63 A 15/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P. V., narozený dne bytem zastoupen Mgr. Lenkou Hanzalovou advokátkou se sídlem Lannova tř. 16/13, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, č. j. KUJCK 73926/2026, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, č. j. KUJCK 73926/2026 a rozhodnutí Městského úřadu Vodňany ze dne 4. 5. 2026, č. j. MUVO 2939/2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem nyní projednávané věci je posouzení správnosti postupu Městského úřadu Vodňany, který žalobci na základě § 94 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu („zákon o silničním provozu“), odňal řidičské oprávnění pro řízení motorových vozidel z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti. Prvostupňový orgán tak učinil poté, co (dle jeho názoru) žalobci marně uplynula jím stanovená lhůta pro podrobení se přezkumu zdravotní způsobilosti. Žalovaný uvedený postup a závěry prvostupňového orgánu v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť je považuje za nezákonné pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci.

3. Namítá, že podnikl veškeré kroky potřebné k přezkoumání své zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, avšak z důvodu nutnosti absolvovat navazující odborná vyšetření se tomuto přezkoumání nemohl podrobit ve stanovené lhůtě. V této souvislosti uvedl, že byl ve dnech 16. 3. 2026 až 17. 3. 2026 hospitalizován na neurologickém oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., kde podstoupil magnetickou rezonanci mozku, přičemž další vyšetření EEG měl stanoveno na den 7. 4. 2026 a následovat měla i další vyšetření v oborech neurologie a psychiatrie.

4. Žalobce dále uvedl, že správní orgán o těchto skutečnostech informoval podáním ze dne 18. 3. 2026. Podle jeho názoru tak postupoval v souladu s § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť jeho povinností bylo neprodleně oznámit, že se ze závažného důvodu nemůže přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě podrobit. Nesouhlasí proto se závěrem správních orgánů, podle něhož byl povinen výslovně požádat o stanovení náhradní lhůty.

5. Doplnil, že se ocitl v situaci, kdy již podstoupil všechna potřebná vyšetření, avšak jeho praktická lékařka mu dosud odmítá vydat lékařský posudek. Dovozuje proto, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu, a nelze jej tudíž považovat za zdravotně nezpůsobilého k řízení motorových vozidel.

6. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, popřípadě i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí.

8. K žalobním námitkám uvedl, že setrvává na důvodech napadeného rozhodnutí a nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by byly splněny podmínky pro vyloučení postupu podle § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu.

9. Žalovaný zdůraznil, že správní orgán prvního stupně žalobci stanovil k podrobení se přezkoumání zdravotní způsobilosti lhůtu 30 dnů ode dne doručení nařízení, tedy lhůtu delší, než činí zákonné minimum. Nařízení bylo žalobci doručeno dne 4. 3. 2026, takže lhůta uplynula dne 7. 4. 2026. V této lhůtě žalobce správnímu orgánu nepředložil posudek prokazující jeho zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel.

10. Podle žalovaného žalobce ani nepožádal o stanovení náhradní lhůty, a správní orgán proto postupoval v souladu se zákonem, pokud po marném uplynutí stanovené lhůty rozhodl o odnětí jeho řidičského oprávnění.

11. Dále uvedl, že důvodem odnětí řidičského oprávnění žalobce nebyl procesní postup správních orgánů, nýbrž primárně pozbytí zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. V této souvislosti poukázal i na to, že podle lékařské zprávy MUDr. Mgr. S. B. ze dne 26. 2. 2026 žalobce nebyl způsobilý k řízení motorových vozidel a že sám žalobce v žalobě uvedl, že mu praktická lékařka dosud odmítá vydat lékařský posudek.

12. Žalovaný uzavřel, že správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu se zákonem a žaloba je proto nedůvodná.

IV. Posouzení věci krajským soudem

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci krajský soud rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

14. Žaloba je důvodná.

