63 A 8/2026

Rubrum

č. j. 63 A 8/2026- 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: SOHORS spol. s r.o., IČO: 46683941 sídlem Žár 70, 374 01 Žár zastoupená Mgr. Ondřejem Flaškou advokátem se sídlem U Černé věže 3, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. SPU 450629/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení G.K. 2 63 A 8/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobkyně je vlastníkem pozemků v k. ú. Pořešín, které byly dotčeny komplexními pozemkovými úpravami. Návrh komplexních pozemkových úprav („KPÚ“), zhotovený společností GROMA PLAN s.r.o., schválil podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů („zákon o pozemkových úpravách“), Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, Pobočka Český Krumlov („pozemkový úřad“), rozhodnutím ze dne 15. 4. 2025, č. j. SPU 096178/2025/Ko, poté, co s návrhem vyslovili souhlas vlastníci 100 % řešených pozemků.

2. Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojí správní žalobou podanou dne 9. 3. 2026 u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“), kterou se domáhá, aby jej soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nesprávné stanovení ceny pozemků žalobkyně a porušení § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách 3. Žalobkyně v prvé řadě nesouhlasí s cenou, která byla pro účely pozemkových úprav stanovena pro pozemky v jejím vlastnictví. Konkrétně nesouhlasí se způsobem oceňování těchto pozemků, při němž pozemkový úřad vycházel z vyhláškové ceny dle bonitované půdně ekologické jednotky („BPEJ“). Za spravedlivé a správné považuje ocenění pozemků obvyklou (tržní) cenou. Při ocenění pozemků dle BPEJ nejsou dle jejího názoru zohledněny rozdílné hodnoty pozemků, určené například půdním fondem, lokací pozemku, přístupem ke komunikacím či reálnou zastavěností pozemku. Jelikož bonitní systém ocenění nepočítá s problematikou reálné hodnoty pozemků, bylo úkolem pozemkového úřadu tuto hodnotu náležitě zohlednil při svém postupu a rozhodování o manipulaci s pozemky, což neučinil. V případě, že nebylo možné nárokované pozemky náležitě směnit či jinak přemístit, měl být pozemkový úřad připraven vzniklou ztrátu hodnot náležitě vykompenzovat pozemky jinými či přiměřenou finanční náhradou.

4. Z uvedených důvodů žalobkyně považuje za nesplněné podmínky § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách, dle kterého mají nově navržené pozemky původním pozemkům odpovídat přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností, případně i druhem pozemku. Výsledné řešení shledává nespravedlivým, nelogickým a nepřiměřeně zasahujícím do jejího vlastnického práva. Poukazuje též na skutečnost, že zákonem stanovené procentuální hranice zvýšení či snížení výměry či ceny jsou snesitelnější a šetrnější pro vlastníky menších pozemků. Pozemkový úřad proto měl zvláště šetrně volit přístup ve vztahu k vlastníkům pozemků, jejichž výměra či hodnota je znatelně vyšší než jiných účastníků.

5. Žalovaný tyto námitky uplatněné již v odvolání nevypořádal, přičemž se omezil na obecné konstatování správnosti či zákonnosti postupu pozemkového úřadu, a napadené rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné. Nezákonný a neúčelný návrh přístupových cest a společných zařízení Za správnost vyhotovení G. K. 3 63 A 8/2026 6. Další okruh námitek žalobkyně směřuje proti způsobu, jakým byly v rámci KPÚ navrženy přístupové cesty a komunikace vedoucí přes či kolem jejích pozemků. Předně namítá, že cesty a komunikace jsou nesprávně navrženy napříč celým řešeným územím. Nebyl respektován § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách, dle kterého se v případě nutnosti vyčlenění výměry půdního fondu pro společná zařízení použijí nejprve pozemky ve vlastnictví státu a ve vlastnictví obce. Návrh cest a komunikací považuje za nelogický, neúčelný a nesplňující předpoklady pro jejich vznik, jakým je například komunikační potřeba. S ohledem na nutné prostředky pro realizaci a následnou údržbu cest je jejich navržení rovněž nehospodárné. Současně jsou cesty navrženy necitlivě ke krajině a prostředí, a to jak z hospodářského, tak i z přírodního hlediska. Pozemkový úřad současně nevyužil možnosti přesunu pozemků jiných vlastníků tak, aby se nacházely u stávajících komunikací.

7. Konkrétně žalobkyně nesouhlasí s umístěním pozemku parc. č. 2489 a cesty – pozemku parc. č. 2738, neboť jsou vklíněny uprostřed navržených zemědělských pozemků ve vlastnictví žalobkyně č. 2481 a č. 2495, a to jen z důvodu nesouhlasu s přesunem pozemku parc. č. 2489 jeho vlastníkem. Tato cesta zbytečně pozemky žalobkyně rozděluje, čímž rapidně snižuje jejich hodnotu a podstatně snižuje efektivitu a logistiku hospodaření na nich. Pozemkovým úřadem tvrzená účelnost cesty je přitom v případě cesty uprostřed pastvin irelevantní. Cesta rovněž netvoří žádné multifunkční opatření v podobě například doprovodné zeleně či protierozních opatření a zpřístupňuje pouze jediný pozemek. Dle žalobkyně tak zjevně neslouží veřejnému zájmu.

