63 A 3/2026

Rubrum

č. j. 63 A 3/2026- 56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: L. V. zastoupený JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. advokátem se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. KUJI 82381/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení: Bc.

V. L. 2 63 A 3/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 14. 8. 2025, č. j. MUHU/31562/2025/Ši, o nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání („zákon na ochranu zvířat“). Tímto rozhodnutím bylo žalobci odebráno celkem 48 zvířat, zejména ptáci, dále fretky, nutrie a mýval. Žalobce se v žalobě zaměřuje výhradně na podmínky chovu sov a tvrdí, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a byla vydána v rozporu s procesními i hmotněprávními podmínkami stanovenými zákonem na ochranu zvířat.

2. Žaloba předně namítá, že uložené opatření bylo nepřiměřené povaze a závažnosti zjištěných skutečností. Podle žalobce byla všechna odebraná zvířata v době zásahu v dobrém fyzickém i psychickém stavu, nevykazovala známky strádání, stresového chování ani onemocnění. Správní orgány podle něj pouze převzaly závěry Krajské veterinární správy („KVS“), aniž by samy hodnotily zdravotní stav zvířat nebo si opatřily odborné podklady. Znečištění voliér, které bylo jedním z důvodů zásahu, žalobce vysvětluje probíhajícím hnízděním sov, kdy se úklid omezuje, aby nedošlo k narušení tohoto hnízdění. Dále uvádí, že neexistuje právní předpis stanovující minimální rozměry voliér pro zájmový chov sov, což bylo potvrzeno i veterinární správou.

3. Žalobce rovněž poukazuje na to, že správní orgány zvolily stejné opatření jako v případech závažného týrání zvířat, ačkoli skutkové okolnosti jeho věci jsou podle něj diametrálně odlišné. V této souvislosti odkazuje na případ projednávaný Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48), v němž byla předběžná náhradní péče nařízena u čtyřiceti koček ve výrazně zbídačeném zdravotním stavu, trpících podvýživou, infekcemi a dalšími závažnými zdravotními problémy. Žalobce zdůrazňuje, že jeho zvířata byla v dobré kondici, a proto považuje použití totožného opatření za nepřiměřené a nerespektující zásadu proporcionality.

4. Další námitkou žalobce sporuje splnění procesních podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče. Podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat lze toto opatření uložit pouze tehdy, pokud již probíhá jiné správní řízení, v němž lze očekávat propadnutí, zabrání nebo umístění zvířete do náhradní péče. V jeho případě však žádné takové řízení před vydáním rozhodnutí neprobíhalo. Předběžná náhradní péče byla prvním úkonem správního orgánu, přičemž přestupková a trestní řízení byla zahájena až následně. Žalobce má za to, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem a překročily svou pravomoc.

5. Žalobce dále namítá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a nevypořádává jeho odvolací námitky. Podle něj se žalovaný nevěnoval otázce zdravotního stavu zvířat, důvodům znečištění voliér, absenci právní úpravy rozměrů voliér ani námitkám týkajícím se odbornosti postupu při odebrání zvířat. Odůvodnění rozhodnutí je podle něj obecné, formální a neumožňuje soudní přezkum.

6. Podle žalobce tak v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení předběžné náhradní péče, zásah byl nepřiměřený, procesně vadný a rozhodnutí správních Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 63 A 3/2026 orgánů jsou zatížena vadami, které způsobují jejich nezákonnost. Z těchto důvodů navrhuje jejich zrušení.

II. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné.