15. V projednávané věci je mezi účastníky sporné, zda byly splněny podmínky pro postup podle § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu, tedy pro závěr, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel z důvodu, že se ve stanovené lhůtě nepodrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti. Správní orgán žalobce výzvou ze dne 2. 3. 2026 vyzval, aby se podrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Výzva byla žalobci doručena dne 4. 3. 2026 a správní orgán mu k tomu stanovil lhůtu 30 dnů. Tato lhůta uplynula dne 7. 4. 2026. Podstatou věci je zejména posouzení významu podání žalobce ze dne 18. 3. 2026, jímž správní orgán informoval o tom, že jeho praktický lékař podmínil vydání posudku dalšími odbornými vyšetřeními v oboru neurologie a psychiatrie, že žalobce již absolvoval vyšetření CT a MRI, jejichž výsledky obdržel a měl je předat praktickému lékaři k vyhodnocení, a že další vyšetření EEG bylo stanoveno na den 7. 4. 2026, přičemž teprve po jeho vyhodnocení bude možno v posuzování zdravotní způsobilosti pokračovat.

16. Podle § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu je držitel řidičského oprávnění povinen podrobit se přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě. Nemůže-li se držitel řidičského oprávnění ze závažného důvodu podrobit přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě, oznámí tuto skutečnost neprodleně příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který mu stanoví lhůtu náhradní. Podle § 96 odst. 5 téhož zákona se držitel řidičského oprávnění považuje za zdravotně nezpůsobilého tehdy, nepodrobí-li se bez závažného důvodu přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě náhradní.

17. Z jazykového i systematického výkladu citovaných ustanovení plyne, že zákon rozlišuje dvě situace. V prvé z nich držitel řidičského oprávnění svou povinnost nesplní, aniž by správnímu orgánu vůbec oznámil existenci závažného důvodu. V takovém případě může nastoupit fikce zdravotní nezpůsobilosti podle § 96 odst. 5 citovaného zákona. Ve druhé situaci však držitel řidičského oprávnění správnímu orgánu včas sdělí, že mu ve splnění uložené povinnosti brání závažný důvod. Pro tento případ zákon předpokládá další procesní postup správního orgánu, kterým je stanovení lhůty náhradní.

18. Krajský soud považuje za podstatné, že žalobce v projednávané věci ve lhůtě stanovené k přezkoumání zdravotní způsobilosti nezůstal zcela nečinný. Ze správního spisu naopak plyne, že dne 18. 3. 2026 správní orgán prostřednictvím e-mailu informoval o konkrétních okolnostech, pro které podle jeho tvrzení nemohl být posudek o zdravotní způsobilosti v původní lhůtě vydán. Nešlo tedy o obecné či zcela neurčité tvrzení, nýbrž o časově i věcně poměrně konkrétní sdělení, v němž žalobce popsal probíhající zdravotní vyšetření, jejich návaznost a očekávaný termín dalšího odborného vyšetření.

19. Žalovaný i správní orgán prvního stupně založily svůj postup v podstatné míře na závěru, že žalobce o stanovení náhradní lhůty nepožádal, a proto bylo možno bez dalšího aplikovat § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu. S tímto výkladem se však krajský soud neztotožňuje.

20. Ustanovení § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu totiž nestanoví jako povinnost držitele řidičského oprávnění výslovně požádat o náhradní lhůtu. Zákon mu ukládá, aby neprodleně oznámil, že se ze závažného důvodu nemůže přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě podrobit. Na toto oznámení následně navazuje povinnost správního orgánu lhůtu náhradní stanovit, případně v navazujícím rozhodnutí uvést, proč uváděné důvody závažnými neshledal. Jestliže tedy účastník řízení správní orgán včas a konkrétně informuje o okolnostech, které objektivně směřují k nemožnosti splnit uloženou povinnost v původní lhůtě, nelze bez dalšího dovozovat, že neunesl svou procesní povinnost pouze proto, že výslovně neužil formulaci „žádám o stanovení náhradní lhůty“.

21. Krajský soud nepřehlédl, že žalobce ke svému sdělení nepřipojil žádné lékařské podklady (např. výstupy z jím zmiňovaných již proběhlých vyšetření či žádanku na vyšetření EEG, které mělo proběhnout dne 7. 4. 2026). Ani tato skutečnost však podle názoru krajského soudu sama o sobě nepostačuje k závěru, že podání žalobce bylo právně bezvýznamné. Z dikce zákona ani z rozsudku NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 10 As 334/2019-26 či z navazujícího usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 2267/21 nelze dovodit, že by zákon podmiňoval relevanci oznámení podle § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu povinností držitele řidičského oprávnění tvrzený závažný důvod současně prokázat důkazy. Z uvedené judikatury plyne především to, že povinností dotčené osoby je správnímu orgánu uvést závažné důvody, pro které se nemůže přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě podrobit. Samotná absence přiložených podkladů proto bez dalšího neznamená, že takové oznámení postrádá právní význam.

