63 Ad 1/2023

Rubrum

č. j. 63 Ad 1/2023- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: TCF Vzduchotechnika s.r.o., IČO 63910802 sídlem Průmyslová 920, 383 01 Prachatice zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M. se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č. j. 6348/1.30/22-3, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 21. 2. 2023, č. j. 6348/1.30/22-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 8. 2022, č.j. 10009/5.30/21-22, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 Error! Reference source not found.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná v rozsahu náhrady slova „příkaz“ za slovo „rozhodnutí“ částečně změnila a ve zbytku potvrdila rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 8. 2022, č.j. 10009/5.30/21-22, kterým žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku právnických a podnikajících fyzických osob na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 4 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), a v rozporu s § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, nezajistila dne 13. 3. 2020, aby soustruh typu SUI 50-1500, umístěný na pracovišti Průmyslová 920, 383 01 Prachatice, byl používán v souladu s provozní dokumentací. Za spáchání tohoto přestupku byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 48 000 Kč.

2. V důsledku porušení shora popsané povinnosti žalobkyně došlo dne 13. 3. 2020 v provozu žalobkyně k závažnému úrazu jejího zaměstnance, který prováděl povrchovou úpravu na soustruhu. Konkrétně šlo o leštění povrchu čepu páskou ze smirkového papíru, který zaměstnanec držel v prstech pravé a levé ruky. Při této činnosti pravděpodobně došlo k namotání smirkové pásky na leštěnou část (čep) a následnému vtažení prstů pravé ruky do soustruhu. Následně muselo dojít k amputaci dvou prstů zaměstnance žalobkyně a k pohmoždění horní končetiny.

3. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nesprávné, neboť bez dalšího vychází z premisy o bezbřehé objektivní odpovědnosti zaměstnavatele. Skutková podstata přestupku je tak naplněna, pokud se úraz na pracovišti přihodí. Uvedený závěr však je dle žalobkyně v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, který správním orgánům ukládá povinnost zabývat se tím, zda preventivní opatření přijatá zaměstnavatelem byla v daném případě dostačující, zda byla vyžadována a kontrolována. Povinností zaměstnavatele tak dle žalobkyně je zavést preventivní opatření, nikoliv zabránit tomu, aby se stal jakýkoliv úraz, to totiž není v silách zaměstnavatele.

4. V daném případě šlo o běžný pracovní postup, k němuž byl zaměstnanec proškolen, byl seznámen s tím, že při této činnosti nemůže mít nasazené rukavice, a zároveň byl na pracovišti přítomen mistr výroby a kontroly kvality, který však v daný okamžik nebyl v blízkosti zaměstnance. V možnostech zaměstnavatele však není to, aby jeho zaměstnanci byli po celou dobu kontrolováni vedoucími zaměstnanci a může se tak stát, že některý ze zaměstnanců není v konkrétní chvíli při výkonu práce kontrolován.

5. Zásadní dle žalobkyně je skutečnost, že pokud by zaměstnanec býval byl postupoval v souladu s bezpečnostními pokyny, s nimiž byl seznámen, úraz by se nestal. Jednalo se tak o exces zkušeného zaměstnance, který si byl svého pochybení vědom. Používaný stroj byl navíc plně funkční, byly na něm prováděny pravidelné revize a jeho údržba. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 Error! Reference source not found.

6. V projednávaném případě žalobkyně splnila veškeré požadavky stanovené § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., neboť přijala veškerá adekvátní opatření k minimalizaci rizik způsobených činností na předmětném stroji, když (a) soustruh byl dotčeným zaměstnancem užíván k účelům, k nimž bylo zařízení určeno a (b) zaměstnance byl seznámen s návodem k používání stroje, s návodem k obsluze a údržbě a proškolen v zásadách bezpečné práce s tímto zařízením. Zaměstnanec si tak byl prokazatelně vědom podmínek, za kterých je možné stroj používat a tyto podmínky nesplnil, ačkoliv mu v tom objektivní okolnosti nebránily.