8. Konečný návrh cest a komunikací žalobkyně považuje za rozporný se smyslem a účelem pozemkových úprav, jejichž cílem má být naopak scelování pozemků do hospodářsky efektivních celků a vytváření podmínek pro racionální hospodaření, nikoliv jejich fragmentace. Svým postupem pozemkový úřad porušil princip subsidiarity a proporcionality, v důsledku čehož bylo do vlastnických práv žalobkyně zasaženo nepřiměřeným způsobem.

9. Také v této části žalobkyně žalovanému vytýká, že popsané námitky řádně nevypořádal, a napadené rozhodnutí proto shledává nepřezkoumatelným. Nezohlednění požadavků žalobkyně 10. Dále žalobkyně namítá, že v průběhu přípravy KPÚ opakovaně požadovala scelení svých pozemků a zachování jejich umístění v původních lokalitách, přičemž tento požadavek nebyl respektován. To ani v situaci, kdy obdobným požadavkům jiných účastníků řízení bylo vyhověno. Celou přípravu návrhu přitom od počátku roku 2024 pravidelně konzultovala s projektantkou KPÚ. Konkrétně nebyly zohledněny návrhy změn projektu, které žalobkyně uvedla ve své žádosti ze dne 5. 11. 2024.

11. V rámci přijatého návrhu KPÚ tak jsou některé její pozemky bez logického důvodu přemisťovány do zcela jiných lokalit řešeného katastrálního území. Konkrétně v lokalitě, kde se nacházely původní pozemky parc. č. 41/11, 46/11, 46/2, dle předloženého návrhu již žalobkyně žádný pozemek nemá. V této lokalitě přitom žádala o navržení alespoň jednoho pozemku o výměře 1 000 m2, přiléhajícího ke stávající komunikaci, a o jeho umístění ve východní části uvedených původních pozemků. Za správnost vyhotovení G. K. 4 63 A 8/2026 12. Uvedeným postupem pozemkového úřadu mělo dojít ke značnému snížení hodnot jejího majetku, přičemž žalovaný se popsanými námitkami nijak nevypořádal, čímž zatížil napadené rozhodnutí i v této části vadou nepřezkoumatelnosti. Nenaplnění účelu pozemkových úprav 13. V závěru žaloby žalobkyně namítla, že schválený návrh KPÚ jako celek z důvodu shora uvedených vad postupu pozemkového úřadu nenaplňuje zákonný účel pozemkových úprav vymezený v § 2 zákona o pozemkových úpravách. Zopakovala, že zásahy do jejího vlastnického práva nebyly provedeny v nezbytné a přiměřené míře, čímž došlo k porušení principu subsidiarity a proporcionality. Pozemkové úpravy podle jejího názoru představují zásah srovnatelný s vyvlastněním, a proto musí splňovat ústavní podmínky zákonnosti, veřejného zájmu a odpovídající náhrady, což v posuzovaném případě splněno nebylo.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Z důvodu totožnosti žalobních námitek s námitkami odvolacími odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde tyto již vypořádal.

15. S tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí nesouhlasí. Námitky žalobkyně považuje za vypořádané v plném rozsahu a bez opomenutí relevantních skutečností.

16. Dále uvedl, že žalobkyně je vlastníkem pozemků vedených v návrhu nového uspořádání pozemků na LV č.

464. Kritéria přiměřenosti na tomto listu vlastnictví činí 0,00 % ve výměře, + 3,90 % v ceně a + 3,90 % ve vzdálenosti. Návrhem nového uspořádání tedy nebyla žalobkyně poškozena nepřiměřeným způsobem. Zásadní podmínkou pro schválení návrhu pozemkových úprav je dosažení souhlasu podle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, podle kterého pozemkový úřad návrh schválí, souhlasí-li s ním vlastníci alespoň 60 % výměry dotčených pozemků. Návrh nového uspořádání v posuzované věci odsouhlasili vlastníci 100 % výměry řešených pozemků.

III. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. O věci samé krajský soud rozhodl v rámci ústního jednání konaného 20. 5. 2026. Účastníci řízení v jeho průběhu setrvali na argumentaci předestřené shora.

18. Žaloba není důvodná.

19. Úvodem krajský soud předesílá, že podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat mj. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Uvedené ustanovení žalobcům ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, č. 488/2005 Sb. NSS). Současně NSS dodává, že „míra Za správnost vyhotovení G. K. 5 63 A 8/2026 precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

20. Není tedy úkolem krajského soudu, aby blíže nespecifikovaná obecná konstatování žalobce sám rozváděl, a dotvářel tak za žalobce znění žalobních námitek. Žalobní body pak mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63, či ze dne 16. 4. 2025, č. j. 6 Afs 323/2023-34).