8. K námitce nepřiměřenosti uloženého opatření uvedl, že volba konkrétního zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat je vázána na návrh KVS. Ta v oznámení ze dne 1. 8. 2025 konstatovala dlouhodobě nevyhovující podmínky chovu a existenci důvodné obavy, že další setrvání zvířat u žalobce by mohlo prohlubovat jejich utrpení, ohrozit jejich zdraví a v krajním případě vést k úhynu. Správní orgán prvního stupně proto podle žalovaného oprávněně vyhodnotil, že lze očekávat rozhodnutí o umístění týraných zvířat do náhradní péče, a na základě § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat rozhodl o předběžné náhradní péči. Žalovaný zdůrazňuje, že postup správního orgánu byl motivován potřebou rychle a efektivně zabránit dalšímu týrání zvířat.

9. Stran namítané absence předchozího řízení, žalovaný uvedl, že podle § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat lze rozhodnutí o předběžné náhradní péči vydat i před zahájením řízení o přestupku, pokud je toto řízení zahájeno do 20 dnů. V případě žalobce bylo řízení o přestupku zahájeno v zákonné lhůtě, a postup prvostupňového orgánu byl tedy podle žalovaného plně v souladu se zákonem.

10. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaný uvedl, že podkladem pro rozhodnutí bylo oznámení KVS, která je podle § 22 odst. 1 zákona na ochranu zvířat dozorovým orgánem a je oprávněna posoudit, zda podmínky chovu naplňují znaky týrání. Vyjádření veterinární správy je podle žalovaného pro další řízení závazné a správní orgán prvního stupně proto nemusel provádět další dokazování, neboť rozhodoval pouze o předběžném opatření. Samotné posouzení, zda došlo k porušení zákona, je podle žalovaného předmětem navazujícího přestupkového řízení, v němž má žalobce plná procesní práva.

11. Důvodnou žalovaný neshledal ani námitku překročení pravomoci při odebrání zvířat. K tomu uvedl, že zvířata nebyla žalobci odebrána definitivně, ale pouze dočasně umístěna do předběžné náhradní péče. O jejich dalším osudu bude rozhodnuto v navazujícím řízení. Žalovaný odmítl, že by správní orgány postupovaly bez zákonné opory.

12. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na argumentaci uplatněné v žalobě. Zdůraznil přitom, že vyjádření KVS je ve smyslu § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat závazné toliko v řízení o přestupku. V nynějším řízení byl prvostupňový orgán povinen provést vlastní úvahu o splnění zákonných podmínek a přiměřenosti přijatého opatření, což neučinil. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 63 A 3/2026 III. Právní hodnocení krajského soudu 13. Krajský soud nejprve konstatuje, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Nejde totiž o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48, č. 4504/2023 Sb. NSS). Žaloba je proto přípustná, není však důvodná.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci samé krajský soud rozhodl v rámci ústního jednání konaného dne 15. 4. 2026. Žalobkyně v průběhu řízení setrvala na argumentaci předestřené ve shora zmíněné žalobě, žalovaný se z jednání omluvil a současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

15. Při jednání krajský soud provedl důkaz vyrozuměním Státní veterinární správy („SVS“) ze dne 8. 4. 2026 o prošetření způsobu vyřízení stížnosti J. S. (pozn. krajského soudu – žalobce s J. S. místo chovu zvířat na adrese K. č. p. X sdílí). Tento důkaz žalobce navrhl k doplnění řízení a dovozoval z něj šikanózní postup KVS vůči své osobě. Stížnost se týkala postupu KVS při vyřizování žádosti J. S. o povolení chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči a o registraci cirkusu. Z uvedeného vyrozumění plyne, že SVS shledala pochybení KVS, která postupovala nepřiměřeně tím, že provedla kontrolu chovu J. S., aniž by s ní její termín předem projednala.

16. Krajský soud k tomuto důkazu uvádí, že ačkoli nadřízený orgán označil uvedený postup KVS za nestandardní, resp. nepřiměřený, jde o skutečnost, která není pro nyní projednávanou věc podstatná. Tento závěr totiž nijak nevypovídá o správnosti odborného posouzení KVS v posuzované věci. Z postupu KVS v nynějším řízení zároveň nevyplývá, že by tento orgán vůči žalobci postupoval zaujatě nebo účelově se záměrem jej poškodit. Nadto taková námitka ani není předmětem této žaloby.

