63 A 20/2020

Rubrum

č. j. 63A 20/2020 - 74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Ing. V. B. bytem zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Flaškou se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem náměstí U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných:

1. Správa a údržba silnic Jihočeského kraje sídlem Nemanická 2133/10, České Budějovice 2. CETIN a.s. IČO 040 84 063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň 3. E.ON Distribuce, a.s. IČO 280 85 400 Sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 63A 20/2020 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2020, č. j. KUJCK 109993/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 10. 9. 2019 žalobkyně v souladu s § 117 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) oznámila Městskému úřadu v Kaplici, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) prostřednictvím autorizovaného inspektora Ing. V. B. stavební záměr – „obnova fasády bývalé přepřažní stanice“. Zmíněný autorizovaný inspektor oznámením stvrdil soulad projektové dokumentace stavebního záměru žalobkyně s hledisky stanovenými § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona a ověřil, že stavba může být dle této projektové dokumentace realizována. Uvedený stavební záměr se týká objektu bývalé p. s. K. H. č.p. X, která je součástí národní kulturní památky Koněspřežní železnice z Č. B. do L. a je umístěn v těsné blízkosti křižovatky pozemní komunikace I/3 a II/152.

2. Stavební úřad byl dne 17. 12. 2019 Krajským úřadem Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství vyrozuměn o komunikační závadě na silnici I/3 spočívající v umístění plotu u objektu č.p. X H. Plot byl dle podnětu umístěn na silničním tělese silnice I/3 a nacházel se v rozhledových poměrech křižovatky I/3 a II/152 při výjezdu ze silnice II/152, čímž ohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu. Následnou prohlídkou na místě stavby bylo stavebním úřadem zjištěno, že na dotčeném místě došlo k provedení drátěného oplocení, uchyceného ke sloupkům zapuštěným do země, z nichž některé byly obetonovány. Výška oplocení činila v některých případech až 2,10 m a oplocením byly ohrazeny pozemky p.č. XA, XB, XC, XD a XE ve vlastnictví žalobkyně.

3. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 21. 5. 2020 č.j. MěÚK/12935/2020 bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby „OPLOCENÍ u domu č.p. X, V., H.“ na pozemcích p.č. XA, XB, XC, XD a XE v k.ú. X. s tím, že uvedená stavba byla provedena bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření či jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2020 č.j. KUJCK 109993/2020 zamítnuto. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 63A 20/2020 II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 20. 11. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“).

5. Žalobkyně poté, co v úvodu žaloby shrnula skutkový stav věci, poukazuje na skutečnost, že se v daném případě nejedná o standardní oplocení, nýbrž o oplocení související se zařízením staveniště, které je na základě nařízení vlády č. 591/2006 Sb. povinna v souvislosti s realizací stavby zajistit. Dle názoru žalobkyně je dotčené oplocení dočasným zařízením staveniště a jako takové bylo řešeno v Souhrnné technické zprávě k projektové dokumentaci, kde jsou pod bodem B.8 písm. e), k), n) a o) uvedeny požadavky na ochranu okolí staveniště a zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

6. Nesouhlas žalobkyně vyjádřila taktéž se závěrem odvolacího orgánu stran odpovědnosti autorizovaného inspektora, v jehož výhradní kompetenci byla projektová dokumentace stavebního záměru žalobkyně. K tomu žalobkyně poukázala na § 117 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého je stavební úřad oprávněn uplatnit do 15 dnů výhrady, má-li za to, že oznámení stavebního záměru nesplňuje zákonem stanovené podmínky. V projednávané věci stavební úřad žádnou výhradu neuplatnil a zařízením staveniště se nijak nezabýval, a to přestože stavební záměr je s ohledem kulturní hodnotu dané památky sledovanou stavbou. Žalobkyně se neztotožnila s názorem žalovaného, podle něhož se stavební úřad postaral pouze o to, aby oznámení stavebního záměru nabylo právních účinků.