21. V návaznosti na výše zmiňované závěry judikatury je v nynější věci nutno podotknout, že žalobní argumentace je po obsahové stránce zcela totožná s námitkami, které žalobkyně uplatnila již v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Vyjma nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů obecně namítané ke všem námitkovým bodům žalobkyně na závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nereagovala. V takto žalobou vymezeném rozsahu tedy krajský soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 22. Nejprve se krajský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, která by z povahy věci byla sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud však takovou vadu napadené rozhodnutí neshledal.

23. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat např. na rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž kasační soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11, č. 61/2012 USn.). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

24. Žalobkyně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaný měl v podstatě rezignovat na vypořádání všech jejích námitek uplatněných v odvolání proti Za správnost vyhotovení G. K. 6 63 A 8/2026 prvostupňovému rozhodnutí, když pouze zkonstatoval, že postup pozemkového úřadu byl správný a v souladu se zákonem.

25. Takovému obecnému tvrzení krajský soud nemohl přisvědčit. Žalovaný se námitkami žalobkyně (a ostatních odvolatelů, jejichž námitky byly obsahově shodné) zabýval na stranách 12 až 19 napadeného rozhodnutí. Žalobkyně žádným konkrétním způsobem netvrdí, která její námitka měla být opomenuta a jaký dopad to mělo mít na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jako celku. Krajský soud v tomto ohledu nemůže obsah žalobních námitek za žalobkyni dotvářet. Jak bude v dalších pasážích odůvodnění tohoto rozsudku rozvedeno, žalovaný ke každé odvolací námitce uvedl důvody, pro které ji neshledal opodstatněnou. Pouhý nesouhlas s těmito důvody nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů nezakládá. Po žalovaném současně nelze požadovat, aby odpověděl na každý jednotlivý argument uvedený v odvolání. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech i jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Jedná se tedy o rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Nesprávné stanovení ceny pozemků žalobkyně a porušení § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách 26. Žalobkyně namítla, že pozemkový úřad v rámci KPÚ nesprávně stanovil cenu jejích pozemků, neboť vycházel z BPEJ, nikoliv z obvyklé (tržní) ceny. Z tohoto důvodu nebyly zohledněny rozdílné hodnoty jednotlivých pozemků v závislosti na půdním fondu, lokaci pozemků, přístupu ke komunikacím či podobných kritériích a nejsou tak ani splněny podmínky § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách, čímž bylo nepřiměřeně zasaženo do jejích vlastnických práv.

27. Obdobnou odvolací námitku žalovaný shledal nedůvodnou s odkazem na § 8 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách a související právní úpravu. K argumentaci ohledně výše výsledné ceny podotkl, že cílem ocenění pozemků v rámci pozemkových úprav není určení jejich tržní hodnoty, nýbrž ocenění dle platných předpisů pro získání srovnatelného cenového údaje shodným způsobem pro všechny vlastníky pozemků řešených v pozemkových úpravách.

28. Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách stanoví postup při oceňování pozemků. Odkazuje přitom na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů („zákon o oceňování majetku“) a vyhlášku č. 441/2013 Sb. („oceňovací vyhláška“). Podle § 8 odst. 4 věty první zákona o pozemkových úpravách platí, že „[z]ákladem pro ocenění zemědělského pozemku jsou bonitované půdně ekologické jednotky evidované v číselných a mapových podkladech“. Podle odst. 6 tohoto ustanovení dále platí, že „[p]ři oceňování zemědělských pozemků se pro stanovení nároků v řízení o pozemkových úpravách použije základní cena podle zvláštního právního předpisu, která se zjistí podle bonitovaných půdně ekologických jednotek evidovaných v celostátní databázi a vztažených k zaměření skutečného stavu v terénu. Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách vedených v katastru nemovitostí se použijí jen v případech pozemkových úprav, kde není účelné vycházet ze zaměření skutečného stavu (§ 9 odst. 4).“ 29. Citované ustanovení hovoří o základní ceně určené dle oceňovací vyhlášky. Ta v § 6 odst. 1 stanoví, že se cena zemědělského pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v druhu Za správnost vyhotovení G. K. 7 63 A 8/2026 pozemku orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad nebo trvalý travní porost určí jako součin jeho výměry a základní ceny upravené v Kč za m2. Podle odst. 2 téhož ustanovení se základní cena zemědělského pozemku určí podle bonitovaných půdně ekologických jednotek, je-li pozemek bonitován [písm. a)], nebo průměrnou základní cenou v Kč za m2, potvrdí-li Státní pozemkový úřad, že pozemek není bonitován [písm. b)].

30. Z dokumentace k soupisu nároků, která je součástí správního spisu, vyplývá, že nárokové pozemky žalobkyně, evidované na LV č. 464 pro k. ú. Pořešín, jsou svým druhem v naprosté většině pozemky orné půdy či trvalého travního porostu. Zanedbatelná část představuje lesní pozemky či ostatní plochy. Dle soupisu nových pozemků jsou pak v návaznosti na provedené KPÚ všechny pozemky žalobkyně ornou půdou či trvalým travním porostem. Pozemkový úřad proto v souladu se shora citovanými ustanoveními správně vyšel z toho, že se jedná o pozemky zemědělské. Pro ocenění těchto pozemků oceňovací vyhláška používá právě BPEJ. Žalobkyně proto nemá pravdu v tom, že by jednotka BPEJ nebyla vypovídající a že pozemkový úřad měl vycházet z obvyklé (tržní) ceny. Takovou povinnost mu právní předpisy neukládají. Totéž ostatně vyplývá ze zákona o oceňování majetku, který v § 11 stanoví, že se zemědělské pozemky (kam podle § 9 téhož zákona patří orná půda i trvalý travní porost) oceňují podle jednotek BPEJ.

