64 A 1/2024

Rubrum

č. j. 64 A 1/2024–28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: X, narozen dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2023, č. j. KUJCK 146943/2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 12. 2023, č. j. KUJCK 146943/2023, a rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města Veselí nad Lužnicí ze dne 7. 11. 2023, č.j. MUV/Př/16/23, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit k rukám žalobce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Shoda s prvopisem: J. M. 2 64 A 1/

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města Veselí nad Lužnicí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2023, č.j. MUV/Př/16/23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce pod výrokem I. uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dle daného výroku prvostupňového rozhodnutí žalobce dopustil tak, že úmyslně narušil občanské soužití, neboť se vůči jinému dopustil hrubého jednání tím, že dne 6. 1. 2023 v době mezi 13:42 a 13:54 hodin ve Veselí nad Lužnicí, místní části Rafanda, na asfaltovém prostranství u budovy č. p. 906 po předchozí slovní výměně názorů udeřil rukou do obličeje P.J., narozeného dne X, bytem X, který mu předtím vyrazil z ruky telefon, na který si jej žalobce nahrával. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byl žalobci uložen správní trest napomenutí. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 11. 2023 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný dospěl k závěru, že přestupkové jednání žalobce směřující proti občanskému soužití bylo v řízení před prvostupňovým orgánem prokázáno. Uvedeného se žalobce dopustil tím, že výše zmíněného P. J. udeřil do obličeje. Žalovaný osvětlil, proč nelze na jednání žalobce hledět jako na jednání v nutné obraně. Žalobce svým jednáním neodvracel žádný jemu přímo hrozící nebo trvající útok, což žalovaný podpořil odkazem na dostupný videozáznam incidentu. Žalovaný se dále ztotožnil se závěrem prvostupňového orgánu, dle kterého žalobce jednal v úmyslu nepřímém, k fyzickému útoku došlo jeho aktivním jednáním. Naplněna byla též materiální stránka přestupku, žalobce svým fyzickým útokem významně narušil občanské soužití, a tedy i zájem na tom, aby se jednotlivci nechovali navzájem hrubě a nekonali způsobem občanské soužití narušujícím. Žádné zvláštní okolnosti vylučující naplnění materiálních znaků přestupku žalovaný neshledal. Ztotožnil se taktéž s druhem uloženého správního trestu. Závěrem žalovaný popsal, že v rámci odvolacího řízení žalobci byla v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dána možnost seznámit se s nově zařazenými podklady rozhodnutí (prvostupňovým orgánem pořízení opis z evidence přestupků a vyjádření A. K. k odvolání) a k těmto se vyjádřit. Byť k těmto úkonům byla žalobci poskytnuta toliko lhůta pěti dnů, žalovaný ji s ohledem na nikoli rozsáhlý počet nově pořízených podkladů neshledal jako nedostatečnou, když navíc i žalobce se v jejím průběhu stihl vyjádřil. K námitkám žalobce, týkajícím se používání ruského jazyka, žalovaný popsal průběh řízení, ze kterého je dle jeho názoru patrné, že žalobce v dostatečné míře rozumí i hovoří česky. Pokud tajemnice KPPP Shoda s prvopisem: J. M. 3 64 A 1/ dne 16. 10. 2023, kdy se žalobce ke správnímu orgánu dostavil, uvedla, že mu nerozumí, stalo se tak pouze v důsledku přepážky, která mezi nimi byla a bránila jim ve zřetelné komunikaci.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Dle žalobce je jednání správního orgánu nezákonné, přičemž tato nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení právní otázky, neposouzení vad řízení prvostupňového orgánu spočívajících v tom, že skutková podstata nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu a v nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů, a v závažném porušení práv obviněného během správního řízení.

4. V průběhu správního řízení bylo porušeno právo žalobce plynoucí mu z § 33 odst. 1 správního řádu, podle něhož může navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání. Žádní svědci však správním orgánem k ústnímu jednání pozváni nebyli a žalobci tak nebyla dána možnost klást jim otázky. Konkrétně žalobce zmiňuje, že nebyl vyslechnut jako svědek P. J., který byl dle jeho názoru v řízení v postavení oznamovatele, tedy svědka a v té době již nebyl obviněn z vlastního přestupkového jednání. Uvedenou argumentaci žalobce podporuje citací z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Azs 96/2005-69.

