63 A 23/2022

Rubrum

Č.j. 63 A 23/2022-34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: J. Š., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Bc. Jiřím Trnkou, Ph.D. sídlem V. Talicha 1807/14, 370 05 České Budějovice proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor sídlem Štítného 2598, 390 02 Tábor o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v ukončení katastrálního řízení vedeném pod sp. zn. Z - 2019/2022-308, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 20. 9. 2022 se žalobce domáhá, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného, spočívajícího v neprovedení výmazu poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání - darovací smlouvy k pozemkům parc. č. st. XA (jehož součástí je stavba – Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 63 A 23/2022 rodinný dům č. p. X), parc. č. st. XB, parc. č. XC, parc. č. XD a k parc. č. XE v k. ú. X a dále k pozemkům parc. č. XF (jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. X) a parc. č. XG v k. ú. X, ačkoli pominuly důvody pro její vyznačení, a v současném ukončení katastrálního řízení vedeném pod sp. zn. Z - 2019/2022-308. Žalobce se domáhá ochrany proti uvedenému postupu žalovaného s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 6 As 201/2020- 23, a ze dne 21. 1. 2016, č. j. 7 As 290/2015- 19, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008- 98.

2. Darovací smlouvou ze dne 7. 7. 2017 se Ing. Arch. Z. Š., narozený dne X, bytem K. X, X T., zavázal převést žalobci vlastnické právo k pozemkům uvedeným v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Poznámka o dovolání se neúčinnosti darovací smlouvy byla do katastru nemovitostí zapsána na podkladu rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 2017, č. j. 11 C 155/2017-138, kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti uvedené darovací smlouvy vůči společnosti DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci [která byla v dané době zapsána v obchodním rejstříku pod obchodní firmou ve znění IB Facilities Management s.r.o. (dále též „DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci“ či „osoba, v jejíž prospěch je poznámka zapsána“)]. Podle odůvodnění zmiňovaného rozsudku představovalo darování pozemků dle darovací smlouvy tzv. zkracující úkon ve vztahu k vykonatelné pohledávce obchodní společnosti DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci za Ing. arch. Z. Š.. Uvedená pohledávka byla zmíněné obchodní společnosti přiznána pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 2015, č. j. 13 Cm 1927/2012-670.

3. Jelikož dle žalobce shora zmiňovaná pohledávka neexistuje, případně je nevymahatelná obdobně jako v případě práva zástavního či práva z věcného břemene, pominul důvod pro vyznačení poznámky v katastru nemovitostí. Danou skutečnost žalobce dovozuje z dohody o generálním narovnání ze dne 16. 7. 2018 (dále jen „dohoda o narovnání“), v souladu se kterou zanikly veškeré závazky Ing. arch. Z. Š. i žalobce mj. vůči společnosti DENIM SI-ME-CKA s.r.o., v likvidaci, a žádný nový závazek nevznikl, neboť dle žalobce jde o tzv. nulovou variantu narovnání. Jelikož odpadl právní důvod neúčinnosti právního jednání, odpadl současně důvod vyznačení dané poznámky v katastru nemovitostí, neboť pohledávka, která mohla být uspokojena a jejíž existence byla důvodem pro konstatování neúčinnosti právního jednání, zanikla. Žalobce současně upozorňuje na skutečnost, že i pokud by daná pohledávka nezanikla na základě dohody o narovnání, byla by v současné době promlčena, přičemž tohoto promlčení se Ing. arch Z. Š. včasně dovolal, což je dalším důvodem pro výmaz předmětné poznámky z katastru nemovitostí, a to případně analogicky postupem dle § 618 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Promlčení pohledávky potvrdil naposledy Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v usnesení ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 15 Co 377/2019.

4. Závěrem žalobce uvedl, že opačný závěr by znamenal, že v případě nesoučinnosti osoby, v jejíž prospěch je poznámka zapsána, není možné poznámku z katastru vymazat, ačkoli důvody pro její vyznačení již pominuly. Uvedená situace dle žalobce přesně nastala v této věci, neboť v rámci správního řízení k dotazu žalovaného sdělila osoba, v jejíž prospěch je poznámka zapsána, že s výmazem poznámky nesouhlasí. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 63 A 23/2022 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K otázce pasivní legitimace žalovaný předně uvedl, že Katastrální pracoviště Tábor je toliko vnitřní organizační jednotka Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, které náleží, aby vykonávala působnost katastrálního úřadu ve stanoveném územním obvodu. Dle žalovaného katastrální pracoviště není subjektem práv a povinností, a proto může být žalovaným pouze Katastrální úřad pro Jihočeský kraj.