31. K žalobkyní zmíněné obvyklé ceně lze tedy pouze dodat, že ta se podle § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku používá jen tam, kde zákon nestanoví jiný způsob ocenění. V případě pozemků žalobkyně zákon takový jiný způsob stanoví. Jedině cenu určenou podle BPEJ tak mohl pozemkový úřad vzít v úvahu při hodnocení přiměřenosti směny za náhradní pozemky podle § 10 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách.

32. Argumentaci ohledně výsledné ceny pozemků stanovené pozemkovým úřadem, resp. neposkytnutí adekvátní náhrady za pozemky vlastněné žalobkyní, schází jakékoliv individualizované skutkové tvrzení o tom, v čem konkrétně žalobkyně spatřuje deficity napadeného rozhodnutí. Krajskému soudu nepřísluší obsah žalobní námitky v tomto ohledu domýšlet, proto se danou námitkou nemohl podrobněji zabývat.

33. Stran namítaného nezohlednění rozdílných hodnot jednotlivých pozemků, které jsou dle žalobkyně určovány například půdním fondem, přístupem ke komunikacím či lokací pozemků, žalovaný uvedl, že zákon o pozemkových úpravách ani prováděcí vyhláška povinnost podrobně zohledňovat taková kritéria nestanoví. V této souvislosti odkázal na znění § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách a kritéria zde stanovená pro přiměřenost ceny, výměry a vzdálenosti nově navrhovaných pozemků v rámci pozemkových úprav. Tato považuje za splněná a zásah do vlastnických práv žalobkyně proto neshledal nepřiměřeným.

34. Podle § 10 odst. 1 věty první zákona o pozemkových úpravách platí, že „[v]lastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku“. Co je považováno za přiměřenou cenu, výměru a vzdálenost stanoví § 10 odst. 2, 3 a 4 uvedeného zákona. Cena je přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %. Výměra je přiměřená, pokud rozdíl výměry původních a navrhovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků. Nově navrhované pozemky jsou Za správnost vyhotovení G. K. 8 63 A 8/2026 v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl ve vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků není vyšší nebo nižší než 20 % od dohodnutého bodu.

35. Rovněž judikatura NSS vychází z toho, že podmínka přiměřenosti zásahu do vlastnického práva je splněna tehdy, jestliže nové pozemky navržené do vlastnictví vlastníků, kteří s návrhem nesouhlasí, splňují kritéria stanovená v § 10 zákona o pozemkových úpravách ohledně přiměřenosti kvality (ceny), výměry a vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, č. j. 1 As 96/2011-143, publ. pod č. 2578/2012 Sb. NSS). Žádná jiná kritéria nemohou být v rámci procesu přijímání návrhu komplexních pozemkových úprav zohledněna, neboť tím by správní orgány porušovaly zákon. Podle ustálené judikatury správních soudů pak může být předmětem přezkumu rozhodnutí o pozemkových úpravách pouze posouzení, zda byl výsledek uspořádání pozemků v dotčeném území dosažen postupem stanoveným zákonem a zda ve vztahu k jednotlivým vlastníkům byla dodržena zákonná kritéria vyjádřená ve shora uvedeném ustanovení. Nesouhlas některých vlastníků nepodložený konkrétním porušením zákonných požadavků nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a nemůže vést k jeho zrušení správním soudem (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 2. 2009, č. j. 7 As 26/2007-278, či ze dne 6. 11. 2017, č. j. 7 As 200/2017-55).

36. Nehledě na skutečnost, že žalobkyně s návrhem KPÚ implicitně souhlasila (viz bod 56 odůvodnění tohoto rozsudku), vlivem pozemkových úprav došlo v případě jejích pozemků evidovaných na LV č. 464 ke změně ceny o 3,90 %, vzdálenosti o 3,90 % a výměra zůstala nezměněna (srov. stranu 12 napadeného rozhodnutí). Uvedené hodnoty, vyjma shora vypořádaného nesouhlasu s oceněním pozemků dle BPEJ, žalobkyně žádným konkrétním způsobem nezpochybňuje. Zohlednění žalobkyní zmíněných kritérií, které dle jejího názoru mohou mít vliv na reálné hodnoty pozemků, právní úprava pro účely pozemkových úprav neukládá. Pozemkovému úřadu ostatně ani nestanoví žádný postup, kterým by tato kritéria zohlednit mohl. Krajský soud proto souhlasí se žalovaným, že odpovídají-li zákonem stanoveným způsobem zjištěné hodnoty kritériím stanoveným v § 10 odst. 1 a násl. zákona o pozemkových úpravách, nelze zásah do vlastnických práv žalobkyně, ke kterému v rámci pozemkových úprav bezesporu dochází, považovat za nepřiměřený. Již z povahy pozemkových úprav plyne, že účastník je nucen přijmout pozemky, jejichž stav nemusí být z hlediska například kvality obhospodařování stejný s pozemky, o které přijde. V tomto ohledu však nezbývá než odkázat na závěry shora uvedených rozsudků NSS, kde je opakovaně zdůrazňováno, že rozhodující jsou právě kritéria přiměřenosti dle § 10 zákona o pozemkových úpravách, při jejichž dodržení nelze konstatovat k porušení práv vlastníků. Tato kritéria v souzené věci dodržena byla.