5. Zároveň dle žalobce byla porušena jeho práva jako příslušníka národnostní menšiny, a to konkrétně právo jednat v jazyce své národnostní menšiny zakotvené v § 16 odst. 4 správního řádu a v § 9 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Žalobce uvádí, že byl správními orgány donucen jednat v českém jazyce, ačkoli v průběhu správního řízení se úřední osoba vyjádřila, že mu vůbec nerozumí. Tato skutečnost pak dle žalobce plyne i z protokolu o ústním jednání, kde jsou obsaženy nesmyslné informace. Uvedené má zásadní vliv na legitimitu rozhodnutí prvostupňového orgánu.

6. Namítnuto bylo dále porušení žalobcova práva zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu, v odvolacím řízení, když žalobci byla poskytnuta příliš krátká lhůta pro seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim, a to navíc za situace, kdy byl v Jihočeském kraji vyhlášen kalamitní stav. Žalobce tak musel vyjádření psát ručně a zaslat jej přes mobilní telefon nabíjený z auta.

7. Žalobce se dále vyjadřuje k subjektivní stránce přestupku, tedy k otázce zavinění. Žalovaný ze zákona nese důkazní břemeno a měl proto prokázat, jaké byly motivy žalobce při incidentu, nikoliv toliko konstatovat že žalobce jednal v úmyslu nepřímém. Daný závěr nebyl nijak odůvodněn. Dle judikatury Ústavního soudu přitom úmysl nepřímý nelze v žádném případě jen presumovat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Prvostupňový orgán navíc jednání žalobce označil jako „mstu“, správní delikt pomsty však dle žalobce musí být veden úmyslem přímým, což prokázáno nebylo.

8. Dalším žalobním bodem žalobce namítá, že správní orgány nevypořádaly námitku nutné obrany, kterou žalobce v řízení o přestupku vznesl. Žalobce poukázal na to, že P. J. hrozil žalobci pěstí, následně na něj fyzicky zaútočil a vyrazil mu z rukou jeho mobilní telefon. Vzhledem k tomu byl žalobce nucen proti trvajícímu útoku použít fyzickou sílu, přičemž vzdálenost mezi nimi byla zvětšena a P. J. na žalobce přestal na nějakou dobu útočit, což opět správní orgány ignorovaly. Žalobce se vyjádřil rovněž k doplnění odůvodnění Shoda s prvopisem: J. M. 4 64 A 1/ v napadeném rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že P.J. ihned po vyražení mobilního telefonu z ruky žalobce odchází směrem pryč, což však dle žalobce neodpovídá skutečnosti, resp. jde o irelevantní informaci. Žalobce usuzuje, že P.J. začal ustupovat až poté, co na něj žalobce začal vyvíjet fyzický odpor. Žalobce odkazuje na to, že na videu z mobilního telefonu jsou slyšet hrozby od P.J., avšak žalovaný je neslyší a uvádí místo toho pouze to, že telefon byl na zemi. Konečně žalobce namítá, že závěr žalovaného, dle něhož v době úderu útok již netrval ani bezprostředně nehrozil, je v rozporu s dostupnými důkazy. Žalovaný ignoruje také to, že pan P. J. byl ozbrojen taserem, o čemž existují důkazy ve spisu. Žalobci tato skutečnost byla v době události přitom známa. Žalobce v dané souvislosti namítá, že žalovaný zcela ignoruje judikaturu správních soudů, popř. ji vykládá nesprávně.

9. Návrh na znalecké posouzení chování P.J. byl správním orgánem bez relevantního odůvodnění odmítnut, což dle žalobce vyvolává pochybnosti o objektivitě rozhodování správního orgánu. P.J. byl opakovaně trestně i administrativně stíhán a projevuje deviantní chování.

10. V doplnění žaloby, doručeném krajskému soudu dne 19. 2. 2024, žalobce namítl procesní pochybení správního orgánu, který v průběhu správního řízení neprovedl důkaz projekcí videozáznamu, na němž je přestupkové jednání žalobce zachyceno. Za této situace je důkaz předmětným videozáznamem nepřípustný. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Č. proti České republice a dále citoval blíže nespecifikované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze kterého má plynout povinnost soudu řádně provést důkazní prostředky, včetně videozáznamu, o jehož přehrání má být pořízen protokol a má být dána účastníkům řízení možnost na takto provedený důkazní prostředek adekvátně procesně reagovat.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně odkázal na napadené rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadené rozhodnutí je dle žalovaného přezkoumatelné, není nicotné a netrpí vadami uvedenými v § 77 odst. 1 správního řádu. Ke zkrácení práva žalobce nedošlo ani porušením povinnosti plynoucí z § 36 odst. 3 a § 38 správního řádu, když žalobce byl o ukončení dokazování a možnosti využití práv z uvedených ustanovení řádně vyrozuměn a tato svá práva využil. Lhůta pro vyjádření poskytnutá žalovaným byla dle jeho názoru dostatečná, žalobce o její prodloužení nežádal a v jejím průběhu se k věci vyjádřil. Žalovaný dále poukázal na skutkové okolnosti věci, které jsou žalobcem uváděny poprvé až v žalobě. Provedení znaleckého posudku na P. J. vyhodnotil žalovaný jako nadbytečné, neboť nemůže nijak přispět ke zjištění skutkového děje, o němž ani není sporu. P. J. neměl v rozhodné době taser, ten měl v autě a vytáhl jej až poté, co se žalobce na místo vrátil. Ve věci nebyli vyslýcháni žádní svědci, P. J. se k ústnímu jednání nedostavil, což bylo jeho právo. Žalobce pak nebyl ve správním řízení zkrácen ani na právech plynoucích z § 16 odst. 4 správního řádu, žalovaný nechal vyjádření žalobce přeložit překladatelem a rovněž rozhodnutí žalobci zaslal i v ruském jazyce.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu Shoda s prvopisem: J. M. 5 64 A 1/ (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání na základě § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

