64 A 13/2023

Rubrum

č. j. 64 A 13/2023- 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: Klub vojenské historie plukovníka Ludvíka Fanty IČO 22892371 sídlem Grünwaldova 290/24, 370 01 České Budějovice zastoupen advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajskému úřadu Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2023, č. j. KUJCK 126456/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 2 64 A 13/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 20. 9. 2023, č.j. SO/13139/2023, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit jako provozovatel vozidla tím, že nezajistil, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť nezjištěný řidič tohoto vozidla porušil povinnosti stanovené § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, když nesprávně parkoval vozidlo v místě platnosti dopravní značky IP12 s dodatkovou tabulí E13 (2×): „Po-Pá 07-09 h. 12 – 15 h. pro školu max. 15 min.“.

2. Žalobce považuje věc za nesprávně právně posouzenou, když nebyly splněny podmínky pro spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Prvostupňový orgán žalobce nevyzval k označení pachatele přestupku ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu. Výzva prvostupňového orgánu ze dne 19. 4. 2023, týkající se označení pachatele přestupku neobsahovala poučení o možnosti realizace žalobcova základního práva podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rovněž během ústního jednání konaného dne 24. 5. 2023 žalobce nebyl o možnosti realizace tohoto jeho práva poučen. Vzhledem k tomu, že úřednice prvostupňového orgánu v průběhu ústního jednání opakovaně zmínila, že přestupek byl spáchán osobou J. F., žalobce sdělil, že chce realizovat své základní právo založené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Během tohoto jednání nedošlo k položení dotazu stran osoby pachatele, a tedy ani k odpovědi na tuto otázku. Pokud žalobce během jednání uvedl, že „ve výzvě je napsáno, že bylo spácháno. Při projednání několikrát zmíněno, že jsem skutek spáchal já z těchto důvodů se nechám ve věci zastupovat advokátem“, pak se žalobce vyjadřoval pouze k tomu, jak probíhal kontakt s úřednicí, přičemž žalobce se výslovně vyjadřoval pouze ke svému právu dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobci nebyla dána možnost se k věci vyjádřit a nebyl tak realizován postup orgánu pro posouzení otázky identity řidiče. Přesto byl následně k jednání předvolán J. F., coby fyzická osoba, kterého však nelze zaměňovat s žalobcem, byť jej potenciálně lze považovat za osobu žalobci blízkou.

3. Pokud tedy správní orgán v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že J.F., uvedl, že skutek spáchal on, jde dle žalobce o mystifikaci, jejímž důvodem je aplikace objektivní odpovědnosti žalobce za přestupek dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Postup správního orgánu k identifikaci osoby přestupce tak byl dle žalobce vadný a ve věci došlo k zaměnění dvou subjektů práva – žalobce a J. F.

4. Závěrem žalobce k přestupku samému uvedl, že pokud nelze s vozidlem odjet, neboť je nepojízdné, je vyloučena odpovědnost za přestupek z důvodu krajní nouze. Uvedené však dle žalobce lze zjistit pouze v zákonně vedeném řízení a na základě dokazování.

5. Je navrhováno žalobě vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 3 64 A 13/2023 II. Vyjádření žalovaného správního orgánu 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že úkony, k nimž žalobce vztáhl námitku týkající se absence poučení ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jsou úkony před zahájením správního řízení. Ve vztahu k těmto úkonům byl žalobce poučen v souladu se správním řádem. Správní řízení bylo zahájeno dne 21. 8. 2023 doručením příkazu, následně bylo na základě žalobcova odporu nařízeno ústní jednání, v rámci kterého žalobce byl řádně poučen o jeho právech dle správního řádu, a to mj. i o právu být zastoupen. Institut využití právní pomoci advokátem či zmocněncem dle žalovaného nepotřebuje žádné zvláštní poučení ze strany správních orgánů a je vždy pouze na podezřelém z přestupku, zda této možnosti využije či nikoli. V projednávané věci navíc sám žalobcem při jednání vznesl požadavek být zastoupen před správním orgánem JUDr. K. F., a to i bez kýženého poučení, čemuž správní orgán vyhověl, když žalobci právo na právní pomoc neodňal.