37. Krajský soud proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že pozemkový úřad správně vycházel při stanovení ceny pozemků žalobkyně pro účely pozemkových úprav z BPEJ. Nebyl přitom povinen nad rámec zákonem stanoveného postupu přihlížet ke kritériím majícím vliv na reálnou hodnotu pozemků, kterými mohou být například lokace pozemků, přístup ke komunikacím či reálná zastavěnost pozemků. Nepřiměřený zásah do vlastnických práv žalobkyně způsobený rozporem s § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách krajský soud neshledal. Nezákonný a neúčelný návrh přístupových cest a společných zařízení Za správnost vyhotovení G. K. 9 63 A 8/2026 38. Dále se krajský soud zabýval námitkami žalobkyně ve vztahu k přístupovým cestám a komunikacím navrženým v rámci KPÚ.

39. Napadené rozhodnutí je i v této části přezkoumatelné. K obecnému nesouhlasu žalobkyně s návrhem cest a komunikací žalovaný na straně 15 napadeného rozhodnutí uvedl, že plán společných zařízení obsahující mimo jiné návrh cestní sítě byl schválen zastupitelstvem města Kaplice. Pozemkový úřad tak byl povinen jej respektovat. Žalobkyně, ani její jednatel, Mgr. Martin Řehout, který byl členem sboru vlastníků pozemků, v průběhu projednávání jednotlivých variant plánu společných zařízení nevznesl žádné připomínky. Pokud jde o sporované umístění pozemku parc. č. 2489 a cesty na pozemku parc. č. 2738, žalovaný uvedl, že s přihlédnutím k výměře a zpřístupnění sousedních pozemků žalobkyně byly vytvořeny vhodné podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy v souladu s § 2 zákona o pozemkových úpravách a k jejich znehodnocení tak nedošlo. Předmětná cesta pak zpřístupňuje pozemky tři, nikoliv jen jeden, jak tvrdí žalobkyně. I v případě této cesty se přitom jedná o prvek plánu společných zřízení schválený zastupitelstvem města Kaplice.

40. Řízení o pozemkových úpravách je specifické tím, že obecné podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též s ohledem k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je tedy posuzovat zcela jednotlivě a individuálně (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2016, č. j. 1 As 169/2015-42). Obecně lze odkázat na ustálenou judikaturu NSS týkající se cílů pozemkových úprav, podle níž „nesouhlas účastníka řízení s věcným uspořádáním nemovitostí ve schváleném návrhu pozemkové úpravy nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o jejím schválení, neopírá-li se o tvrzení o porušení zákonných požadavků“ (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2016, č. j. 2 As 190/2016-49). Jinými slovy, „každý vlastník nemovitostí vstupujících do pozemkové úpravy musí akceptovat nově nastolený stav, bylo-li ho dosaženo správným procesním postupem a byly-li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky, omezení a regulativy“ (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2010, č. j. 9 As 31/2010-117).

41. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 20. 3. 2024, č. j. 3 As 25/2022-34, lze doplnit, že „správní soudy nemohou přezkoumávat, zda konkrétní řešení pozemkových úprav je či není dostatečně racionální, neboť nejde o objektivní skutečnost, která by pro správní soudy plynula z právních předpisů. Správní soudy navíc nejsou nadány odborností správních orgánů, aby byly schopny takovou otázku obsahově posoudit. Z toho důvodu je soudní přezkum omezen na splnění jednotlivých zákonných podmínek a konkrétní obsahové řešení ponechává v kompetenci správních orgánů. Pro správní soudy je v tomto směru stěžejní, zda s návrhem pozemkových úprav souhlasí kvalifikovaná většina vlastníků dotčených pozemků ve smyslu § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, z čehož lze rozumně dovozovat, že pro tyto vlastníky jsou podmínky stanovené zákonem (vč. požadavku na umožnění racionálního hospodaření) splněny.“ 42. Správním soudům tedy nepřísluší posuzovat, zda je výsledek pozemkových úprav optimální a dostatečně racionální, nýbrž hodnotí pouze to, zda byly dodrženy konkrétní zákonné požadavky, omezení a regulativy. S ohledem na povahu pozemkových úprav, při kterých dochází k reorganizaci, směně a scelování pozemků všech dotčených vlastníků, je stěžejní, zda s návrhem souhlasí kvalifikovaná většina vlastníků pozemků ve smyslu § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách. Podle tohoto ustanovení pozemkový úřad návrh pozemkových úprav schválí, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry řešených pozemků. Za správnost vyhotovení G. K. 10 63 A 8/2026 43. V souzené věci návrh KPÚ odsouhlasili vlastníci 100 % výměry řešených pozemků (srov. stranu 5 prvostupňového rozhodnutí). Požadavky zákona tedy dodrženy byly. Byť žalobkyně nyní v rámci žaloby vůči novému uspořádání brojí, v rámci procesu přípravy návrhu KPÚ s ním implicitně vyslovila souhlas (viz bod 56 odůvodnění tohoto rozsudku). Podrobnější odůvodnění krajský soud v tomto ohledu nepokládá za nutné, neboť žalobkyně proti naplnění kritérií obsažených v § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách v žalobě nebrojí.