17. Žalobce až v průběhu jednání doplnil žalobu o námitku nesprávného úředního postupu, kdy uvedl, že protokol o stavu sov mu byl doručen až v říjnu poté, co mu byly sovy zabaveny a on tak neměl možnost se k tomuto protokolu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že tato námitka nebyla uplatněna v žalobě, jde o nový žalobní bod vznesený až po uplynutí lhůty pro podání žaloby (srov. § 71 odst. 2 věta poslední s. ř. s.).

18. Současně přitom nejde o námitku, kterou by byl soud povinen posoudit z úřední povinnosti. Namítaná vada totiž není vadou podřaditelnou pod § 76 s. ř. s. V projednávané věci bylo rozhodováno o předběžné náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat, tedy o specifickém institutu sloužícímu k rychlé a bezodkladné ochraně zvířat. Zákon zde výslovně stanoví, že prvním úkonem v řízení může být již samotné vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči a že toto rozhodnutí je ihned po vyhlášení vykonatelné. Z této zvláštní procesní úpravy plyne, že na uvedené řízení nelze bez dalšího přenášet standardní požadavky běžného správního řízení, včetně požadavku, aby byl účastník ještě před vydáním rozhodnutí seznamován s podklady pro rozhodnutí v obvyklém režimu podle správního řádu. Z tohoto důvodu nelze v postupu správního orgánu spatřovat takovou procesní vadu, k níž by krajský soud přihlížel z úřední povinnosti. Námitka je tedy Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 63 A 3/2026 opožděná a současně nejde o námitku ex offo přezkoumatelnou. Z tohoto důvodu k ní krajský soud nepřihlížel. Absence řádného procesního postupu před vydáním rozhodnutí 19. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou procesní vadou správního řízení, kterou žalobce spatřoval v tom, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči bylo vydáno, aniž by mu předcházelo řádně vedené správní řízení, v jeho rámci by bylo lze očekávat opatření předjímané v § 28c odst. 1 větě první zákona na ochranu zvířat. Tuto námitku krajský soud neshledal důvodnou.

20. Při posouzení této námitky vyšel krajský soud z již zmíněné povahy a účelu institutu předběžné náhradní péče o týraná zvířata. Rozhodnutí podle § 28c zákona na ochranu zvířat má dočasný charakter a jeho účelem je bezodkladná (akutní) ochrana zvířete před dalším týráním, popřípadě před jeho úhynem. Tomuto účelu odpovídá i zvláštní procesní úprava. Podle § 28c odst. 1 věty druhé uvedeného zákona může být prvním úkonem v řízení vydání rozhodnutí o předběžném opatření. Současně podle § 28c odst. 6 téhož zákona lze rozhodnutí o předběžné náhradní péči vydat ještě před zahájením řízení o přestupku, přičemž obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen zahájit řízení o přestupku do 20 dnů ode dne vydání tohoto rozhodnutí.

21. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči bylo v nyní projednávané věci ústně vyhlášeno dne 11. 8. 2025, zatímco řízení o přestupku bylo vůči žalobci zahájeno oznámením ze dne 28. 8. 2025. Zákonná lhůta 20 dnů tak byla zachována. Postup správních orgánů proto odpovídal procesnímu režimu, který § 28c zákona na ochranu zvířat výslovně předvídá. Skutečnost, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči bylo prvním úkonem ve věci, proto nepředstavuje procesní vadu, natož vadu způsobilou založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zdravotní stav zvířat a podmínky chovu)

22. Žalobce dále namítal, že správní orgány nezjistily skutkový stav věci a pouze mechanicky převzaly závěry učiněné KVS v oznámení ze dne 1. 8. 2025. V této souvislosti zdůrazňoval zejména to, že odebraná zvířata se podle jeho názoru nacházela v dobrém fyzickém i výživovém stavu, nejevila známky strádání, stresového chování ani podvýživy, a správní orgány se proto splněním podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče řádně nezabývaly. Ani tuto námitku krajský soud neshledal důvodnou.

23. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Míra potřebného zjištění skutkového stavu se přitom odvíjí také od povahy rozhodnutí, které má být vydáno. V nyní projednávané věci šlo o rozhodnutí o předběžné náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat, tedy o rozhodnutí dočasné povahy, jehož účelem je bezodkladně zabránit dalšímu týrání zvířat nebo ohrožení jejich zdraví. Tomu odpovídá i rozsah skutkových zjištění potřebných pro jeho vydání. Správní orgán proto nebyl povinen postavit najisto závěr o odpovědnosti žalobce za přestupek, nýbrž posoudit, zda tehdy dostupné podklady odůvodňují závěr, že je třeba zvířatům poskytnout okamžitou ochranu. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 63 A 3/2026 24. Z obsahu správního spisu je přitom zřejmé, že správní orgány nepostupovaly bez skutkového podkladu ani se nespokojily s pouhým ničím nepodloženým podezřením. Prvostupňový orgán vycházel z oznámení KVS ze dne 1. 8. 2025, které navazovalo na kontrolní úkony provedené dne 22. 7. 2025, a dále ze zjištění učiněných při dalším kontrolním úkonu dne 11. 8. 2025 (zachycených ve zprávě ze dne 14. 8. 2025). V těchto podkladech byly konkrétně popsány dlouhodobě nečištěné voliéry a klece, vrstvy trusu, peří, vývrhů a zbytků krmiva, nedostatečné vybavení chovných prostor, absence nádob s vodou odpovídajícím potřebám ptáků, nevyhovující velikost chovných prostor, nevhodné zoohygienické podmínky a z toho plynoucí rizika pro zdravotní stav a pohodu zvířat. U mývalů a nutrií byly obdobně popsány nevyhovující podmínky chovu – znečištěné kotce s výkaly a bahnem, u mývalů bez bazénu nezbytného ke koupání, u nutrií bez nádrže s vodou, kotce byly vybaveny nádobami na vodu a krmivo, které však bylo ve zkvašeném stavu či plná bahna a slámy. U fretek byly zjištěny znečištěné kotce a napáječky se znečištěnou vodou a řasami, přičemž některé klece byly vystaveny slunci bez zastřešení. Nešlo tedy o obecné či paušální tvrzení, nýbrž o poměrně konkrétní skutková zjištění vztahující se jak ke stavu chovných prostor, tak k dopadům těchto podmínek na chovaná zvířata.

25. Žalobní argumentace, podle níž byla zvířata v dobrém fyzickém a psychickém stavu, sama o sobě nemůže tento závěr zpochybnit. Podmínky pro nařízení předběžné náhradní péče totiž nejsou omezeny pouze na situace, kdy již u zvířat došlo k viditelnému zhroucení zdravotního stavu, podvýživě nebo zjevné somatické újmě. Zákon umožňuje zasáhnout i tehdy, jestliže dosavadní způsob chovu a podmínky, v nichž jsou zvířata držena, zakládají reálné riziko dalšího utrpení, ohrožení zdraví nebo i úhynu. Skutečnost, že některá zvířata se rozmnožovala, seděla na vejcích nebo nevykazovala na první pohled vyhublost, proto ještě nevylučuje současnou existenci dlouhodobě nevhodných chovných podmínek a nepřiměřeného působení stresových vlivů.