7. K označení osoby pachatele žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že J. F. během podání vysvětlení dne 24. 5. 2023 uvedl, že skutek spáchal, tedy označil řidiče, nepovažoval prvostupňový orgán ani žalovaný za nutné opětovně podkládat otázku, zda to byl on, kdo skutek spáchal.

8. Dle žalovaného nedošlo v projednávané věci k záměně právní subjektivity právnické a fyzické osoby. V projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Fyzická osoba, J. F., v rámci podání vysvětlení dne 24. 5. 2023 uvedl, že skutek spáchal, avšak při druhém podání vysvětlení dne 12. 7. 2023 toto své tvrzení změnil (odvolal). Správní orgán učinil veškeré nezbytné kroky ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, z důvodu neexistence jiných podkladů vedoucích k určení konkrétního řidiče, tak správní orgán byl oprávněn odložit přestupek proti určité osobě a projednat přestupek provozovatele vozidla. K tomu žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č.j. 8 As 110/2015-46 a ze dne 30. 1. 2019, č.j. 6 As 231/2018-18.

9. O jednání v krajní nouzi dle žalovaného v daném případě nešlo, vybitá baterie v autoklíči neodůvodňuje stání vozidla na libovolném místě po libovolnou dobu. Porušení povinností provozovatele vozidla tudíž nelze v projednávaném případě hodnotit jako krajní nouzi. Stav projednávané věci byl dle žalovaného prvostupňovým orgánem zjištěn bez důvodných pochybností, prokázáno bylo naplnění jak formálních, tak materiálních znaků přestupku. Žalobcem vznesené námitky nelze označit za důvěryhodné, dle žalovaného jde o neúspěšný pokus účelově rozmělnit důkazní řetězec zjištěný nalézacím správním orgánem.

III. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). O věci bylo rozhodnuto bez nařízeného ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

11. Žaloba není důvodná.

12. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka, zda byly splněny zákonné podmínky pro uznání žalobce, jako provozovatele vozidla, vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 4 64 A 13/2023 13. Podle posledně uvedeného ustanovení platí, že provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

14. Podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu dále platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a (a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo (b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

15. Žalobce v žalobě brojí proti postupu správního orgánu, který v řízení nečinil zákonem předvídané kroky ke zjištění totožnosti pachatele přestupku a přistoupil bez tohoto náležitého zjištění k postihu žalobce, coby provozovatele vozidla s objektivní odpovědností za daný přestupek.

16. Nejvyšší správní soud k dané problematice v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2019, č.j. 6 As 231/2018-18, uvedl: „Podle § 125f zákona o silničním provozu správní orgán projedná správní delikt provozovatele vozidla teprve tehdy, učinil-li nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, ale nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě [§ 125f odst. 4 písm. a)], nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání přestupku prokázáno [§ 125f odst. 4 písm. b)]. Citované ustanovení vyjadřuje subsidiaritu odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014 – 45). […] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (kterou ostatně cituje i krajský soud) by bylo „proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit… Pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení z důvodu podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích…, nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.), je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt“ (viz rozsudek ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46, dále např. rozsudky ze dne 24. 5. 2017, č. j. 3 As 114/2016 – 46, ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 – 40, nebo ze dne 4. 7. 2018, č. j. 10 As 18/2018 – 59).“ 17. Nejvyšší správní soud dále v rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017, č.j. 3 As 114/2016-46, uvedl: „V případě, že provozovatel vozidla na základě poučení ve výzvě k úhradě určené částky podle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve stanovené lhůtě správnímu orgánu nesdělí údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, správní orgán zpravidla není povinen pokračovat v šetření přestupku a vyzývat provozovatele vozidla k podání Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 5 64 A 13/2023 vysvětlení podle § 60 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ale může přistoupit k zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.“ 18. Pokud tedy provozovatel vozidla sdělí údaje o totožnosti a adrese údajného přestupce, je zásadně povinností správního orgánu pokusit se tuto osobu kontaktovat, aby s ní bylo možné přestupek projednat (s výjimkou situací, kdy je správnímu orgánu již z předchozí úřední činnosti známo, že se jedná o osobu nekontaktní či neexistující, nebo je účelem postupu provozovatele zjevně toliko procesní obstrukce).

