64 A 5/2021

Rubrum

Č. j. 64 A 5/2021 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: J.H., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Zájedou, sídlem Zahradnická 38, Blatná proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, IČO 70890650, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2021, č. j. KUJCK 89438/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 64 A 5/2021 1. Rozhodnutím Městského úřadu Blatná (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 5. 2021, č. j. MUBL 8761/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Tohoto přestupku se dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí žalobce dopustil tím, že dne 5. 6. 2020 okolo 16:30 hodin v B. na adrese V. X úmyslně fyzicky napadl J.T., narozeného dne X, bytem B. (dále jen „poškozený“), ranou pěstí do obličeje, čímž mu způsobil otok levé tváře, drobnou povrchovou oděrku a překrvení spojivky levého oka a rozbil mu touto ranou brýle, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, za což mu byl uložen správní trest pokuty a povinnost uhradit náklady řízení. Pod výrokem II. prvostupňového rozhodnutí odkázal správní orgán prvního stupně poškozeného s nárokem na náhradu škody k soudu nebo jinému orgánu veřejné moci.

2. K odvolání žalobce ze dne 22. 6. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021, č. j. KUJCK 89438/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), pod výrokem I. podle § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušil výrok II. prvostupňového rozhodnutí. Výrokem II. napadeného rozhodnutí žalovaný ve zbytku odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a výrok I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 18. 10. 2021 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“), kterou se žalobce domáhá zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí. V žalobě žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vyhodnotil celou událost, která měla mezi žalobcem a poškozeným nastat. Dle žaloby je z dokazování zřejmé, že proti sobě stojí tvrzení žalobce, podle kterého poškozeného nenapadl a tento si způsobil zranění sám pádem, a tvrzení poškozeného, uvádějící, že jej žalobce napadl ranou pěstí do obličeje. Žalobce podotýká, že jediným přímým svědkem je pan L.K., který jednoznačně podporuje tvrzení žalobce a vyvrací tvrzení poškozeného. Věrohodnost jeho svědecké výpovědi je dána tím, že vypovídá konstantně a je schopen popsat podstatné detaily celé události. Proběhlým místním šetřením pak bylo zjištěno, že svědkem uváděný popis událostí odpovídá situaci na místě samém. Žalobce odmítá závěry správních orgánů, dle nichž z provedeného šetření vyplynulo, že svědek L.K. nemusel vidět, jak žalobce udeřil poškozeného. Z místa, kde se svědek nacházel, je do provozovny dobře vidět, a navíc daný závěr nebyl žádným způsobem dokazován. Měl-li správní orgán pochybnosti o rozhledových poměrech svědka L.K., bylo dle žalobce třeba přikročit k provedení vyšetřovacího pokusu, popř. prověrky výpovědi na místě přímo s žalobcem či osobou konstitučně jemu podobnou, aby tak bylo postaveno na jisto, kde se v daný moment nacházel žalobce a poškozený a zda vůbec bylo do provozovny vidět. Dle žalobce k odmítnutí tvrzení svědka nepostačuje, pokud správní orgán dospěje k závěru, že je zde možnost, že svědek L.K. do provozovny neviděl, neboť taková okolnost musí být zjištěna nade vši pochybnost. Uvedl-li svědek, že do provozovny neustále viděl, viděl na žalobce i poškozeného, pak správní orgán staví své odůvodnění na tom, že svědek nemluví pravdu, což ovšem žádným hodnověrným způsobem nezjistil a rozhodnutí je proto vystavěno na domněnce a možnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 64 A 5/2021 4. Další žalobní námitkou rozporoval žalobce závěr správního orgánu, dle něhož je vzhledem k umístnění provozovny její vnitřní prostor dosti tmavý, a to zejména při pohledu z venkovního světla, a že osoba stojící venku (zvláště za jasného dne) nevidí detaily odehrávající se v provozovně, což má vyplývat z jedné pořízené fotografie. Dle tvrzení poškozeného se měl přestupek odehrát v červnu 2020, zatímco místní šetření probíhalo v zimě při sněhové pokrývce. Vzhledem k tomu nelze dle žalobce vůbec porovnávat rozhledové poměry, popř. světlost či tmavost daných prostorů apod., neboť by takové poměry musely být porovnávány v zásadě ve shodné roční době, shodný čas a shodném slunečním svitu. Porovnání provedené správním orgánem prvního stupně je proto dle žalobce pro vyvození jakýchkoli závěrů naprosto nepoužitelné.