26. Není přitom pravdou ani to, že by se správní orgány splněním zákonných podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče vůbec nezabývaly. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně plyne, že tento orgán výslovně vycházel z toho, že zjištěné podmínky chovu naplňují znaky týrání ve smyslu § 4 zákona na ochranu zvířat a že vzhledem k povaze a trvání zjištěných nedostatků lze ve správním řízení očekávat uložení některého z opatření předvídaných v § 28c odst. 1 tohoto zákona. Žalovaný se s tímto závěrem ztotožnil a zdůraznil, že podkladem byly nejen závěry KVS z kontroly dne 22. 7. 2025, ale i následné ověření dne 11. 8. 2025, při němž bylo zjištěno, že ke zlepšení podmínek nedošlo (sovy pálené sice byly přemístěny do venkovních voliér, ani ty však neodpovídaly prostorovým nárokům a byly znečištěné). Nelze proto uzavřít, že by rozhodnutí byla vydána bez úvahy o naplnění zákonných předpokladů.

27. Žalobce v souvislosti s namítaným nedostatečně zjištěným skutkovým stavem zmiňuje také absenci zákonné úpravy parametrů voliér, z čehož dovozuje nezákonnost závěru o nevyhovujících rozměrech těchto chovných zázemí pro ptáky. K tomu krajský soud uvádí, že zákon na ochranu zvířat pracuje nejen s přesně vymezenými povinnostmi, ale i s obecnějšími právními pojmy, jako je chov zvířat v nevhodných podmínkách, vyvolávání nepřiměřených působení stresových vlivů nebo omezování (bez nutnosti) svobody pohybu nutné pro zvíře určitého druhu [srov. § 4 odst. 1 písm. c) bod 3, písm. k) a písm. l) zákona]. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 7 63 A 3/2026 Skutečnost, že zákon nestanoví pro každý druh zvířete a pro každý typ zařízení pevný číselný parametr, neznamená, že jakékoli prostorové podmínky jsou bez dalšího vyhovující.

28. Posouzení, zda konkrétní podmínky chovu odpovídají potřebám určitého druhu zvířete, je otázkou odbornou, nikoli ryze právní. Právě k jejímu posouzení zákon svěřuje dozorové a odborné kompetence KVS. Pokud ta v projednávané věci dospěla k závěru, že dotčená zvířata byla chována v prostorově nevyhovujících podmínkách, které neumožňovaly pohyb odpovídající jejich potřebám a vedly k psychickému strádání, nejde o závěr vybočující z mezí zákona, nýbrž o odbornou konkretizaci zákonných kritérií. KVS v oznámení ze dne 1. 8. 2025 uvedla konkrétní důvody, pro které shledala rozměry klecí, v nichž byli ptáci chováni, za nevyhovující (viz str. 2, 3 a 12). J. S., která zajišťovala chov sov spolu s žalobcem během kontroly uvedla, že ptáci jsou v těchto klecích umístěni, neboť voliéry – ačkoli byly pořízeny – dosud nebyly vystavěny, když nedisponuje prostory pro jejich výstavbu. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži chovaných zvířat.

29. Krajský soud současně nepřehlédl, že žalobce v odvolání navrhoval provedení dalších důkazů, zejména místního šetření a výslechu veterinární lékařky pečující o chov žalobce. Neprovedení těchto důkazů však v poměrech projednávané věci samo o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na dočasný a urgentní charakter rozhodování podle § 28c zákona na ochranu zvířat mohly správní orgány vyjít z již opatřených odborných podkladů, které považovaly za dostačující pro závěr o potřebě bezodkladného zásahu. Prostor pro podrobnější dokazování ohledně celkového zdravotního stavu jednotlivých zvířat a trvalosti vytýkaných nedostatků se otevírá především v navazujících řízeních – řízení o zabavení zvířat či přestupkovém a trestním řízení, která byla s žalobcem zahájena.