19. V projednávané věci byl žalobce dne 19. 4. 2023 vyzván k úhradě částky 400 Kč za přestupek dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, případně ke sdělení údaje o totožnosti řidiče vozidla, pokud by nedošlo k úhradě částky ani ke sdělení totožnosti řidiče vozidla, byl žalobce vyzván k podání vysvětlení, a to dne 24. 5. 2023. Tohoto dne se k podání vysvětlení dostavil J. F., záznamem označený jako osoba podezřelá ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit porušením povinnosti stanovené v § 4 písm. c) téhož zákona. J. F. uvedl „K věci uvádím, že ve výzvě je napsáno, že bylo spácháno. Při projednání několikrát zmíněno, že jsem skutek spáchal já z těchto důvodů se nechám ve věci zastupovat advokátem.“ Dne 12. 7. 2023 se pak k podání vysvětlení J. F., v záznamu označený jako podezřelý, dostavil znovu a uvedl: „Na dotaz, zda jsem řídil vozidlo využívám ustanovení § 55 odst. 4 správního zákona, kdy výpovědí bych mohl sobě nebo osobě blízké přivodit stíhání. S přestupkem nesouhlasím.“ Během ústního jednání ve věci konaného dne 18. 9. 2023 J. F., coby jednatel žalobce, uvedl: „S ohledem na výše uvedené šikanování nechci označit osobu, která zde v době dopravní značení tak umožňující vozidlo zastavila a pouze uvádím, kdo měl vozidlo v době záchytu přeparkovat, jsem byl já.“ 20. Na základě shora popsaného průběhu řízení o přestupku dospěl krajský soud k závěru, že správní orgán v projednávané věci učinil všechny nezbytné kroky ke zjištění pachatele ve smyslu shora citovaného § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu. Jakkoli lze přisvědčit žalobci v tom, že úkony prvostupňového orgánu týkající se podání vysvětlení byly činěny vůči J. F., coby fyzické osobě označované jako „podezřelý“, nikoli vůči žalobci, tato skutečnost nic nemění na tom, že ke sdělení údajů o totožnosti řidiče ze strany žalobce nedošlo, byť k tomu byla žalobci opakovaně dána příležitost, a to prostřednictvím jeho jednatele, J. F. V rámci podání vysvětlení dne 24. 5. 2023 J. F. uvedl, že v řízení bylo několikrát zmíněno, že skutek spáchal on jako fyzická osoba, a proto se nechá zastupovat advokátem a následně pak odmítl vypovídat s tím, že by mohl způsobit nebezpečí stíhání sobě či osobám blízkým. Z těchto vyjádření dle krajského soudu vyplývá, že J. F. správnímu orgánu nesdělil, že přestupek spáchal on, coby fyzická osoba, konstatoval pouze, že z průběhu řízení vyplývá, že by přestupek měl spáchat on, pročež se chce nechat dát zastoupit. Přestože správní orgány v projednávané věci dospěly k jinému výkladu uvedeného vyjádření J. F., když konstatovaly, že se ke spáchání daného přestupku v rámci vyjádření dne 24. 5. 2023 doznal, je takový závěr bez významu za situace, kdy tyto správní orgány následně dospěly k tomu, že uvedené vyjádření J. F. následně dne 12. 7. 2023 změnil (odvolal) a osoba řidiče tak jednatelem žalobce identifikována nebyla.