7. Na základě shora popsaných důvodů je navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval přitom totožnost námitek žalobních a odvolacích, pročež v podrobnostech odkázal na obsah odůvodnění správních rozhodnutí. Zdůraznil, že si je vědom odlišnosti absolutní a objektivní odpovědnosti, avšak i přes tuto odlišnost v nynější věci žalobkyně neučinila vše, co po ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby porušení povinnosti na úseku bezpečnosti práce zabránila. Z tohoto důvodu nebyly naplněny liberační podmínky stanovené v § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalobkyně neuplatnila adekvátní kontrolní mechanismy, které mohly zabránit aplikaci postupu rozporného s provozní dokumentací, a to zejména v situaci, kdy se provedená kontrola pracovního postupu těsně před nehodou ukázala být neúčinná – vedoucí mistr si nevšiml, že poškozený používá na rotačním stroji rukavice, ačkoli je to provozní dokumentací zakázáno.

III. Replika žalobkyně

9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zdůraznila, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by si mistr soustružny před nehodovou událostí nevšiml, že úrazem poškozený používá na rotačním stroji rukavice, ačkoli je to provozní dokumentací zakázáno. Prokázáno bylo pouze to, že se mistr na pracovišti žalobkyně vyskytoval a se zaměstnancem konzultoval pracovní postup. Poškozený zaměstnanec si tak rukavice mohl obléct až poté, co mistr odešel. Žalovaný neuvedl, jaké kontrolní mechanismy měla žalobkyně přijmout, aby skutková podstata přestupku nebyla naplněna.

III. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. V projednávané věci je žalobkyni kladeno za vinu porušení § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce, podle kterého se právnická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že neplní povinnosti při zajištění řádného stavu používaných výrobních a pracovních prostředků a zařízení stanovené v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v nařízení vlády, kterým se stanoví Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 Error! Reference source not found. bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

12. Uvedeného přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že v rozporu s § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., nezajistila, aby soustruh užívaný poškozeným zaměstnancem byl používán v souladu s jeho provozní dokumentací.

13. Odpovědnost právnické osoby za přestupek je koncipována jako objektivní, správní orgán tak není povinen zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění psychického vztahu pachatele ke svému jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2010, č.j. 6 Ads 171/2009-60). Dále je třeba připomenout, že sama skutečnost, že došlo k úrazu zaměstnance právnické osoby automaticky nedokládá, že tato právnická osoba svou zákonnou povinnost zanedbala (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č.j. 7 As 258/2015-37). Právnická osoba se odpovědnosti za přestupek může dle § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky zprostit, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. I pokud však vynaložení veškerého úsilí prokáže, nemůže se dle odst. 2 uvedeného ustanovení odpovědnosti zprostit, pokud neučinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku.

14. Na druhou stranu je třeba s ohledem na obsah žalobních námitek zdůraznit, že odpovědnost právnické osoby vzniká bez ohledu na případné spoluzavinění zaměstnance. Právnická osoba se nemůže zprostit své odpovědnosti odkazem na porušení povinnosti vlastním zaměstnancem.

15. Předmětem sporu v projednávané věci tak je otázka, zda žalobkyně vynaložila veškeré úsilí (a přijala opatření nezbytná k zamezení nebo odvrácení přestupku), která po ní bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila, a naplnila tak liberační důvody dle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky. Krajský soud dospěl k závěru, že liberační důvody ve věci nyní projednávané naplněny byly.

16. Pokud výše uvedené ust. § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky hovoří o veškerém úsilí, které bylo možno požadovat, pak se tímto úsilím rozumí úsilí maximálně možné, které je právnická osoba objektivně schopna vynaložit Nejde tedy pouze o takové úsilí, které lze požadovat či spravedlivě požadovat. (JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020. § 21 Zproštění právnické osoby za přestupek. Dostupné v Systému beck -online [cit. 5. 6. 2023])