30. K námitce žalobce, že správní orgány pouze nekriticky převzaly závěry KVS, krajský soud uvádí, že taková výtka sama o sobě nezpochybňuje zákonnost rozhodnutí v projednávané věci. V oblasti ochrany zvířat proti týrání jsou právě odborná zjištění KVS stěžejním podkladem pro posouzení otázek, jejichž vyhodnocení vyžaduje odborné veterinární znalosti, jimiž správní orgán sám nedisponuje. NSS v rozsudku ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018-26, vyložil, že odborné vyjádření orgánu veterinární správy vydané podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání má v řízení o správním deliktu povahu závazného stanoviska. Byť v nyní posuzované věci nejde o tento typ řízení, z uvedeného rozhodnutí zřetelně plyne význam odborného veterinárního posouzení pro rozhodování podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Současně NSS v rozsudku ze dne 18. 6. 2024, č. j. 7 As 241/2023-30, výslovně připustil, že v řízení o zvláštním opatření podle § 28a téhož zákona může správní orgán z odborného vyjádření KVS vycházet jako z důkazního prostředku, který hodnotí podle zásady volného hodnocení důkazů, aniž by musel vyčkávat pravomocného skončení přestupkového nebo trestního řízení. Není tedy pochybením, opřel-li žalovaný (resp. prvostupňový orgán) své skutkové závěry o odborné vyjádření KVS, nýbrž naopak postupoval v souladu s povahou projednávané věci.

31. Zákonnost správních rozhodnutí pak nemůže zpochybnit ani žalobcův odkaz na rozsudek zdejšího soudu č. j. 63 A 4/2023-48, v souvislosti, s nímž namítal, že jeho věc s ním není skutkově srovnatelná, neboť v tam projednávaném případě šlo o zvířata ve výrazně horším stavu. Citovaný rozsudek nepředstavuje obecné měřítko, podle něhož by bylo možno Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 8 63 A 3/2026 předběžnou náhradní péči nařídit jen tehdy, jsou-li skutkové okolnosti stejně závažné jako v této jiné věci. Posouzení podmínek podle § 28c zákona na ochranu zvířat je vždy věcí konkrétních skutkových okolností. Samotná skutečnost, že v jiné věci byly zjištěny ještě závažnější projevy strádání zvířat, proto nevylučuje zákonnost stejného institutu v nyní projednávané věci.

32. V projednávané věci správní orgány vyšly z konkrétních zjištění o dlouhodobě nevhodných podmínkách chovu, nevyhovujícím stavu chovných prostor a riziku dalšího ohrožení zdraví a pohody zvířat. Odkaz na věc sp. zn. 63 A 4/2023 proto není případný, neboť nejde o skutkově totožnou věc a citované rozhodnutí na takové totožnosti ani nestojí.

33. Krajský soud proto uzavírá, že skutkový stav byl pro účely rozhodnutí o předběžné náhradní péči zjištěn v rozsahu postačujícím povaze této věci a že napadené rozhodnutí ani jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové netrpí vadou spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu – zdravotním stavu zvířat. Nepřiměřenost zvoleného opatření 34. Žalobce dále namítá, že správní orgán zvolil nepřiměřeně invazivní opatření, ačkoli zákon nabízí i jiné, mírnější varianty zásahu. Ani na tuto námitku krajský soud nevešel.

35. Je pravdou, že zákon na ochranu zvířat upravuje více typů zvláštních opatření různé intenzity (viz § 28a odst. 1 zákona na ochranu zvířat). Volba konkrétního opatření je věcí správního uvážení, podléhá požadavku přiměřenosti a musí odpovídat konkrétním okolnostem projednávané věci. To však neznamená, že by správní orgán byl povinen vždy zvolit opatření nejmírnější, jeho povinností je zvolit takové, které je způsobilé účinně zajistit ochranu zvířat před dalším týráním.

36. Soudní přezkum přijatého opatření se pak zaměřuje výhradně na posouzení, zda správní uvážení nevybočilo z mezí stanovených zákonem a obecnými zásadami správního řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2020, č. j. 9 Azs 358/2019-23 či ze dne 18. 6. 2020, č. j. 4 As 104/2020-38). K takovému pochybení krajský soud v této věci nedospěl.