22. Současně je však třeba zdůraznit, že nyní projednávaná věc je od skutkových okolností řešených v uvedené judikatuře odlišná. Žalobce totiž netvrdil pouze obecně, že na odborná vyšetření čeká z vlastní iniciativy, nýbrž správnímu orgánu konkrétně sdělil, že praktický lékař vydání posudku podmínil dalšími odbornými vyšetřeními v oboru neurologie a psychiatrie, že část těchto vyšetření již absolvoval a že další vyšetření EEG bylo stanoveno na den 7. 4. 2026. Jinými slovy, žalobce netvrdil pouhou pasivní překážku, ale popsal probíhající proces přezkoumání zdravotní způsobilosti, jehož dokončení bylo podle jeho sdělení závislé na dalším medicínském postupu určeném posuzujícím lékařem. Právě za této situace bylo povinností správního orgánu se jeho oznámením věcně zabývat a procesně na ně reagovat způsobem předvídaným v § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu.

23. Krajský soud má za to, že taková povinnost správnímu orgánu v projednávané věci vyvstala. Jestliže žalobce ve lhůtě sdělil, že posudek o zdravotní způsobilosti nemůže být dosud vydán, neboť praktický lékař vyžaduje další odborná vyšetření, jejichž termín přesahuje původně stanovenou lhůtu, pak šlo přinejmenším o takové oznámení, s nímž se měl správní orgán řádně a věcně vypořádat. Správní orgán měl za této situace buď výslovně uvést, proč sdělené důvody nepovažuje za závažné ve smyslu § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu, anebo – uzná-li jejich relevanci – stanovit žalobci lhůtu náhradní.

24. Nic takového se však nestalo. Ze správního spisu ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán obsah podání žalobce ze dne 18. 3. 2026 posoudil z pohledu existence závažného důvodu ve smyslu § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu. Správní orgány se naopak omezily na formální konstatování, že žalobce nepředložil posudek a nepožádal o náhradní lhůtu. Takový přístup však neodpovídá smyslu citované právní úpravy.

25. Krajský soud současně zdůrazňuje, že ani správní orgány, ani správní soud nejsou oprávněny hodnotit, zda praktický lékař měl žalobci již vydat posudek o zdravotní způsobilosti, popřípadě zda jím požadovaná odborná vyšetření a zdravotnická dokumentace byly z medicínského hlediska nezbytné. Posouzení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, včetně úvahy o potřebě dalších odborných vyšetření, přísluší primárně posuzujícímu lékaři. Je tedy výlučně v jeho odborné gesci, zda na základě jím vyžádaných podkladů žalobce shledá zdravotně způsobilým k řízení motorových vozidel, či nikoli. Krajský soud ani správní orgány tak nejsou oprávněny jej k tomuto postupu jakkoli zavazovat. Pro nyní projednávanou věc proto není rozhodné, zda praktický lékař postupoval (a stále postupuje) medicínsky správně, nýbrž to, zda správní orgány na žalobcovo oznámení reagovaly procesně správným způsobem.

26. Za této situace nelze bez dalšího uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost bez závažného důvodu. Výklad zastávaný žalovaným by ve svém důsledku vedl k tomu, že i účastník, který správní orgán včas a konkrétně informuje o probíhajícím medicínském procesu a o objektivní časové překážce bránící včasnému vydání posudku, by byl postaven na roveň osobě zcela nečinné. Takový závěr však odporuje konstrukci § 96 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu, která naopak počítá s tím, že v případě oznámení závažného důvodu bude držiteli řidičského oprávnění stanovena lhůta náhradní.

