63 A 9/2025

Plný text

č. j. 63 A 9/2025- 71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: F. M. zastoupen advokátkou Mgr. Ing. Veronikou Žánovou sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, KUJCK 44141/2025, takto: Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 63 A 9/2025

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je správní rozhodnutí o provedení společného územního a stavebního řízení ve věci stavebního záměru žalobce, který se na základě společného oznámení záměru domáhal vydání společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru („společný souhlas“).

2. Magistrát města České Budějovice usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. SU/6603/2023-20, rozhodl dle § 96a odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“), o provedení společného územního a stavebního řízení ve věci stavebního záměru žalobce nazvaného „Novostavba rodinného domu č. x“, na pozemku parc. č. XA (dříve XB) a parc. č. XC v katastrálním území X (pozn. krajského soudu – všechny v rozsudku uváděné pozemky se nacházejí v k. ú. X).

3. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 6. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Žalobce v podané žalobě předně namítá porušení § 96a odst. 5 stavebního zákona, neboť před vydáním prvostupňového rozhodnutí správní orgán žalobci nezaslal kvalifikovanou výzvu, která by jasně a konkrétně určila, jaké podklady považuje za chybějící a v jaké lhůtě mají být doplněny. Teprve po vydání takové výzvy může prvostupňový orgán posoudit splnění podmínek pro vydání společného souhlasu, případně rozhodnout usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení. V této souvislosti žalobce odkázal na závěry rozsudku krajského soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 63 A 19/2024-24.

6. Žalobce dále namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí fakticky aproboval postup prvostupňového orgánu, přestože ten vyzval žalobce k doplnění podkladů, které stavební zákon pro režim společného oznámení záměru nevyžaduje. Dle žalobce prvostupňový orgán nebyl oprávněn vyžadovat doplnění rozhodnutí o připojení pozemku na pozemní komunikaci podle § 94l odst. 2 písm. b) stavebního zákona, neboť toto ustanovení na jeho žádost a záměr nedopadá. Rozhodnutí o připojení pozemní komunikace navíc ani dodáno být nemohlo, neboť připojení bylo nepravomocným rozhodnutím pověřeného úřadu ze dne 20. 11. 2024 zamítnuto. Nadto správní orgány opomněly změnu právní úpravy zákona o pozemních komunikacích provedenou zákonem č. 284/2021 Sb., a jeho přechodná ustanovení, ze kterých dovozuje, že o připojení má rozhodovat stavební úřad v rámci Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 63 A 9/2025 povolení záměru. Žalobce má za to, že toto přechodné ustanovení dopadá i na probíhající řízení.

7. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle něhož správní spis obsahuje pouze souhlas Ing. J. M. udělený podle § 96 odst. 3 písm. d) stavebního zákona, tedy souhlas osoby, jejíž vlastnické právo může být dotčeno, nikoliv souhlas udělený podle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, tedy souhlas s umístěním stavebního záměru. Dle žalobce je souhlas Ing. J. M. vyznačen na situačním výkresu dokumentace, který je ve spise založen již od roku 2020 a byl založen v době, kdy existoval pouze pozemek parc. č. XB a Ing. J. M. jako jeho vlastník vyjádřil souhlas s umístěním záměru do konkrétní části tohoto pozemku. Samotné rozdělení pozemku parc. č. XB na parc. č. XA a zbylou část parc. č. XD nemůže vést ke ztrátě platnosti či relevance již uděleného souhlasu dle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, ani odůvodnit požadavek na jeho opakování pod sankcí zamítnutí žádosti. Žalobce současně zdůraznil, že ze situačního výkresu je zřejmé, k jakému záměru a k jaké části pozemku se souhlas vztahuje.

8. Žalobce dále tvrdí, že souhlas města Lišov udělený podle § 184a stavebního zákona doložil již v roce 2020, znovu pak dne 12. 4. 2023, a to podpisem města na situačním výkresu, který konkrétně vyznačuje vedení a umístění přípojek. Podpis s poznámkou „nemám námitek“ je standardně chápán jako souhlas vlastníka v zákonném rozsahu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí opírá o listinu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. OHSI/5474/23, ze které má vyplývat, že město Lišov předmětný souhlas neudělilo. Žalobce však namítá, že původ listiny nezná a její obsah je v rozporu se situačním výkresem. Měl-li žalovaný pochybnosti, měl mu umožnit je rozptýlit např. výslechem osoby, která situační výkres za město podepsala. Nadto má žalobce za to, že město Lišov ani nemůže odmítnout připojení na vodovod a kanalizaci, neboť připojení má být umožněno při kapacitních a technických možnostech, které podle něj potvrzuje společnost ČEVAK a.s.