6. Žalovaný poznamenal, že v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Z - 2019/2022-308 nebyla předložena žádná listina dokládající důvodnost návrhu na výmaz poznámky, které jsou blíže konkretizovány v § 73 odst. 13 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“). Dle žalovaného proto bylo neprovedení výmazu dané poznámky za tohoto stavu zcela v souladu se zákonem, přičemž žalovaný odkázal na § 21 odst. 2 ve spojení s § 26 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Žalobce spolu s návrhem na výmaz poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání předložil pouze rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 2017, č. j. 11 C 155/2017-138, a dohodu o narovnání. Žalobce žádnou listinu předpokládanou ustanovením § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky nedoložil ani k výzvě k odstranění vad podání, kde byla požadovaná listina s odkazem na znění dané vyhlášky konkretizována, přičemž žalobce v návaznosti na výzvu žalovaného sdělil, že mu osoba oprávněná ze zápisu poznámky odmítá vydat potvrzení ve smyslu § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky a opětovně odkázal na znění uzavřené dohody o narovnání. Žalovaný se za daného stavu obrátil přímo na osobu oprávněnou ze zápisu poznámky, kterou vyzval k vyjádření a doložení potvrzení, že důvody pro zápis předmětné poznámky již pominuly. Jelikož osoba oprávněná ze zápisu poznámky žalovanému výslovně sdělila, že důvody pro zápis poznámky dosud nepominuly, nebyly dle žalovaného splněny podmínky pro výmaz poznámky dle § 27 katastrálního zákona.

III. Obsah správních spisů

7. Ze správního spisu byly zjištěny pro projednávanou věc následující rozhodné skutečnosti. Dne 5. 5. 2022 podal žalobce návrh na výmaz poznámky o dovolání se neúčinnosti darovací smlouvy ke shora specifikovaným pozemkům. Přílohou daného podání žalobce byl rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 2017, č. j. 11 C 155/2017-138, a dohoda o narovnání. Dne 11. 5. 2022 byl žalobce přípisem žalovaného poučen, že dle § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky se daná poznámka vymaže „na základě potvrzení žalobce, že důvody pro zápis poznámky pominuly, s úředně ověřeným podpisem, nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu, ze kterého vyplývá, že žalobě o dovolání se neúčinnosti právního jednání nebylo vyhověno“. Žalobce byl informován o tom, že ani předložený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 10. 2017, č. j. 11 C 155/2017-138, nepředstavuje listinu, na základě které může k provedení výmazu poznámky dojít, neboť daným rozsudkem bylo rozhodnuto o neúčinnosti smlouvy vůči žalobci (spol. IB Facilities Management s.r.o.) a nejedná se tak o rozhodnutí soudu ve smyslu § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky. Z uvedeného důvodu byl žalobce vyzván, aby požadovanou listinu předložil žalovanému ve lhůtě 30 dnů od doručení dané výzvy. V návaznosti na tuto výzvu žalobce předložil žalovanému dne 9. 6. 2022 vyjádření, ve kterém uvedl, že nemůže předložit požadovaný rozsudek (neboť takové Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 63 A 23/2022 soudní rozhodnutí objektivně neexistuje), jakož ani potvrzení společnosti DENIM SI- ME-CKA s.r.o. v likvidaci o tom, že důvody pro zápis poznámky pominuly (neboť daná společnost odmítá navrhovateli potvrzení vydat). Žalobce současně uvedl, že neexistuje-li předmětná pohledávka, popř. je-li nevymahatelná, pominul i důvod jejího vyznačení v katastru nemovitostí.