21. Ke ztotožnění osoby řidiče tak v průběhu daného správního řízení nedošlo, neboť jednatel žalobce údaje o této osobě nesdělil, o tomto jeho záměru pak svědčí i jeho další vyjádření během ústního jednání dne 18. 9. 2023, kde výslovně odmítl řidiče vozidla označit. Za této situace, kdy jednatel žalobce opakovaně řidiče vozidla neoznačil, ačkoli byl již výzvou ze dne 19. 4. 2023 poučen o možnosti uvést řidiče vozidla, aby se tak žalobce vyhnul své objektivní odpovědnosti, coby provozovatele vozidla, se krajskému soudu ve shodě se Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 6 64 A 13/2023 správními orgány jeví jako zcela nadbytečné opakované dotazování jednatele žalobce na osobu řidiče vozidla. Již sama skutečnost, že žalobce na výzvu prvostupňového orgánu ze dne 19. 4. 2023 reagoval tak, že ve stanovené lhůtě osobu řidiče písemně nesdělil, a naopak využil možnosti podat vysvětlení v rámci jednání dne 24. 5. 2023, vede k závěru o tom, že provozovatel vozidla údaje o totožnosti přestupce sdělit nechtěl.

22. Jestliže tedy správní orgány neměly jiné důkazní prostředky, na jejichž základě by byl řidič vozidla ztotožněn (viz úřední záznam Městské policie České Budějovice ze dne 17. 3. 2023), nezbylo jim, než přistoupit k odložení věci dle § 76 odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Prvostupňový orgán pak v souladu se zákonem v řízení pokračoval se žalobcem, který za této situace nesl objektivní odpovědnost za provoz svého vozidla (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2016, č.j. 2 As 85/2016-33). K záměně subjektu, jež byl v projednávané věci uznán vinným z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, tak v projednávané věci nedošlo.

23. Pokud jde o námitku absence poučení o právu žalobce plynoucího z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v rámci úkonů podání vysvětlení, ani tu krajský soud neshledal důvodnou. Dle uvedeného článku Listiny základních práva svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Poučovací povinnost správního orgánu pak plyne z § 4 odst. 2 správního řádu, podle kterého správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Tato zásada je odrazem uvedené ústavní zásady obsažené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poučovací povinnost je sice ve správním řádu vymezena poměrně široce (poučuje se nejen o procesních, ale částečně také o hmotných právech a povinnostech), její aplikace je však vázána na skutečnost, že správní orgán poučuje pouze „v souvislosti se svým úkonem“. Správní orgán tedy poučuje jen tehdy, „je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné“. (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 50 - 58)

24. Z dikce žalobou dovolávaného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že právo na právní pomoc v řízení před orgány veřejné správy má každý od počátku takového řízení. V nynější věci bylo řízení o přestupku žalobce zahájeno vydáním příkazu dne 18. 8. 2023, úkony správního orgánu předcházející zahájení řízení tak nemusely obsahovat poučení žalobci o jeho právu na právní pomoc. Z výše citovaného § 4 odst. 2 správního řádu navíc vyplývá, že rozsah poučení správního orgánu by měl odpovídat povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby, které by poučení mělo pomoc k tomu, aby mohla zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit. Výzva ze dne 19. 4. 2023 takové dikci zákona zcela odpovídá, když obsahuje řádné poučení o možném navazujícím postupu žalobce. K tomu je třeba doplnit, že žalobce měl možnost nechat se zastoupit již v rámci úkonů předcházejících zahájení řízení, správní orgán ovšem v této fázi nestíhala povinnost žalobce poučit o jeho právu na právní pomoc, tato povinnost správnímu orgánu vznikla až po zahájení řízení ve věci přestupku žalobce a byla ze strany správního orgánu byla naplněna (viz poučení ze dne 29. 8. 2023). Postup správního orgánu proto krajský soud neshledal nezákonným, přičemž nelze pominout, že J. F. sám správnímu orgánu v rámci podání vysvětlení dne 24. 5. 2023 sdělil, že tohoto svého práva využije a po zahájení řízení předložil plnou moc udělenou JUDr. K. F., advokátovi. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 7 64 A 13/2023 25. Krajský soud pak žalobci nepřisvědčil ani v tom, že se v projednávané věci jednalo o krajní nouzi vylučující jeho odpovědnost za přestupek, neboť argumentace okolnostmi vylučujícími protiprávnost má své místo pouze v řízení o spáchání přestupku řidičem vozidla, nikoli v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č.j. 3 As 114/2016-46) V. Závěr, náklady řízení 26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 24. ledna 2024 JUDr. Tereza Kučerová v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. B.