7. Žaloba dále poukazuje na to, ze dne 22. 10. 2019 stavební úřad obdržel Situaci POV k plánu BOZP, který řeší zařízení stavby na dotčených parcelách, stavební úřad však nijak nereagoval, ačkoliv bylo zřejmé, že zařízení stavby bude provedeno a v jakém rozsahu. K řešení situace došlo až na základě podnětu odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 16. 12. 2019, přičemž se však neprokázalo, že by zařízení staveniště bránilo v rozhledových poměrech křižovatky silnic I/3 a II/152.

8. Závěrem žalobkyně uvádí, že pokud bylo nařízeno odstranění stavby, nemělo se jednat o oplocení, nýbrž mělo být nařízeno odstranění zařízení staveniště.

9. Na základě všech shora uvedených skutečností žalobkyně navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření předně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Splnění povinností žalobkyně založené zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“) a nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (dále jen „nařízení vlády č. 591/2006 Sb.“), kdy žalobkyně zhotovila dočasnou stavbu oplocení coby zařízení staveniště, nepostačuje Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 63A 20/2020 k závěru, že tato stavba oplocení ke svému provedení nevyžadovala povolení nebo opatření či jiný úkon stavebního úřadu.

12. V případě stavby oplocení žalobkyně dospěl stavební úřad k závěru, že toto oplocení nevyhovuje podmínkám § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona upravujícího druhy oplocení nevyžadující územní rozhodnutí, neboť hraničí s veřejně přístupnými komunikacemi. Stavební úřad dále zjistil, že část dotčeného oplocení se nachází v nezastavěném území (oplocení na pozemku p.č. XC), tato část leží mimo ochranné pásmo NKP a rovněž nesousedí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi. Poukázáno bylo taktéž na znění § 24e odst. 2 a 3 vyhl. č. 501/2006 Sb, o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.), dle kterého lze na pozemcích staveb, které jsou kulturní památkou či jsou v památkových zónách zřizovat pouze takové stavby zařízení staveniště, které nejsou spojeny se zemí pevným základem. Stavby zařízení staveniště, které slouží pro provádění staveb, musí být povolovány jako dočasné.

13. V projektové dokumentaci žalobkyně není oplocení nijak podrobně řešeno, a to ani jako stavba dočasná, což je podmínkou pro jeho posouzení coby stavby zařízení staveniště. Certifikát autorizovaného inspektora a následné oznámení stavebního záměru nemohly založit právo k provedení stavby oplocení. Stavba oplocení podléhala buďto územnímu rozhodnutí, nebo pokud byla posuzována jako část zařízení staveniště (coby stavba dočasná), mohla být provedena pouze na základě územního projednání (územního rozhodnutí), které je výlučnou kompetencí stavebního úřadu, nikoli autorizovaného inspektora. Povinností inspektora bylo ověřit účinky budoucího užívání stavby. Z tohoto důvodu měl na případné nedostatky v projektové dokumentaci upozornit inspektor, nikoli stavební úřad. Z obsahu certifikátu inspektora i z obsahu záměru plyne oprávnění žalobkyně toliko k provádění obnovy fasády objektu č.p. X H., nikoli k provádění oplocení přilehlých pozemků. POV k plánu BOZP nemůže založit žalobkyni oprávnění k provedení oplocení. Závěr stavebního úřadu o tom, že dotčená stavba oplocení představuje komunikační závadu, nebyla pro posouzení dané věci rozhodná.

14. Na základě shora uvedeného proto žalovaný shledal žalobu jako nedůvodnou.

IV. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace

15. Obsahem spisové dokumentace je mimo jiné Architektonické a stavebnětechnické řešení stavby „Obnova fasády bývalé p. s. K. H. č.p. X, V.“ vypracované projektantem Ing. arch M. Š. v červnu roku 2019.

