63 A 26/2023

Rubrum

č. j. 63 A 26/2023- 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: WIP Reklama spol. s r. o. IČO 00511099 sídlem Školní 2235/3, České Budějovice zastoupena JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem Tovačovského 3161, Kroměříž proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve Výzvě k odstranění nepovoleného reklamního zařízení ze dne 16. 5. 2023, č.j. KUJCK 61439/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 63 A 26/2023

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou označenou výzvou žalovaného ze dne 16. 5. 2023, č.j. KUJCK 61439/2023, žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění nepovoleného reklamního zařízení, a to 2 ks reklamních zařízení umístěných v ochranném pásmu silnice I/3, parc. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2, které dle žalovaného byly umístěny bez povolení silničního správního úřadu, tj. krajského úřadu, odboru silniční dopravy a hospodářství v Českých Budějovicích. K tomuto byla žalobkyni stanovena lhůta pěti pracovních dnů od doručení této výzvy.

2. Žalobkyně s uvedenou výzvou žalovaného nesouhlasí a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí vydané ve věci sp. zn. 7 As 397/2018) ji označuje jako nepřiměřený a nezákonný zásah do svých práv a požaduje, aby soud tuto nezákonnost výrokem svého rozsudku určil.

3. Provoz daného reklamního zařízení žalobkyní se datuje již ke dni 15. 6. 1992, kdy bylo Stavebním úřadem města České Budějovice pod sp. zn. SÚ 3895/92-Šp vydáno rozhodnutí o umístění stavby – velkoplošného reklamního zařízení na pozemku Výstaviště České Budějovice a.s. Uvedený správní orgán pak dne 30. 6. 2008 vydal pod sp. zn. SU/7820/2008 Pe rozhodnutí o změně v užívání stavby pro reklamu, jímž prodloužil dobu trvání stavby pro reklamu a následně dne 28. 6. 2011 vydal pod sp. zn. SU/6016/2011 Di souhlas se změnou v užívání stavby, na základě kterého byla prodloužena doba trvání stavby pro reklamu po dobu platnosti nájemní smlouvy. Smlouva o pronájmu ploch uzavřená žalobkyní s Výstavištěm České Budějovice a.s. ze dne 8. 12. 2003 přitom byla uzavřena na dobu neurčitou.

4. Stavební úřad tak ve shora uvedeném řízení mj. na základě souhlasných stanovisek dotčených orgánů (ÚM – odboru dopravy a Služby dopravní policie ČR České Budějovice) dospěl k závěru, že stavba pro reklamu je v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy a se zvláštními právními předpisy. Žalobkyně tak neměla důvod se domnívat, že je třeba další zvláštní povolení k umístění reklamního zařízení. Rozhodná právní úprava účinná v okamžiku povolení stavby – zákon č. 135/1961 Sb. – neobsahovala zvláštní úpravu vztahující se k reklamnímu zařízení. Nevyplývalo z ní, že umístění reklamního zařízení je činností, která by mohla ohrozit provoz na silnici, a která automaticky vyžaduje souhlas silničního správního orgánu. Žalobkyně se tak oprávněně domnívala, že takové povolení vyžadováno není. Na předmětné reklamní zařízení proto ve smyslu rozhodné právní úpravy nelze pohlížet jako na nepovolené.

5. Povinnost k odstranění nepovoleného reklamního zařízení dle zákona č. 13/1997 Sb., na níž napadená výzva odkazuje, na nynější věc vztáhnout nelze, neboť se týká pouze staveb pro reklamu zřízených a povolených na základě povolení silničního správního Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 63 A 26/2023 úřadu, nikoli staveb, které byly zřízeny před jeho účinností na základě dosavadních právních předpisů. Žádný právní předpis ani žádná přechodná ustanovení žalobkyni povinnost odstranit reklamní zařízení neukládají. I pokud by se však právní úprava obsažená v zákoně č. 13/1997 Sb. na projednávanou věc vztahovala, nebylo třeba povolení silničního správního úřadu, neboť dané zařízení se nachází v území souvisle zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění ve smyslu zákona č. 186/2006 Sb.

