63 A 31/2022

Rubrum

č. j. 63 A 31/2022- 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatelek: a) E. J., narozená dne b) Ing. J. E., narozená dne obě bytem obě zastoupeny advokátem Mgr. Vojtěchem Kadlecem se sídlem Újezdec 6. 389 01 Číčenice proti odpůrkyni: Obec Zlatá Koruna se sídlem Zlatá Koruna 55, 382 02 Zlatá Koruna zastoupena advokátem Mgr. Janem Aulickým se sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov o návrzích na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu obce Zlatá Koruna, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Zlatá Koruna ze dne 15. 12. 2021, č. 16/2021-1, kterým se vymezuje nepřípustné využití (územním plánem specifikovaných) ploch ZS (zeleň soukromá a vyhrazená), ZO (ochranná a izolační zeleň), W (vodní a vodohospodářské plochy), OP (orná půda), NZ (louky a pastviny), OP (orná půda), L (plochy lesní): „Zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chat, chalup apod.“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 63 A 31/2022 takto:

Výrok

I. Návrh navrhovatelky a) se ve vztahu k ploše SR plochy smíšené obytné – rekreační zamítá.

II. Navrhovatelka a) je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 100 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Ve zbytku se návrh navrhovatelky a) odmítá.

IV. Návrh navrhovatelky b) se ve vztahu k ploše NZ plochy zemědělské - louky zamítá.

V. Navrhovatelka b) je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 100 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

VI. Ve zbytku se návrh navrhovatelky b) odmítá.

VII. Ve vztahu k výrokům III. a VI. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Návrhy doručenými Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 30. 12. 2022 se navrhovatelky domáhají zrušení Územního plánu obce Zlatá Koruna, schváleného usnesením zastupitelstva obce ze dne 15. 12. 2021, č. 16/2021-1 (dále jen „Územní plán“). Uvedené návrhy byly usnesením krajského soudu ze dne 4. 1. 2022, č.j. 63 A 31/2022 - 7 spojeny ke společnému řízení.

2. Textovou částí tohoto územního plánu byl zakotven výčet přípustných a nepřípustných způsobů využití jednotlivých území. V rámci ploch zeleň soukromá a vyhrazená, plochy smíšené obytné – rekreační, tedy ploch, na nichž se nacházejí pozemky ve vlastnictví navrhovatelky a) – parc. č. XA a XB v k.ú. X, a dále ploch zemědělských – louky, pastviny, na nichž se nacházejí pozemky ve vlastnictví navrhovatelky b) – parc. č. st. XC, st. XD a st. XE a dále pozemky parc. č. XF, XG, XH, XCH a XI v k. ú. X, bylo, jako nepřípustný způsob využití, uvedeno „odstavení mobilních obytných zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanu, obytných přívěsů)“. Shodná regulace pak byla vymezena též pro plochy veřejných prostranství – Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 63 A 31/2022 ochranná a izolační zeleň, ploch vodních a vodohospodářských, ploch zemědělských – orná půda, louky a pastviny, ploch lesních a ploch smíšených nezastavěného území.

3. Dle názoru navrhovatelek je uvedená regulace v rozporu s právními předpisy a jedná se o protizákonné omezení vlastnického práva vlastníků pozemků nacházejících se v dotčených plochách. Navrhovatelky byly napadeným Územním plánem zkráceny na svých právech, a to v důsledku bezdůvodného zařazení části předmětných pozemků do ploch zeleně a ploch zemědělských, dále v důsledku nedostatečného odůvodnění jejich námitek směřujících proti tomuto zařazení a dále v důsledku Územním plánem zavedené nezákonné regulace umístění movitých věcí na pozemcích zařazených do shora vymezených ploch.