9. Žalobce uvádí, že stanovisko provozovatele vodovodu a kanalizace (společnosti ČEVAK a.s.), které je ve správním spise založeno, a které bylo v roce 2023 a 2025 obnoveno, nahrazuje stanovisko vlastníka technické infrastruktury (města Lišov). Žalobce nepovažuje za správné, že Magistrát města České Budějovice označuje stanovisko společnosti ČEVAK a.s. za zmatečné jen z toho důvodu, že jeho platnost byla podmíněna souladem s územní studií města Lišov.

10. Žalobce má za to, že požadované stanovisko vlastníka technické infrastruktury veřejného osvětlení k podmínkám dotčených ochranných pásem [§ 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona], je nedůvodné, neboť sloupy veřejného osvětlení samy o sobě ochranné pásmo nemají. Ze souhlasu města Lišov vyznačeného na situačním výkresu s poznámkou „nemám námitek“ plyne, že město žádné ochranné pásmo ani podmínky dotčení nestanovilo, případně že záměr do nich nezasahuje nevhodným způsobem. Současně žalobce zpochybňuje určitost výzvy pověřeného úřadu, která požadavek odůvodňuje pouze tím, že sloupy veřejného osvětlení se nacházejí podél komunikace a dovozuje existenci ochranného pásma hypotetického podzemního elektrického kabelu, aniž by jej konkrétně vymezil. Žalobci není zřejmé, z čeho žalovaný existenci takového kabelu dovozuje, a pokud by podzemní kabel elektrického vedení skutečně existoval, tak žalobce tvrdí, že stanovisko k ochranným pásmům elektrického vedení je již ve správním spisu. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 63 A 9/2025 11. Žalobce dále uvádí, že k žádosti podle § 96 a § 105 stavebního zákona, je nutno přiložit stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem, přičemž žalobce vedle souhlasu města doložil i stanoviska společností Gas Distribution s.r.o., EG.D, a.s., ČEVAK a.s. a CETIN a.s. Magistrát města České Budějovice v rozhodnutí nevysvětlil, proč tyto listiny nepostačují ke splnění podmínek a současně nezdůvodnil, proč ve výzvě požadoval navíc i smlouvy s vlastníky/provozovateli připojení (např. smlouvu o napojení na distribuční soustavu elektřiny a plynu s EG.D), resp. proč jejich nedoložením odůvodnil zamítnutí žádosti. Žalobce dále uvedl, že žalovaný nezákonnost požadavku na předložení smluv sám konstatoval, avšak podle žalobce zároveň paradoxně připouští, že vůči podřízeným stavebním úřadům obdobné nezákonné postupy toleruje.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Současně uvedl, že stavební úřad v projednávané věci postupoval zcela v intencích právního názoru vyjádřeného v rozsudku krajského soudu ze dne 22. 8. 2024, neboť stavební úřad ve výzvě dostatečně konkretizoval vady a nedostatky společného oznámení záměru, k odstranění vad poskytl přiměřenou lhůtu a žalobce zároveň poučil o následku nesplnění výzvy. Teprve poté, co nebyly odstraněny vady, rozhodl o provedení společného územního a stavebního řízení. Žalovaný v postupu a rozhodnutí stavebního úřadu neshledal takové vady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť zde byly naplněny podmínky pro postup podle § 96a odst. 5 stavebního zákona.

13. Žalovaný dále upozornil na to, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o provedení společného územního a stavebního řízení, je úkonem, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Žalobní body, ve kterých se žalobce podrobně vymezuje proti obsahu výzvy k doplnění společného ohlášení, jsou námitkami, které žalobce může uplatňovat v průběhu společného řízení.

14. Dne 21. 1. 2026 žalobce krajskému soudu doložil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 9. 2025, č. j. ODSH/17756/2023-28, kterým bylo povoleno připojení sousední nemovitosti – pozemku parc. č. XD k místní komunikaci na pozemku parc. č. XC.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

16. O věci krajský soud rozhodl bez jednání na základě § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas.

17. Žaloba není důvodná.