6. Nepřiměřenost zásahu žalovaného tak spočívá v újmě žalobkyně, která svá práva nabyla v dobré víře a na základě legitimního očekávání, když umístila a provozovala reklamní zařízení v souladu s platnými veřejnoprávními povoleními. Zásah do vlastnického práva žalobkyně do jejího práva podnikat v daném případě převažuje nad veřejným zájmem, který v projednávané věci nebyl nijak narušen či ohrožen, když reklamní plochy jsou žalobkyní užívány dlouhodobě, nebylo u nich zjištěno žádné ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, nenarušují ani neohrožují bezpečnost provozu a nepůsobí nijak rušivě či dominantně.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě na základě žalobkyní předestřené historie provozu dotčeného reklamního zařízení uvedl, že stavba reklamního zařízení nebyla povolena silničním správním úřadem (tehdy Okresním úřadem, odborem dopravy v Českých Budějovicích), ani doložením alespoň jeho souhlasu. Žalovaný přitom dále citoval přechodné ustanovení novely zákona č. 196/2012 Sb., o pozemních komunikacích, z něhož plyne, že ta reklamní zařízení provozovaná v silničním ochranném pásmu silnice I. třídy, která byla silničním správním úřadem povolena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaný dovodil, že vzhledem k nabytí účinnosti – od 1. 9. 2012, měla být do tohoto data všechna reklamní zařízení z ochranných pásem silnic I. třídy odstraněna jejich vlastníky. Nezáleží přitom na tom, zda byla povolena stavebním úřadem.

8. Žalovaný proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Replika žalobkyně

9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného poukázala na znění žalovaným citovaného přechodného ustanovení novely zákona č. 196/2012 Sb., o pozemních komunikacích, přičemž k tomu zdůraznila, že uvedená povinnost se váže pouze na ta reklamní zařízení, která byla silničním správním úřadem povolena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Nejedná se tedy o všechna reklamní zařízení, nýbrž pouze o ta, která byla povolena silničním správním úřadem. V případě žalobkyně však v době zahájení provozu zařízení nebylo toto povolení nezbytné a nejedná se tak o reklamní zařízení povolené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dané ustanovení z tohoto důvodu nemůže být aplikováno na projednávanou věc. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 63 A 26/2023 Žalobkyně dále uvedla, že povolení silničního správního úřadu nikdy neměla a k jeho zajištění nikdy nebyla správním orgánem ani vyzvána.

10. Závěrem repliky pak žalobkyně dále namítla promlčení výzvy žalovaného k odstranění reklamního zařízení, a to v obecné promlčecí lhůtě, která v dané věci počala běžet uplynutím pěti pracovních dnů po 1. 9. 2017.

11. Podáním ze dne 19. 8. 2023 žalobkyně na základě nahlédnutí do soudního spisu konstatovala, že v důsledku jejího pochybení obsaženého v žalobě soud vyžádal nesprávnou spisovou dokumentaci (sp. zn. SÚ 3896/92-Šp, sp. zn. SU/7820/2008 Pe a sp. zn. SU/6016/2011 Di). Z tohoto důvodu vyzvala soud, nechť opatří správnou dokumentaci vztahující se k předmětným reklamním zařízením – sp. zn. SÚ 3895/92- Šp, sp. zn. Su/7817/2008 Pe a sp. zn. SU/6015/2011 Di, a tou provede důkaz.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. V nynější věci je jako nezákonný zásah označena výzva žalovaného ze dne 16. 5. 2023, k odstranění reklamních zařízení. Tato výzva byla judikaturou správních soudů (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2013, č. j. 3 A 52/2013 – 31 a ze dne 22. 7. 2014, č. j. 11 A 23/2014 – 24, či rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2015, č. j. 29 A 56/2015 – 120), opakovaně vymezena jako úkon podle části čtvrté správního řádu, proti kterému není přípustný řádný opravný prostředek, pročež je žalovatelná v režimu zásahové žaloby dle § 82 a násl. s. ř. s.