16. Souhrnná technická zpráva uvedeného stavebního záměru v bodu B.8 (Zásady organizace výstavby) písm. e) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin uvádí, že „Prostor stavby bude ochráněn v souladu s požadavky BOZP. Staveniště bude po dobu provádění stavebních prací nepřístupné veřejnosti. Zábor okolí objektu na pozemku investora bude proveden na základě požadavků BOZP“; dle písm. k) zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi platí, že „Při výstavbě budou dodržovány příslušné platné předpisy BOZP. Pokud to bude požadováno, tak bude zpracován plán BOZP, případně bude najatý koordinátor BOZP“; dle písm. n) stanovení speciálních podmínek pro provádění stavby (provádění stavby za provozu, opatření proti účinkům Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 63A 20/2020 vnějšího prostředí při výstavbě apod.) „Stavba bude prováděna za provozu na parcelách investora. Stavba bude prováděna za provozu (užívání) objektů sousedních vlastníků bez jejich omezení. Na stavbu bude nepovolaným osobám přístup zamezen a zakázán. Po dobu výstavby bude zajištěna bezpečnost ostatních osob, zvířat a majetku na pozemcích vlastníků sousedních pozemků a objektů“ a dle písm. o) postup výstavby, rozhodující dílčí termíny „- zařízení staveniště – bude využíváno zařízení staveniště v objektu a pozemcích v majetku investora, - provedení opatření BOZP, […]“ 17. Ze Smlouvy o výkonu činnosti autorizovaného inspektora ze dne 17. 7. 2019 uzavřeného mezi žalobkyní a Ing. V. B. plyne závazek uvedeného inspektora provést pro žalobkyni na svůj náklad a nebezpečí pro stavbu opravu bývalé p. s. K. H. č.p. X, V. OBNOVA FASÁD na pozemku st.p. X v k.ú. X a) kontrolu projektové dokumentace pro oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117 stavebního zákona, včetně kontroly dokladové části projektové dokumentace, b) vydání certifikátu podle § 117 stavebního zákona a § 10 vyhl. č. 526/2006 Sb. Z bodu 6.3. smlouvy se podává, že autorizovaný inspektor je mimo jiné povinen neprodleně písemně informovat žalobkyni o eventuálních nedostatcích a nekompletnosti podkladů předaných mu žalobkyní. Přílohou smlouvy je dále kopie Osvědčení o jmenování Ing. V. B. autorizovaným inspektorem dle § 143 stavebního zákona.

18. Dne 10. 9. 2019 autorizovaný inspektor předal stavebnímu úřadu certifikát, kterým stvrdil, že ověřil projektovou dokumentaci z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona, a že stavba může být podle této dokumentace provedena. Z obsahu tohoto certifikátu vyplývá, že silniční pozemek silnice I/3 nebude navrhovanými úpravami v žádném případě dotčen a rovněž nebude omezena průjezdnost komunikace I/3, v případě nutnosti využití silničního pozemku pro obnovu fasád (lešení/dočasný zábor) požádá zhotovitel stavby před zahájením stavebních prací příslušný silniční správní úřad o vydání povolení zvláštního užívání silnice II/155 na provádění stavebních prací v silničním pozemku. Spolu s certifikátem byla stavebnímu úřadu dále předložena projektová dokumentace k dotčené stavbě spolu s konstatováním inspektora, dle kterého je tato projektová dokumentace úplná a přehledná.

19. Veřejnou vyhláškou stavebního úřadu účinnou dnem 4. 10. 2019 byl oznámen stavební záměr žalobkyně.

20. Na základě kontrolní prohlídky realizované na základě podnětu odboru dopravy a silničního hospodářství v místě stavebního záměru žalobkyně dne 17. 1. 2020 bylo zjištěno, že se v místě stavby nachází oplocení lemující pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Sloupky oplocení byly zapuštěny do země bez podezdívky, některé sloupky byly obetonovány (10 ks) a oplocení mělo proměnlivou výšku do 2,10 m, jak rovněž plyne i z přiložené fotodokumentace. Žalobkyně během kontrolní prohlídky předložila výkres situace plánu organizace výstavby k BOZP, na němž je plot zachycen.