44. Pokud jde o cesty a komunikace, ty jsou v rámci pozemkových úprav navrhovány a schvalovány jako součást plánu společných zařízení vyhotovovaného podle § 9 odst. 8 a násl. zákona o pozemkových úpravách. Stran soudního přezkumu obsahu plánu společných zařízení lze plně odkázat například na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 43 A 74/2022-80, který uvedl, že „předmětem soudního přezkumu nemůže být posouzení, zda jsou konkrétní opatření navržená v plánu společných zařízení potřebná či zda nemohla být provedena jinak (lépe). […] Plán společných zařízení vyjadřuje vůli zastupitelstva obce, které jej podle § 9 odst. 11 zákona o pozemkových úpravách schvaluje. O konečné podobě pozemkových úprav poté rozhodují vlastníci pozemků řešených pozemkovými úpravami, neboť schválení návrhu pozemkových úprav vyžaduje souhlas vlastníků alespoň 60 % výměry pozemků. Soud nemůže do vůle zastupitelstva obce a (většinové) vůle vlastníků pozemků zasahovat. Soud může přezkoumávat pouze to, zda k přijetí plánu společných zařízení došlo v souladu se zákonem a zda přijaté řešení není v rozporu se zákonnými požadavky (např. by v rozporu s § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách nebyly bez rozumného důvodu pro společná zařízení přednostně využity pozemky ve vlastnictví státu nebo obce)“ (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2022, č. j. 30 A 30/2021-112, či žalovaným přiléhavě odkazovaný rozsudek téhož soudu ze dne 4. 2. 2021, č.j. 30 A 74/2019-97).

45. Namítá-li tedy žalobkyně, že cesty a komunikace jsou v rámci KPÚ navrženy nelogicky, neúčelně, nehospodárně, necitlivě ke krajině a k životnímu prostředí, či že pozemkový úřad nevyužil možnosti přesunu pozemků zpřístupňovaných nově navrženou komunikací ke komunikaci již existující, nemůže tyto skutečnosti krajský soud v rámci soudního přezkumu hodnotit, neboť by tím nepřípustně zasahoval do vůle zastupitelstva obce a vlastníků pozemků, kteří s obsahem plánu společných zařízení vyslovili souhlas. Ze stejných důvodů krajskému soudu nepřísluší hodnotit vhodnost či optimálnost zřízení cesty mezi pozemky parc. č. 2481 a 2495 ve vlastnictví žalobkyně. Uvedenými námitkami žalobkyně nenapadá zákonnost postupu při vytváření plánu společných zařízení, nýbrž samotné uspořádání těchto zařízení, které správní soudy posuzovat nemohou.

46. Relevantní tak mohla být pouze námitka žalobkyně stran toho, že v rámci KPÚ nebyl respektován § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách, dle kterého je-li nutno pro společná zařízení vyčlenit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se nejprve pozemky ve vlastnictví státu a potom ve vlastnictví obce, teprve poté pozemky ostatních vlastníků.

47. Žalobkyně však tuto námitku ponechala v rovině zcela obecného tvrzení o tom, že podmínky uvedeného ustanovení nejsou splněny. Neuvedla žádná individualizovaná skutková tvrzení o namítané vadě napadeného rozhodnutí. Nesporovala ani závěry žalovaného, který k popsané námitce uvedl, že dle technické zprávy plánu společných zařízení výměra, kterou se na výměře půdy pro společná zařízení podílí stát činí 5,3260 ha, výměra, kterou se podílí město Kaplice činí 10,8541 ha, a výměra kterou se podílí obec Střítež Za správnost vyhotovení G. K. 11 63 A 8/2026 činí 0,2393 ha, přičemž podmínku stanovenou ve shora uvedeném ustanovení má za splněnou (srov. stranu 16 napadeného rozhodnutí). Jak již bylo shora uvedeno, není úlohou krajského soudu obecná tvrzení žalobkyně rozvádět a dotvářet tak za ni znění žalobních námitek. Proto nebylo možné se touto námitkou podrobněji zabývat.

48. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že krajský soud není oprávněn rušit rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ pouze z důvodu nesouhlasu účastníka s novým uspořádáním pozemků či společných zařízení, neboť mu nepřísluší v tomto ohledu pozemkové úpravy přezkoumávat. Právě proti tomuto uspořádání přitom žalobkyně posuzovanou námitkou brojila. Krajský soud pak v rozsahu žalobní argumentace neshledal ani rozpor přijatého řešení se zákonnými požadavky. Posuzovaná námitka proto není důvodná. Nezohlednění požadavků žalobkyně a nenaplnění účelu pozemkových úprav 49. Žalobkyně namítla též to, že v průběhu přípravy KPÚ opakovaně požadovala scelení svých pozemků a zachování jejich umístění v původních lokalitách, přičemž tento požadavek nebyl respektován, ačkoli jiným účastníkům bylo vyhověno.