5. Žalobce setrvale zastává stanovisko, že je nereálné, aby poškozeného ranou pěstí do obličeje napadl, jak je popsáno ve správním rozhodnutí, aniž by si toho svědek L.K. všiml. Z místního šetření dle žalobce plyne, že poškozený seděl na židli v přijímací místnosti za stolem naproti dveřím. Pokud by měl žalobce poškozeného napadnout, jak je uvedeno ve správním rozhodnutí, musel by se přes celý stůl natáhnout, překonat jej, a poté poškozeného udeřit, což však nelze učinit nepozorovaně, aniž by se u poškozeného na delší dobu zastavil, aniž by došlo ke strkanici mezi žalobcem a poškozeným či jiné události, která by upoutala pozornost svědka L.K.. Tento svědek však konstantně a přesvědčivě popisuje celou záležitost tak, že celý vchod a východ žalobce viděl, přičemž žalobce se k poškozenému nepřiblížil natolik, aby jej mohl udeřit. Poškozený se vyjádřil dle žalobce v tom smyslu, že jej žalobce vyhledal s úmyslem ho napadnout. Žalobce správnímu orgánu však opakovaně sdělil, že hledal automechanika pana H., přičemž jediné, co věděl, bylo, že jmenovaný sídlí ve X. Vešel proto do prvního autoservisu, který našel, a kde byl poškozený přítomen. Poškozený dle žalobce popsané situace využil k poškození žalobce, pročež si vymyslel jednání, za které byl žalobce shledán vinným. Důvodem tohoto jednání poškozeného je skutečnost, že v minulosti zaslal poškozený žalobci neoprávněnou fakturu, týkající se pronájmu hudební aparatury, kterou mu žalobce odmítl proplatit, na což mu poškozený měl sdělit, že si to s ním vyřídí jinak, resp. že z něj peníze dostane jinak. Žalobce zdůraznil, že nikdy neměl a nemá jakýkoli důvod poškozeného napadat a obvinění považuje za vykonstruované a absurdní.

6. Žalobce dále rozporuje závěr napadeného rozhodnutí, dle něhož shromážděné důkazy tvoří uzavřený řetězec nepřímých důkazů. Dle žalobce v řízení existuje kromě výpovědi poškozeného jediný přímý důkaz, kterým je svědecká výpověď L.K., která vinu žalobce vylučuje. Dospěl-li správní orgán k závěru o vině žalobce, měl odůvodnit, proč nepovažuje zmíněnou svědeckou výpověď za důvěryhodnou a proč jeho verzi nepřijal. Dle žalobce je zřejmé, že svědkyně K. nebyla přímým svědkem dané události, stejně jako jimi nebyli ani zasahující policisté. Popisují-li svědci zranění poškozeného, je jeho přítomnost možná, avšak v tom případě byla dle žalobce způsobena samovolným pádem. Žalobce dále uvedl, že je s podivem, že správní orgán prvního stupně v předchozím řízení jednoznačně dospěl k závěru, že k žádnému protiprávnímu jednání žalobce nedošlo, zatímco poté postavil naprosto odlišné rozhodnutí na tom, že výhled svědka L.K. mohl být zakrytý, ačkoli taková skutečnost z dokazování nevyplynula. Ze shora uvedených důvodů je žalobce toho Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 64 A 5/2021 názoru, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou nezákonnosti a navrhuje jeho zrušení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť není důvodná. Žalovaný připustil, že správní orgán prvního stupně řízení nejprve usnesením ze dne 4. 9. 2020 zastavil, nicméně tato skutečnost dle něho nemá vzhledem ke zrušení daného usnesení v přezkumném řízení žalovaným vliv na nyní přezkoumávaná správní rozhodnutí. V novém řízení po vrácení věci bylo provedeno nové dokazování (byli vyslechnuti dostupní svědci a provedeno místní šetření) a byl zjištěn stav, o kterém dle žalovaného nejsou důvodné pochybnosti. Výpovědi byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti. Důvody, pro které byla výpověď svědka L.K. vyhodnocena jako ne zcela věrohodná, jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