21. Obsahem správního spisu je dále e-mail žalobkyně zaslaný pracovnici stavebního řadu dne 17. 1. 2020, jehož přílohou je kopie oznámení o zahájení prací, seznámení s POV pro BOZP na staveništi ke stavebnímu záměru žalobkyně, které bylo Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 63A 20/2020 původně dne 22. 10. 2019 zasláno odboru životního prostředí, územního plánování a památkové péče Městského úřadu v Kaplici. Součástí oznámení je dále Situace plánu organizace výstavby k BOZP.

22. Oznámením stavebního úřadu ze dne 27. 1. 2020 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona – OPLOCENÍ domu č.p. X V., H. na pozemku p.č. XA, XB, XC, XD, XE.

23. Proti oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby byly žalobkyní uplatněny námitky obsahově odpovídající námitkám žalobním, žádost o dodatečné povolení dotčené stavby podána žalobkyní nebyla.

24. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 21. 5. 2020 vydaným pod č.j. MěÚK/12935/2020 bylo nařízeno odstranění výše uvedené stavby. Prvostupňový orgán uvedl, že žalobkyní předložená Souhrnná technická zpráva obsahující pouze obecné informace stran zajištění bezpečnosti práce nenahrazuje povolení pro dočasné oplocení staveniště, kterým dle § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona je zapotřebí před realizací stavby ve formě územního rozhodnutí disponovat. Povinnost mít územní rozhodnutí pro uvedenou stavbu plyne rovněž z § 24e odst. 2 a 3 vyhl. č. 501/2006 Sb., nicméně posuzovaná stavba ani toto zákonné ustanovení nesplňuje, neboť dle jeho znění lze na pozemcích staveb, jež jsou kulturní památkou, zřizovat pouze stavby, které se zemí nejsou spojeny pevným základem. Splnění povinností dle předpisů o bezpečnosti práce pak dle stavebního úřadu nenahrazuje povinnosti stavebníka plynoucí ze stavebního zákona.

25. Odvolání žalobkyně bylo rozhodnutím žalovaného zamítnuto. Žalovaný v reakci na obsah odvolání žalobkyně opakovaně zdůraznil, že stavba žalobkyně nebyla povolena stavebním úřadem, ale toto povolení bylo nahrazeno ohlášením certifikovaného autorizovaného inspektora. Stavební úřad pak pouze provedl související administrativní úkony a zajistil, aby oznámení stavebního záměru nabylo právních účinků, aniž by projektovou dokumentaci žalobkyně jakkoliv posuzoval. Žalovaný se dále ztotožnil se závěry stavebního úřadu stran obecnosti obsahu Souhrnné technické zprávy předložené inspektorem týkajícího se zajištění podmínek bezpečnosti práce na stavbě žalobkyně. V této souvislosti bylo poukázáno na běžnou praxi, kdy se případné dodatečně vzniklé požadavky na provedení stavby v podobě zařízení staveniště řeší v rámci samostatného posuzování. Žalovaný dále s odkazem na § 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona uvedl, že pro realizaci zařízení staveniště postačí ohlášení stavebnímu úřadu, pokud ovšem stavba oplocení vykazuje znaky trvalého oplocení, použije se § 79 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, podle něhož rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas nevyžadují pouze oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi, čemuž dotčená stavba oplocení nevyhovuje. Žalovaný se dále neztotožnil s tvrzením žalobkyně, dle něhož to byl stavební úřad, kdo pochybil, pokud ji neupozornil na nedostatky v projektové dokumentaci stran chybějícího oplocení staveniště. S odkazem na § 117 odst. 1 stavebního zákona žalovaný konstatoval, že posouzení úplnosti projektové dokumentace je povinností autorizovaného inspektora, stejně tak jako ověření účinků budoucího užívání stavby. Obsah samotného certifikátu svědčí o tom, že žalobkyně disponovala toliko oprávněním k provedení obnovy fasády na objektu č.p. X H., nikoli k provádění oplocení přilehlých pozemků. Jako doplňující Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 63A 20/2020 argument svědčící důvodnosti odstranění stavby žalovaný zmínil narušení rozhledových poměrů způsobené stavbou oplocení, která se nachází na tělesu silnice (§ 11 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Jako nedůvodnou žalovaný vyhodnotil argumentaci žalobkyně, dle níž dotčeným oplocením coby zařízením staveniště pouze plnila povinnosti uložené jí předpisy o bezpečnosti práce, tyto předpisy dle žalovaného ovšem upravují jiný okruh povinností než stavební zákon, vzájemně se doplňují a měly by být plněny rovnocenně v obou případech. Rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby tak bylo v projednávané věci důvodné a jednoznačné, neboť žalobkyně stavbu oplocení realizovala bez rozhodnutí, opatření či jiného úkonu stavebního úřadu a přitom nedošlo k dodatečnému povolení této stavby.