50. Co se týče scelení pozemků, žalovaný uvedl, že u pozemků žalobkyně evidovaných na LV č. 464 došlo ke scelení z 35 pozemků vstupujících do pozemkových úprav o výměře od 49 m2 do 26 869 m2 na 12 pozemků o výměře od 1 751 m2 do 33 931 m2 (srov. stranu 17 napadeného rozhodnutí). Tyto údaje vyplývají rovněž z dokumentace k soupisu nároků a soupisu nových pozemků, které jsou součástí správního spisu.

51. Je proto zřejmé, že k určitému scelení pozemků žalobkyně došlo. Žaloba podrobnější argumentaci v tomto ohledu neposkytuje, ani shora uvedené údaje žádným způsobem nerozporuje, proto se krajský soud námitkou podrobněji nezabýval.

52. Dále se krajský soud shoduje s žalovaným v tom, že na zachování umístění pozemků v rámci pozemkových úprav neexistuje právní nárok. Lze odkázat na judikaturu citovanou v bodě 40 odůvodnění shora, dle které obecný nesouhlas s věcným uspořádáním nemovitostí nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o schválení pozemkových úprav, v rámci kterých musí každý vlastník dotčených nemovitostí akceptovat nově nastolený stav, bylo-li ho dosaženo správným procesním postupem a byly-li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky. Ani zde žaloba neposkytuje žádná tvrzení o tom, že by při novém uspořádání pozemků došlo k porušení zákonných podmínek, které by mohly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

53. Stejně tak nelze vyhovět námitce ohledně upřednostnění žádostí ostatních účastníků na zachování umístění jejich pozemků před žádostmi žalobkyně. Jak bylo shora vyloženo, pozemkové úpravy jsou charakteristické tím, že dochází k hromadné směně a přemístění pozemků velkého množství účastníků, kteří přirozeně mají různé zájmy na výsledku těchto úprav, s čímž je neodmyslitelně spojeno, že nemůže být vyhověno všem. Jedná se vždy o určitý konsenzus, jehož legitimita je zajištěna dosažením potřebného počtu hlasů vlastníků pozemků pro jeho schválení a kritérii přiměřenosti stanovenými zákonem. Vyjma zcela obecného tvrzení o upřednostnění požadavků účastníka D. C. žaloba žádné skutečnosti svědčící o diskriminaci žalobkyně neuvádí, proto krajský soud proces přípravy návrhu KPÚ v tomto ohledu nemohl podrobněji hodnotit. Za správnost vyhotovení G. K. 12 63 A 8/2026 54. K tvrzenému nezohlednění žádosti o několik změn projektu, kterou žalobkyně dne 5. 11. 2024 uplatnila u zpracovatele KPÚ, žalovaný poukázal na výzvu ze 16. 10. 2024, č. j. SPU 411137/2024, kterou byla žalobkyně s odkazem na § 9 odst. 21 zákona o pozemkových úpravách vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení vyjádřila, zda s navrženým uspořádáním pozemků souhlasí, či nikoliv. Byla současně upozorněna, že jinak bude mít pozemkový úřad v souladu s uvedeným ustanovením za to, že s navrhovaným uspořádáním souhlasí. Na tuto výzvu žalobkyně dne 16. 10. 2024 reagovala sdělením, že jednatel společnosti je v zahraničí a stanovisko sdělí po svém návratu. Toto sdělení pozemkový úřad nevyhodnotil jako nesouhlas a jelikož se žalobkyně ani ke dni 31. 10. 2024 nevyjádřila, zařadil ji mezi vlastníky, kteří s pozemkovými úpravami souhlasí.