17. Důvodová zpráva k tomu doplňuje: „Právnická osoba se tedy zprostí odpovědnosti v případě, jestliže prokáže realizaci všech možných opatření, kterými sama zabezpečila splnění dotčené povinnosti. Jde však jen o opatření, která byla objektivně způsobilá provést (zejména zajištění dostatečné a pravidelné kontroly ze strany zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům, různá preventivní opatření, ochrana majetku, úrovně řízení apod.). Vynaložení veškerého úsilí je nutno posuzovat objektivně, a nikoli subjektivně, liberační důvod proto nebude dopadat na případy subjektivních hospodářských potíží, na případy, kdy překážky nesplnění povinnosti byla odpovědná osoba povinna překonat nebo odstranit (např. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 Error! Reference source not found. nedostatek úředního povolení) apod. Pokud pro právnickou osobu nebylo při vynaložení veškerého úsilí možné, aby svoji povinnost splnila, správně-trestně odpovídat nebude.“ 18. Jinými slovy, právnická osoba (zde v pozici zaměstnavatele) je povinna učinit veškeré možné kroky a přijmout maximální možná opatření, aby ke spáchání přestupku v podobě nesprávného používání stroje nedošlo. Chráněným zájmem je bezpečnost zaměstnanců při práci a zaměstnavatel je za tímto účelem povinen v nejvyšší možné míře předcházet rizikům, tyto eliminovat a odstraňovat, a to prostřednictvím přijímání adekvátních opatření (srov. § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tak ve věci nyní projednávané byla povinna přijmout veškerá představitelná opatření, aby zajistila užívání pracovních nástrojů a zařízení v souladu s jejich provozní dokumentací. Pokud by přijetí takových opatření v řízení prokázala, naplnila by tím liberační důvody ve smyslu shora citovaného § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky.

19. Krajský soud má z obsahu spisového materiálu za prokázané, že poškozený zaměstnanec, který byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy od 1. 1. 2017, byl dne 14. 6. 2019 seznámen s návodem k používání, k obsluze a k případné údržbě soustruhu typu SUI 50-1500. Dne 6. 1. 2020 byl poškozený zaměstnanec v rámci školení seznámen s bezpečností a ochranou zdraví zaměstnanců při práci, mj. se základními požadavky na BOZP včetně předpisů a dokumentace pro BOZP. Dále byl v rámci tohoto školení seznámen s Provozním bezpečnostním předpisem pro tváření kovů ze dne 23. 8. 2017, v rámci kterého byl konkrétně upozorněn na zákaz přibližovat se za chodu stroje k točivým, tlačným, střižným místům stroje, která nejsou z technologických důvodů zcela zakrytována, na takovou vzdálenost, že může dojít k zachycení části těla do těchto míst. Vymezeno bylo taktéž riziko vtažení, rozdrcení, namotání, useknutí části lidského těla a jeho řešení v podobě zákazu používat rukavice při obsluze stroje za chodu. Obsahem spisu jsou dále záznamy o periodických kontrolách pracoviště žalobkyně zaměřených na bezpečnost práce a požární ochranu, z nichž poslední je z data 17. 2. 2020, a podávají se z ní pouze drobné nedostatky, které se netýkaly poškozeného zaměstnance ani obráběcího stroje, na kterém v rozhodné době vykonával práci, a které byly na místě odstraněny. Ze záznamů o údržbě soustruhu SUI 50-1500 počínajících rokem 2013 vyplývá, že stroj byl pravidelně kontrolován a udržován, a to i ze strany poškozeného zaměstnance.

20. Obsahem spisu je dále provozně bezpečnostní předpis ze dne 20. 8. 2018 popisující předepsané pracovní postupy pro dokončovací práce na soustruhu. V případě leštění povrchu na soustruhu se uvádí, že tato činnost je prováděna přiložením pásky smirkového papíru natažené např. na pilník či dřevěnou násadu. Pouze v nutných případech, kdy nelze operaci těmito způsoby provést, lze držet pásku smirkového papíru v rukou, a to pouze při zvýšené opatrnosti s důsledným dodržením požadavků na bezpečnost práce.

21. Ve správním spisu je dále založena fotodokumentace s fotografiemi výstražných tabulí umístěných přímo v daném provozu žalobkyně, které obsahují mj. graficky a textově znázorněné pravidlo „NEPOUŽÍVEJ RUKAVICE PRO MANIPULACI ZA CHODU STROJE“ a dále tabule s bezpečnostními pokyny pro obsluhu soustruhu. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 Error! Reference source not found.