V. Průběh jednání

26. Dne 29. 9. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání, v rámci tohoto jednání setrvaly obě strany sporu na svých původních stanoviscích a závěrech. Žalobkyně v průběhu soudního řízení nově uplatnila námitku týkající se vlastnictví oplocení, kterou dokládala písemnostmi osvědčujícími, že dotčené oplocení bylo předmětem nájemního vztahu. Krajský soud návrh na doplnění dokazování v tomto směru zamítl s tím, že dotčená námitka spolu s navrhovaným důkazem byla uplatněna po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty pro podání správní žaloby (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“).

VI. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

28. Žaloba není důvodná.

29. Předmětem projednávané věci je otázka oprávněnosti existence stavby oplocení nacházejícího se na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně p.č. XA, XB, XC, XD, XE. Oplocení bylo realizováno u stavebního objektu č.p. X nacházejícího se na st.p. č. X, který je bývalou přepřažní stanicí, jež je součástí národní kulturní památky Koněspřežní stanice a celé zájmové území stavby je v ochranném pásmu národní kulturní památky koněspřežní železnice. Z fotografické dokumentace, jež je součástí správního spisu bylo dále zjištěno, že stavba oplocení se nachází v těsné blízkosti silnice I/3 a objekt č.p. X leží v bezprostřední blízkosti křižovatek silnic I/3 a II/152. Z protokolu stavebního úřadu o kontrole stavby oplocení žalobkyně ze dne 17. 1. 2020 bylo dále zjištěno, že stavba oplocení se nachází po celém obvodu shora uvedených pozemků, oplocení sestává mimo jiné ze sloupků, které jsou v některých případech obetonovány a výška oplocení v některých částech činí až 2,10 m.

30. Proti sobě stojí tvrzení žalobkyně, podle kterého oprávněnost realizace a existence stavby oplocení vyplývá ze zákona č. 309/2006 Sb. a z nařízení vlády č. 591/2006 Sb., na základě kterých je dotčené oplocení dočasným zařízením stavby, nikoli oplocení trvalé. V Souhrnné technické zprávě je pojednáno o požadavcích na ochranu okolí staveniště a zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 63A 20/2020 staveništi, což je pro účel výstavby dočasného oplocení dostačující. Naopak dle tvrzení žalovaného potažmo stavebního úřadu, platí, že dotčené oplocení, i v případě, že se jedná o stavbu zařízení staveniště, vyžaduje rozhodnutí, opatření či jiný úkon vyžadovaný stavebním zákonem. Žalobkyně v projektové dokumentaci tuto dočasnou stavbu oplocení neuvádí, obecné pojednání o požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci v projektové dokumentaci obsažené nenahrazuje povolení dle stavebního zákona pro dočasné oplocení staveniště.

31. Krajský soud v prvé řadě považuje za vhodné zmínit charakter oplocení obecně. Platná právní úprava nenabízí legální definici pojmu „oplocení“. Z tohoto důvodu je zapotřebí vyjít z obecné definice stavby dle § 2 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého platí, že „Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání […]“. Soudní praxe pak bez pochybností připouští, že stavbou může být i oplocení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3087/2009). Není tedy sporu o tom, že oplocení je stavbou ve smyslu citovaného § 2 odst. 3 stavebního zákona.

