63 A 18/2023

Rubrum

č. j. 63 A 18/2023- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Jana Melichárková, IČO: 15217710 sídlem Plavsko 152, 378 02 Stráž nad Nežárkou zastoupena Mgr. Josefem Kameníkem, advokátem sídlem Palackého 25, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2023, č. j. KUJCK 39326/2023/OZZL, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 63 A 18/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 6. 12. 2021 obdržel Městský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) jako příslušný orgán státní správy na úseku ochrany zvířat proti týrání, podnět k projednání přestupku od Krajské veterinární správy, státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „veterinární správa“). Současně bylo správnímu orgánu prvního stupně od téhož orgánu doručeno odborné vyjádření a návrh na uplatnění zvláštního opatření dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), resp. návrh na umístění týraného zvířete do náhradní péče podle § 28b zákona na ochranu zvířat předběžné náhradní péče podle § 28c zákona na ochranu zvířat, a to z důvodu chovu psů v nevhodných podmínkách.

2. Na základě uvedeného podnětu, odborného vyjádření a návrhu veterinární správy bylo dne 9. 12. 2021 správním orgánem prvního stupně vyhlášeno v místě chovu žalobkyně, za její nepřítomnosti (za účasti zástupců veterinární správy, příslušníků Policie ČR, vlastníka objektu, ve kterém se chov žalobkyně nachází, a zástupců útulků a odchytové služby) nařízení předběžné náhradní péče o týraná zvířata dle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat, a to pro všechny psy v místě chovu žalobkyně. Konkrétně se jednalo o celkem 47 psů plemene jorkšírský teriér. Dne 10. 12. 2021 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí pod č. j. OŽP/64885/21/KM, kterým rozhodl o předběžné náhradní péči za účelem zajištění vhodných podmínek chovu zvířat.

3. Po provedeném správním řízení vydal správní orgán prvního stupně dne 3. 2. 2023, pod č. j. OŽP/8721/23/KM, rozhodnutí (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým dle § 28 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat nařídil náhradní péči o 45 psů žalobkyně plemene jorkšírský teriér, a kterým současně dle § 28b téhož zákona stanovil podmínky k zabezpečení ochrany zvířat proti týrání, po jejichž splnění mohli být žalobkyni psi vráceni. Prvostupňovým rozhodnutím bylo též zastaveno řízení ve věci snížení počtu chovaných zvířat.

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 2. 2023 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 3. 2023, č. j. KUJCK 39326/2023/OZZL (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 5. 2023 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

6. Žalobkyně namítá nezákonnost a nespravedlivost napadeného rozhodnutí a konstatuje, že ji napadené rozhodnutí zkracuje na právech ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 63 A 18/2023 žalobkyně správní orgán dostatečně nepřihlédl ke všem jí tvrzeným důvodům pro to, aby jí psi mohli být navráceni. Současně jakékoli obvinění z přestupkového jednání žalobkyně odmítá. Dle žalobkyně měl správní orgán řízení o uložení náhradní péče přerušit do doby provedení opakovaného místního šetření u žalobkyně, neboť v mezidobí provedla několikero opatření k nápravě za tím účelem, aby jí mohli být psi vráceni. Žalobkyně zdůraznila, že nemá v úmyslu chovat psy v takovém počtu, v jakém jí byli odebráni, přičemž velké množství psů – štěňat bylo určeno k odprodeji. Správní orgán však na žádost a podnět žalobkyně nereagoval. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že součástí spisového materiálu, který měl k dispozici, žádná žádost o opakování místního šetření u žalobkyně není, což žalovaný uvedl též v napadeném rozhodnutí. Dále žalovaný zmínil, že dle žádosti ze dne 10. 5. 2023, č. j. OŽP/29740/23/Km, kterou správní orgán prvního stupně žádal veterinární správu o odborné vyjádření stran posouzení splnění podmínek k zabezpečení ochrany zvířat, obdržel správní orgán prvního stupně žádost žalobkyně o posouzení splnění podmínek dne 1. 5. 2023. Pokud tedy žalobkyně podala žádost o vydání zvířat a posouzení stavu prostor pro chov zvířat již dříve a správní orgán prvního stupně nereagoval, mohla žalobkyně podat podnět žalovanému k uplatnění opatření proti nečinnosti, což však žalobkyně neučinila. Ze spisového materiálu se přitom nepodává, že by žalobkyně před vydáním rozhodnutí prvostupňového orgánu požádala o nové posouzení chovu z důvodu rozšíření prostor pro chov psů. Jelikož žalovaný může dle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumávat toliko soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, nemohl k pozdější žádosti žalobkyně a reakci správního orgánu prvního stupně přihlédnout. Dále žalovaný upozornil, že psi byli do doby vydání prvostupňového rozhodnutí umístěni pravomocným rozhodnutím v předběžné náhradní péči. Žalovaný odkázal na § 28c odst. 2 zákona na ochranu zvířat, dle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností nemůže zvíře z předběžné náhradní péče obviněnému před skončením řízení o umístění zvířete do náhradní péče vydat. Pokud žalobkyně již provedla nápravu závadného stavu, mohla požádat o kontrolu podmínek chovu a vydání zvířat ve smyslu § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat, dle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností může na základě podnětu vlastníka rozhodnout o ukončení provádění zvláštního opatření a o navrácení zvířete vlastníkovi.