18. Jak již bylo uvedeno shora, krajský soud ve skutkově i právně obdobné věci rozhodoval. V této věci se žalobce bránil vůči totožnému postupu správních orgánů. Krajský soud se v již shora zmiňovaném rozsudku ze dne 22. 8. 2024 zabýval tím, zda usnesení o provedení společného územního a stavebního řízení není ze soudního přezkumu na základě § 70 písm. c) s. ř. s., vyloučeno. Dospěl přitom k závěru, že jde o rozhodnutí procesní povahy, které je nutno podrobit samostatnému soudnímu přezkumu. Krajský soud k této otázce Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 63 A 9/2025 v podrobnostech odkazuje zejm. na body 16–22 uvedeného rozsudku. S ohledem na závěry tohoto rozsudku se krajský soud v nynější věci neztotožnil s názorem žalovaného, podle něhož nejsou žalobní námitky týkající se požadavků stavebního úřadu formulovaných ve výzvě k doplnění společného ohlášení relevantní. IV.A Výzva dle § 96a odst. 5 stavebního zákona 19. Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda výzva Magistrátu města České Budějovice ze dne 15. 10. 2024, č. j. SU/6603/2023-18, odpovídá požadavkům § 96a odst. 5 stavebního zákona.

20. Podle § 96a odst. 5 stavebního zákona, nemá-li společné oznámení záměru předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže stavební úřad stavebníkovi nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Dojde-li stavební úřad k závěru, že společné oznámení záměru nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě osob uvedených v § 96 odst. 3 písm. d) a v § 105 odst. 2 písm. f), rozhodne usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení. Právní mocí usnesení je zahájeno společné územní a stavební řízení. Společné oznámení záměru se považuje za žádost o vydání společného povolení.

21. Předepsanými náležitostmi výzvy dle § 96a odst. 5 stavebního zákona se v totožné věci zabýval zdejší soud v již opakovaně zmiňovaném rozsudku ze dne 22. 8. 2024, který v této souvislosti v bodě 38 uvádí, že „[n]emá-li stavebníkem podané společné oznámení záměru zákonem požadované náležitosti nebo je-li jiným způsobem vadné, má stavební úřad pomoci stavebníkovi zjištěné nedostatky odstranit na místě. Není-li to objektivně možné, má stavební úřad stavebníka nejen vyzvat k odstranění zjištěných nedostatků společného oznámení záměru, nýbrž též stanovit stavebníkovi přiměřenou lhůtu k jejich odstranění a prokazatelně jej poučit o následcích nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě. Takový postup vyžaduje, aby stavební úřad posoudil stavebníkem podané společné oznámení záměru včetně souvisejících podkladů a v případě zjištění nedostatků stavebníka vyzval, aby ve stanovené lhůtě nedostatky společného oznámení záměru nebo souvisejících podkladů odstranil. V takové výzvě přitom stavební úřad musí uvést, co konkrétně požaduje po stavebníkovi doplnit, resp. jaké nedostatky požaduje odstranit. Teprve tehdy, byl-li stavebník tímto způsobem vyzván a zároveň poučen o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě, může stavební úřad v návaznosti na procesní postup stavebníka dospět k závěru, že společné oznámení záměru nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu či souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru dle § 96 a § 105 stavebního zákona a rozhodnout usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení. Právní mocí tohoto usnesení je zahájeno společné územní a stavební řízení, v rámci kterého stavební úřad dále postupuje dle § 94j a násl. stavebního zákona.“ 22. Krajský soud dospěl v intencích citovaného rozsudku k závěru, že výzva stavebního úřadu je v souladu s § 96a odst. 5 stavebního zákona. Z jejího obsahu je zřejmé, že stavební úřad uvedl, v čem shledává nedostatky společného oznámení záměru, a v návaznosti na to žalobce vyzval k jejich odstranění. Požadované doplnění stavební úřad formuloval dostatečně určitě a srozumitelně, tj. je z něj patrné, jaké údaje a podklady má žalobce doplnit, a jaký je smysl požadovaného doplnění z hlediska posouzení splnění podmínek pro vydání společného Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 63 A 9/2025 souhlasu. Stavební úřad současně poskytl žalobci přiměřenou lhůtu k odstranění vytýkaných nedostatků. Za podstatné soud považuje rovněž to, že výzva obsahovala poučení o procesních následcích nevyhovění. Žalobce byl výslovně upozorněn, že nebudou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, stavební úřad věc neprojedná postupem směřujícím k vydání souhlasu, nýbrž ji projedná v režimu řízení podle § 94j stavebního zákona. Výzva tak naplňuje jak požadavek konkretizace požadovaných doplnění, tak požadavek stanovení lhůty pro jejich doplnění a poučení o následcích, jak je vyložil zdejší soud v citovaném rozsudku. Krajský soud proto uzavírá, že námitka týkající se neurčitosti výzvy není důvodná. IV.B Odkaz na § 94l odst. 2 stavebního zákona 23. Žalobce dále namítal, že správní orgán ve výzvě k doplnění podání a následně pak v prvostupňovém rozhodnutí nesprávně kvalifikoval požadované doplnění podání, když v rámci postupu podle § 96a odst. 5 stavebního zákona odkázal na § 94l odst. 2 stavebního zákona, přestože pro společné oznámení záměru jsou určující přílohy podle § 96 odst. 3 stavebního zákona.