13. Z posledně uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 14. Současně dle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že v případě tzv. deklaratorních zásahů soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

15. Důvodnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, kterou žalobkyně požaduje určit nezákonnost zásahu, jenž již netrvá, je posuzována podle pěti kritérií, jak byly formulovány rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005 – 65, a posléze dotčeny novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Podle citovaného rozhodnutí je ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 63 A 26/2023 16. Rozhodující otázkou v nyní posuzovaném případě je, zda výzva žalované ze dne 16. 5. 2023, k odstranění nepovoleného reklamního zařízení provozovaného žalobkyní v ochranném pásmu silnice I. třídy na pozemku p.č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2, byla nezákonným zásahem či nikoli.

17. Krajský soud dospěl k závěru, že o nezákonný zásah nešlo.

18. Ve věci soud rozhodl v rámci ústního jednání, které se konalo dne 25. 9. 2023 za přítomnosti všech účastníků řízení, kteří v průběhu řízení setrvali na svých stanoviscích uplatněných v průběhu celého soudního řízení.

19. Krajský soud provedl důkaz spisovou dokumentací týkající se řízení o povolení stavby reklamní plochy, kterou si vyžádal od stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice – sp. zn. SÚ/9007/02/Pe, sp. zn. SU/12027/2005 Pe, sp. zn. SU/7820/2008 Pe a sp. zn. SU/6016/2011 Di (dokumentace vztahující se k oboustrannému reklamnímu zařízení) a dále dokumentací sp. zn. SÚ 3895/92-Šp, sp. zn. SÚ 3896/92-Šp, sp. zn. Su/7817/2008 Pe a sp. zn. SU/6015/2011 Di, sp. zn. SÚ/9008/02/Pe, sp. zn. SU/12028/2005 Pe (dokumentace vztahující se na nyní řešené reklamní zařízení umístěné na oplocení) Z této dokumentace bylo zjištěno, že žalobkyně nedatovanou žádostí požádala o povolení stavby reklamních zařízení (10,2 m × 2,4 m) na pozemku p. č. 1155/2 v k.ú. České Budějovice 2, k této žádosti přiložila souhlas odboru dopravy Úřadu města České Budějovice a souhlas Služby dopravní policie. Této žádosti bylo vyhověno rozhodnutím Úřadu města České Budějovice ze dne 15. 6. 1992, zn. SÚ 3896/92/Šp, jímž byla stavba reklamních zařízení umístěna. Na základě opakovaných návrhů žalobkyně na změnu - prodloužení platnosti povolení reklamních panelů, bylo povolení umístění reklamních zařízení opakovaně prodlužováno – rozhodnutí ze dne 4. 11. 2002, zn. SÚ/9008/02/Pe, ze dne 3. 1. 2006, zn. SU/12028/2005 Pe, ze dne 30. 6. 2008, zn. SU/7817/2008 Pe a rozhodnutí ze dne 28. 6. 2011, zn. SU/6015/2011 Di. Všechna uvedená rozhodnutí povolovala či prodlužovala povolení umístění reklamních zařízení na pozemku p. č. 1155/2 v k.ú. České Budějovice 2, a to na základě žádosti a návrhů žalobkyně, v souladu s jí předloženým zákresem umístění reklamních zařízení v katastrální mapě, jež je vyobrazen níže. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 63 A 26/2023 20. Žalobkyní opakovaně zmiňované rozhodnutí o umístění stavby ze dne 15. 6. 1992, sp. zn. SÚ 3895/92-Šp, se týkalo stavby reklamního zařízení, které bylo umisťováno na pozemek p. č. 543 v k.ú. České Budějovice 2 (ačkoli se z odůvodnění tohoto rozhodnutí podává, že navrhováno bylo umístění zařízení na pozemek p. č. 1529 v k.ú. České Budějovice 2 – pozn. krajského soudu). Nešlo tedy o rozhodnutí, jímž by byla umisťována v nynějším řízení odstraňovaná reklamní zařízení.