8. Uvedla-li žalobkyně, že již nemá v úmyslu chovat psy v takovém množství, v jakém jí byli odebráni, je toto konstatování v rozporu s tím, co uvedla v předchozí větě žaloby, kde tvrdí, že provedla několikero opatření k nápravě za účelem, aby jí mohli být všichni psi vráceni. Rovněž ve vyjádření k zahájení řízení o náhradní péči ze dne 29. 11. 2022 žalobkyně uvedla, že trvá na vydání všech psů v počtu 47 kusů. Současně žalovaný upozornil na to, že pokud by žalobkyně chtěla prodat štěňata z náhradní péče, mohla tak učinit, neboť je i nadále vlastníkem psů umístěných do náhradní péče a vydáním rozhodnutí v této věci pozbyla toliko možnost sama týraná zvířata chovat. V době trvání náhradní péče může vlastník zvíře umístěné do náhradní péče prodat nebo darovat, nemůže s ním pouze fyzicky nakládat. Žalovaný zmiňuje též to, že pokud by žalobkyni byli navráceni všichni psi (jak požaduje), aniž by prostory chovu takového Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 63 A 18/2023 množství psů odpovídaly, mohlo by dojít k chovu psů v nevhodných podmínkách, což se dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat považuje za týrání. Podmínky pro chov psů za účelem rozmnožování a požadavky na minimální velikost prostor při rozmnožování psů stanovuje vyhláška č. 384/20214 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Dle žalovaného záleží především na chovateli, kdy napraví závadný stav, aby mu mohla být zvířata z náhradní péče vydána.

9. Žalovaný proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout III. Jednání před krajským soudem 10. Dne 30. 8. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, v rámci kterého obě strany sporu setrvaly na svých tvrzeních a závěrech vznesených v průběhu soudního řízení. Žalobkyně v průběhu jednání navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem veterinární správy, který měl zkoumat, na které časové období lze vázat zdravotní obtíže zjištěné u psů chovaných žalobkyní. Krajský soud uvedený žalobní návrh na doplnění dokazování zamítl s ohledem na jeho nerelevanci ve vztahu k předmětu projednávané věci, kterým je náhradní péče o zvířata a splnění podmínek pro její nařízení v době vydání rozhodnutí správního orgánu, nikoli otázka odpovědnosti žalobkyně za přestupek v podobě týrání zvířat.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

12. Žalobkyně předně namítá, že v rámci správního řízení nebylo dostatečně přihlédnuto k jí tvrzeným důvodům pro to, aby jí mohli být psi navráceni. Současně žalobkyně namítá, že správní orgán měl řízení přerušit do doby provedení opakovaného místního šetření, neboť v mezidobí provedla několikero opatření k nápravě za účelem, aby jí mohli být všichni psi vráceni. Dle žalobkyně však správní orgán na žádost a podnět žalobkyně nereagoval.