55. Podle § 9 odst. 20 zákona o pozemkových úpravách platí, že „[z]pracovatel návrhu je povinen v průběhu jeho zpracovávání projednávat nové uspořádání pozemků s dotčenými vlastníky pozemků. Svůj souhlas, případně nesouhlas, vlastníci potvrdí podpisem na soupisu nových pozemků.“ Podle odst. 21 tohoto ustanovení pak platí, že „[v] případě, kdy se vlastník pozemku k novému uspořádání pozemků nevyjádří ve smyslu odstavce 20, vyzve jej pozemkový úřad, aby tak učinil ve lhůtě 15 dnů. Pokud se vlastník v této lhůtě nevyjádří, má se za to, že s novým uspořádáním pozemků souhlasí.“ 56. Citovaná ustanovení stanoví domněnku souhlasu účastníka s novým uspořádáním pozemků v případě, že účastník v patnáctidenní lhůtě od doručení výzvy pozemkového úřadu svůj souhlas či nesouhlas sám nevyjádří. Jejich smyslem je vytvořit určitý „stop stav“ pro podněty účastníků řízení na změnu návrhu KPÚ tak, aby bylo možné vyhotovit jeho konečnou verzi a zároveň postavit najisto pročet účastníků, kteří s návrhem nesouhlasí. Ve vyjádření ze dne 16. 10. 2024 žalobkyně uvedla pouze, že „jednatel našich společností BIO TOP s.r.o. a SOHORS spol s.r.o. je do konce tohoto měsíce ve vzdálenějším zahraničí. Hned po jeho návratu upravený návrh projednáme a sdělíme vám stanovisko.“ Krajský soud se s žalovaným shoduje v tom, že ze sdělení nesouhlas s novým uspořádáním neplyne. Proto měl pozemkový úřad po uplynutí lhůty oprávněně za to, že s návrhem žalobkyně souhlasí. Žalobkyně ostatně v žalobě ani udělení souhlasu výslovně nerozporuje. Namítá pouze, že nebyly zohledněny další její požadavky na změnu návrhu KPÚ. Uplatnila-li je však dne 5. 11. 2024, učinila tak v době, kdy již ve smyslu § 9 odst. 21 zákona o pozemkových úpravách s návrhem KPÚ vyslovila souhlas a zpracovatel tak nebyl povinen k nim přihlédnout.

57. V závěru žaloby pak žalobkyně namítla, že z důvodu všech shora posuzovaných vad postupu pozemkového úřadu nebyl naplněn účel pozemkových úprav dle § 2 zákona o pozemkových úpravách.

58. Podle § 2 zákona o pozemkových úpravách platí, že „[p]ozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle § 11 odst.

8. Současně je cílem pozemkových úprav zajištění podmínek pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v Za správnost vyhotovení G. K. 13 63 A 8/2026 krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování“.

59. Citované ustanovení zakotvuje základní účel pozemkových úprav, kterým je zejména ve veřejném zájmu uspořádat dotčené pozemky tak, aby byly vytvořeny podmínky pro racionální hospodaření vlastníků těchto pozemků.

60. K otázce naplnění veřejného zájmu při pozemkových úpravách NSS konstantně judikuje, že „ustanovení § 2 zákona o pozemkových úpravách proto nelze aplikovat izolovaně ve vztahu k jednomu z účastníků pozemkových úprav, jak namítá stěžovatel, ale je nutné otázku naplnění podmínky racionálního hospodaření posuzovat vždy ve vztahu k většině vlastníků pozemků dotčených pozemkovými úpravami a k celkovému výsledku pozemkové úpravy. Naplnění požadavků § 2 zákona o pozemkových úpravách je v procesu pozemkových úprav zajištěno podmínkou souhlasu vlastníků alespoň 75 % (dle rozhodné právní úpravy 60 %, srov. § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách – pozn. krajského soudu) výměry dotčených pozemků a dále požadavkem opatření a zohlednění stanovisek příslušných dotčených orgánů. Pokud v daném případě s předloženým návrhem souhlasili vlastníci 76,94 % z celkové výměry 706 ha řešených pozemků k okamžiku rozhodnutí o pozemkové úpravě, což stěžovatel nezpochybňuje, a současně stěžovatel nenamítá, že by nebyla respektována stanoviska dotčených orgánů, nelze stěžovatelovu námitku porušení § 2 zákona o pozemkových úpravách hodnotit jinak, než jako nedůvodnou. […] Požadavek souhlasu vlastníků kvalifikované většiny výměry řešených pozemků je toliko jedním z prostředků k zajištění naplnění vymezených veřejných zájmů na prováděných pozemkových úpravách. Dalšími takovými prostředky jsou: projednání návrhu se všemi vlastníky řešených pozemků, účast dotčených orgánů státní správy, součinnost s orgány územního plánování a v neposlední řadě účast zastupitelstva předmětné obce na procesu a rozhodování ve věci pozemkových úprav“ (rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2016, č. j. 1 As 169/2015-42).

61. Tyto závěry lze aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Předně lze poukázat na to, že sám žalovaný připustil, že pozemkový úřad naplnění účelu pozemkových úprav nedostatečně konkretizoval. V tomto ohledu proto jeho rozhodnutí doplnil. Na stranách 12 až 14 napadeného rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem skutečnosti svědčící o splnění cílů pozemkových úprav shrnul. Krajský soud znovu zdůrazňuje, že žalobkyně relevantním způsobem nezpochybnila zákonnost procesu přípravy a schvalování návrhu KPÚ. Její námitka, že nebyl dosažen účel pozemkových úprav tak nemůže být důvodná. S návrhem souhlasila jak zákonem požadovaná většina vlastníků dotčených pozemků, tak dotčené orgány i zastupitelstvo města Kaplice. Všechny tyto subjekty svým souhlasem potvrdily, že navrhované pozemkové úpravy jsou v dané lokalitě potřebné k naplnění zákonem vymezeného veřejného zájmu.

IV. Závěr a náklady řízení

62. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že žádná ze žalobních námitek není důvodná. Napadené rozhodnutí proto soud neshledal nezákonným a žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad Za správnost vyhotovení G. K. 14 63 A 8/2026 rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 20. května 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení G. K.