8. Dále žalovaný upozornil na to, že žalobce v této věci podal také podnět k provedení přezkumného řízení k Ministerstvu vnitra ČR, avšak přezkumné řízení nebylo zahájeno.

III. Podstatný obsah správního spisu

9. Z oznámení přestupku ze dne 14. 6. 2020 plyne podezření žalobce z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 6. 2020 v době od 16:35 do 16:36 hodin v ulici Vrbenská č. p. X v budově autoservisu přišel k poškozenému, dal mu ránu pěstí, sdělil mu „tohle ti dlužím“ a z místa odešel. Útokem žalobce došlo dle oznámení o přestupku k poškození brýlí poškozeného v hodnotě 4 000 Kč a zranění si vyžádalo lékařské ošetření na poliklinice v Blatné, přičemž poškozenému nevznikla pracovní neschopnost.

10. Dle úředního záznamu ze dne 5. 6. 2020 volala daného dne v 16:38 hodin na obvodní oddělení PČR Blatná silně vystresovaná M.K., nar. X, bytem X (dále jen „oznamovatelka“), z místního autoservisu v ulici V., kdy oznámila, že zde došlo k přepadení, přičemž pachatel sedí ve vozidle tovární značky X na místě. Na místo se v 16:41 dostavila policejní hlídka, spojila se s oznamovatelkou, která k věci uvedla, že byla v zadní části prodejny, když náhle uslyšela ránu. Běžela proto dopředu, kde zjistila, že jeden z mužů dostal od druhého ránu, a tento byl od krve. Muž jí řekl, aby zavolala Policii ČR, což oznamovatelka učinila. Dle úředního záznamu policejní hlídce poškozený sdělil, že mu žalobce dal silnou ránu pěstí do obličeje se slovy „tohle ti dlužím“, následně žalobce odešel. Poškozenému bylo způsobeno krvavé zranění. K incidentu uvedl, že žalobce mu dluží peníze, kvůli kterým spolu měli v minulosti spory. Žalobce byl policejní hlídkou na místě také ztotožněn, uvedl přitom, že mu poškozený v minulosti dal ránu pěstí. Žalobce dle svých slov šel do obchodu a řekl poškozenému, že mu něco dluží. Žalobce vyloučil, že by dal poškozenému ránu pěstí. Na místě byla policejní hlídkou pořízena fotodokumentace, která je také součástí správního spisu. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 64 A 5/2021 11. Dne 11. 6. 2020 podal poškozený vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dle úředního záznamu o podání vysvětlení poškozený uvedl, že dne 5. 6. 2020 kolem 14:30 hodin přišel do prodejny k panu K., kde si dal kávu a vedl s panem K. konverzaci. Po uplynutí cca 2 hodin přijel k prodejně žalobce s dodávkou. Po vystoupení šel ihned do prodejny, vrhl se na poškozeného a dal mu ránu pěstí do obličeje. V době incidentu poškozený seděl. Žalobce dle žalovaného řekl „tohle jsem ti dlužil“ a z prodejny odešel. Poškozený následně požádal oznamovatelku, aby zavolala policii. Poškozený vyčkal příjezdu policie uvnitř prodejny, žalobce s dodávkou zajel na dvůr. Se zraněním byl poškozený na pohotovosti v Blatné, kde byl ošetřen, přičemž mu ošetřující lékař doporučil návštěvu očního lékaře, ke kterému však poškozený nešel. Pracovní neschopnost si poškozený jako osoba samostatně výdělečně činná nemohl dovolit. V důsledku zranění poškozený hůře viděl a bolela jej v sobotu hlava, od té doby je již vše v pořádku. Poškozený odhadl vzniklou škodu na brýlích na částku 4 000 Kč, přičemž v době podání vysvětlení zatím na opravě nebyl, neboť je to pro něho velká částka, a proto zatím nosí brýle jiné.

