63 A 26/2022

Rubrum

Č.j. 63 A 26/2022 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: K.K., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Lannova 26, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2022, č. j. ŘKŘ-9044/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 63 A 26/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ředitele Územního odboru České Budějovice krajského ředitelství ve věcech služebního poměru ze dne 1. 8. 2022, č. j. KRPC-102227-47/ČJ-2021- 0201UO, byla žalobkyni podle § 123 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), poskytnuta odměna ve výši 12 000 Kč, což bylo odůvodněno tím, že se žalobkyně mimořádnou aktivitou podílela na úspěšné realizaci přijatých opatření v souvislosti s koronavirem (COVID-19).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 9. 2022, č. j. ŘKŘ-9044/2022, tak, že jej potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl. Žalobkyně se se závěry správních rozhodnutí neztotožnila, neboť výši přiznané odměny považuje za nesprávnou.

II. Podstatný obsah žaloby

3. Žalobkyně dne 2. 11. 2022 podala žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterou brojí proti způsobu rozdělení odměn příslušníkům bezpečnostních sborů podle § 123 písm. a) zákona o služebním poměru, za splnění mimořádného služebního úkolu spočívajícího v mimořádném nasazení během pandemie COVID-19.

4. Žalobkyně v žalobě obsáhle shrnula průběh správního řízení projednávané věci. Uvedla, že nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí, které dle jejího názoru dezinterpretuje smysl důvodové zprávy k Usnesení vlády č. 663 ze dne 19. července 2021, o mimořádném finančním ohodnocení příslušníků Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky v souvislosti s pandemií nemoci COVID-19 a na změnu systemizace bezpečnostních sborů v kapitole 314 – Ministerstvo vnitra v roce 2021 (dále jen „Usnesení vlády“). Konkrétně pak žalobkyně namítla nepřesvědčivost argumentu žalovaného, podle něhož nelze každému policistovi či hasiči, jež se na plnění úkolů v rozhodné době podíleli, přiznat automaticky odměnu 20 000 Kč, uvedená částka totiž byla stanovena jako průměrná odměna. Pokud žalovaný poukázal na internetový článek „Odměny policistů a hasičů za covid nebudou stejné. Dostanou až 40 tisíc.“, nejedná se o pramen práva a nelze na něj brát zřetel.

5. Dle žalobkyně pak nebyla řádně vypořádána ani její námitka týkající se absence porovnání vztahu daného mimořádného úkolu a běžných úkolů příslušníka.

6. Kritéria zvolená správními orgány pro stanovení výše odměny označila žalobkyně za nespravedlivá a žalobkyní neovlivnitelná. Usnesení vlády dle jejího názoru stanovilo, že každému příslušníkovi bezpečnostního sboru náleží odměna ve výši 20 000 Kč, služební funkcionáři však toto nerespektovali a v případě žalobkyně užili zástupné důvody, pro které jí tuto částku nepřiznali.

7. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 63 A 26/2022 III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 5. 12. 2022 nejprve k samotnému principu odměn vypláceným podle § 123 písm. a) služebního zákona uvedl, že jde o odměnu za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu, která slouží k ocenění zásluh příslušníků při výkonu služby. Jde o nenárokovou složku příjmu, jejíž výše není limitována a závisí na posouzení služebního funkcionáře, který by měl pro její určení stanovit kritéria.

9. Z Usnesení vlády žalovaný dovodil, že uvolnění finančních prostředků není vázáno na konkrétní výši odměny. Závěr o tom, že každému příslušníkovi nelze bez dalšího přiznat odměnu ve výši 20 000 Kč, žalovaný dovodil též z internetových článků Nezávislého odborového svazu a předsedy Unie bezpečnostních složek, z nichž vyplývá, že na jednáních navazujících na Usnesení vlády byla stanovena průměrná výše odměn 20 000 Kč a byly vymezeny kategorie příslušníků bezpečnostních sborů, a to podle míry, v jaké se jednotliví příslušníci podíleli na úkolech souvisejících s bojem proti pandemii COVID-19. Tato kategorizace proběhla za účasti ministra vnitra, policejního prezidenta i odborů.