4. V další části návrh brojí pouze proti Územním plánem vymezené nepřípustnosti odstavení obytných mobilních zařízení. Územní plán stanovuje, že na konkrétních plochách je nepřípustné zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisejících s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních obytných zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), skladů, chat, chalup apod. Nepřípustné využití je Územním plánem vymezeno jako využití, které nelze povolit za žádných podmínek. Nepřípustné je zpravidla umisťovat činnosti, stavby a zařízení, které nesouvisejí a nejsou slučitelné s přípustným využitím.

5. Navrhovatelky namítají, že pokud je mobilní zařízení pojízdné, nepřipojené k sítím technické infrastruktury a odstavené na pozemku pouze dočasně, nemůže se jednat o stavbu ve smyslu stavebního zákona, ale jde o věc movitou, jejíž odstavení na pozemku jeho vlastníka nemůže být v žádném případě regulováno Územním plánem. Mobilní zařízení nelze automaticky považovat za stavbu bez zkoumání dalších znaků, což ve svém důsledku znamená, že jeho odstavení nelze ani bez dalšího zakázat Územním plánem. Uvedený výklad dle navrhovatelek zastává též Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 280/2008 – 78 a dále Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 9. 2017, č.j. 9 As 342/2016 – 21 či Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 16. 3. 2016, č. j. 31 A 15/2014 – 46.

6. Územním plánem stanovený zákaz odstavení plně funkčních pojízdných mobilních domů, maringotek, karavanů a obytných přívěsů na jakkoli dlouhou dobu, tedy i na dobu velice krátkou, ve vymezených plochách, je v rozporu se zákonem, protože mobilní zařízení budou plnit funkci stavby jen při naplnění dalších znaků, které jsou však Územním plánem zcela opomenuty. Odpůrkyně touto úpravou překračuje svou pravomoc a svévolně v rozporu s právními předpisy omezuje oprávnění navrhovatelek využívat předmětné pozemky způsobem, který zákon nezakazuje, a zasahuje tak do jejich ústavně zaručeného vlastnického práva Uvedená regulace tak dle navrhovatelek nemůže uspět v přezkumu proporcionality.

7. Na základě shora uvedeného je navrhováno zrušit část napadeného Územního plánu, který ve svém textu vymezuje nepřípustné využití všech shora specifikovaných ploch, a to „Zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chat, chalup apod.“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 63 A 31/2022 II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně 8. Odpůrkyně ve svém vyjádření ze dne 17. 1. 2023, doplněném dne 15. 2. 2023, k návrhu uvedla, že napadený Územní plán byl vydán v souladu se zákonem a v souladu s principem proporcionality. Námitky vznesené navrhovatelkami v průběhu projednání návrhu Územního plánu byly řádně vypořádány a rozhodnutí o nich bylo řádně zdůvodněno. Konkrétní námitky, jež jsou předmětem návrhu na zrušení části Územního plánu, nebyly navrhovatelkami v této podobě uplatněny v průběhu pořizování územního plánu, a proto je odpůrkyní namítáno, že je nelze v režimu tohoto návrhu přezkoumávat.

9. K obsahu samotného návrhu odpůrkyně uvedla, že navrhovatelky reálně rozporují pouze sousloví „zejména odstavení mobilních zařízení (např. mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů)“. Navrhovatelky však nijak nebrojí proti jiné části Územního plánu vymezující dotčenou regulaci.

10. Odpůrkyně nepochybně byla oprávněna regulovat způsob využití území tím, že na určitých územích vymezila jejich nepřípustné využití v podobě zřizování či provozování staveb a zařízení, které nesouvisí s hlavním, přípustným či podmíněně přípustným využitím, zejm. odstavení mobilních zařízení (např. mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chalup apod. K pojmu stavba, definovaném v § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), připomenula, že za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Za výrobek plnící funkci stavby je pak v souladu se soudní praxí možné považovat např. zahradní domky, mobilní domy, ale též vozidla, karavany, maringotky apod. Relevantní je posouzení účelu, ke kterému mají tyto výrobky sloužit. Odpůrkyně v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 280/2008 – 78, či na rozhodnutí Krajského soudu v Brně vydaná ve věci sp. zn. 31 A 4/2014 a 31 A 15/2014.

