63 A 9/2024

Rubrum

č. j. 63 A 9/2024–20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Y. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM- 10768/PP-2023, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 8. 8. 2023, o níž je u žalovaného vedeno řízení pod sp. zn. OAM-10768/PP-2023, ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč k rukám jeho zástupce do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Shoda s prvopisem: J. M. 2 63 A 9/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce podal dne 8. 8. 2023 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky. Žalovaný o této žádosti v zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě nerozhodl, pročež žalobce uplatnil dne 30. 10. 2023 návrh na provedení opatření proti nečinnosti žalovaného u jeho nadřízeného orgánu, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „komise“), která dne 27. 11. 2023 přijala pod. č.j. MV-180455-3/SO-2023 opatření proti nečinnosti, kterým žalovanému přikázala, aby do 60 dnů ode dne doručení zprávy Policie ČR o výsledku pobytové kontroly vydal rozhodnutí o žádosti žalobce.

2. Dne 26. 3. 2024 podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce ve stručnosti popsal vývoj dosavadního řízení. Poukázal na marné uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaného. Rovněž namítl nejasný počátek lhůty pro vydání rozhodnutí stanovený opatřením nadřízeného orgánu na ochranu před nečinností žalovaného a nejistotu s tím spojenou. Takto stanovená lhůta znemožňuje ochranu jeho práv, k níž má opatření proti nečinnosti především směřovat. Žalobce dále zdůraznil, že lhůta poskytnutá žalovanému dosahuje zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, a tedy jakékoli malé prodlení nastalé před okamžikem počátku běhu této lhůty má za následek její prodloužení oproti zákonné lhůtě pro vydání rozhodnutí. Od podání žalobcovy žádosti přitom uplynulo již 230 dnů. Splnění žalobních podmínek v nynější věci pak žalobce s odkazem na judikaturu správních soudů (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č.j. 2 As 21/2020-34 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č.j. 5 A 54/2022-37), dovozuje ze skutečnosti, že jde o lhůtu nepřiměřenou svému účelu, tedy o takovou, která neposkytuje účastníku řízení dostatečnou ochranu.

3. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v soudem stanovené lhůtě a současně mu uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

4. Žalovaný popřel oprávněnost žaloby, neboť v daném řízení nebyl a není nečinný. Kontroval, že ve věci již bylo rozhodnuto, protože dne 4. 4. 2024 byla vydána předkládací zpráva k vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka formou průkazu k povolení k pobytu. S ohledem tuto skutečnost navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

5. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)] ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Shoda s prvopisem: J. M. 3 63 A 9/2024 6. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda byl žalovaný ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinným. Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 s. ř. s.

7. Žaloba je důvodná.

8. Žalobce nečinnost žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-10768/PP-2023 spatřuje v přijetí neúčinného opatření na ochranu před jeho nečinností.

9. Podle § 169t odst. 6 písm. g) zákona o pobytu cizinců o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rozhodne Ministerstvo vnitra do 60 dnů ode dne podání žádosti.

10. Dle § 169t odst. 7 zákona o pobytu cizinců se v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, vydání osvědčení o registraci nebo povolení k přechodnému nebo k trvalému pobytu vydáním rozhodnutí rozumí převzetí a) průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, b) osvědčení o registraci, c) pobytové karty nebo průkazu o povolení k pobytu podle § 87b odst. 4, nebo d) rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 74, průkazu trvalého pobytu nebo karty trvalého pobytu podle § 87r, jde-li o vydání povolení k trvalému pobytu.

11. Podle § 169t odst. 8 zákona o pobytu cizinců hodlá-li Ministerstvo vnitra žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, vydání osvědčení o registraci nebo povolení k přechodnému nebo k trvalému pobytu vyhovět, učiní o tom záznam do spisu a vyzve žadatele a) podle § 44 odst. 1, § 44a odst. 13 nebo § 74 odst. 2 k poskytnutí údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, b) podle § 44 odst. 3, § 44a odst. 14 nebo § 74 odst. 3 k převzetí průkazu o povolení k pobytu, nebo c) k převzetí osvědčení o registraci, pobytové karty, průkazu trvalého pobytu nebo karty trvalého pobytu.

12. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), platí, že, nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví.

13. V projednávané věci uplynula žalovanému správnímu orgánu zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí dne 7. 10. 2023. Žalovaný o žádosti žalobce v této lhůtě nerozhodl, proto se žalobce domáhal, aby žalovanému byla lhůta určena nadřízeným správním orgánem, který opatřením na ochranu před nečinností určil žalovanému lhůtu „do 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly“. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2023 byla žalovanému doručena zpráva o pobytové kontrole Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, realizované ve dnech 28. 11. 2023 a 1. 12. 2023. Ačkoli komise v opatření na ochranu před nečinností určila žalovanému lhůtu pro vyřízení žalobcovy žádosti 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly, tato lhůta marně uplynula, když požadovanou zprávu žalovaný Shoda s prvopisem: J. M. 4 63 A 9/2024 správní orgán obdržel dne 12. 12. 2023 a o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu do 60 dnů nerozhodl.