13. Žalobkyně v žalobě nijak blíže nespecifikovala, jaké přesné důvody před správními orgány uváděla na podporu toho, aby jí byli psi navráceni. Žalobkyně v této souvislosti ani nespecifikovala, jakým konkrétním podáním vůči správním orgánům předmětné důvody předložila či kterým podáním provedení opakovaného místního šetření navrhovala. Krajský soud přezkoumal správní spis, který si od správních orgánů vyžádal, přičemž naznal, že žalobkyně může patrně mít na mysli toliko své vyjádření ze dne 29. 11. 2022, odvolání ze dne 16. 2. 2023, případně zprávu ze dne 1. 5. 2023.

14. Pokud jde o vyjádření žalobkyně ze dne 29. 11. 2022 k probíhajícímu správnímu řízení, žalobkyně se v něm ztotožnila se závěry veterinární správy vyjádřenými v odborném vyjádření ze dne 9. 11. 2022, a to v části, ve které veterinární správa konstatovala, že žalobkyně vytvořila vhodné podmínky pro chov psů jorkšírský teriér. Dále žalobkyně v tomto vyjádření polemizovala s výpočtem užitné plochy, který považovala za nesprávný, neboť nebyla zohledněna celková užitná plocha „horní místnosti“, kde se nacházejí ohrádky pro chov fen se štěňaty, přestože daná místnost konvenuje Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 63 A 18/2023 požadavkům § 5 odst. 1 vyhlášky. Závěrem svého vyjádření žalobkyně uvedla, že trvá na svém požadavku, aby jí byli navráceni všichni odebraní psi.

15. S uvedenou námitkou žalobkyně se správní orgán prvního stupně vypořádal v rámci prvostupňového rozhodnutí, když na straně 7 specifikoval, že v době kontroly pouze 2 ohrádky ze 4 splnily minimální plošný užitný limit stanovený pro kojící fenu se štěňaty. Současně správní orgán prvního stupně uvedl, že žádná z uvedených ohrádek nesplňovala požadavek na přístup k oddělenému místu k odpočinku, kam štěňata nemohou. Tímto ohrádky nesplňovaly požadavky § 5 odst. 1 vyhlášky, kterým jsou stanoveny podmínky pro chov psa nebo kočky za účelem rozmnožování během doby porodu a kojení. Z uvedeného správní orgán dovodil, že žalobkyně uzpůsobila chov pouze pro omezené množství psů (nikoli pro chov kojících fen se štěňaty), avšak jako neuspokojivé prvostupňový orgán shledal na základě vyjádření Krajské veterinární správy ze dne 12. 1. 2023 podmínky zoohygienické. Z důvodu panující obavy z opakovaného týrání zvířat pak správní orgán upřednostnil náhradní péči o všechny týrané psy. Ačkoli tedy prostorové podmínky a vybavení chovu odpovídaly možnému počtu 22 psů, další kritéria chovu splněna nebyla a zázemí poskytnuté žalobkyní není pro chov dostačující.

16. V rámci svého odvolání ze dne 16. 2. 2023 pak žalobkyně na straně 3 uvedla, že „správní orgán měl podle účastnice řízení s ohledem na námitky chovatelky v návaznosti na provedené místní šetření a provedená měření provést doplňující místní šetření, právě s poukazem na rozšíření počtu místností, ve kterých mohou být psi chováni“. V rámci odvolací argumentace současně žalobkyně poukázala na závěry odborného vyjádření veterinární správy ze dne 9. 11. 2022, dle nichž vytvořila vhodné podmínky pro chov psů jorkšírský teriér, které žalobkyně zasadila do kontrapozice s vyzněním vyjádření veterinární správy ze dne 12. 1. 2023, dle nichž po provedeném místním šetření s přihlédnutím k veterinárním zprávám a dalším důkazním materiálům nelze doporučit navrácení zvířat žalobkyni, jelikož je zde velká pravděpodobnost dalšího týrání zvířat.

17. K uvedené odvolací námitce žalovaný na stranách 4 a 5 napadeného rozhodnutí zrekapituloval vyjádření žalobkyně před vydáním prvostupňového rozhodnutí v protikladu s obsahem odvolání, přičemž konstatoval, že žalobkyně žádný návrh na provedení místního šetření před správním orgánem prvního stupně nevznesla. Současně žalovaný připomněl, že ve vyjádření žalobkyně není nic o tom, že by byl rozšířen počet místností, ve kterých by žalobkyně mohla chovat psy.