27. Krajský soud považuje za významné i to, že § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu výslovně váže fikci zdravotní nezpůsobilosti na nesplnění povinnosti „ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě náhradní“. Náhradní lhůta tedy v konstrukci citovaného ustanovení nepředstavuje nahodilý prvek, nýbrž procesní institut, s nímž zákon výslovně spojuje možnost nastoupení fikce zdravotní nezpůsobilosti v případech, kdy existuje relevantně tvrzený závažný důvod nesplnění původní lhůty. Nebyla-li žalobci žádná náhradní lhůta stanovena, přestože ve lhůtě podal oznámení, je aplikace § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu předčasná.

28. Žalovaný dále namítal, že správní orgán prvního stupně rozhodl až dne 4. 5. 2026 a že ani do tohoto dne žalobce žádný další podklad nepředložil. Tato okolnost nepochybně do určité míry oslabuje procesní pozici žalobce, neboť po datu plánovaného vyšetření EEG dne 7. 4. 2026 bylo lze očekávat, že správní orgán bude alespoň informovat o dalším vývoji přezkoumání zdravotní způsobilosti. Sama tato následná nečinnost však podle názoru krajského soudu nemůže zhojit předchozí procesní pochybení správního orgánu.

29. Žalobci totiž nebyla po jeho oznámení stanovena žádná náhradní lhůta, nebyl spraven o tom, do kdy má výsledek přezkoumání nově doložit, a správní orgán mu ani nesdělil, že jím tvrzené důvody nepovažuje za závažné. Bez takového postupu nelze pozdější pasivitu žalobce automaticky podřadit pod nesplnění povinnosti „ani ve lhůtě náhradní“, jestliže žádná taková lhůta stanovena nebyla. Jinými slovy, okolnost, že žalobce ani ke dni 4. 5. 2026 nic dalšího nepředložil, nemůže být samostatným důvodem pro obejití zákonného mechanismu předvídaného v § 96 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu. Nelze totiž bez dalšího uzavřít, že ani pokud by žalobci náhradní termín stanoven byl, posudek či další závažné důvody jeho nedodání, by správnímu orgánu nepředložil.

30. Správní orgány tedy pochybily nikoli pouze ve výsledném závěru, ale již v samotném procesním postupu, kterým obešly mechanismus výslovně upravený v § 96 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu. Namísto toho, aby po oznámení tvrzeného závažného důvodu posoudily další procesní postup a případně stanovily lhůtu náhradní, přistoupily bez dalšího k aplikaci fikce zdravotní nezpůsobilosti podle § 96 odst. 5 citovaného zákona.

31. Krajský soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Správní orgány se nevypořádaly procesně předepsaným způsobem s oznámením žalobce o překážce bránící předložení posudku ve stanovené lhůtě a žalobci nestanovily náhradní lhůtu, ačkoli právě tento postup zákon pro takovou situaci předpokládá.

V. Závěr a náklady řízení

32. Ze všech shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez jednání zrušil. Vzhledem k tomu, že stejnou vadou trpí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil soud za podmínek § 78 odst. 3 s. ř. s. i toto rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

33. V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem krajského soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Jejich úkolem bude znovu posoudit význam podání žalobce ze dne 18. 3. 2026 z hlediska § 96 odst. 4 zákona o silničním provozu, tedy zejména to, zda jím žalobce včas oznámil závažné důvody, pro které nemohl ve stanovené lhůtě předložit posudek o přezkoumání zdravotní způsobilosti.

34. Dospějí-li správní orgány k závěru, že žalobcem tvrzené okolnosti byly způsobilé aktivovat postup podle citovaného ustanovení, budou povinny procesně na tuto skutečnost reagovat způsobem předvídaným zákonem, tedy stanovením náhradní lhůty k předložení posudku o přezkoumání zdravotní způsobilosti. Pokud by naopak měly za to, že žalobcem uváděné důvody za závažné považovat nelze, musí tento závěr v novém rozhodnutí přesvědčivě, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnit.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 000 Kč, a odměnou advokátky za zastupování v řízení o žalobě - ve výši 2 × 4 620 Kč za dva úkony právní služby - převzetí a příprava věci a sepsání žaloby; dále 2 × 450 Kč paušální náhrada hotových výdajů § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí částku 13 140 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 14. července 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: G. K.