44. Krajský soud tudíž přisvědčil námitce žalobkyně, dle které žádost stavebníka o prodloužení platnosti územního rozhodnutí nelze považovat za odůvodněnou. Pokud tedy správní orgány z této neodůvodněné žádosti bez dalšího vycházely, aniž by stavebníka vyzvaly k jejímu doplnění a doplněné důvody řádně posoudily, nelze než jejich rozhodnutí v tomto ohledu shledat jako nepřezkoumatelná. Tento závěr vede k povinnosti správního orgánu žádost stavebníka z hlediska jejích náležitostí opětovně posoudit, a proto se krajský soud zbylými námitkami žalobkyně, které se váží k samotné důvodnosti žádosti, nezabýval.

VI. Závěr a náklady řízení

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že se vytýkaná pochybení váží již k prvostupňovému řízení, přistoupil krajský soud rovněž ke zrušení rozhodnutí stavebního úřadu.

46. Krajský soud pro další řízení ukládá správním orgánům, aby v souladu s výše uvedenými závěry opětovně posoudily žádost stavebníka z hlediska jejích obsahových náležitostí a toho vyzvaly k jejímu doplnění. Teprve v případě, kdy stavebník svou žádost řádně doplní tak, aby z hlediska svého odůvodnění odpovídala výše nastíněným požadavkům vymezeným judikaturou správních soudů, přistoupí správní orgány k jejímu věcnému posouzení.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky za žalobu, návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 3 000 Kč, 1 000 Kč, 5 000 Kč a 1 000 Kč (celkem 10 000 Kč) a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě a o kasační stížnosti - ve výši 5 × 3 100 Kč za pět úkonů právní služby - převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, sepsání repliky k vyjádření žalovaného, účast u soudního jednání a sepsání kasační stížnosti, a ve výši 2 × 1 550 Kč za ½ úkonu právní služby v podobě sepsání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a kasační stížnosti; dále 7 × 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů [§ 7 bodu 5, § 9 odst. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 11 63 A 15/2023 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024]. Krajský soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon ze dne 5. 5. 2025 v podobě vyjádření k zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť v něm nejsou uváděny žádné nové skutečnosti, jež by měly na posouzení věci vliv. Jedná se o opakování žalobní argumentace a závěrů zrušujícího rozhodnutí NSS v projednávané věci. Jelikož původní právní zástupkyně žalobkyně, která činila veškeré shora uvedené úkony, nebyla plátkyní DPH, soud k navýšení odměny a náhrady hotových výdajů o sazbu daně nepřistoupil. Celkové žalobkyniny náklady řízení tedy činí částku 30 700 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

49. Výrok IV. pak vychází z § 60 odst. 5 s. ř. s. a absence nákladů ve smyslu daného ustanovení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 7. května 2025 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.