32. Stavbou se dle téhož zákonného ustanovení rozumí i stavba dočasná, u níž stavební úřad předem omezí dobu trvání. Dočasnou stavbou je třeba rozumět např. stavbu zařízení staveniště, jak ostatně výslovně zmiňovala prováděcí vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu (účinná od 1. 10. 1976 do 1. 7. 1998). Nesporná je tudíž i skutečnost, že stavbou je třeba rozumět i stavbu dočasnou v podobě zařízení stavby.

33. Výše zmíněné pozemky žalobkyně p.č. XA, XB, XD, XE a část pozemku p.č. XC v k.ú. X se nachází v ochranném pásmu národní kulturní památky – českého úseku bývalé koněspřežní železnice z Č. B. do L. Zbývající část pozemku p.č. X se nachází v nezastavěném území obce (trvalý travní porost).

34. Jádrem žalobní argumentace žalobkyně je tvrzení o odlišnosti charakteru stavby oplocení v projednávané věci, které je dle jejího názoru dočasným zařízením stavby a žalobkyně jej realizovala, aby tím naplnila povinnost vyplývající jí coby stavebníkovi z nařízení vlády č. 591/2006 Sb. Dle názoru žalobkyně se tudíž nejedná o trvalou stavbu oplocení, nýbrž o stavbu oplocení dočasnou sloužící provozním účelům, k ochraně a bezpečnosti, která rozhodnutí stavebního úřadu nevyžaduje.

35. Z Přílohy č. 1 bodu I. 1) písm. a) nařízení vlády č. 591/2006 Sb. vyplývá požadavek na zajištění staveniště v zastavěném území, které musí být na hranici tohoto staveniště souvisle oploceno nejméně do výšky 1,8 m. Při vymezení staveniště se bere ohled na související přilehlé prostory a pozemní komunikace s cílem tyto komunikace, prostory a provoz na nich co nejméně narušit. Náhradní komunikace je nutno řádně vyznačit a osvětlit.

36. Podle § 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona platí, že u staveb zařízení staveniště, které nejsou uvedeny v § 103 odst. 1 písm. e) bod 1, postačí ohlášení stavebnímu úřadu. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 63A 20/2020 37. Povolovací režim stavby oplocení plnící účel zařízení staveniště dále vyplývá z § 24e odst. 3 vyhl. č. 501/2006 Sb., podle kterého stavby zařízení staveniště, které slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací, musí být povolovány jako dočasné.

38. Z citovaných zákonných ustanovení se podává, že řešené oplocení, které mělo být zařízením stavby zřizované za účelem splnění povinností uložených stavebníkovi na základě zákona č. 309/2006 Sb., resp. na základě nařízení vlády č. 591/2006 Sb., musí být v souladu se shora citovaným § 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona ohlášeno stavebnímu úřadu. Ohlašovací povinnosti se tak stavebník nemůže zbavit odkazem na plnění povinností plynoucích z předpisů o bezpečnosti práce.

39. V projednávané věci žalobkyně dne 10. 9. 2019 stavebnímu úřadu oznámila stavební záměr „obnova fasády bývalé přepřažní stanice“ a současně doložila certifikát autorizovaného inspektora, který stvrdil, že ověřil projektovou dokumentaci z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona a že stavba může být dle této projektové dokumentace zhotovena.