10. Dle žalovaného napadené rozhodnutí dostatečně vypořádává vztah mimořádných a běžných úkolů, když výslovně uvádí, že odměnu nelze poskytnout za úkoly běžné a ze strany služebního funkcionáře musí být posouzena míra mimořádnosti nebo významnosti služebního úkolu. Mimořádnost a její míra pak byly odvozeny právě od rozsahu úkolů, které jednotliví příslušníci v rozhodné době plnili. Toto je jeden z hlavních ukazatelů, na základě kterého byla výše odměny určována. Je proto dle žalovaného absurdní, pokud se žalobkyně cítí být potrestána za svou tehdejší neschopnost ve službě, čerpání dovolené či studijního volna.

11. Na základě shora uvedeného je navrhováno žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Podstatný obsah správního spisu

12. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 26. 8. 2021, č. CB-1042/2021, byla žalobkyni dle § 123 písm. a) zákona o služebním poměru poskytnuta odměna ve výši 12 000 Kč. Dle odůvodnění byla poskytována za splnění mimořádného služebního úkolu spočívajícího v mimořádném nasazení v rámci boje s pandemií COVID-19 při plnění služebních úkolů vyplývajících z Usnesení vlády České republiky nebo opatření Ministerstva zdravotnictví, a odvážný a obětavý výkon služby během pandemie. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, na základě kterého bylo prvostupňové rozhodnutí, o přiznání odměny, rozhodnutím vydaným v rámci autoremedury ze dne 16. 9. 2021, č. CBZK-94/2021 bez náhrady zrušeno. Žalovaný následně odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodnutím ze dne 26. 11. 2021, č.j. ŘKŘ-7141/2021 zamítl s tím, že podmínky pro autoremeduru byly splněny, žalobkyně v odvolání požadovala toliko zrušení rozhodnutí o odměně, nikoli jeho změnu a přiznání odměny ve výši 20 000 Kč. Uvedené rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u krajského soudu, který následně napadené rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č.j. 63A 27/2021 – 25 zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení s tím, že podmínky pro autoremeduru splněny nebyly, z odvolání žalobkyně a jeho doplnění bylo zřejmé, že žalobkyně požaduje změnu výše přiznané odměny, a to v částce 20 000 Kč, za této situace pak Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 63 A 26/2022 prvostupňový orgán, pokud by tomuto požadavku žalobkyně nevyhověl, měl odvolání žalobkyně postoupit žalovanému k odvolacímu přezkumu.

13. V navazujícím správním řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 5. 2022, č.j. ŘKŘ- 4854/2022 rozhodnutí služebního funkcionáře vydané v rámci autoremedury zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Prvostupňový orgán pak ve věci znovu rozhodl tak, že žalobkyni náleží odměna ve výši 12 000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že Usnesením vlády došlo toliko k uvolnění prostředků ze státního rozpočtu, nejedná se o předpis, na základě kterého by měla být každému příslušníkovi vyplácena plošně částka 20 000 Kč. Takovým postupem by dle služebního funkcionáře byl porušen princip rozdělování odměn. K určení výše odměny bylo přistoupeno na základě rozdělení příslušníků do čtyř skupin, a to podle jejich podílu na plnění úkolů v rámci opatření v souvislosti s bojem proti pandemii. Žalobkyni byla částka 12 000 Kč udělena s ohledem na míru jejího zapojení do plnění těchto úkolů, kdy žalobkyně v rozhodném období byla od 1. 3. 2021 do 14. 3. 2021 v pracovní neschopnosti, 31. 3. 2021 čerpala studijní volno, 9. 4. 2021 čerpala volno za dárcovství krve a dalších 22 čerpala žalobkyně jako studijní volno. Kritéria vymezená pro stanovení výši odměny považuje služební funkcionář za souladná s § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru. Žalovaný následně odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí označil žalovaný námitku žalobkyně, dle které každému příslušníkovi náleží 20 000 Kč za lichou. Dále ve shodě s prvostupňovým orgánem uvedl, že stanovení výše odměny vychází z kritéria v podobě podílu příslušníka na plnění úkolů souvisejících s pandemií COVID-19. Tak tomu bylo i v případě žalobkyně, příslušníci byli dle uvedeného kritéria rozděleni do čtyř skupin a žalobkyně byla dle rozsahu splněných mimořádných úkolů zařazena do jedné z nich. Podle žalovaného se prvostupňový orgán též řádně vypořádal s mimořádností úkolů, které byly v rámci pandemie plněny, tyto mimořádné úkoly v souladu s komentářem k § 123 zákona o služebním poměru výslovně označil. Sama žalobkyně přitom ve svém odvolání konstatovala, že důvod pro poskytnutí odměny za splnění mimořádného či zvlášť významného úkolu je v tomto případě jednoznačně dán. Ze všech uvedených důvodů proto žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí nyní projednávanou žalobou.

V. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť obě strany sporu s takovým postupem souhlasily (resp. k výzvě krajského soudu nevyjádřily nesouhlas).

16. Žaloba není důvodná. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 63 A 26/2022 17. Podstatou sporu v projednávané věci je otázka, zda byla odměna přiznaná žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím poskytnuta v souladu s požadavky, které stanoví zákon o služebním poměru.

18. Krajský soud na tomto místě poznamenává, že otázkou zákonnosti rozhodnutí o odměně za plnění mimořádných úkolů příslušníky bezpečnostních sborů v době pandemie se již zabýval, a to ve věci sp. zn. 63 A 13/2022, kde podrobně popsal důvody, pro které je výše odměny odvislá od úvahy služebního funkcionáře a nejedná se o plošně rozdělovanou částku ve shodné výši. Žaloba nyní projednávaná nepřináší žádné nové skutečnosti, na základě kterých by se krajský soud měl od závěrů uvedeného rozhodnutí jakkoli odchýlit.

19. Dle § 123 písm. a) zákona o služebním poměru lze příslušníkovi (coby fyzické osobě, která v bezpečnostním sboru vykonává službu – viz legislativní zkratka zavedená v § 1 odst. 1 téhož předpisu) poskytnout odměnu, kterou je možno jednorázově ocenit splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu. Dle § 113 písm. g) zákona o služebním poměru představuje odměna jednu z dílčích složek služebního příjmu příslušníků bezpečnostních sborů. Judikaturou Nejvyššího správního soudu byl dovozen závěr, že „odměnou dle § 113 [písm. g – pozn. krajského soudu] se ve spojení s § 123 zákona o služebním poměru rozumí pouze jednorázové ocenění splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu, naléhavých služebních úkolů za nepřítomného příslušníka nebo dosavadní výkon služby při dovršení 50 let věku, nikoli však pravidelný měsíční příjem, resp. plat příslušníka“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2021, č. j. 4 As 11/2021 - 48, č. 4238/2021 Sb. NSS, bod 32 odůvodnění, shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 8/2013 - 26, bod 10 odůvodnění).

20. Uvedené závěry jsou shodné s důvodovou zprávou k citovanému ustanovení, dle které je cílem této regulace, aby „odměnou bylo možno ocenit jednorázové nebo krátkodobé intenzivnější plnění služebních úkolů, které nelze ocenit v jiných složkách služebního příjmu […]“ (viz důvodová zpráva ze dne 12. 3. 2003, tisk PS PČR č. 256/0, dostupná v depozitáři PS PČR na webové adrese www.psp.cz). Obdobné závěry se podávají rovněž z komentářové literatury, která ke znění § 123 zákona o služebním poměru konstatuje, že „[o]dměnou je jednorázové plnění za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu nebo splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného příslušníka“ (viz CHROBÁK, Jiří, a kol. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: Praktický komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-10-13]).