37. V nyní projednávaném případě správní orgány vyšly z podkladů obsažených ve správním spise, zejména z odborných zjištění KVS a z navazujících úkonů provedených v místě chovu – první kontrola proběhla dne 22. 7. 2025, druhá kontrola dne 11. 8. 2025. Ze spisového materiálu plyne, že KVS popsala stav, který měl být dlouhodobý, opakovaně zjišťovaný a k datu druhé kontroly nenapravený, přičemž další setrvání zvířat v dosavadních podmínkách podle jejího odborného hodnocení mohlo vést k prohlubování jejich utrpení, ohrožení zdraví, a v krajním případě i k úhynu. Za této situace nelze správnímu orgánu vytýkat, že zvolil opatření směřující k bezprostřední ochraně zvířat.

38. Přiměřenost zvoleného opatření je třeba odvozovat právě z uvedených zjištění. Předběžná náhradní péče podle § 28c zákona na ochranu zvířat sice představuje zásah intenzivní, současně však jde o nástroj dočasné povahy určený pro situace, kdy je nutné bez prodlení zabránit pokračování závadného stavu. Jejím smyslem je překlenout období do vydání rozhodnutí ve věci samé tam, kde podle dosavadních zjištění nelze ponechat zvířata ve stávajících nevyhovujících podmínkách. Její vhodnost v projednávané věci spočívala v tom, že pouze okamžité odebrání zvířat mohlo bezprostředně ukončit jejich další utrpení Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 9 63 A 3/2026 způsobené jejich vystavení podmínkám, které byly odborně vyhodnoceny jako nevhodné a zdraví ohrožující.

39. Krajský soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobce, že postačovalo některé z mírnějších opatření – zdůrazňoval zejména pozastavení činnosti do doby odstranění závad. Ze spisu ovšem plyne, že správní orgány nevycházely z ojedinělého či nahodilého pochybení, nýbrž ze stavu, který byl označen za dlouhodobý a který přetrvával i při následném kontrolním úkonu dne 11. 8. 2025. Žalobce tak dostal možnost svá pochybení napravit a upravit podmínky chovu tak, aby odpovídaly reálným potřebám a zdravotnímu stavu zvířat. Podle zjištění KVS však ke zlepšení podmínek nedošlo. Za této situace nebylo nepřiměřené uzavřít, že opatření ponechávající zvířata nadále v místě chovu by nebylo dostatečné k okamžité ochraně jejich zdraví a pohody.

40. Na uvedeném závěru nemohou ničeho změnit ani jednotlivé dílčí argumenty žalobce, zejména že zvířata nebyla podle jeho názoru ve špatném fyzickém stavu, že u některých probíhalo hnízdění nebo že právní předpisy nestanoví konkrétní minimální rozměry voliér pro zájmový chov sov. Správní orgány totiž nezaložily své závěry pouze na jediném nevyhovujícím parametru chovu - např. na znečištění klecí, které žalobce během ústního jednání zdůvodňoval hnízděním sov, nýbrž na souhrnu zjištěných okolností, které ve svém celku svědčily o dlouhodobě nevhodných podmínkách (viz bod 22 tohoto rozsudku) a o potřebě neodkladného zásahu. Přiměřenost opatření je proto nutno hodnotit komplexně, nikoli izolovaně jak to činí žalobce.

41. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány při volbě opatření v podobě předběžné náhradní péče nevybočily z mezí správního uvážení. Zvolený postup byl způsobilý dosáhnout sledovaného účelu, byl odůvodněn konkrétními skutkovými zjištěními a s ohledem na jejich povahu a trvání jej nelze považovat za nepřiměřený. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 42. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a v podstatě pouze převzal závěry KVS. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil.