24. K tomu krajský soud uvádí, že § 96a stavebního zákona představuje zvláštní postup umožňující vydání společného souhlasu na základě společného oznámení záměru, přičemž v případě vad společného oznámení záměru postupuje stavební úřad podle § 96a odst. 5 stavebního zákona. Z hlediska obsahu požadovaných podkladů je nutné vycházet z požadavků na územní souhlas dle § 96 odst. 3 písm. a) až e) stavebního zákona a současně z požadavků na ohlášení dle § 105 odst. 2 až 6 stavebního zákona. Naproti tomu § 94l a násl. stavebního zákona upravuje náležitosti žádosti a příloh ve společném územním a stavebním řízení, tedy v odlišném procesním režimu. Žalobci lze přisvědčit, že odkaz na § 94l odst. 2 stavebního zákona ve výzvě, resp. v prvostupňovém rozhodnutí, byl chybný, nicméně ke zrušení rozhodnutí pro vady řízení lze přistoupit pouze tehdy, jde-li o takovou vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2008, č. j. 2 Afs 89/2007-65, č. 2614/2012 Sb. NSS).

25. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí na stranách 4-5 tímto pochybením zabýval a uzavřel, že tato vada sama o sobě není způsobilá založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. V případě požadavků dle § 94l odst. 1 písm. a) a c) stavebního zákona žalovaný konstatoval, že s ohledem na jejich totožnost s požadavky vymezenými v § 96a odst. 3 stavebního zákona, nebylo zasaženo do žalobcových práv, neboť tyto přílohy byl povinen žalobce předložit vždy. V případě požadavku dle § 94l odst. 2 písm. d) stavebního zákona (předložení smlouvy s příslušným vlastníkem technické infrastruktury), žalovaný shledal postup stavebního úřadu nesprávným, neboť takový požadavek v § 96a odst. 3 stavebního zákona stanoven není. Dle žalovaného však nejde o vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť nedoložená smlouva nebyla jediným důvodem k vydání rozhodnutí o provedení společného řízení. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Pro posouzení zákonnosti postupu správního orgánu (tj. „překlopení“ řízení do společného řízení), je rozhodné pouze to, zda žalobce ve stanovené lhůtě odstranil vady společného oznámení záměru v rozsahu, v němž to po něm bylo možno zákonně požadovat, a zda případné neodstranění těchto vad mohlo odůvodnit postup předvídaný v § 96 odst. 5 stavebního zákona, tj. rozhodnutí o provedení společného územního a stavebního řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 7 63 A 9/2025 IV.C Stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury 26. Žalobce požádal dne 6. 6. 2022 Městský úřad Lišov o připojení pozemku parc. č. XB (nově dle KN parc. č. XA) na místní komunikaci v ulici x. Na základě žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti Městského úřadu Lišov byl k vydání rozhodnutí pověřen Magistrát města České Budějovice, který žádost žalobce rozhodnutím ze dne 20. 11. 2024, č. j. ODSH/17756/2023-18, zamítl. Žalobce se následně odvolal, přičemž žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025, č. j. KUJCK 59747/2025, rozhodnutí orgánu I. stupně zrušil, a věc mu vrátil k novému projednání. Z úřední činnosti (řízení vedené u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 51 A 19/2025), krajský soud zjistil, že rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 11. 9. 2025, č. j. ODSH/17756/2023-28, již bylo rozhodnuto o připojení sousední nemovitosti – pozemku parc. č. XA k místní komunikaci na pozemku parc. č. XC v ulici x ve městě X.

27. Žalobce namítá, že správní orgán nebyl oprávněn požadovat předložení rozhodnutí o připojení, neboť takový podklad není mezi zákonnými náležitostmi společného oznámení záměru výslovně uveden. Rozhodnutí o připojení navíc ani dodáno být nemohlo, neboť v době rozhodování správního orgánu bylo nepravomocným rozhodnutím žalovaného prvostupňové rozhodnutí zrušeno.

28. Podle § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, oznámení záměru obsahuje kromě obecných náležitostí údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje dotčených pozemků a staveb. K oznámení oznamovatel připojí stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.

29. Podle § 105 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, k ohlášení stavebník připojí stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.