14. V této souvislosti soud podotýká, že k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany před nečinností správního orgánu v první řadě dojde v okamžiku oznámení rozhodnutí o nevyhovění žádosti žalobce, resp. v okamžiku marného uplynutí lhůty k vyřízení žádosti, ale i tehdy, vyhoví-li sice nadřízený správní orgán žádosti a uplatní-li opatření proti nečinnosti, to ale nevede k nápravě, tedy k odstranění nečinnosti správního orgánu vydáním rozhodnutí ve věci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020-34, 4453/2023 Sb. NSS).

15. Z posledně citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá, že prostředek proti nečinnosti musí být skutečně způsobilý k ochraně proti této nečinnosti, tedy na základě něj musí být právům žadatele učiněno zadost. K bezúspěšnému vyčerpání prostředků ochrany před nečinností správního orgánu však dojde i v případě, kdy opatření proti nečinnosti nevede k nápravě a je tedy neúčinné.

16. Komise formálně žalobci vyhověla a uložila žalovanému lhůtu k vydání rozhodnutí. Počátek jejího plynutí ovšem navázala na realizaci pobytové kontroly Policií ČR, tedy na nejistou právní skutečnost nezávislou na vůli žalobce, k níž Policii ČR nestanovila žádnou lhůtu. Žádost o provedení pobytové kontroly je přitom zcela v gesci žalovaného, samotný průběh pobytových kontrol i vyhotovení zprávy (sdělení) o jejím průběhu, pak spadají do kompetence Policie ČR; tudíž žalobce, který nemůže ovlivnit ani okamžik provedení kontroly a ani okamžik sepsání zprávy, natož její doručení, byl tímto de facto vydán „na milost“ žalovanému, resp. Policii ČR, až bude mít „čas“ a provede pobytovou kontrolu a sepíše o ní zprávu. Soud proto pokládá způsob stanovení počátku běhu lhůty komisí na základě opatření proti nečinnosti za zcela nepřiměřený (shodný závěr učinil Městský soud v Praze v žalobcem přiléhavě citovaném rozhodnutí ze dne 28. 2. 2023, č.j. 5 A 54/2022-37). Vydáním takového opatření žalobci nebyla poskytnuta účinná ochrana proti nečinnosti žalovaného.

17. V projednávané věci navíc ke dni rozhodování krajského soudu takto nepřiměřeně stanovená lhůta již uplynula, když požadovanou zprávu Policie ČR žalovaný správní orgán obdržel dne 12. 12. 2023 a o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu ve lhůtě 60 dnů plynoucích ode dne doručení zprávy nerozhodl.

18. Dle sdělení žalovaného ze dne 26. 4. 2024 však bylo ve věci rozhodnuto, což dokládá předkládací zprávou k vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky, č.j. OAM-10768-21/PP-2023. Krajský soud dospěl k závěru, že tuto předkládací zprávu nelze považovat za rozhodnutí ve věci. Z jejího obsahu je toliko zřejmé, že nebyl zjištěn zákonný důvod, proč by povolení přechodného pobytu žalobce nemohlo být vydáno při splnění zákonných podmínek.

19. Podle § 169t odst. 7 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutí o povolení k přechodnému pobytu vydáno až převzetím průkazu o povolení k pobytu, tedy nikoli vydáním předkládací zprávy. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 8. 2017, č. j. 9 Azs 128/2017-32, v němž uvedl, že „Podáním žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu se zahajuje jediné řízení, a to řízení o této žádosti. Řízení končí buď vydáním rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu, zamítnutím žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, anebo zastavením řízení.“. […] nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že předkládací zprávu lze považovat za konečné rozhodnutí v dané věci.“ Citované závěry Shoda s prvopisem: J. M. 5 63 A 9/2024 Nejvyššího správního soudu byly aprobovány týmž soudem v rozhodnutí ze dne 19. 12. 2017, č. j. 7 Azs 352/217-29.

20. Ačkoliv v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu je předmětem řízení žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, lze uvedenou argumentaci analogicky vztáhnout také na řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku výslovně uvedl, že předkládací zprávu nelze považovat za končené rozhodnutí v dané věci. Ke stejnému závěru dospěl krajský soud v nyní posuzované věci, kdy je posuzovaná procesní situace prakticky totožná, a proto na ni lze aplikovat citované závěry. Soud neshledal žádné skutkové ani právní důvody, pro které by se od citovaného judikátu měl odchýlit, a proto lze i v nynější věci dospět k závěru o nečinnosti žalovaného, který ani v nepřiměřeně stanovené lhůtě určené mu nadřízeným správním orgánem v rámci přijetí opatření proti nečinnosti o žádosti žalobce nerozhodl.

V. Závěr a náklady řízení

21. Soud tedy shrnuje, že v postupu žalovaného shledal nečinnost, a proto výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost o žádosti o povolení k pobytu rozhodnout ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. Takto stanovená lhůta reflektuje skutečnost, že již byla vydána předkládací zpráva k vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka formou průkazu o povolení pobytu, i dosavadní délku řízení.

22. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech souvisejících se zastoupením žalobce advokátem za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) ve výši 2 × 3 100 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů], v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkem jde tedy o částku 10 228 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 13. května 2024 Shoda s prvopisem: J. M. 6 63 A 9/2024 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.