11. Stěžejním kritériem pro posouzení věci jako věci, která plní funkci stavby, je především účel a způsob využití této konkrétní věci a rovněž určitá časovost, coby sekundární kritérium. Odpůrkyně se tudíž neztotožnila se závěry navrhovatelek, podle kterých je stěžejním kritériem okolnost, že výrobek je umístěn na určitém místě trvale nebo dlouhodobě. Podstatný je způsob užívání tohoto výrobku. Pokud územní plán používá pojem „odstavení mobilních zařízení“, pak uvedené slovní spojení je třeba vykládat v kontextu celého ustanovení územního plánu, tedy jako demonstrativní výčet možného charakteru nepřípustného využití v předmětném území. Posuzování, zda případná věc je či není stavbou či věcí plnící funkci stavby, pak nastane až v okamžiku, kdy bude konkrétní situace řešena v případě sporného využívání území. V rámci tohoto posouzení pak budou hodnoceny všechny charakteristické rysy, na základě kterých lze jakoukoliv věc považovat za výrobek plnící funkci stavby ve smyslu soudní judikatury. Námitky navrhovatelek směřují již ke konkrétnímu a jimi tvrzenému výkladu Územního plánu, to však nezakládá jeho nezákonnost, neboť k posouzení přípustnosti využití území dojde vždy až v konkrétním řešeném případě.

12. Odpůrkyně se neztotožnila s námitkou omezení využívání majetku navrhovatelek způsobem, který zákon nezakazuje. S ohledem na závěry soudní judikatury, která mobilní zařízení považuje za výrobky plnící funkci stavby vzhledem k jejich Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 63 A 31/2022 možnému způsobu využití, je stěžejním posouzením nepochybně právě konkrétní způsob využívání těchto zařízení. Pokud tedy nějaká věc plnící funkci stavby, je odstavena, je nepochybné, že se jedná o způsob využití území, který lze územně plánovacích dokumentací regulovat. Je tomu tak proto, že charakteristickým rysem pojmu „odstavení“ je určitá časovost, která dle soudní praxe není dlouhá. Hlavním kritériem je však způsob využití, pokud by se tedy jednalo o využívání takového zařízení pro ubytování osob, nepochybně půjde o stavby ve smyslu stavebního zákona.

13. Na základě shora uvedeného je proto odpůrkyní navrhováno, aby byl návrh navrhovatelek jako nedůvodný zamítnut.

III. Replika navrhovatelek

14. Navrhovatelky v replice ze dne 28. 2. 2023 uvedly, že argumentace odpůrkyně bagatelizuje dopady řešené věty Územního plánu a snaží se přehlížet přesun kompetencí a problémy správních řízení, které toto ustanovení způsobuje.

15. Dále uvedly, že souhlasí s tím, že v některých případech mohou být mobilní zařízení považována za stavbu. Uvedené přezkoumání je však v jednotlivých případech natolik různé, že je vždy předmětem správního uvážení, zda se v konkrétním případě o zařízení plnící funkci stavby jedná či nikoli. V takovém případě má ovšem stavebník možnost výsledek správního uvážení ovlivnit, a to na základě možnosti využít opravné prostředky včetně správní žaloby. Řešené ustanovení Územního plánu však takové správní uvážení vylučuje a přesouvá pravomoci stavebního úřadu do pravomoci dotčeného orgánu územního plánování. Ten je však v rámci stavebního řízení oprávněn vydat pouze závazné stanovisko, proti kterému jsou však opravné prostředky omezené, což dopadá do právní ochrany osob.