30. Z dikce výzvy vyplývá, že správní orgán požadoval primárně stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k možnosti a způsobu napojení. V daném případě má toto stanovisko vydat město Lišov jako vlastník pozemní komunikace v ulici x. Z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán uvedl rozhodnutí o připojení toliko jako alternativní způsob doložení, tj. možnost, jak jinak lze relevantní podklad doložit (primárně uvedl, že stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury nebylo doloženo a až v závorce doplnil, že případně mohlo být doloženo rozhodnutí o připojení nemovitosti na komunikaci). Žalobce nebyl povinen doložit předmětné rozhodnutí, nicméně požadavek k doložení stanoviska vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k možnosti a způsobu napojení má oporu přímo v § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Postup správního orgánu nelze vykládat tak, že by správní orgán podmínil projednání společného oznámení záměru výlučně doložením rozhodnutí o připojení pozemku ke komunikaci. Rozhodující je, že správní orgán po žalobci požadoval doložení podkladu – stanoviska vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k možnosti a způsobu napojení, který je v režimu § 96a stavebního zákona ve spojení s § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona povinnou náležitostí ohlášeného stavebního záměru. Ze správního spisu přitom vyplývá, že požadované stanovisko nebylo v době rozhodování správního orgánu doloženo a správní orgán proto nemohl dojít k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání společného souhlasu. Právě absence tohoto obligatorního podkladu (nikoli samotné nepředložení rozhodnutí o připojení) byla jedním Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 8 63 A 9/2025 z důvodů, pro které stavební úřad vydal usnesení o provedení společného územního a stavebního řízení.

31. S ohledem na skutečnost, že krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), nemůže přihlížet k žalobcem doloženému rozhodnutí o připojení nemovitosti k pozemní komunikaci ze dne 11. 9. 2025.

32. Dle žalobce správní orgán přehlédl změny právní úpravy zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích („zákon o pozemních komunikacích“) a přechodná ustanovení zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Žalobce má za to, že o připojení k pozemní komunikaci neměl dle přechodného ustanovení rozhodovat silniční, ale stavební úřad.

33. V projednávané věci bylo v roce 2020, tj. za účinnosti starého stavebního zákona, podáno společné oznámení záměru. Tento postup je koncipován jako zjednodušený, v němž stavební úřad nevede správní řízení, ale pouze posuzuje, zda společné oznámení záměru splňuje zákonné podmínky a jsou-li tyto splněny, vydá společný souhlas. Nejedná se tedy o rozhodnutí správního orgánu, ale o zjednodušený proces založený na bezvadnosti podání a předložených podkladů. Teprve tehdy, pokud stavební úřad dospěje k závěru, že podmínky pro vydání souhlasu splněny nejsou, dojde postupem podle § 96a odst. 5 stavebního zákona k vydání rozhodnutí o provedení společného územního a stavebního řízení, čímž je zahájeno standardní správní řízení. Žádost žalobce o připojení pozemku na místní komunikaci byla podána ještě před účinností zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, tj. před 1. 1. 2024.

34. Posledně zmíněnou novelou byla do § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích vložena úprava, podle níž, souvisí-li připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, vyžadující povolení podle tohoto zákona, se záměrem povolovaným podle stavebního zákona, rozhodne o povolení připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, jakož i úpravě takového připojení nebo jeho zrušení stavební úřad rozhodnutím o povolení záměru podle stavebního zákona.

35. Současně čl. XXVIII bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona uvádí, že řízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

36. Jakkoli by novelizované znění § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích bylo v projednávané věci aplikovatelné, soud poukazuje na to, že je aplikovatelné v situacích, kdy připojení sousední nemovitosti souvisí se záměrem povolovaným podle stavebního zákona, kdy v rámci správního řízení stavební úřad rozhodne o povolení záměru spolu s rozhodnutím o připojení sousední nemovitosti na místní komunikaci. Tomuto pojetí odpovídá i systematika citovaného zákonného ustanovení, neboť rozhodování o připojení je zde pojato jako součást meritorního rozhodnutí stavebního úřadu. V režimu společného oznámení záměru podle § 96a stavebního zákona se však nevede správní řízení a není vydáno rozhodnutí o povolení záměru, ale je vydán pouze společný souhlas. V posuzované věci Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 9 63 A 9/2025 stavební úřad nevedl správní řízení a nemohl vydat rozhodnutí, do kterého by otázku připojení záměru k pozemní komunikaci zahrnul. V takové situaci bylo namístě, aby o připojení rozhodoval silniční správní úřad, jak se v projednávané věci také stalo.

IV. D Souhlasy k provedení stavebního záměru

37. Žalobce dále namítá, že souhlas Ing. J. M. vyznačený na situačním výkresu dokumentace představuje souhlas podle § 184a stavebního zákona.