18. Zejména s ohledem na shora popsané závěry prvostupňového rozhodnutí považuje krajský soud vypořádání vznesené argumentace žalobkyně stran tvrzených důvodů pro navrácení psů za řádně provedené. Žalobkyně argumentovala skutečností, že orgán veterinární správy shledal prostorové podmínky za dostatečné, přehlíží však, že důvod, pro který byla náhradní péče uložena, spočívá v nesplnění jiných podmínek chovu. Podstatné je, že ačkoli Krajská veterinární správa shledala, že žalobkyně prostorové podmínky včetně vybavení místa chovu (nikoli však podmínky pro kojící feny) splnila, nebyly splněny zoohygienické podmínky (umístěná zvířata byla nadále ve špatném zdravotním stavu a vyžadovala lékařská ošetření, některá měla zdraví trvale poškozeno) a panovala obava, že ze strany žalobkyně bude v týrání zvířat pokračováno, a to obzvlášť za situace, kdy požadovala navrácení všech psů umístěných do předběžné náhradní péče. Tuto obavu lze k datu vydání napadeného rozhodnutí považovat za důvodnou, a to zejména s ohledem na charakter zdravotních obtíží psů podrobně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 63 A 18/2023 popsaných jak v odborných vyjádřeních Krajské veterinární správy (např. vyjádření ze dne 16. 2. 2022), tak zejména v námitkách vznesených útulky zajišťujícími náhradní péči proti záměru navrátit, byť pouze některé psy, žalobkyni (viz námitky ze dne 25. 11. 2022 a 29. 11. 2022). Popsané zdravotní obtíže, odborným orgánem charakterizované jako nikoli krátkodobé, obavě z možného pokračujícího týrání zvířat nasvědčují. Správní orgány se tak řádně zabývaly důvody, které žalobkyně vznesla pro to, aby jí psi byli navráceni.

19. Pokud jde o žalobou namítané neprovedené místní šetření, krajský soud souhlasí s žalovaným, že žalobkyně místní šetření zmiňuje (nikoli navrhuje) až v rámci svého odvolání, přičemž z žádné jiné písemnosti žalobkyně obsažené ve spisovém materiálu není před vydáním napadeného rozhodnutí žádný návrh na provedení místního šetření obsažen.

20. Jelikož žalobkyně nevznesla před správním orgánem prvního stupně do té doby žádný návrh na provedení místního šetření, nemohly se takovým návrhem správní orgány zabývat. Samotnou odvolací námitku v tomto směru nelze považovat za návrh na provedení místního šetření. Žalobkyně jejím prostřednictvím totiž toliko polemizovala s tím, jak bylo naloženo s jejím (údajným) návrhem. Nebylo tak ani na místě řízení přerušovat, jak žalobkyně dovozuje. Naopak, bylo plně v souladu s požadavky zásady rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán v řízení pokračoval. Správní orgány tak v tomto ohledu nijak nepochybily.

21. Pokud žalobkyně svou námitku vztahuje k e-mailové zprávě ze dne 1. 5. 2023, nutno konstatovat, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. vychází správní soudy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz § 75 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož podání ze dne 1. 5. 2023 bylo učiněno až v době po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, nemůže krajský soud v rámci přezkumu daného rozhodnutí k uvedenému podání přihlížet a posuzovat, zda v návaznosti na něj pochybily či nikoli.

22. Vzhledem ke shora uvedenému krajský soud neshledal předmětné žalobní námitky důvodnými.

23. Nad rámec lze pro úplnost konstatovat, že vrácení psů před vydáním rozhodnutí o nařízení náhradní péče o týrané psy navíc ani nebylo dle zákona možné. Krajský soud v daném směru odkazuje na níže citovanou právní úpravu.

24. Dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat může obecní úřad obce s rozšířenou působností na návrh krajské veterinární správy správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče.