16. Orgán územního plánování ovšem není oprávněn hodnotit, zda se o stavbu jedná či nikoli, jak nesprávně uvádí odpůrkyně. Při stávajícím znění Územního plánu však nelze dojít k závěru, že by mobilní zařízení, byť odstaveno jeden den, bylo umístěno v souladu s Územním plánem. Vzniká tak řada problémů v rámci správního řízení, které v praxi nemají řešení. Jako příklad navrhovatelky uvádí případ, kdy odstavený karavan nebude stavbou ve světle uvedené judikatury. Takový karavan bude vždy umístěn v rozporu s Územním plánem, tedy orgán územního rozvoje bude muset vždy vydat zamítavé závazné stanovisko. Takovým postupem pak orgán územního plánování omezuje umístění věci, která není stavbou. Pravomoci orgánů územního plánování stanovené stavebním zákonem se tímto rozšiřují na rozhodování o tom, zda vlastníci mohou na určitých plochách odstavit vozidlo či nikoli. Takové rozšíření pravomocí je dle navrhovatele k nepřijatelné.

IV. Průběh pořizování územního plánu

17. Usnesením Zastupitelstva obce Zlatá Koruna ze dne 28. 4. 2015 č.j. OZK-0238/2015 bylo schváleno zahájení přípravných prací k pořízení nového Územního plánu obce, jeho pořízením byl pověřen Městský úřad Český Krumlov, Odbor územního plánování a památkové péče.

18. Projektant Územního plánu následně dne 27. 10. 2014 předložil návrh zadání Územního plánu, k němuž byly dotčenými orgány podány stanoviska a četné Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 63 A 31/2022 připomínky, vážící se zejména k požadavkům na ochranu krajinného rázu s ohledem na národní kulturní památku Klášter Zlatá Koruna a Vesnickou památkovou zónu Zlatá Koruna, a dále k požadavkům na ochranu životního prostředí z důvodu přítomnosti evropsky významné lokality CHKO Blanský les.

19. Z obsahu textové části návrhu Územního plánu se podává, že ve vztahu k plochám ZS (zeleň soukromá a vyhrazená), ZO (ochranná a izolační zeleň), W (vodní a vodohospodářské plochy), OP (orná půda), NZ (louky a pastviny), OP (orná půda), L (plochy lesní) byl přijat regulativ nepřípustného využití „Zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chat, chalup apod.“ 20. Dne 25. 4. 2017 proběhlo společné jednání o návrhu Územního plánu. Z protokolu o tomto jednání se podává, že zástupkyně Správy CHKO Blanský les k blíže neuvedenému dotazu sdělila, že „karavany nechceme nikde v CHKO, u plochy ZS1 stávající objekty ano, nové ne“.

21. Z navazujícího stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 2. 5. 2017 vyplývá, že tato podmínila svůj souhlas nepřípustností zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisejících s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavením mobilních obytných zařízení (např. mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chat, chalup apod. v plochách ZS. Shodné stanovisko ve vztahu k celé Vesnické památkové zóně vyjádřil dne 23. 5. 2017 Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor kultury a památkové péče.

22. Dne 29. 11. 2017 požádala navrhovatelka b) o změnu textové části regulativu pro plochu NZ (plochy zemědělské – louky, pastviny), a to konkrétně o odstranění nepřípustného využití této plochy – odstavení karavanů, obytných přívěsů. Uvedla, že karavany i obytné přívěsy jsou snadno odstranitelné, lze je v případě potřeby libovolně přemístit, na základě tohoto regulativu však vlastník pozemku nebude mít možnost je odstavit ani na dobu nezbytně nutnou.

23. Na základě četných negativních stanovisek dotčených orgánů proběhla dne 6. 12. 2018, 14. 12. 2018 a 26. 2. 2019 dohodovací řízení s příslušnými dotčenými orgány. Poté došlo k podstatné úpravě Územního plánu, kterou bylo reagováno rovněž na námitky a připomínky ze strany veřejnosti. Podstatná úprava se netýkala napadeného regulativu, ten i nadále zůstal v textové části Územního plánu zachován.