38. Podle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, oznámení záměru obsahuje kromě obecných náležitostí údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje dotčených pozemků a staveb. K oznámení oznamovatel připojí souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a.

39. Podle § 184a odst. 1 stavebního zákona, není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není- li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo.

40. Z citované právní úpravy plyne, že souhlas podle § 184a stavebního zákona, který se v režimu společného souhlasu promítá do přílohy dle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, slouží k prokázání, že vlastník pozemku (odlišný od stavebníka) souhlasí s umístěním stavebního záměru na svém pozemku. Zákon výslovně vyžaduje, aby byl souhlas zachycen v předložené dokumentaci. Právě tato forma má zajistit, že souhlas vlastníka je jednoznačně vztažen k určitému záměru a určenému rozsahu zásahu v území, a tím vyloučit pochybnosti o tom, co vlastník odsouhlasil.

41. V projednávané věci byl souhlas Ing. J. M. udělen v době, kdy byl dotčený pozemek evidován jako parc. č. XB. Ke dni rozhodování správního orgánu však měl být záměr umístěn na pozemku parc. č. XA, který vznikl až následným rozdělením původního pozemku parc. č. XB.

42. Za této situace tak nelze bez dalšího uzavřít, že souhlas vyznačený na situačním výkresu k pozemku parc. č. XB bez pochybností pokrývá i umístění záměru na nově evidovaném pozemku parc. č. XA. Pokud se identifikace pozemku v dokumentaci a v katastru odlišuje, je třeba tuto nejasnost odstranit tak, aby bylo nepochybné, že souhlas vlastníka se vztahuje právě na tu část pozemku, na níž má být záměr realizován, a to přestože jde stále o tutéž osobu. Neobstojí ani argumentace žalobce, že se faktické umístění stavby nezměnilo, a proto nebylo nutné souhlas opakovat. Smyslem § 184a stavebního zákona je právě vyloučit nejistotu, zda vlastník souhlasí s umístěním záměru na pozemku, který je ve stavebním řízení rozhodný. Pokud tedy v době posuzování společného oznámení záměru nebyl stavebnímu úřadu předložen souhlas vlastníka jednoznačně se vztahující k pozemku parc. č. XA, na němž měl být záměr podle dokumentace umístěn, nebyla splněna podmínka dle § 96 odst. 3 písm. a) stavebního zákona. Absence tohoto obligatorního požadavku představovala další nedostatek společného oznámení záměru, pro který nebylo možné vydat společný souhlas, a který odůvodňoval postup stavebního úřadu podle § 96a odst. 5 stavebního zákona, tj. vydání usnesení o provedení společného územního a stavebního řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 10 63 A 9/2025 43. Krajský soud k uvedenému doplňuje, že nepřehlédl k žalobě přiložený důkaz sdělením města Lišov ze dne 26. 7. 2023, č. j. 4676/23. K jeho provedení však nepřistoupil, neboť ve vztahu k otázce, zda Ing. J. M. udělil či neudělil souhlas s umístěním záměru na nově vzniklý pozemek v jeho vlastnictví, nejde o relevantní dokument, neboť řeší toliko změnu parcelace.

44. Žalobce dále namítá, že souhlas města Lišov jako vlastníka pozemku parc. č. XC s umístěním kanalizační přípojky doložil již v roce 2020 podpisem situačního výkresu dokumentace dle § 184a stavebního zákona.

45. Součástí spisového materiálu je neoznačená, nedatovaná listina, kterou žalobce označuje jako „souhlas města Lišov“, jejíž součástí je situační výkres záměru. V záhlaví této listiny je uvedeno parc. č. XC a současně je zde uvedeno, že vlastnické právo dle katastru nemovitostí svědčí městu Lišov. V dolní části listiny je uvedeno prohlášení podepisující osoby o tom, že byla seznámena se stavebním záměrem na parcele parc. č. XB a že nemá námitek podle § 105 odst. 1 stavebního zákona. K prohlášení je připojeno razítko města a podpis.

46. Podle § 105 odst. 1 stavebního zákona, ohlášení obsahuje identifikační údaje o stavebníkovi, o pozemku, o ohlašovaném stavebním záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, zda se k jeho provedení má použít sousední nemovitost, v tom případě souhlas vlastníka této nemovitosti; u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění.