40. Podle § 117 stavebního zákona platí, že projektová dokumentace stavebníka může být namísto stavebního úřadu posouzena autorizovaným inspektorem na základě smlouvy o kontrole projektové dokumentace stavby, kterou stavebník hodlá provést. Autorizovaný inspektor vystavením certifikátu osvědčuje, že posoudil projektovou dokumentaci stavby a k ní připojené doklady podle § 111 odst. 1 a 2 a navrhovaná stavba splňuje zákonem stanovené podmínky pro její provedení z těchto hledisek. Certifikát autorizovaného inspektora musí obsahovat kromě identifikačních údajů stavebníka, druhu, účelu a doby trvání stavby a identifikačních údajů o projektové dokumentaci stavby vyhodnocení, zda a jak jsou splněny požadavky § 111 odst. 1 a 2 s podrobným popisem posuzování navrhované stavby s uvedením, jak jsou respektovány zejména podmínky územního rozhodnutí nebo územního souhlasu anebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, popřípadě regulačního plánu, obecné požadavky na výstavbu a požadavky uplatněné dotčenými orgány a vlastníky dopravní a technické infrastruktury.

41. Stavebníkovi vznikne právo provést oznámený stavební záměr marným uplynutím patnáctidenní lhůty pro podání námitek osobami, které by jinak byly účastníky stavebního řízení nebo pro podání výhrad stavebním úřadem.

42. Autorizovaný inspektor je dle § 149 odst. 1 stavebního zákona oprávněn (a) osvědčit způsobem stanoveným v § 117, že navrhovaná stavba nebo změna stavby před jejím dokončením (§ 118) může být provedena, (b) zpracovat odborný posudek (certifikát) pro vydání kolaudačního souhlasu (§ 122), (c) dohlížet na provádění stavby.

43. V daném případě bylo stavební povolení na základě § 117 stavebního zákona nahrazeno oznámením žalobkyně s doloženým certifikátem autorizovaného inspektora. Žalobkyni tak vzniklo právo provést oznámený stavební záměr – obnovu fasády bývalé přepřažní stanice - poté, co marně uplynula lhůta pro podání námitek (výhrad) proti tomuto záměru, tedy dne 4. 10. 2019. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 63A 20/2020 44. Žalobkyni ovšem na základě uvedeného certifikátu nevzniklo právo na výstavbu oplocení. Pokud by dané oplocení mělo být dočasným oplocením stavby, tedy zařízením staveniště, o čemž lze mít s ohledem na obvod oplocení kopírující hranice veškerých pozemků žalobkyně, nikoli pouze opravované stavby, pochybnosti, pak takové oplocení vyžaduje dle § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona územní souhlas a souhlas stavebního úřadu s ohlášením stavby dle § 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona. V případě, že by se jednalo o oplocení trvalé, pak by k jeho realizaci byl zapotřebí územní souhlas dle § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. V obou těchto případech je však příslušným k vydání územního souhlasu pouze stavební úřad, nikoli autorizovaný inspektor, jak plyne z dikce § 117 a § 149 stavebního zákona.

45. Uvedený závěr pak nemůže zvrátit ani žalobou odkazovaný obsah Souhrnné technické zprávy (která o záměru realizovat oplocení neuvádí ničeho) ani žalobkyní dovolávaný Výkres plánu organizace výstavby k plánu BOZP (doručený odboru životního prostředí Městského úřadu Kaplice 18 dní po nabytí účinnosti oznámení o stavebním záměru). I v případě, kdy by byl záměr stavby oplocení v projektové dokumentaci kompletní a jako takový byl následně schválen certifikátem autorizovaného inspektora, nezakládala by tato skutečnost oprávnění k výstavbě oplocení. Žalobkyni tak dne 4. 10. 2019 vzniklo oprávnění realizovat pouze opravu fasády, nikoli zbudovat stavbu oplocení, byť se mělo dle jejího tvrzení jednat pouze o dočasnou stavbu zařízení staveniště. Žalobkyně pak nepožádala ani o dodatečné povolení stavby oplocení, přestože byla oznámením o zahájení řízení o odstranění stavby výslovně poučena o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby.