24. Dne 20. 2. 2020 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu Územního plánu, který byl pozměněn v návaznosti na podaná stanoviska dotčených orgánů a v návaznosti na připomínky a námitky veřejnosti.

25. Dne 15. 12. 2021 zastupitelstvo obce schválilo Územní plán, který byl dne 16. 12. 2021 vyvěšen na úřední desce obce a dne 31. 12. 2021 nabyl účinnosti. Z obsahu textové části finální verze Územního plánu vyplývá, že byl přijat včetně návrhem napadeného regulativu.

26. V návaznosti na vyjádření odpůrkyně v průběhu soudního řízení krajský soud zjistil, že ve věci proběhlo přezkumné řízení, a to na základě podnětu navrhovatelky a), jež se týkal pozemku p.č. XA v k.ú. X (Územním plánem zahrnutým do plochy ZS – zeleň soukromá a vyhrazená) v jejím vlastnictví. Navrhovatelka a) v rámci podnětu uplatnila Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 63 A 31/2022 dvě námitky, první z nich se týkala jejího požadavku na zahrnutí celého pozemku v jejím vlastnictví p. č. XA v k.ú. X do plochy SR (část tohoto pozemku zůstala vedena v ploše ZS, ačkoli této námitce navrhovatelky bylo odpůrkyní vyhověno), druhá se týkala nynějším návrhem napadeného regulativu. Krajský úřad Jihočeského kraje, který v přezkumném řízení rozhodoval, prvně uvedené námitce vyhověl a Územní plán v této části zrušil. V případě druhé konstatoval, že z formulace řešeného nepřípustného využití dotčených ploch je zřejmé, že jsou regulována taková mobilní zařízení, která vykazují znaky stavby, neboť ve vztahu k odstavení mobilních zařízení Územní plán uvádí zřizování a provozování staveb. Územní plán tak dle krajského úřadu nereguluje odstavení mobilních zařízení, jež nenaplňují znaky stavby ve smyslu stavebního zákona.

V. Právní hodnocení krajského soudu Podmínky řízení

27. Soud v první řadě zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“, (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008 – 34). Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní legitimace navrhovatelů a formulace závěrečného návrhu.

28. Územní plán jakož i jeho změny se v souladu s § 43 odst. 4 větou poslední stavebního zákona vydávají formou opatření obecné povahy podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ze správního spisu soud zjistil, že napadený Územní plán byl schválen zastupitelstvem odpůrkyně dne 14. 6. 2021. Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrkyně dne 16. 12. 2021 a sejmuta dne 31. 12. 2021. Veřejná vyhláška byla vyvěšena po předepsanou patnáctidenní lhůtu a Územní plán nabyl účinnosti dne 31. 12. 2021. O existenci napadeného opatření obecné povahy není sporu, napadený akt je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je splněna.

29. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní procesní legitimace navrhovatelek se proto zakládá tvrzením o dotčení na jejich právech. Z katastru nemovitostí plyne, že navrhovatelka a) vlastní pozemky nacházející se v oblasti řešené Územním plánem - p. č. XA a XB v k.ú. X, které byly Územním plánem z části zařazeny do plochy ZS – zeleň soukromá a vyhrazená. Z návrhu výroku rozhodnutí soudu však vyplývá, že je navrhováno zrušit napadený regulativ i ve vztahu k plochám ZO, W, OP, NZ, L a NS. Navrhovatelka b) rovněž vlastní pozemky nacházející se v oblasti řešené Územním plánem - p. č. st. XC, XE a dále p. č. XF, XG, XH, XCH a XI v k.ú. X, které jsou z části Územním plánem zařazeny do plochy NZ – louky a pastviny. Z návrhu výroku rozhodnutí soudu však vyplývá, že je navrhováno zrušit napadený regulativ i ve vztahu k plochám ZO, W, OP, ZS, L a NS.