47. Z obsahu uvedené listiny lze dovodit, že město Lišov jako vlastník pozemku parc. č. XC bylo seznámeno s existencí stavebního záměru a podpisem stvrdilo, že proti němu nevznáší výhrady. Současně však nelze přehlédnout, že formulace „bez námitek“, na kterou žalobce v žalobě opakovaně odkazuje, se vztahuje k § 105 stavebního zákona, který upravuje ohlášení stavby, tj. náležitosti a přílohy ohlášení, nikoli souhlas vlastníka pozemku s umístěním stavby ve smyslu § 184a stavebního zákona. Nelze také přehlédnout, že uvedená listina není datovaná. Žalobce tvrdí, že pochází z roku 2020 a od té doby je ve spise založena.

48. Ve správním spise je však současně založeno sdělení města Lišov ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 0919/23/Di, které žalobce označuje jako „neznámou listinu“, v níž město žalovanému výslovně sděluje, že souhlas dle § 184a stavebního zákona s napojením na vodovodní a kanalizační řad neudělilo. Tato pozdější listina, s níž žalobce prokazatelně měl možnost se seznámit, tak zpochybňuje jak existenci, tak rozsah a trvání souhlasu, který žalobce dovozuje z podpisu města Lišov na situačním výkresu. I kdyby bylo možné onen podpis v určitém kontextu vykládat jako souhlas vlastníka, nelze při existenci výslovně opačného vyjádření vlastníka pozemku bez dalšího uzavřít, že souhlas ve smyslu § 184a stavebního zákona byl ke dni rozhodování správního orgánu dán. V době vydání napadeného rozhodnutí tak nebyl udělen souhlas města Lišov s umístěním stavby na jeho pozemku dle § 184a stavebního zákona.

49. Nelze přisvědčit ani tvrzení žalobce, že stavební úřad měl pochybnost týkající se souhlasu města Lišov odstranit výslechem osoby, která situační výkres podepsala. Takový postup je typický pro správní řízení, nikoli pro postup podle § 96a stavebního zákona, při kterém při vzniku pochybností o splnění podmínek přichází v úvahu postup podle § 96a odst. 5 stavebního zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 11 63 A 9/2025 IV. E Stanovisko vlastníka (provozovatele) technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení záměru na vodovod a kanalizaci 50. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce týkající se stanoviska provozovatele vodovodu a kanalizace, které správní orgány dle jeho názoru nesprávně označily za zmatečné.

51. Krajský soud předně nesouhlasí s žalobcem v tom, že město Lišov, coby vlastník technické infrastruktury, nemělo a nemá právo neudělit souhlas s připojením záměru na vodovodní a kanalizační řad.

52. Podle § 8 odst. 5 věty první zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení.

53. Dle citovaného ustanovení je zřejmé, že je zde zákonný důvod, pro který může vlastník (resp. zmocněný provozovatel) připojení neumožnit, a to nedostatečné kapacitní nebo technické možnosti. Pro účely projednání záměru je současně významné, že stavebník je povinen k oznámení záměru připojit stanoviska vlastníků veřejné technické infrastruktury ke způsobu napojení. Tato stanoviska mohou být v praxi vydávána přímo vlastníkem, anebo provozovatelem, který jedná v rozsahu zmocnění vlastníka. Ve správním spise je založeno vyjádření společnosti ČEVAK a.s. ze dne 13. 10. 2020, zn. O20070130490, k vodovodní a kanalizační přípojce, ve kterém společnost souhlasí s realizací záměru. Ve spise je dále založeno vyjádření společnosti ČEVAK a.s. ze dne 22. 2. 2023, zn. O23070198785, kterým byla prodloužena platnost původního vyjádření ze dne 13. 10. 2020, a dále vyjádření ze dne 26. 6. 2023, zn. O23010072234, v němž provozovatel žalobce vyzývá k prokázání a doložení souladu investičního záměru s navrhovanou dopravní a technickou infrastrukturou dle Územní studie „Větrník“ a současně výslovně uvádí, že bez tohoto prokázání nelze předchozí vyjádření společnosti ČEVAK a.s. použít. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným, že předchozí vyjádření provozovatele nelze hodnotit jako podklad osvědčující souhlas s napojením záměru ve smyslu § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, pokud použitelnost těchto vyjádření byla následně výslovně podmíněna doplněním určitého podkladu, který v rozhodné době doložen nebyl.

IV. F Stanovisko vlastníka technické infrastruktury veřejného osvětlení k podmínkám dotčených ochranných pásem

54. Žalobce dále namítá, že k podmínkám dotčených ochranných pásem veřejného osvětlení nebylo třeba dokládat stanovisko, neboť sloupy veřejného osvětlení žádné ochranné pásmo nemají, a postačuje obecné vyjádření města, které uvedlo, že nemá námitek. Současně žalobce vytýká neurčitost výzvy a to, že žalovaný dovozuje existenci podzemního kabelu.