46. Odpovědnost za neúplnou projektovou dokumentaci nelze přenášet na stavební úřad, který sice je dle § 117 odst. 4 stavebního zákona oprávněn uplatnit k záměru výhrady (v daném případě se stavební úřad skutečně postaral pouze o to, aby oznámení stavebního záměru nabylo právních účinků, neboť nebyly vzneseny ani námitky účastníků ani výhrady ze strany stavebního úřadu), avšak rozhodně po něm nelze úspěšně vyžadovat, aby předvídal, že stavba obnovy fasády bude oplocena, že toto oplocení je pouze dočasného charakteru a jakou konkrétní podobu toto oplocení bude mít. K tomu krajský soud zdůrazňuje, že je třeba důsledně rozlišovat mezi povinnostmi stavebníka, jež mu plynou ze stavebních předpisů (např. povinnost oznámit záměr oplocení a ohlásit stavbu oplocení coby zařízení staveniště či povinnost předložit úplnou projektovou dokumentaci) a povinnostmi, které stavebníkovi plynou z předpisů upravujících bezpečnost práce, kam patří např. povinnost zajistit stavbu oplocením. Plnění povinností dle jedné oblasti pak nevylučuje plnění povinností v oblasti druhé, naopak, tyto povinnosti fungují vedle sebe, vzájemně se doplňují a jejich plnění je oprávněnými orgány zcela legitimně vyžadováno (plnění povinností stavebníka stran zajištění bezpečnosti práce je v gesci oblastního inspektorátu práce, nikoli stavebního úřadu).

47. Odpovědnost za nedostatky v projektové dokumentaci nese v daném případě pouze autorizovaný inspektor, který je dle Smlouvy o výkonu činnosti autorizovaného inspektora ze dne 17. 7. 2019 (viz bod 17 rozsudku) povinen provést kontrolu projektové dokumentace pro oznámení stavebního záměru, včetně kontroly dokladové části projektové dokumentace a dále je mimo jiné povinen neprodleně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 11 63A 20/2020 písemně informovat žalobkyni o eventuálních nedostatcích a nekompletnosti podkladů předaných mu žalobkyní.

48. Krajský soud uzavírá, že vzhledem k tomu, že i na zařízení staveniště, kam spadá i dočasné oplocení stavby, se v daném případě vztahuje povinnost vydání územního souhlasu [§ 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona] a ohlašovací povinnost [§ 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona], bylo povinností žalobkyně disponovat územním souhlasem a souhlasem s ohlášením stavby, a to bez ohledu na to, zda je plán organizace výstavby k BOZP povinnou přílohou stavebního povolení či nikoli.

49. Nad rámec pak krajský soud shodně s žalovaným poukazuje na skutečnost, že stavba oplocení se na pozemcích žalobkyně p.č. XA, XB, XD, XE a na části pozemku p.č. XC v k.ú. X nachází v ochranném pásmu národní kulturní památky – českého úseku bývalé koněspřežní železnice z Č. B. do L. Dle § 24e odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území platí, že na pozemcích staveb, které jsou kulturní památkou, v památkových rezervacích nebo v památkových zónách a v přírodních parcích a zvláště chráněných územích, včetně jejich ochranných pásem, lze zřizovat pouze takové stavby zařízení staveniště, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, nebo zařízení pojízdná. Dotčené oplocení žalobkyně tomuto požadavku nevyhovuje, a proto takové oplocení nelze na uvedené pozemky vůbec umístit. Co se týká zbývající části pozemku p.č. XC v k.ú. X, který se nachází v nezastavěném území, i tam bude zapotřebí posouzení stavebním úřadem z hlediska umístění oplocení.

50. S odkazem na bod 31 a 32 tohoto rozsudku je pak třeba znovu zopakovat, že zařízením stavby může být mimo jiné i oplocení, přičemž i oplocení je stavbou. Z tohoto důvodu stavební úřad správně ve výroku svého rozhodnutí nařídil odstranění stavby oplocení (nikoli odstranění zařízení staveniště, jak navrhuje žalobkyně), kdy toto oplocení konkrétně definoval jeho vlastnostmi a umístěním.

VII. Závěr a náklady řízení

51. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

53. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 12 63A 20/2020

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 29. září 2021 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.