21. Krajský soud ze shora uvedeného dovozuje, že odměna dle § 123 zákona o služebním poměru představuje jednorázové ocenění, kterým může služební funkcionář ohodnotit splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu příslušníka bezpečnostního sboru. Odměna je přitom příslušníku bezpečnostního sboru přiznávána zvláštním rozhodnutím zaměstnavatele, které představuje rozhodnutí sui generis. Komentářová literatura ohledně rozhodnutí o přiznání odměny udává, že „[o]dměna je poskytována formou rozhodnutí ve věcech služebního poměru“ (viz CHROBÁK, Jiří, a kol. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: Praktický komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-10-13]). Dané rozhodnutí je specifické mj. tím, že mu nepředchází Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 63 A 26/2022 klasické správní řízení a rozhodnutí o přiznání odměny tak může být prvním úkonem ve věci.

22. Právo na odměnu dle § 123 písm. a) zákona o služebním poměru tudíž nevzniká příslušníkovi již tím, že mimořádný či zvlášť významný úkol splní, nýbrž až rozhodnutím, kterým je jeho mimořádné pracovní úsilí oceněno a konkrétní částka jako odměna přiznána. (srov. Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 7. 2022, č. j. 57 Ad 4/2022-35)

23. Odměna dle § 123 zákona o služebním poměru tudíž představuje tzv. nenárokovou složku platu, která se teprve v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní). Takovouto nárokovou, resp. obligatorní, složkou, se proto nárok žalobkyně nemohl stát v důsledku vydání Usnesení vlády. Tímto usnesením došlo toliko k uvolnění finančních prostředků z kapitoly státního rozpočtu na pokrytí odměn pro příslušníky bezpečnostních sborů, kteří se v době pandemie COVID-19 podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními a mimořádnými opatřeními vlády. Uvedené Usnesení vlády je tudíž závazné pouze co do částky, která byla na odměny ze státního rozpočtu poskytnuta. Určení konkrétní výše odměn, která bude přiznána jednotlivým příslušníkům, však bylo ponecháno na subjektech, které o udělení konkrétní odměny rozhodují, přičemž lze v daném ohledu odkázat na § 2 odst. 1 zákona o služebním poměru. Není možné se domáhat plošného rozdělování finančních příspěvků ve shodných částkách, neboť by bylo znemožněno přihlížet k tomu, jakou měrou se jednotliví příslušníci na plnění daného mimořádného, resp. zvlášť významného služebního úkolu podíleli. Ačkoli komentářová literatura připouští, že „[p]ojetí zákona ne vždy odpovídá praxi, kdy jsou v bezpečnostních sborech odměny udělovány spíše plošně v návaznosti na volné dostupné finanční prostředky, a tedy bez přímé návaznosti na zákonem stanovená kritéria“ (viz CHROBÁK, Jiří, a kol. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: Praktický komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-10-13]), je ovšem zřejmé, že nesprávná praxe, kdy bývají odměny v plošných výších přiznávány plošně, nemůže měnit smysl a účel daného zákonného ustanovení. Pokud žalovaný či prvostupňový orgán své odůvodnění v tomto směru podpořili odkazem na výstupy z jednání, která na Usnesení vlády navazovala, pak tímto pouze demonstrovali správnost svých úvah stran rozhodovací pravomoci služebních funkcionářů o konkrétní výši odměn. Nelze činit závěr, že jejich rozhodnutí vycházela pouze z internetových článků, které tato jednání komentovaly.

24. V komentářové literatuře se opakovaně rovněž vyskytuje závěr, že posouzení míry mimořádnosti či významnosti služebního úkolu spočívá plně na služebním funkcionáři, přičemž je zdůrazňován požadavek na posouzení vztahu daného speciálního úkolu k úkolům běžným, které příslušník či jiní příslušníci plní. Za obvyklých podmínek přitom služební funkcionář nemůže poskytnout odměnu za plnění běžných úkolů (srov. TOMEK, Petr. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: s komentářem, poznámkami a judikaturou. 3. vydání. Olomouc: Anag, 2019. Právo. ISBN 978-80-7554-234-2, komentář k § 123).