55. Požadavek na stanovisko vlastníka veřejné technické infrastruktury veřejného osvětlení k podmínkám dotčených ochranných pásem má oporu v § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, který mezi obligatorní přílohy oznámení záměru řadí právě stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem. Smyslem tohoto podkladu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 12 63 A 9/2025 je odstranit nejistotu, zda záměr do ochranných pásem vůbec zasahuje a za jakých podmínek je případný zásah přípustný.

56. Skutečnost, že samotné stožáry veřejného osvětlení nemusejí mít ochranné pásmo v tom smyslu, jak jej žalobce předjímá, neznamená, že v dotčeném místě žádná ochranná pásma technické infrastruktury neexistují. Veřejné osvětlení je zpravidla napájeno kabelovým elektrickým vedením, jehož umístění a režim ochranného pásma vyplývá ze zvláštních předpisů, a právě k tomu směřuje požadavek stanoviska vlastníka dotčeného zařízení, který má potvrdit, zda je zařízení v místě vedeno, a vymezit podmínky, za nichž je případný zásah přípustný.

57. Žalobcem předložené vyjádření společnosti EG.D, které se týká souhlasu se stavbou a činností v ochranném pásmu zařízení distribuční soustavy ve vlastnictví EG.D, může být relevantní pro dotčení ochranného pásma distribuční elektrické sítě. Samo o sobě však neřeší otázku, zda je dotčeno také zařízení veřejného osvětlení, které je ve vlastnictví města Lišov, a jaké případné podmínky se vztahují na zásah do tohoto zařízení. Obecné prohlášení města „nemám námitek“, jak již bylo uvedeno výše, navíc typově nesměřuje k technickým podmínkám dotčení ochranných pásem a takové prohlášení neplní funkci stanoviska podle § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona.

58. Konečně ani výtka neurčitosti výzvy neobstojí, neboť stavební úřad identifikoval důvod požadavku (veřejné osvětlení podél komunikace na konkrétním pozemku). Z uvedeného je zřejmé, k jakému okruhu infrastruktury se stanovisko vztahuje, přičemž jeho smyslem je právě potvrdit existenci či neexistenci dotčených pásem a vymezit podmínky případného zásahu do nich. Absence takového podkladu proto představuje nedostatek obligatorní přílohy k záměru podle § 96 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. IV. G Smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné technické infrastruktury, smlouva o napojení na distribuční soustavu elektrické energie a plynu 59. Žalobce dále namítá, že správní orgán po něm nezákonně požadoval předložení smluv o napojení záměru (zejména se společností EG.D), neboť obligatorními přílohami společného oznámení jsou toliko stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení.

60. Krajský soud s žalobcem souhlasí potud, že stavební zákon v režimu společného oznámení záměru nevyžaduje jako obligatorní přílohu oznámení záměru smlouvy o připojení, nýbrž stanoviska vlastníků (správců) dotčených sítí podle § 96 odst. 3 písm. c) a § 105 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. Jinými slovy, samotný požadavek na předložení smluv o napojení nelze bez dalšího pokládat za podmínku vydání společného souhlasu. Tento závěr ostatně připouští i žalovaný, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že tento požadavek byl uveden nesprávně.

61. Tím však není dotčena zákonnost napadeného postupu jako celku. Pro posouzení věci je rozhodující, zda žalobce v době rozhodování správního orgánu doložil podklady, které zákon skutečně vyžaduje, tj. zejména relevantní stanoviska vlastníků veřejné technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení, případně k podmínkám dotčených ochranných pásem. Pokud stavební úřad dospěl k závěru, že některý z obligatorních podkladů ve spise chybí nebo že předložené podklady nejsou pro daný účel použitelné (např. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 13 63 A 9/2025 jsou podmíněné či časově neplatné), pak je postup dle § 96a odst. 5 stavebního zákona namístě bez ohledu na to, že součástí výzvy byl i nezákonný požadavek na předložení smluv o napojení záměru.

62. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ačkoli stavební úřad ve výzvě požadoval též předložení smluv o připojení, které stavební zákon v režimu společného oznámení záměru neuvádí jako obligatorní přílohu, tato okolnost sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného postupu. Ze správního spisu a z odůvodnění žalovaného plyne, že k zahájení společného územního a stavebního řízení došlo pro jiné, věcně relevantní nedostatky podání, zejména pro absenci či nedostatečnost vyžadovaných stanovisek. Nelze proto dovodit, že by postup správního orgánu dle § 96a odst. 5 stavebního zákona byl založen výlučně na požadavku, který stavební úřad požadovat neměl.

V. Závěr a náklady řízení

63. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 28. ledna 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.