13. V prvé řadě krajský soud uvádí, že ve věci nyní řešeného přestupku žalobce, již v minulosti rozhodoval, když rozsudkem ze dne 15. 9. 2023, č.j. 64 A 8/2023-29, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného i prvostupňového orgánu, a to pro závažné procesní vady spočívající v porušení § 36 odst. 3 a § 38 odst. 1 správního řádu.

14. Stejně jako v předchozím řízení se krajský soud nejprve zabýval žalobními námitkami procesního charakteru. Žalobce v rámci včasného doplnění žaloby namítl procesní pochybení správního orgánu spočívající ve správním řízení neprovedeném důkazu projekcí videozáznamu, na němž je přestupkové jednání žalobce zachyceno. Tuto žalobní námitku shledal krajský soud důvodnou, pročež je důvodná i žaloba.

15. Sporný videozáznam byl pořízen dne 6. 1. 2023 průmyslovou kamerou umístěnou na budově č.p. 906 v ulici Pod Rafandou, v obci Veselí nad Lužnicí, v blízkosti v areálu, kde došlo k řešenému přestupkovému jednání. Videozáznam byl součástí oznámení o přestupcích, jež k prvostupňovému orgánu podala dne 7. 2. 2023 Policie ČR (§ 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů).

16. Podle § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

17. Důkazy mohou být prováděny v rámci ústního jednání nebo mimo něj. V případě, že jsou prováděny při ústním jednání, vyplývá z § 49 odst. 1 správního řádu povinnost o tomto jednání účastníky (pokud se tohoto práva nevzdali) vyrozumět s dostatečným, nejméně pětidenním předstihem. Povinnost vyrozumět účastníka řízení o provedení důkazu pak platí i pro dokazování mimo ústní jednání (§ 51 odst. 2 správního řádu).

18. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, důkazy by primárně měly být prováděny v rámci ústního jednání, neboť právě k provádění dokazování a uplatnění odpovídajících procesních práv účastníků řízení ústní jednání slouží (rozhodnutí ze dne 31. 7. 2009, č.j. 2 As 60/2008-111). Rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 671/13, uvedl, že dokazování musí být primárně prováděno při ústním jednání, o jehož konání bude účastník sankčního řízení předem vyrozuměn podle § 49 odst. 1 správního řádu, aby mohl případně využít svého práva být přítomen a měl možnost se ke všem prováděným důkazům vyjádřit.

19. Ústavní soud se pak ve svém nálezu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, 173/2020 USn., výslovně vyjádřil k postupu v rámci provádění dokazování přehráním videozáznamu: „Rozhodující soud nepochybně není povinen sdělovat účastníkům řízení svůj předběžný hodnotící úsudek o důkazu plynoucím z provedeného důkazního prostředku, neboť takový je povinen uvést až v odůvodnění svého rozhodnutí. Je však třeba trvat na tom, aby každý důkazní prostředek řádně provedl. V případě dokazování audiovizuálním záznamem je proto s přihlédnutím ke shora zmíněným skutečnostem nutné, aby zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu, které je třeba považovat za specifický případ ohledání, vnímá svými smysly, a aby umožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání přezkoumatelným pro vyšší soudní instance. Jiný postup, zejména když rozhodující soud uvede své zjištění na základě promítnutí audiovizuálního záznamu až v odůvodnění svého rozhodnutí, Shoda s prvopisem: J. M. 6 64 A 1/ má za následek pro strany překvapivé rozhodnutí. […] Městský soud v nyní posuzované věci popsaným způsobem nepostupoval, neboť nezaprotokoloval to, co při přehrání kamerového záznamu pozoroval, a až z odůvodnění pro stěžovatelku překvapivého rozhodnutí vyplynulo, že jeho smyslové vnímání provedeného kamerového záznamu bylo naprosto odlišné od vnímání stěžovatelky, která daný kamerový záznam předložila k důkazu.“ (důraz doplněn) Byť byly citované závěry Ústavního soudu učiněny ve vztahu k soudnímu řízení, lze je bez dalšího vztáhnout též na řízení před správními orgány, která jsou ovládána shodnými procesními pravidly.