30. K naplnění podmínek aktivní procesní legitimace navrhovatelek lze v obecné rovině odkázat na závěry rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 63 A 31/2022 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb. NSS: „V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace. (…) Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. […] Přípustnost návrhu je totiž ve smyslu § 101a s. ř. s. dána tím, že navrhovatel tvrdí zkrácení svých vlastních práv; navrhovatel tedy nemá oprávnění podat actio popularis.“ 31. Z uvedeného lze analogicky dovodit, že aktivní procesní legitimace navrhovatelek ve vztahu k území regulovanému Územním plánem, na němž se nenachází nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelek, je vázána na tvrzení o přímém dotčení jejich práv v důsledku aktivity, která by se na tomto území (těchto plochách) měla na základě Územního plánu odehrávat. Navrhovatelky však ve vztahu k těmto plochám neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, jež by zakládala takové možné dotčení jejich veřejných subjektivních práv, které by zakládalo jejich aktivní procesní legitimaci stran těchto ploch. Z tohoto důvodu krajský soud výroky II. a IV. návrhy týkající se ploch, na nichž se nenachází nemovitosti navrhovatelek, odmítl.

32. Na druhé straně má krajský soud současně za to, že navrhovatelky v návrzích předestřely tvrzení o možném dotčení své právní sféry stran ploch SR [navrhovatelka a)] a NZ [navrhovatelka b)], na nichž se nacházejí nemovitosti v jejich vlastnictví. Dotčení na vlastnickém právu spatřují ve vymezení regulativu týkajícího se nepřípustnosti zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), s čímž nesouhlasí. Otázku aktivní procesní legitimace jako podmínku přípustnosti návrhu nicméně nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace, tedy s otázkou jeho důvodnosti (dotčením veřejných subjektivních práv). Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem požadovaná (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení. Není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, č. 1910/2009 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017 – 264, č. 3903/2019 Sb. NSS). K posouzení této otázky soud přistoupí níže.

33. Jak bylo uvedeno výše, třetí podmínkou projednatelnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy je formulace závěrečného návrhu v souladu s požadavky vyplývajícími z § 101a s. ř. s., resp. meritorně projednatelný závěrečný návrh (petit). Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatelky jednoznačně vymezily, čeho se domáhají, tj. požadují zrušení konkrétní části Územního plánu, má krajský soud za splněnou i tuto podmínku řízení o podaném návrhu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 63 A 31/2022 34. Soud dále konstatuje, že návrh byl podán včas ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy v souladu s § 101b odst. 1 s. ř. s. a obsahuje veškeré požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Důvodnost návrhu 35. Krajský soud v prvé řadě připomíná, že úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení (změny) územního plánu nebo jeho části je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet či hledat vhodná územní řešení. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by soud měl přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, respektive v intenzitě zpochybňující zákonnost pořízení a vydání územního plánu.

36. Návrh zmiňuje zkrácení práv navrhovatelek v důsledku bezdůvodného zařazení částí jejich pozemků do ploch ZS a NZ a nedostatečné odůvodnění této námitky uplatněné v průběhu pořizování Územního plánu. Toto tvrzení však návrh již žádným způsobem nerozvíjí, proto se jím krajský soud nezabýval. Lze doplnit, že v rámci přezkumného řízení byla část Územního plánu týkající se zařazení části pozemku p. č. XA v k.ú. X navrhovatelky a) do plochy ZS zrušena.

37. Návrhem je namítáno zneužití pravomoci ze strany orgánu územního plánování a nezákonné omezení vlastnických práv navrhovatelek, které v důsledku přijaté regulace nemohou využívat své pozemky způsobem, který zákon nezakazuje. Odpůrkyně dle jejich názoru nebyla oprávněna zakázat odstavení mobilních domů, maringotek, karavanů a obytných přívěsů, neboť u nich nelze automaticky dovozovat, že v každém případě plní funkci stavby.

38. Úkolem územního plánování je dle § 19 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb a veřejných prostranství.