12. Následně bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o přestupku. Správní orgán prvního stupně také předvolal žalobce, poškozeného a oznamovatelku k ústnímu jednání konanému dne 29. 7. 2020. Poškozený se z ústního jednání omluvil z důvodu, že v den jeho konání bude pracovně mimo Blatnou. Na uvedeném ústním jednání oznamovatelka vypovídala, za žalobce se jednání zúčastnil právní zástupce.

13. Poškozený se přihlásil s nárokem na náhradu škody, když správnímu orgánu prvního stupně předložil daňový doklad o zaplacení zálohy na nové brýle ve výši 4 970 Kč. Další ústní jednání se poté konalo dne 2. 9. 2020, kdy byl k podání svědecké výpovědi předvolán pan L.K., který následně vypovídal.

14. Usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 9. 2020, č. j. MUBL 13057/2020, bylo pod výrokem I. řízení vedené proti žalobci dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno, neboť spáchání skutku, o kterém bylo řízení vedeno, nebylo žalobci prokázáno. Dle odůvodnění neměl správní orgán prvního stupně vzhledem k učiněným výpovědím za prokázané, zda se žalobce přestupku dopustil či nikoli, a proto se zohledněním zásady in dubio pro reo rozhodl o zastavení řízení. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody pod výrokem II. usnesení odkázán na soud či jiný příslušný orgán veřejné moci.

15. Proti uvedenému usnesení o zastavení řízení podal poškozený dne 25. 9. 2020 odvolání. Dle odvolání byla výpověď svědka L.K. nepravdivá, daný svědek nemohl celou záležitost vidět. Dále poškozený v odvolání namítal procesní pochybení způsobená správním orgánem prvního stupně.

16. O odvolání poškozeného rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020 tak, že dle § 92 odst. 1 správního řádu odvolání do výroku I. usnesení správního orgánu prvního stupně zamítl jako nepřípustné, a dále dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu výrok II. usnesení správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil zpět správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Dle žalovaného správní orgán prvního stupně před vydáním napadeného usnesení nezjistil přesný a Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 64 A 5/2021 skutečný stav věci, neboť neprovedl řádné dokazování. V odůvodnění žalovaný sdělil, že provede zkrácené přezkumné řízení, kterým bude výrok I. usnesení, kterým došlo k zastavení řízení, zrušen a věc bude vrácena k novému projednání.

17. V návaznosti na uvedené sdělení vydal žalovaný téhož dne v přezkumném řízení rozhodnutí pod č. j. KUJCK 128558/2020, kterým dle § 97 odst. 3 správního řádu zrušil výrok I. usnesení správního orgánu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání. Dle výroku II. tohoto rozhodnutí žalovaný stanovil, že účinky rozhodnutí nastávají dle § 99 odst. 2 správního řádu ode dne 26. 9. 2020. Dle odůvodnění rozhodnutí žalovaného mělo být na základě podaných výpovědí provedeno místní šetření, kterým by mohly být potvrzeny či vyvráceny výpovědi svědků a účastníků řízení. Správní orgán prvního stupně měl dle žalovaného prověřit, zda se daný incident mohl stát tak, jak je účastníky řízení popisován či nikoli, a také měli být opětovně předvoláni svědci k doplnění jejich výpovědí ve vztahu ke skutečnostem dosud v řízení zjištěným, jakož i zasahující příslušníci Policie ČR.

18. Následně správní orgán prvního stupně nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením, které proběhlo dne 28. 1. 2021 ve Vrbenské ulici v Blatné před č. p. X. Uvedeného jednání se zúčastnil právní zástupce žalobce, oznamovatelka a svědek L.K..