43. Podle § 68 odst. 3 správního řádu musí odůvodnění správního rozhodnutí obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, jimiž se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána tehdy, jestliže z rozhodnutí nelze zjistit, proč správní orgán rozhodl právě tak, jak rozhodl, z jakých skutkových a právních úvah vyšel a jak naložil s podstatnou argumentací účastníka (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2015, č. j. 9 Afs 174/2014-61 či ze dne 5. 2. 2015, č. j. 7 As 199/2014-72).

44. Současně však platí, že správní orgán není povinen reagovat samostatně a se stejnou mírou podrobnosti na každý jednotlivý dílčí argument účastníka. Požadavku přezkoumatelnosti odpovídá i takové odůvodnění, z něhož je v materiálním smyslu seznatelné, jaké námitky správní orgán považoval za podstatné, proč jim nepřisvědčil a o jaké úvahy svůj závěr opřel. Stručnost odůvodnění proto sama o sobě nepřezkoumatelnost nezakládá (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 199/2014-72). Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 10 63 A 3/2026 45. Z obsahu napadeného rozhodnutí je patrné, z jakých podkladů žalovaný vycházel. Žalovaný výslovně odkázal na oznámení KVS ze dne 1. 8. 2025, na následná zjištění z kontrolního úkonu dne 11. 8. 2025 i na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a obsah odvolání žalobce. Současně vyložil, proč považuje institut předběžné náhradní péče za nástroj umožňující rychlý a efektivní zásah, proč měl za splněné podmínky podle § 28c zákona na ochranu zvířat a proč nepovažoval za nutné doplňovat další dokazování již v této fázi řízení.

46. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je dále zřejmé i to, jak žalovaný naložil s jádrem odvolací argumentace žalobce. Ten v odvolání ze dne 21. 8. 2025 namítal, že zvířata byla v dobrém fyzickém a psychickém stavu a dále se vyjadřoval k diletantismu a neprofesionalitě pracovníků veterinární správy při provádění kontroly. Právě na tyto námitky žalovaný reagoval závěrem, že pro rozhodnutí byly rozhodné odborné podklady KVS, z nichž podle něj jednoznačně vyplývalo, že zákonné podmínky pro postup podle § 28c zákona na ochranu zvířat byly splněny. Jinými slovy, žalovaný s odvolací argumentací nepolemizoval po jednotlivostech, avšak zcela zřetelně vyjádřil, proč ji nepovažuje za způsobilou zvrátit věcnou správnost prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný tedy odkázal na opakovaná odborná stanoviska KVS, která odvolací argumentaci žalobce vyvrací.

47. Krajský soud nepopírá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je spíše stručné a že žalovaný mohl jednotlivé odvolací námitky vypořádat podrobněji a přehledněji. Tato okolnost však sama o sobě nepostačuje k závěru o nepřezkoumatelnosti. Rozhodující je, zda i přes tuto stručnost lze přezkoumat, na základě jakých skutkových podkladů a právních úvah zahrnujících též reakci na odvolací námitky žalovaný rozhodl. V nyní posuzované věci tomu tak je.

48. Nepřezkoumatelnost nelze dovozovat ani z toho, že žalovaný převzal odborné závěry KVS. Jestliže žalovaný vysvětlil, že tato zjištění odborného orgánu považuje za dostatečný podklad pro závěr o potřebě předběžné ochrany zvířat, nejde bez dalšího o absenci odůvodnění, nýbrž o věcný závěr, s nímž žalobce nesouhlasí. Takový nesouhlas však sám o sobě nepřezkoumatelnost nezakládá.

49. Krajský soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí obsahuje dostatek důvodů, z nichž je patrné, proč žalovaný odvolání žalobce neshledal důvodným a proč potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Námitka nepřezkoumatelnosti proto důvodná není.

IV. Závěr a náklady řízení

50. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že žádná ze žalobních námitek není důvodná. Napadené rozhodnutí proto soud neshledal nezákonným a žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 11 63 A 3/2026

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. dubna 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.