20. V nynější věci je prvostupňové rozhodnutí (viz str. 2 odůvodnění), jakož i rozhodnutí žalovaného (viz str. 3 a str. 5), založeno na důkazu z pořízeného videozáznamu z průmyslové kamery umístěné na budově č.p. 906 v ulici Pod Rafandou v obci Veselí nad Lužnicí. Z tohoto důkazního prostředku byl správními orgány zjištěn skutkový průběh přestupkového děje, a právě na něm byly postaveny závěry o přestupkovém konání žalobce. Žalovaný dokonce výslovně v napadeném rozhodnutí uvedl, že tato videonahrávka je stěžejním důkazem v řízení.

21. Důkaz přehráním dotčeného videozáznamu (ani jiného záznamu) však v řízení před prvostupňovým orgánem ani v odvolacím řízení proveden nebyl a žalobci tak nebyla dána možnost na něj adekvátně procesně reagovat. Z protokolu o ústním jednání konaném dne 9. 5. 2023 vyplývá toliko to, že byl proveden důkaz výslechem žalobce, coby obviněného z přestupku proti občanskému soužití, žádný jiný důkaz v průběhu tohoto ústního jednání proveden nebyl. Přestupková komise pouze po prostudování spisového materiálu a výslechu žalobce dospěla k závěru o dostatku informací pro vydání rozhodnutí.

22. Popsanou vadu řízení před správními orgány krajský soud hodnotí jako vadu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť žalobci byla upřena realizace stěžejního práva, což vedlo k omezení zákonem předvídaných možností obrany žalobce v rámci řízení o přestupku. Šlo tedy o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], neboť skutkové závěry správních orgánů bez použití dotčeného důkazu videozáznamem nemohou obstát (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2009, č.j. 5 Afs 51/2008-95). Lze přitom pro úplnost podotknout, že na řízení o přestupku je Evropským soudem pro lidská práva stabilně nahlíženo jako na řízení o trestním obvinění ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I z tohoto důvodu je třeba náležitě dbát na garance práva na spravedlivý proces a jakékoli možnosti limitace obrany v rámci přestupkového práva vykládat toliko restriktivně.

23. V případě vad uvedených v § 76 odst. 1 s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí bez jednání. V nyní projednávané věci bylo krajským soudem původně nařízeno jednání na den 25. 3. 2024. Jelikož však krajský soud v rámci přípravy na toto jednání shledal vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., rozhodl v souladu s tímto ustanovením bez nařízeného jednání. O zrušení nařízeného jednání byly účastníci krajským soudem vyrozuměni.

24. Za tohoto stavu věci se krajský soud nezabýval dalšími námitkami uvedenými v žalobě, neboť je to bezpředmětné za situace, kdy žalobce může v rámci svého vyjádření k provedenému důkazu uplatnit případné další námitky, kterými se správní orgány budou muset v navazujícím řízení zabývat. Shoda s prvopisem: J. M. 7 64 A 1/ V. Závěr a náklady řízení 25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud současně dle § 78 odst. 3 s. ř. s. přikročil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť shora popsaná vada řízení nastala již před správním orgánem prvního stupně.

26. Krajský soud pro další řízení ukládá správnímu orgánu, aby v souladu s výše citovanou judikaturou provedl důkaz videonahrávkou pořízenou dne 6. 1. 2023 kamerovým systémem umístěným na budově č.p. 906, zachycujícím asfaltové prostranství v areálu, kde se uvedeného dne měl žalobce dopustit sporovaného přestupku proti občanskému soužití a aby v souvislosti s takto provedeným dokazováním umožnil účastníkům řízení uplatnit jejich procesní práva. Vysloveným právním názorem krajského soudu jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč, a proto krajský soud výrokem II. uložil žalovanému povinnost uhradit tuto částku žalobci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Nad rámec poplatkové povinnosti nebyly zjištěny žádné další náklady žalobce a z jeho strany rovněž ani nebyly další náklady tvrzeny. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, o čemž bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 1. března 2024 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem: J. M.