8. Dne 14. 6. 2022 vyzval žalovaný společnost DENIM SI-ME-CKA s.r.o., jakožto osobu oprávněnou z dané poznámky, k součinnosti, spočívající ve sdělení, zda důvody pro zápis dané poznámky již pominuly či nikoli. Podáním ze dne 13. 7. 2022 tato společnost sdělila žalovanému, že důvody pro zápis předmětné poznámky dosud nepominuly. Jde-li o dohodu o generálním narovnání, společnost uvedla, že tato dohoda se z povahy věci mohla týkat toliko sporných práv, za které však vzhledem k pravomocnému soudnímu rozsudku Okresního soudu v Táboře nelze považovat právně neúčinné právní jednání, jehož se daný rozsudek týkal a dohoda se na toto právní jednání nemohla vztahovat. Tomu odpovídá skutečnost, že dohoda se o zmíněném (neúčinném) právním jednání nezmiňuje, jakož i to, že dalších 5 let nebyla předmětná skutečnost mezi stranami dohody sporná.

9. Sdělením ze dne 18. 7. 2022 byl žalobce vyrozuměn žalovaným o tom, že osoba oprávněná ze zápisu poznámky nesouhlasí s jejím výmazem z katastru nemovitostí. Jelikož nebyla předložena listina, na jejímž základě je možné výmaz poznámky provést, ukončil žalovaný řízení vedené pod sp. zn. Z - 2019/2022-308 jako bezpředmětné, o čemž žalobce v daném sdělení informoval IV. Právní názor soudu 10. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

11. Judikatura správních soudů připouští možnost poskytnutí soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky, které se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, č. j. 4 Aps 4/2011- 68, č. 2600/2012 Sb. NSS). Jelikož v nynějším případě žalobce brojí proti postupu žalovaného, spočívajícím v neodstranění poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání, je zvolená forma soudní ochrany v dané situaci přípustná.

12. Žaloba není důvodná.

13. Krajský soud považuje za nutné se úvodem vyjádřit k otázce pasivní legitimace žalovaného. Ve vyjádření k žalobě bylo namítáno, že pasivní legitimace v této věci může svědčit toliko Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, neboť jeho katastrální pracoviště Tábor (které žalobce označil v žalobě jako žalovaného – pozn. krajského soudu) je pouze vnitřní organizační jednotka daného úřadu, která však není subjektem práv a povinností. Na tomto místě je nutné připomenout znění § 83 s. ř. s., dle něhož je v řízení o zásahové žalobě žalovaným správní orgán, který dle žalobního tvrzení Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 63 A 23/2022 provedl zásah. Tímto se úprava pasivní legitimace v řízení o zásahové žalobě odlišuje od úpravy řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, pro které je žalovaný kogentně zákonem určen (srov. § 69 s. ř. s.). K závěru o nutnosti diferenciace úpravy postavení žalovaného u zmiňovaných žalobních typů se kloní rovněž komentářová literatura (viz KÜHN, Zdeněk. Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-479-1, s. 710). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k dané otázce uvedl, že „[v] řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.) je třeba vykládat § 83 s. ř. s. tak, že soud na základě tvrzení žalobce, eventuálně doplněného na výzvu soudu, a s přihlédnutím k dalším informacím, které má soud případně k dispozici, po právní stránce posoudí, kterému správnímu orgánu je s ohledem na tato tvrzení přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce nezákonným zásahem“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014-53, č. 3196/2015 Sb. NSS). Z dostupné judikatury Nejvyššího správního soudu se přitom podává, že v řízeních o zásahových žalobách je běžně jako s žalovaným pracováno přímo s katastrálními pracovišti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 – 118, ze dne 16. 8. 2007, č. j. 7 Ans 8/2006 – 67, ze dne 17. 9. 2020, č. j. 6 As 201/2020 – 23, či ze dne 20. 11. 2020, 6 As 238/2020 – 53, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 – 98). Lze pro úplnost uvést, že s konkrétními katastrálními pracovišti jako s žalovaným je pracováno rovněž i v případě řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, jež má v případě určení žalovaného (viz § 79 odst. 2 s. ř. s.) obdobnou úpravu jako žaloba zásahová (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2007, č. j. 7 Ans 8/2006–67). Vzhledem k uvedenému nebylo nutné žalobce vyzývat k úpravě označení žalovaného, neboť není v rozporu s platnou právní úpravou.