25. Pokud žalobkyně v žalobě namítá absenci porovnání běžných a mimořádných služebních úkolů, pak je třeba uvést, že z odůvodnění správních rozhodnutí v projednávané věci plyne, že výše odměny byla stanovena s ohledem na podíl Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 63 A 26/2022 příslušníka na plnění následujících mimořádných úkolů: dohledu na pevných stanovištích při uzavření okresu (12 hodinové služby) a výkonu služby bez služební neschopnosti, studijního volna, volna na ošetřování člena rodiny, a to za konkrétní časové období, kdy byly služební úkoly plněny. Již z charakteru těchto úkolů (dvanáctihodinové kontroly na hranicích okresů) přitom plyne jejich mimořádnost oproti úkonům činěným příslušníky v rámci jejich běžné činnosti. Nebylo proto nutné, aby rozhodnutí správních orgánů obsahovala konkrétní porovnání běžné a mimořádné činnosti příslušníků. Ostatně sama žalobkyně nijak nesporuje, že šlo o mimořádné služební úkoly. Příslušníci bezpečnostních sborů pak byli na základě tohoto klíče rozděleni do čtyř kategorií, a to podle rozsahu splněných mimořádných úkolů. Krajský soud takové rozdělení považuje za zcela legitimní, neboť spravedlivě hodnotí, kdo se do jaké míry podílel na zvládnutí situace zapříčiněné pandemií. V takovémto hodnocení se odráží samotný smysl odměn, který je založen na ocenění míry zásluh jednotlivých příslušníků.

26. Pakliže žalobkyně nevykonala ani jednu dvanáctihodinovou službu na pevném stanovišti při uzavření okresů a dále - v době rozdělení mimořádných úkolů - od 1. 3. 2021 do 14. 3. 2021 byla v pracovní neschopnosti z důvodu karantény, dne 31. 3. 2021 čerpala studijní volno, dne 9. 4. 2021 čerpala volno za dárcovství krve a dalších 22 dnů studijního volna, pak je zcela jasně patrné, že její podíl na plnění mimořádných úkolů byl minimální a nemohl tudíž být srovnatelný s jinými příslušníky, kterým byla poskytnuta odměna ve vyšších částkách. Krajský soud proto považuje za zcela legitimní, pokud uvedená, nikoli zanedbatelná absence žalobkyně při výkonu mimořádné služby, byla zohledněna v rámci jejího zařazení do kategorie příslušníků, kterým byla přiznána částka odměny ve výši nižší než 20 000 Kč.

27. Lze tudíž shrnout, že Usnesením vlády byl pouze vymezen objem finančních prostředků na mimořádné odměny příslušníkům bezpečnostních sborů, nebyla jím určena paušální částka pro každého příslušníka. Konkrétní výše odměn za výkon mimořádné služby v době pandemie dle § 123 písm. a) zákona o služebním poměru, byla rozhodnutím služebního funkcionáře správně určena na základě posouzení míry podílu příslušníka na plnění mimořádných úkolů. Takové kritérium spravedlivě ohodnocuje mimořádnou práci příslušníků v době pandemie. Žalobkyně se na plnění těchto mimořádných úkolů podílela pouze minimálně, a proto byla zařazena do skupiny, jejíž hodnocení odpovídá této míře jejího zapojení do boje s pandemií. Rozhodnutí správních orgánů, která z tohoto kritéria vycházejí a řádně jej zdůvodňují, proto krajský soud shledává jako správná, odpovídající zákonným požadavkům a zohledňující všechna relevantní kritéria.

VI. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 8 63 A 26/2022 nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 18. ledna 2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.