25. Dle § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat musí rozhodnutí podle § 28a odst. 1 písm. a) daného zákona kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat také stanovení podmínek k zabezpečení ochrany zvířete, po jejichž splnění bude zvíře vráceno vlastníkovi zvířete. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může na základě podnětu vlastníka rozhodnout o ukončení provádění zvláštního opatření a o navrácení zvířete vlastníkovi. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o navrácení zvířete vlastníkovi na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje splnění podmínek uvedených ve větě první (důraz doplněn). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 63 A 18/2023 26. Dle § 28c odst. 1 věty první zákona na ochranu zvířat může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutím nařídit předběžnou náhradní péči o týrané zvíře, jestliže lze ve správním řízení očekávat uložení propadnutí týraného zvířete, rozhodnutí o jeho zabrání nebo rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče.

27. Dle § 28c odst. 2 zákona na ochranu zvířat platí, že není-li propadnutí týraného zvířete uloženo, nebo není-li rozhodnuto o jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče, obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o vydání zvířete z předběžné náhradní péče na žádost chovatele. Před skončením řízení uvedeného ve větě první obecní úřad obce s rozšířenou působností zvíře z předběžné náhradní péče obviněnému nevydá (důraz doplněn).

28. V nyní projednávaném případě byla dne 9. 12. 2021 vyhlášena dle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat předběžná náhradní péče o týraná zvířata, a to pro celkem 47 psů plemene jorkšírský teriér. Správní orgán prvního stupně byl tak až do doby vydání prvostupňového rozhodnutí dle § 28c odst. 2 zákona na ochranu zvířat vázán požadavkem uvedeným v § 28c odst. 2 věty druhé zákona na ochranu zvířat, dle něhož před skončením řízení o umístění zvířat do náhradní péče žalobkyni vydat tato zvířata ani nemohl (i pakliže by to žalobkyně navrhovala). Tento výklad ostatně koresponduje se závěry veřejného ochránce práv, dle něhož platí, že „[d]okud nejsou řízení o propadnutí zvířete, o jeho zabrání nebo o umístění do náhradní péče ukončena, obecní úřad zvíře chovateli nevrátí. Rozhodnutí o vrácení zvířete vydá až v době, kdy o to chovatel požádá, za předpokladu, že uvedená řízení nevedla k propadnutí, zabrání nebo umístění zvířete do náhradní péče“ (viz Křeček, Stanislav, a kol. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv. Díl 25 - Ochrana zvířat. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2023. ISBN 978-80- 7631-085-8, s. 54).

29. Krajský soud tak považuje za jednoznačné, že v době od rozhodnutí o předběžné náhradní péči až do právní moci rozhodnutí o nařízení a umístění psů žalobkyně do náhradní péče jí nebylo možné psy vrátit. V nynější věci řízení vyústilo v rozhodnutí o umístění psů žalobkyně do náhradní péče. Jejich vrácení se tak žalobkyně mohla v souladu s § 28b odst. 1 věty druhé zákona na ochranu zvířat domáhat teprve v návaznosti na splnění podmínek k zabezpečení ochrany zvířat, které byly stanoveny v prvostupňovém rozhodnutí. Krajský soud přitom shledal, že relevantní žádost žalobkyně uplatnila teprve dne 1. 5. 2023, tuto však krajský soud v nynějším soudním řízení správním nemohl reflektovat a řešení této žádosti je tak plně v gesci správních orgánů a v jejich dalším postupu.

30. Pokud žalobkyně uvedla, že nehodlá chovat psy v původním počtu, krajský soud souhlasí s žalovaným, že uvedené tvrzení je v rozporu s předešlými vyjádřeními žalobkyně. Pokud žalobkyně uvádí, že velké množství štěňat bylo určeno k odprodeji, lze konstatovat, že v prodeji psů žalobkyni nic nebránilo ani při jejich umístění do náhradní péče, neboť žalobkyně i v takovém případě nepozbyla k takto umístěným psům vlastnické právo. K tomu dochází teprve v případě propadnutí zvířat ve smyslu § 27b zákona na ochranu zvířat, kdy se dle § 27b odst. 5 tohoto zákona stává vlastníkem propadnutého zvířete stát. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 63 A 18/2023 V. Závěr a náklady řízení 31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 30. srpna 2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.