19. Správní orgán prvního stupně poté předvolal k ústnímu jednání konanému dne 3. 5. 2021 zasahující policisty. Z uvedeného jednání se omluvil nprap. V.Š. a vyjádřil se k věci pouze písemně, prap. Bc. T.F. se ústního jednání zúčastnil a k věci byl vyslechnut.

20. Dne 31. 5. 2021 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno prvostupňové rozhodnutí, které je popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. Žalobce ve své žalobě brojí zejména proti nesprávně provedenému dokazování, resp. nesprávnému hodnocení provedených důkazů v dané přestupkové věci. Krajský soud však po přezkoumání správních rozhodnutí dospěl k závěru, že námitky žalobce jsou nedůvodné, neboť provedené dokazování a hodnocení důkazů bylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky.

24. Namítá-li žalobce, že posuzovaná věc závisí na proti sobě stojících tvrzení, tedy tvrzení žalobce a tvrzení poškozeného, lze mu v uvedeném přisvědčit. Takové situace nejsou neobvyklé a ustálená rozhodovací praxe k nim zdůrazňuje nutnost Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 64 A 5/2021 důkladného posouzení věrohodnosti jednotlivých proti sobě stojících výpovědí, jakož i potřebu postupovat pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů. Z judikatury přitom vyplývá, že v takových situacích nelze opomíjet, je-li u svědků objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Lze přitom konstatovat, že zmiňovaným požadavkům postup správních orgánů v projednávané věci konvenoval.

25. Žalobce namítá, že správní orgány nezohlednily svědeckou výpověď jediného přímého svědka předmětného incidentu, L.K., přičemž zdůrazňuje věrohodnost jeho svědecké výpovědi, kterou dovozuje z toho, že svědek vypovídal konstantně a byl schopen popsat podstatné detaily. Jak ovšem uvedl již žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (na straně 5), věrohodnost zmiňované svědecké výpovědi je značně snížena tím, že se jedná o jednatele a společníka ve společnosti JHTrans Expres s. r. o., v níž je jediným dalším jednatelem a společníkem právě žalobce. Uvedené svědčí o úzké vazbě mezi žalobcem a zmiňovaným svědkem. Právě vztah svědka k žalobci poukazující na možnou zainteresovanost na výsledku daného řízení je třeba mít na zřeteli při hodnocení svědecké výpovědi.

26. Zdejší soud konstatuje, že není možné odmítnout provést důkaz svědeckou výpovědí s apriorním závěrem o její účelovosti pro blízký vztah k osobě žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, č. j. 4 As 2/2005; č. 847/2006 Sb. NSS), nicméně ničeho takového se správní orgány nedopustily. Uvedená skutečnost, jak plyne z odůvodnění správních rozhodnutí ve věci, nebyla sama bez dalšího důvodem, pro který nebyla upřednostněna verze daného svědka (odpovídající verzi žalobce) před verzí poškozeného.

27. Relevanci výpovědi L.K. dále snižuje fakt, že o pravdivosti tvrzení tohoto svědka je vzhledem k okolnostem daného případu možno důvodně pochybovat. Z místního šetření a na místě pořízených fotografií, založených ve správním spisu, se podává, že při pohledu z exteriéru do předmětné provozovny není díky užším dveřím mnoho vidět, neboť výhledové podmínky neumožňují příliš ostrý pohled do interiéru, ve kterém se incident udál. Dále z místního šetření vyplynulo, že vnitřní prostor provozovny je relativně tmavý a dosti malý, což je dáno značným zastavěním podlahové plochy provozovny. Místo, kde se nacházel žalobce a poškozený, je dle přesvědčivých zjištění správních orgánů proto těsné, čemuž odpovídá i vyjádření zasahujících policistů, dle nichž nebylo v provozovně moc místa – bylo tam dost stolů a přepážka. Správní orgány také opakovaně zdůraznily, že by v detailním pohledu svědka z jím udávaného místa musela ve výhledu na poškozeného bránit osoba samotného žalobce.