39. Orgán územního plánování je tak v rámci své územně plánovací činnosti oprávněn stanovovat požadavky na umístění či uspořádání a řešení staveb. Spornou je v projednávané věci otázka, zda napadený regulativ pod tuto pravomoc orgánu územního plánování spadá či nikoli a zda tedy odpůrkyně v tomto směru překročila své pravomoci či nikoli.

40. Judikatura správních soudů existenci stavby dovodila v situacích, kdy se materiálně o stavbu skutečně jedná (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2014, č.j. 5 As 161/2012-36, č. 3117/2014 Sb. NSS). Uvedený závěr nasvědčuje též výstupům z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č.j. 10 Ca 280/2008-78, č. 2394/2011 Sb. NSS, který uvedl, že „Výrobky plnící funkci stavby, na rozdíl od stavby ve smyslu § 2 odst. 3 tohoto zákona, nejsou výsledkem stavební činnosti, tj. přesněji řečeno nevznikly s použitím stavební nebo montážní technologie, ale jiné průmyslové, např. strojírenské technologie. Výrobek plnící funkci stavby je zařízením vyrobeným továrním způsobem. […] Pojmu „výrobek plnící funkci stavby“ je tak nutno rozumět tak, že se jedná o výrobek, který plní takovou funkci, jakou obvykle plní stavby (tj. stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona).“ Městský soud dále jako stěžejní znak výrobku plnícího funkci stavby označil to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 10 63 A 31/2022 konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. V návaznosti na tento prvek pak bude nutno individuálně zkoumat, zda výrobek trvale plní určitou funkci vyhrazenou zpravidla pouze stavbám (např. bude sloužit k bydlení).

41. Tomuto názoru je nakloněna i doktrína, když na citovaný rozsudek odkazuje právě v souvislosti s výkladem pojmu stavby (srov. MACHÁČKOVÁ, J. a kol., Stavební zákon. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, S. 3-26).

42. Jinými slovy, o výrobku plnícím funkci stavby, a tedy o výrobku podléhajícímu ohlášení stavebnímu úřadu, bude možno hovořit v případě, kdy bude na určitém místě umístěn dlouhodobě a současně bude na základě konkrétních okolností zřejmé, že dlouhodobě plní funkci stavby.

43. Řešeným regulativem bylo zakotveno nepřípustné využití ploch v podobě „Zřizování a provozování staveb a zařízení nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím, zejména odstavení mobilních zařízení (například mobilních domů, maringotek, karavanů, obytných přívěsů), dále skladů, chat, chalup apod.“ 44. Z gramatického výkladu uvedeného regulativu je dle krajského soudu zjevné, že jeho cílem je regulovat zřizování a provozování mobilních zařízení, která naplňují znaky stavby blíže specifikované shora citovanou judikaturou. Vyplývá to jak z úvodu dané formulace, která se týká staveb, tak ze specifikace řešených mobilních zařízení jako odstavených. Pojem „odstavení“ totiž svědčí prvnímu shora popsanému znaku výrobku, jež plní funkci stavby, a to dlouhodobosti takového umístění mobilních zařízení.

45. Přestože se tedy napadený regulativ nijak nezabývá dalšími znaky výrobku plnícího funkci stavby, je z úvodu jeho formulace zjevné, že se vztahuje právě na ta odstavená mobilní zařízení, která funkci stavby plní. Jak navíc plyne s výše citované judikatury, ostatní funkce stavby taxativně ani vymezit nelze, neboť vždy záleží na konkrétním posouzení toho, jakým způsobem je dlouhodobě odstavené mobilní zařízení využíváno a zda tedy funkci stavby plní či nikoli.

46. Není tudíž pravdou, že by navrhovatelky nebyly v důsledku Územního plánu oprávněny pozemky v jejich vlastnictví užívat způsobem, který zákon nezakazuje. Navrhovatelky jsou i nadále oprávněny na těchto pozemcích umisťovat mobilní zařízení (např. karavany či maringotky), avšak tyto nesmějí plnit funkci stavby (např. nesmějí dlouhodobě sloužit k bydlení).

