64 A 11/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: M. D. V. zastoupený Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2026 č. j. MV-59527-4/SO-2026, v řízení o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

II. Žalobce je povinen uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích č. 3703-8920231/0710, var. symbol 6433001126.

Odůvodnění

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 1. 7. 2026 doručena žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2026, č. j. MV-59527-4/SO- 2026 („napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 2. 2026, č. j. OAM-01657-38/DP-2024 („prvostupňové rozhodnutí“), a zároveň bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a ve spojení s § 37 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“), ve znění do 11. 6. 2026, zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné.

3. Součástí podané žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že bez přiznání odkladného účinku nebude oprávněn setrvat v ČR, aniž by porušoval právní předpisy. Vycestování z území ČR by pro něj znamenalo zásadní a bezprostřední zásah do jeho soukromého života a ekonomické existence. Na území ČR dlouhodobě podniká v oboru gastronomie. V rámci své podnikatelské činnosti se podílí na provozu restaurace, kde zajišťuje zejména přípravu pokrmů, odpovídá za jejich kvalitu, skladbu nabídky a každodenní chod kuchyně. Tato činnost představuje jeho hlavní zdroj obživy. Jeho profesní život je dlouhodobě s ČR spjat.

4. Žalobce v návrhu současně uvedl, že vedle ekonomické sféry by vycestování představovalo i zásah do jeho soukromého života. Zdůraznil, že na území ČR pobývá více než 15 let, a má zde vytvořeny sociální vazby. Svou podnikatelskou činnost vykonává společně se svým dlouholetým přítelem, panem B. T. L. Žalobce dále upřesnil, že od svého příjezdu navštívil zemi svého původu pouze dvakrát, přičemž se jednalo jen o krátkodobé návštěvy. Za dobu pobytu v ČR se žalobcovy vazby na zemi původu zpřetrhaly. Ve X nevlastní žádný majetek, nemá tam zajištěno ubytování ani zdroj obživy. K tomu žalobce dodal, že do ČR přicestoval ve věku 20 let a následně zde prožil téměř celý dospělý život, vybudoval si zde pracovní a sociální zázemí a odehrává se zde jeho každodenní osobní i profesní život.

5. V návrhu žalobce tvrdí, že újma, která mu hrozí, je nepoměrně větší než jakákoli újma, která by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Jeho přiznáním by došlo toliko k dočasnému zachování stávajícího stavu po dobu soudního přezkumu. Žalobce by mohl setrvat na území a pokračovat ve své podnikatelské činnosti do rozhodnutí soudu ve věci samé. Přiznání odkladného účinku by se nijak negativně neprojevilo v právní sféře jiných osob.

6. Závěrem žalobce uvedl, že je trestně bezúhonnou osobou a jeho pobyt na území nepředstavuje bezpečnostní ani jinou hrozbu. V projednávané věci mu není vytýkáno jednání, které by představovalo aktuální ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti ČR. Má za to, že přiznání odkladného účinku proto není v rozporu s veřejným zájmem. Svou situaci vnímá jako urgentní, vyžadující předběžný a dočasný zásah do vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

7. Žalovaná ve vyjádření k návrhu v prvé řadě připomněla výjimečný charakter institutu přiznání odkladného účinku žalobě. Za zásadní považuje skutečnost, že žalobce je zařazen do informačního systému vytvořeného státy, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích, za účelem získání přehledu o cizincích, jimž nelze umožnit vstup na území smluvních států. Do informačního systému jej zařadilo Norské království, a to z důvodu porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území smluvního státu. Platnost záznamu je dle žalovanou předloženého záznamu z informačního systému stanovena do 18. 11. 2028. Žalovaná k této otázce dále odkázala na žalobou napadené rozhodnutí.

8. Závěrem žalovaná konstatuje, že přiznání odkladného účinku žalobě by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť není v zájmu ČR zachovávat zde pobyt žalobce zařazeného do informačního systému smluvních států. Dodává, že je třeba dostát mezinárodním závazkům jako smluvního státu. Navrhla, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

9. Krajský soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje jednak hledisko veřejného zájmu při současném porovnání újmy žalobce (nebude-li odkladný účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li, že újma žalobce, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno. Přiznání odkladného účinku současně nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Navíc, jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS, „[p]oskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy”.

10. Obecně platí, že hrozbu nepoměrně větší újmy musí žalobce dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit, a to s ohledem na dispoziční zásadu, která celé žalobní řízení ovládá. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy u žalobce jsou přitom oproti jiným osobám vždy do jisté míry subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci žalobce. Z právě uvedeného plyne, že žalobce nese v tomto směru břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení relevantních a určitých tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje a jakou intenzitu případná újma má.

11. Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrzích na přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem opakovaně připomíná, že „[ž]ádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizována a doložena konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná. Zároveň musí být postaveno najisto, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Na podporu svých tvrzení musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.“ (rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 As 165/2016-30)

12. Soud v prvé řadě přistoupil k posouzení toho, zda žalobce v souladu s nastíněnými závěry judikatury předložil konkrétní tvrzení a důkazy osvědčující možnou nepoměrně větší újmu, která by mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí mohla vzniknout.

13. Žalobce v návrhu uvedl, že v ČR žije více než 15 let a vybudoval si zde stabilní osobní a ekonomické zázemí. Tato tvrzení mohou být pro posouzení návrhu významná. Žalobce je však nepodpořil konkrétními podklady, zejména doklady o rozsahu a výsledcích podnikatelské činnosti, o své nenahraditelné úloze v provozu restaurace, o závazcích vážících se k podnikání, ani doklady o mimořádné intenzitě sociálních vazeb na území.

14. Neoznačil žádné členy rodiny, kteří žijí na území ČR. V návrhu jmenoval jednu konkrétní osobu, a to dlouholetého přítele, se kterým podniká v gastronomii, pana B. T. L., ovšem opět nedoložil intenzitu či kvalitu vzájemných vztahů žádnými důkazy. Vzhledem k nedostatku dalších tvrzení nelze usoudit, že by vazba k uvedené osobě dosahovala takové intenzity, že by ji bylo možné považovat za vztah fakticky na rodinné úrovni.

15. Ke své rodinné situaci v rámci řízení v prvním stupni uvedl, že je rozvedený a nemá žádné děti. Jeho rodiče žijí ve X. Dvě sestry se svými rodinami žijí v X. Z těchto údajů plyne, že žalobce nemá na území ČR žádné rodinné vazby.

16. Z obsahu návrhu vyplývá, že v podstatě jediným významným důsledkem neprodloužení pobytového oprávnění bude (zřejmě) ohrožení chodu restauračního zařízení, kde zajišťuje provoz kuchyně, a ztráta finančních příjmů plynoucích z této činnosti.

17. K tomu soud uvádí, že žalobce netvrdil ani nedoložil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by plynulo, že by přerušením jeho osobní účasti na provozu restaurace hrozil zánik podnikání, ztráta konkrétních majetkových hodnot či jiný obtížně napravitelný následek.

18. Jde-li pak o tvrzenou ztrátu příjmů z popsané činnosti, žalobce neuvedl ani nedoložil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit rozsah výpadku těchto příjmů, jeho skutečný dopad do majetkové sféry žalobce či existenci jiného obtížně napravitelného následku. Z obsahu návrhu rovněž neplyne, že by žalobcovy zdroje příjmů či samotná práce v gastronomii byly navázány výlučně na území ČR.

19. Soud proto uzavírá, že žalobce neosvědčil konkrétní a bezprostřední následky, z nichž by bylo možné dovodit újmu v intenzitě požadované § 73 odst. 2 s. ř. s. Nepředložil ani žádné relevantní listiny či jiné podklady dokládající vznik potenciální újmy jeho osobě v případě nepřiznání odkladného účinku. Žalobce je povinen újmu tvrdit, osvědčit a doložit přímo v návrhu na přiznání odkladného účinku. Stran možného vzniku újmy či její intenzity žalobce ve svém návrhu setrval v rovině obecných tvrzení, která nebyla dle názoru krajského soudu způsobilá hrozící újmu v intenzitě vyžadované § 73 odst. 2 s. ř. s. hodnověrně osvědčit.

20. S ohledem na to, že žalobce dostatečně netvrdil ani neprokázal, že by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly relevantní újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., se krajský soud již nezabýval - ani nemohl zabývat - posouzením navazujících kritérií pro přiznání odkladného účinku žalobě, tedy poměřováním toho, zda by výkon nebo jiné právní následky správního rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, jakož ani tím, zda by přiznání odkladného účinku žalobě bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

21. Krajský soud doplňuje, že usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

22. Krajský soud uzavřel, že podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě naplněny nejsou. Z tohoto důvodu soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. žalobě odkladný účinek nepřiznal.

23. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč podle položky 20 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích]. Podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích je tento poplatek splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení soudního poplatku uložena. Krajský soud proto ve výroku II. uložil žalobci zaplatit soudní poplatek za podaný návrh ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

24. Soudní poplatek je možno zaplatit osobně na pokladně krajského soudu nebo na účet soudu vedený u České národní banky v Českých Budějovicích č. 3703-8920231/0710, IBAN: CZ06 0710 0037 0300 0892 0231, BIC: CNBACZPP, var. symbol 6433001126, konst. symbol: 1148. Nebude-li soudní poplatek uhrazen do třiceti dnů po marném uplynutí stanovené lhůty, bude jeho vymáhání předáno Celnímu úřadu Plzeň s působností pro Plzeňský, Jihočeský a Karlovarský kraj. Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností. Jestliže soud jeho návrhu vyhoví, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s]. České Budějovice 31. července 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.