14. Co se samotné žalobní argumentace týče, žalobce shledává důvod pro výmaz poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání v tom, že dle jeho názoru již pominuly důvody pro vyznačení dané poznámky. Uvedené tvrzení žalobce podkládá primárně odkazem na dohodu o generálním narovnání, kterou měla zaniknout pohledávka, jež byla důvodem, pro který Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 11 C 155/2017-138, určil, že právní jednání (darovací smlouva ze dne 7. 7. 2017) je vůči věřiteli právně neúčinné, což bylo následně reflektováno zápisem uvedené poznámky v katastru nemovitostí. Jelikož byla dohoda o narovnání s návrhem žalovanému řádně doložena, má žalobce za to, že mělo dojít k výmazu předmětné poznámky z katastru nemovitostí. S uvedenou námitkou se však nelze ztotožnit.

15. Dle § 23 odst. 1 písm. q) katastrálního zákona může být k nemovitosti zapsána poznámka dovolání se neúčinnosti právního jednání. Katastrální zákon neupravuje speciální předpoklady pro výmaz této poznámky. Zákonodárce ponechal stanovení listin na jejichž základě zaniká skutečnost, která je danou poznámkou reflektována, na úpravě podzákonného předpisu [§ 66 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona], přičemž konkrétně jsou požadované listiny upraveny v § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky, dle kterého se tato poznámka vymaže na základě potvrzení žalobce (ve smyslu žalobce, který se domáhal určení relativní neúčinnosti právního jednání – pozn. krajského soudu), že důvody pro zápis poznámky pominuly, s úředně ověřeným podpisem, nebo na základě pravomocného rozhodnutí soudu, ze kterého vyplývá, že žalobě o dovolání se neúčinnosti právního jednání nebylo vyhověno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 63 A 23/2022 16. Odůvodnění dané vyhlášky [tj. obdoba důvodové zprávy – pozn. krajského soudu (viz článek 16 odst. 4 legislativních pravidel vlády)] k tomuto prováděcímu předpisu uvedlo následující: „Výmaz poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání vyžaduje zvláštní úpravu. Ve všech ostatních případech, kdy je do katastru zapisována poznámka na základě podané žaloby, je totiž poznámka vymazávána na základě doložení skutečnosti, že soudní řízení, o jehož vedení poznámka informovala, bylo pravomocně skončeno […]. [J]e nezbytné provádět výmaz tohoto typu poznámky až v případě, kdy žalobce potvrdí, že důvody pro zápis poznámky pominuly, přičemž totožnost žalobce musí být garantována.“ Vzhledem k uvedené skutečnosti jsou kogentně stanoveny předpoklady pro výmaz poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání. Z rekapitulované právní úpravy se jednoznačně podává, že pro výmaz poznámky dovolání se neúčinnosti právního jednání je vyžadováno předložení buďto potvrzení osoby oprávněné z dané poznámky, že důvody pro její zápis pominuly nebo pravomocného rozhodnutí soudu, ze kterého vyplývá, že žalobě o dovolání se neúčinnosti právního jednání nebylo vyhověno. Žádný jiný důvod pro výmaz dotčené poznámky připuštěn není.

17. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře bylo v tomto případě vyhověno žalobě o dovolání se neúčinnosti právního jednání, a daný rozsudek proto není rozhodnutím, které je předvídáno zněním katastrální vyhlášky (byť jej žalobce ke svému návrhu připojil). V projednávané věci nebylo ze strany (nynějšího) žalobce předloženo rovněž ani potvrzení osoby, která se domáhala určení relativní neúčinnosti právního jednání, o tom, že důvody pro zápis poznámky pominuly. Dle sdělení samotného žalobce mu společnost DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci dané potvrzení vydat odmítá a k výzvě katastrálního úřadu tato společnost sdělila, že dosud důvody pro zápis poznámky nepominuly. Jelikož ani jedna z listin předpokládaných zvláštní právní úpravou nebyla žalovanému ze strany žalobce předložena, nebyly splněny podmínky stanovené pro výmaz poznámky dovolání se neúčinnosti právního jednání.