22. Ze svědeckých výpovědí uskutečněných v průběhu správního řízení vyplývá, že dne 13. 3. 2020, kdy k úrazu zaměstnance došlo, byl na pracovišti přítomen mistr svařovny, R. Š., který přiděluje podřízeným zaměstnancům práci, kontroluje je a konzultuje případné problémy na pracovišti. Poškozenému svědek zadal kolem 9. hodiny práci a kolem 11. hodiny jej šel zkontrolovat s tím, že s jeho prací byl spokojen a odcházel k dalšímu komponentu, přičemž v tu dobu došlo k úrazu a svědek stroj ihned zastavil. Z jeho další výpovědi vyplývá, že si nevšiml, že poškozený zaměstnanec provádí broušení v rukavicích, neboť v době, kdy kontroloval jeho výrobky, stál k němu z boku a neviděl ani to, zda v tu chvíli brousí. V provozu svědek nikdy neviděl, že by někdo pracoval na rotačních strojích v rukavicích. Rukavice byly poškozeným zaměstnancem běžně používány na přenášení věcí.

23. Poškozený zaměstnanec uvedl, že byl v rámci BOZP proškolen, v den úrazu pracoval na soustruhu v rukavicích, ačkoli věděl, že se to nesmí, zapomněl si je sundat.

24. Z výše popsaných důkazů, obsažených ve správním spisu, má krajský soud za prokázané, že poškozený zaměstnanec byl řádně a v souladu s předpisy proškolen v oblasti BOZP; byl seznámen s předepsanými postupy používání soustruhu, jakož i s riziky s touto prací spojenými a s jejich předcházením; na pracovišti byl poškozený v soustavném vizuálním kontaktu s výstražnými tabulemi, které jej zcela konkrétně upozorňovaly na zákaz používat při práci na soustruhu rukavice a soustruh, na kterém pracoval, byl pravidelně kontrolován a udržován (což činil sám poškozený zaměstnanec, jak plyne z jím podepsaných záznamů). Během práce dne 13. 3. 2020 byl zaměstnanec kontrolován přítomným nadřízeným – mistrem svařovny, přičemž nebylo prokázáno, že by v době kontroly vedoucím pracovníkem měl zaměstnanec nasazené rukavice. Mistr byl v okamžiku úrazu k tomuto zaměstnanci otočen zády, jak potvrdil kromě mistra svařovny také sám zaměstnanec ve výpovědi ze dne 15. 7. 2020. Na pracovišti byl v době úrazu přítomen rovněž pracovník zajišťující BOZP, který zaměstnance následně ošetřoval a zajišťoval jeho odvoz do nemocnice.

25. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně v projednávaném případě přijala veškerá opatření, aby zabránila přestupku dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o odpovědnosti za přestupky, tedy aby zabránila tomu, že soustruh bude zaměstnanci obsluhován v rukavicích, tedy v rozporu s jeho provozní dokumentací. Krajskému soudu není zřejmé, jaké další preventivní kroky k zajištění používání soustruhu v souladu s jeho dokumentací, měla žalobkyně učinit a ani sám žalovaný žádné další varianty nenabízí. Představit si lze snad jen opatření, na základě kterého by každý pracovník na pracovišti dostal přiděleného jednoho vedoucího zaměstnance, který by jej nepřetržitě po celou dobu výkonu jeho práce kontroloval, takové opatření však není objektivně udržitelné ze strany žádného zaměstnavatele. V nyní řešeném případě tak žalobkyně v maximální možné míře organizovala práci a stanovovala pracovní postupy včetně jejich kontroly tak, aby byla dodržena pravidla plynoucí z předpisů pro používání soustruhu.

VI. Závěr, náklady řízení

26. S ohledem na všechny shora uvedené důvody krajský soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, na nějž se zrušovací důvody vztahují Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 Error! Reference source not found. rovnocenně, zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Krajský soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 12. června 2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.