21. Podstatné pro věc je, že sporovaná výzva k odstranění nepovoleného reklamního zařízení ze dne 16. 5. 2023, míří na odstranění reklamních zařízení umístěných na pozemku p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2, která jsou dle žalovaného takto umístěna bez povolení silničního správního úřadu. Umístění reklamních zařízení na pozemku p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2 nebylo učiněno sporným ani ze strany žalobkyně, která tuto skutečnost uvádí hned v úvodu žaloby. Faktický stav pak krajský soud ověřil v průběhu ústního jednání náhledem do katastrální a ortofoto mapy daného území. Z tohoto náhledu krajský soud pořídil níže vyobrazený printscreen, kde je modře zachycena část pozemku p. č. 1155/2 v k.ú. České Budějovice 2, kam byla stavba reklamního zařízení rozhodnutím sp. zn. SÚ 3896/92- Šp umístěna (a následně prodlužována) a červeně je vyznačeno jeho faktické umístění, a to již od roku 1992. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 63 A 26/2023 22. K uvedenému je třeba doplnit, že z obsahu krajským soudem vyžádané spisové dokumentace (sp. zn. SÚ/9007/02/Pe, sp. zn. SU/12027/2005 Pe, sp. zn. SU/7820/2008 Pe a sp. zn. SU/6016/2011 Di), vyplývá, že rozhodnutí vydané pod sp. zn. SÚ 3896/92-Šp bylo podkladem taktéž pro stavbu oboustranného reklamního zařízení, které bylo dle uvedeného rozhodnutí původně umístěno na pozemku p. č. 1155/2 v k.ú. České Budějovice 2, avšak v průběhu daného řízení bylo územním rozhodnutím (sp. zn. SU/12027/2005 Pe) na základě § 41 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., povoleno prodloužení jeho umístění, avšak již na pozemek p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2. V tomto případě se však jedná o zcela odlišné reklamní zařízení představující oboustranný reklamní panel o rozměru 2,4 × 5,1 m umístěný v prostoru pozemku p.č. 1151/1 v k. ú. České Budějovice 2.

23. Z výše uvedeného vyplývá, že tehdejší stavební odbor Úřadu města České Budějovice vydal dne 15. 6. 1992 územní rozhodnutí sp. zn. SÚ 3896/92-Šp umisťující reklamní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 63 A 26/2023 zařízení rozměrech 10,2 × 2,4 m na pozemek p. č. 1155/2 v k.ú. České Budějovice 2. Žalobkyně na základě tohoto původního rozhodnutí realizovala 3 reklamní plochy zařízení – v nynějším řízení řešené 2 plochy reklamních zařízení (o rozměrech celkem 10,2 m × 2,4 m) nacházející se na oplocení umístěném na pozemku p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2 a oboustranný reklamní panel o rozměru 2,4 × 5,1 m umístěný v prostoru pozemku p.č. 1155/1 v k. ú. České Budějovice 2 (v průběhu správního řízení v případě tohoto zařízení došlo ke zhojení vady, kdy žalobkyně změnila žádost o umístění tohoto oboustranného reklamního panelu na pozemek p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2 – jakkoli dle krajského soudu lze pochybovat o naplnění podmínek § 41 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., kdy bylo upraveno označení pozemku pro umístěné zařízení).

24. Sporovanou výzvou odstraňovaná reklamní zařízení nacházející se na oplocení umístěném na pozemku p. č. 1155/1 v k.ú. České Budějovice 2 tak byla žalobkyní realizována, aniž by byla rozhodnutím správního orgánu povolena, resp. umístěna. Jedná se tak o reklamní zařízení realizovaná bez povolení (resp. územního rozhodnutí) stavebního úřadu, které pro stavbu tohoto druhu vyžadoval tehdy účinný stavební zákon [§ 71 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. ve znění účinném ke dni 15. 6. 1992]. Od roku 1992 se proto jednalo o tzv. černou stavbu, kterou žalobkyně byla povinna na základě žalobou sporované výzvy odstranit. Na zákonnost této výzvy pak nemá vliv skutečnost, že žalovaný tuto výzvu odůvodnil toliko absencí souhlasu silničního správního úřadu, podstatné je, že šlo o stavbu stavebním úřadem nepovolenou (neumístěnou), což zakládá její důvodnost.

25. Žalobkyní namítaným promlčením výzvy k odstranění reklamního zařízení se krajský soud nezabýval pro její opožděnost, tato námitka byla poprvé uplatněna až v replice žalobkyně ze dne 22. 8. 2023 k vyjádření žalovaného, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty (§ 84 odst. 1 s. ř. s.).

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. září 2023 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 63 A 26/2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.