18. Pokud jde o dohodu o narovnání, krajský soud uvádí, že tuto listinu nelze považovat za podklad, na jehož základě by bylo možno přikročit k výmazu poznámky neúčinnosti právního jednání z katastru nemovitostí. Krajský soud se ztotožňuje s tvrzením společnosti DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci, dle něhož nelze považovat dohodu o narovnání za právní jednání, v jehož důsledku by měly pominout důvody pro zápis předmětné poznámky. Nutno konstatovat, že dohoda v rámci svého textu nikde nezmiňuje soudem určenou neúčinnost právního jednání ani poznámku dovolání se neúčinnosti právního jednání. Též je třeba zdůraznit, že narovnání představuje již ze své povahy institut, kterým lze urovnat spory mezi stranami dosud sporné. To ostatně odpovídá dikci § 1903 občanského zákoníku (na který samotná dohoda o narovnání odkazuje – pozn. krajského soudu), dle něhož si prostřednictvím daného právního institutu strany upravují práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Jelikož však byla v této věci neúčinnost právního jednání autoritativně určena soudem jakožto orgánem veřejné moci, nelze dle krajského soudu považovat danou otázku za spornou či pochybnou. Nelze proto akceptovat tvrzení žalobce, že na základě dané dohody došlo k zániku naprosto všech závazků mezi Ing. arch. Zdeňkem Šimečkem i žalobcem vůči společnosti DENIM SI-ME-CKA s.r.o. v likvidaci. Nad shora uvedené lze rovněž pro úplnost podotknout, že daná dohoda byla žalovanému ze strany žalobce předložena ve formě kopie s úředním ověřením shody kopie s listinou [u dané listiny proběhla tzv. vidimace ve smyslu § 6 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (dále Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 63 A 23/2022 jen „zákon o ověřování“)], ačkoli ustanovení § 73 odst. 13 katastrální vyhlášky výslovně uvádí, že pro výmaz poznámky je třeba potvrzení osoby oprávněné z poznámky - za které jak plyne ze shora uvedeného nelze dohodu o narovnání považovat - předložit s úředně ověřenými podpisy (je vyžadováno provedení tzv. legalizace ve smyslu § 10 zákona o ověřování). I z tohoto důvodu by nebylo možno akceptovat doklad předložený žalobcem, neboť nesplňuje ani formální požadavky zákonem kladené na listinu požadovanou pro výmaz poznámky.

19. Další žalobní námitkou žalobce namítal, že k výmazu poznámky dovolání se neúčinnosti mělo dojít rovněž na základě § 618 občanského zákoníku. Ani s tímto žalobním tvrzením se však nelze ztotožnit. Zmíněné ustanovení občanského zákoníku uvádí, že promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

20. V případě zániku pohledávky promlčením však nedochází automaticky rovněž k zániku soudem vyslovené neúčinnosti právního jednání a nelze tak dovozovat ani možnost výmazu předmětné poznámky z katastru nemovitostí. Je třeba uvést, že pod pojem „právo zapsané ve veřejném seznamu“ ve smyslu § 618 občanského zákoníku nelze subsumovat relativní neúčinnost právního jednání ani poznámku o dovolání se této neúčinnosti. K tomu soud připomíná, že poznámkou se do veřejného seznamu nezapisují práva, nýbrž toliko významné informace týkající se evidovaných nemovitostí (srov. § 6 odst. 1 katastrálního zákona). I z tohoto důvodu nemůže žalobcem tvrzené promlčení pohledávky mít vliv na poznámku o dovolání se neúčinnosti právního jednání, neboť jej nelze považovat za právo zapsané ve veřejném seznamu (srov. § 11 odst. 1 katastrálního zákona).

21. Orgány veřejné správy jsou dle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů povinny postupovat v souladu s právními předpisy. Nelze proto spatřovat nezákonný zásah žalovaného v tom, že nevymazal poznámku dovolání se neúčinnosti právního jednání za situace, kdy pro uvedené nebyly splněny podmínky v daných právních předpisech stanovené. Výmaz dané poznámky nemá za tohoto stavu oporu v katastrálním zákoně ani souvisejících právních předpisech. Podané žalobě proto nebylo možné vyhovět.

22. Závěrem je nutno uvést, že krajskému soudu nepřísluší v rámci tohoto řízení posuzovat vhodnost nastavení právní úpravy, se kterou žalobce v závěru své žaloby polemizuje. Krajský soud v rámci řízení o ochraně před nezákonný zásahem, pokynem či donucením správního orgánu přezkoumává zákonnost postupu žalovaného v rozsahu vymezeném žalobcem, který nezákonný zásah spatřoval v neprovedení výmazu předmětné poznámky z katastru nemovitostí. Žalobcem označený zásah žalovaného však vzhledem ke shora uvedenému nelze považovat za nezákonný.

VI. Závěr, náklady řízení

23. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 63 A 23/2022 že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. prosince 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.