63 A 27/2024

Rubrum

č. j. 63 A 27/2024–32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Mgr. M. Ř., nar. dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Flaškou sídlem U Černé věže 3, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I. R. H., nar. bytem II. CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 - Libeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. KUJCK 95623/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 2 63 A 27/2024

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalovaného

1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 15. 11. 2023, č. j. MUCK 95100/2023/ODSH/Is, kterým byl schválen stavební záměr osoby zúčastněné na řízení I. - „Komunikace X“ na pozemcích p. č. X, XA (všechny v rozhodnutí zmiňované pozemky jsou v k. ú. X – pozn. krajského soudu).

2. Žalobce žalobou podanou ke krajskému soudu dne 5. 9. 2024, shodně jako v odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu, uvádí, že dotčený záměr – komunikace umístěná na pozemku p. č. XA, odporuje cílům územního plánování vymezeným v § 18 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že záměrem dotčená parcela č. XA je ornou půdou. Naproti tomu parcela č. 831, jejímž vlastníkem je město Horní Planá, je vedena jako ostatní plocha s využitím komunikace. Parcela č. 819/22 je dle žalobce rovněž ornou půdou a při sloučení s parcelou č. 831 zajistí vynětí ze ZPF v mnohem menší míře, nehledě na stav, kdy parcela č. 819/22 bude součástí parcely č. XA. Jak parcela č. XA, tak parcela č. 819/22 jsou zařazeny jako evropsky významné lokality, chráněné krajinné oblasti a zemědělský půdní fond. Příslušné instituce by dle žalobce měly ochránit půdu před vynětím ze ZPF, pokud je to v rámci technického řešení možné, což v tomto případě je. Podle žalobce tak jde o nelogické dopravní řešení dané situace, neboť parcela č. 831 se nemusí vyjímat ze ZPF a navazuje na stávající komunikaci. Žalovaný v odvolacím řízení na podkladě žalobcových námitek nechal přezkoumat závazná stanoviska dotčených orgánů, s argumentací žalobce obsaženou v odvolání se však nijak nevypořádal a napadené rozhodnutí je proto dle žalobce nepřezkoumatelné. Na základě uvedeného je žalobou navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

3. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě.

4. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném krajskému soudu dne 19. 9. 2024, navrhuje podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že k odvolacím námitkám žalobce zpochybňujícím přípustnost záměru a vynětí pozemku p. č. XA ze zemědělského půdního fondu, nechal přezkoumat souhlas s tímto vynětím obsažený v závazném stanovisku Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 2. 5. 2023, č. j. MUCK 34317/2023/OŽPZ/DU, a závazné stanovisko Městského úřadu Český Krumlov, odboru úřadu územního plánování, ze dne 24. 8. 2022, č. j. MUCK 76723/2022/OUUP/UrM, nadřízenými správními orgány. Obě závazná stanoviska přitom byla nadřízenými správními orgány potvrzena. Tímto byly odvolací námitky žalobce řádně vypořádány.

5. Žalovaný ve svém vyjádření současně vyslovil souhlas s návrhem na přiznání dokladného účinku žalobě. Shoda s prvopisem: J. M. 3 63 A 27/2024 II. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). O věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

7. Žaloba není důvodná.

8. Předně krajský soud uvádí, že žalobní námitky obsahově odpovídají námitkám uplatněným žalobcem v odvolání, nejedná se proto o žalobu nepřípustnou ve smyslu § 307 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.

9. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť důvodnost této námitky by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

10. Tato žalobní námitka není důvodná.

11. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22). Takovými vadami však napadené rozhodnutí netrpí.

12. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí je dle žalobce dána v důsledku nevypořádání se s jeho odvolací argumentací.

13. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Z rozhodnutí správního orgánu tedy musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25). Shoda s prvopisem: J. M. 4 63 A 27/2024 14. Žalobce v odvolání zpochybnil správnost závazných stanovisek dotčených orgánů týkajících se možnosti vyjmout parcelu č. 819/4 ze zemědělského půdního fondu.

15. Podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, platí, že „[j]estliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Pokud nelze závazné stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny. K této lhůtě se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ohledání na místě nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.“ 16. Žalovaný v návaznosti na žalobcem uplatněné odvolací námitky předložil v souladu se shora citovaným ustanovením napadená závazná stanoviska nadřízeným orgánům, kterými byla tato stanoviska potvrzena – viz závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, oddělení ochrany přírody, ZPF, SEA a CITES ze dne 4. 4. 2024, č.j. KUJCK 44742/2024/OZZL, a závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování ze dne 27. 3. 2024, č.j. KUJCK 42195/2024. S obsahem těchto stanovisek nadřízených orgánů měl žalobce možnost se seznámit, a to na základě výzvy žalovaného k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, která byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 6. 5. 2024.

17. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na obsah závazných stanovisek nadřízených dotčených orgánů a zdůraznil, že jimi přezkoumávaná stanoviska dotčených orgánů byla potvrzena. Takové vypořádání odvolacích námitek vymezujících se pouze vůči obsahu závazných stanovisek dotčených orgánů shledal krajský soud jako dostačující. Uvedený postup akceptuje též Nejvyšší správní soud, zmínit lze např. závěry rozhodnutí ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016-65, podle nichž „[k] tomu je třeba dodat, že závazné stanovisko dle § 149 správního řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 As 97/2014-127, či též rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, čj. 2 As 75/2009-113) a ve správním soudnictví je proto lze přezkoumat postupem dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. jakožto subsumovaný správní akt. Je tudíž zřejmé, že odvolací správní orgán je povinen vyžádat potvrzení nebo změnu závazného stanoviska právě v důsledku uplatnění takových námitek, které směřují proti závěrům závazného stanoviska. Je-li tedy závazné stanovisko potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu, pak dle Nejvyššího správního soudu obvykle postačí ty odvolací námitky, pro něž bylo další závazné stanovisko vyžádáno, vypořádat v rámci rozhodnutí o odvolání odkazem na (v nynější věci potvrzující) závazné stanovisko, doplněné případně citací příslušné jeho části. Naopak není úkolem odvolacího správního orgánu potvrzující závazné stanovisko pro odvolatele blíže interpretovat a posuzovat jeho zákonnost, přezkoumatelnost, věcnou správnost či další obdobné otázky. Takový přezkum původního závazného stanoviska měl být proveden v rámci vydání potvrzujícího (čí měnícího) závazného stanoviska, přičemž pokud je v tomto ohledu navazující závazné stanovisko nedostačující, lze se jeho přezkumu domáhat až v Shoda s prvopisem: J. M. 5 63 A 27/2024 případném soudním řízení správním o žalobě proti finálnímu rozhodnutí odvolacího správního orgánu.“ (důraz doplněn)

18. K náležitostem odůvodnění revizního závazného stanoviska Nejvyššího správní soud v citovaném rozsudku uzavřel, že „rovněž s ohledem na výše podaný právní názor Nejvyššího správního soudu, dle kterého je právě nadřízený dotčený orgán státní správy primárně povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku, přičemž odvolacímu správnímu orgánu pak v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího (případně měnícího) závazného stanoviska, je tedy třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 (nyní jde o § 149 odst. 5, pozn. soudu) správního řádu obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále též hodnocení důvodnosti těchto námitek a konečně i předestření úvah, které nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení důvodnosti vedly. Neobsahuje-li revizní stanovisko takové náležitosti, lze konstatovat, že je nezákonné.“ 19. Z odůvodnění revizních závazných stanovisek vyplývá, že tato beze zbytku naplňují Nejvyšším správním soudem zmiňované náležitosti, když je z nich zřejmé, jakým způsobem hodnotily důvodnost odvolacích námitek žalobce a k jakým závěrům dospěly. Pro účely odůvodnění napadeného rozhodnutí pak postačovalo, že žalovaný toliko na závěry těchto stanovisek odkázal. S jejich konkrétním obsahem měl žalobce možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí před jeho vydáním seznámit. Napadené rozhodnutí tak z uvedených důvodů nelze považovat za nepřezkoumatelné.

20. Namítanou nepřiměřeností realizace záměru na pozemku p. č. XA, vymezenému jako orná půda, se krajský soud zabývat nemohl, neboť žalobce v žalobě nijak neuvádí, jakým způsobem jej umístění komunikace právě na tento pozemek zkracuje na jeho veřejných subjektivních právech. To navíc za situace, kdy žalobce není ani spoluvlastníkem tohoto pozemku.

21. Podstatou přezkumu správních rozhodnutí ve správním soudnictví je žalobní tvrzení o zkrácení veřejných subjektivních práv žalobce (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a to ať už přímo či v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Požadavek zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce je odrazem toho, že s. ř. s. je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Ne každá činnost (případně každé pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 As 47/2005 [1764 /2009 Sb. NSS]). Jestliže tedy žalobce pouze obecně poukazuje na to, že přijaté řešení pro umístění záměru je nelogické a rozporné s cíli územního plánování, když v případě využití pozemku p. č. 831 nebude nutno tento vyjímat ze zemědělského půdního fondu, na rozdíl od pozemku p. č. XA, kam byl záměr umístěn, aniž by tvrdil, jak jej toto zatížení pozemku p. č. XA zkracuje na jeho veřejných subjektivních právech, je nutno hodnotit takovou námitku jako námitku ve správním soudnictví neprojednatelnou. Shoda s prvopisem: J. M. 6 63 A 27/2024 III. Závěr a náklady řízení 22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O návrhu na přiznání dokladného účinku žalobě soud nerozhodoval, neboť přednostně vydal rozhodnutí ve věci samé.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první a odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

25. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích 8. října 2024 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.