47. Napadená regulace pak není problematická ani ve vztahu k eventuálně navazujícímu stavebnímu řízení např. o odstranění stavby. Stavební úřad bude v rámci tohoto řízení posuzovat souladnost mobilního zařízení s Územním plánem, dle kterého jsou zakázána pouze taková mobilní zařízení, která plní funkci stavby. Toto posouzení už je ovšem v kompetenci pouze stavebního úřadu, nikoli odpůrkyně (viz § 129 odst. 2 ve spojení s § 90 odst. 2, § 96b odst. 1 písm. c) a § 103 odst. 1 písm. f) bod 15 stavebního zákona).

48. Územním plánem stanovené nepřípustné využití konkrétních ploch, tudíž bylo vymezeno v souladu s pravomocemi orgánu územního plánování. Z celého kontextu řešené formulace je zřejmé, že reguluje pouze taková mobilní zařízení, která naplňují funkci stavby, nikoli veškerá mobilní zařízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 11 63 A 31/2022 49. Předmětnou regulaci krajský soud hodnotí jako přiměřenou. Jak bylo popsáno shora, dotčené orgány ochrany přírody v průběhu pořizování Územního plánu výslovně vyjádřily požadavek na zakotvení uvedeného nepřípustného využití řešeného území, které je významné jak z hlediska kulturního a památkového (národní kulturní památka Klášter Zlatá Koruna a Vesnická památková zóna Zlatá Koruna), tak z hlediska významnosti tamějších přírodních prvků (evropsky významné lokality CHKO Blanský les). Uvedený požadavek hodnotí krajský soud jako zcela legitimní, když úkolem dotčených orgánů je hájit veřejný zájem na ochraně přírody a kulturních památek. Přípustné či podmíněně přípustné využití řešených území v podobě možného odstavování výrobků sloužících jako stavba by byl s uvedeným veřejným zájmem v rozporu. Z tohoto důvodu je ze strany odpůrkyně přiměřené vymezit Územním plánem dotčený regulativ zakotvující nemožnost odstavení mobilních zařízení naplňujících funkci stavby v plochách, které k bydlení neslouží.

VI. Závěr a náklady řízení

50. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení dotčené části opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. výroky I. a IV. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že navrhovatelky neměly v řízení úspěch, nemají na náhradu nákladů řízení právo.

52. Pokud jde o procesně úspěšnou odpůrkyni, vycházel krajský soud při rozhodování o nákladech řízení z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají zastupovat advokátem, právo pouze „na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení.“ Procesně úspěšné odpůrkyni proto krajský soud přiznal náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelkám, neboť dospěl k závěru, že citovaný závěr je plně aplikovatelný na případ odpůrkyně.

53. Náklady řízení procesně úspěšné odpůrkyně jsou ve vztahu ke každé navrhovatelce představovány odměnou advokáta, spočívající v odměně za jeden úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení v době před spojením věcí (3 100 Kč každá navrhovatelka) a dále jeden společný úkon v podobě vyjádření odpůrkyně k návrhu ve fázi po spojení věcí (1 550 Kč každá navrhovatelka), celkem má každá z navrhovatelek uhradit odměnu advokáta v částce 4 650 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], dále náklady řízení odpůrkyně ve vztahu ke každé z navrhovatelek čítají náhradu hotových výdajů za jeden a půl úkonu právní služby v částce celkem 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy jde o částku 5 100 Kč, kterou je každá z navrhovatelek povinna uhradit odpůrkyni, a to k rukám jejího zástupce ve lhůtě, jak bylo vymezeno ve výrocích II. a V. tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 12 63 A 31/2022 54. Výrok VII. se opírá o § 60 odst. 3 větu prvou s. ř. s., kde je stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 24. 3. 2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.