28. Žalobce se před správními orgány sám vyjádřil v tom smyslu, že poškozený se po jeho příchodu do provozovny lekl, ve snaze rychle vstát a jít pryč zakopl a spadl „do nějakého regálu, na stůl a na zem“. Následně žalobce (po údajném podivení se nad jednáním poškozeného) šel dle svého vyjádření vedle do dílny hledat pana H.. Ze samotného vyjádření žalobce proto plyne, že se nacházel na místě mezi vstupem do provozovny a poškozeným, kterého údajně svědek viděl padat do regálu a na zem. S ohledem na skutečnosti, zjištěné v řízení před správními orgány nelze očekávat (a žalobce ostatně ani nic takového netvrdí), že by trajektorie pohybu žalobce po vstupu do provozovny nesměřovala přímo k poškozenému, tzn., že se Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 64 A 5/2021 žalobce nacházel právě mezi svědkem L.K. a židlí, na které poškozený seděl. Postavení žalobce na jiném místě by bylo vzhledem k pořízené fotodokumentaci z místa události značně nepřirozené a pro žalobce diskomfortní. I z tohoto důvodu lze přisvědčit správním orgánům v závěru o nepravděpodobnosti toho, že by svědek stojící venku viděl přes žalobce na poškozeného, a to po celou dobu pohybu žalobce po vnitřním prostoru provozovny. Závěry správních orgánů stran nepříliš vhodných výhledových podmínek L.K. jsou podpořeny i tím, že se on samotný (jak vypověděl na ústním jednání dne 2. 9. 2020) žalobce po jeho odchodu z provozovny tázal na to, „co se stalo“.

29. Jak bylo již shora uvedeno, za předmětné důkazní situace bylo třeba posoudit pravděpodobnost jednotlivých verzí. Verzi popsanou žalobcem a panem L.K. nelze považovat za reálnou, a to i z dalších důvodů, než byly uvedeny shora. Správní orgány již uvedly, že poškozený vzhledem k provedenému dokazování neměl, kam jít, a proto nepůsobí uvěřitelným dojmem tvrzení, že poškozený vstával a chtěl odcházet. Velké pochybnosti vzbuzuje také to, že by poškozený při svém vstávání ze židle sám upadl „samovolným pádem“ do regálů. Jen těžko si lze představit, že by poškozený v úleku z osoby žalobce, při vstávání ze židle, které samo osobě není natolik dynamickým pohybem, mohl spadnout do regálů za ním a odtud navíc ještě na stůl před ním a ze stolu dolů. Verzi pádu poškozeného „do nějakého regálu, na stůl a na zem“, při kterém „byl slyšet rámus“ pak odporuje také to, že dle zasahujících policistů poškozený nepůsobil dojmem, že by spadl – poškozený byl rozrušený a v obličeji měl oděrku, také měl rozbité brýle. Jak bylo správními orgány navíc zjištěno, před poškozeným nebyl žádný regál, do něhož by mohl spadnout.

30. O tom, že zranění poškozeného spíše odpovídá fyzickému napadení než pádu do regálů, nasvědčují i pořízené fotografie. Z fotografií je zřejmá čerstvá oděrka způsobená evidentně nárazem brýlí do obličeje. Dle oznamovatelky poté poškozenému i zčervenala tvář, což zcela odpovídá brachiálnímu úderu do obličeje.

31. Verzi žalobce také neodpovídá zjištění, že žádné regály na zemi rozházeny nebyly. Je rovněž s podivem, proč by svědek L.K. v případě, kdy by viděl samovolný pád poškozeného, následně po příjezdu Policie ČR na místo nepotvrdil verzi svého společníka a raději „se do toho nepletl“, jak vypověděl. V takovém případě by naopak bylo očekávatelné, že by policistům popsal situaci, pakliže by ji viděl. Zároveň, viděl-li by svědek L.K. na poškozeného po celou dobu, pravděpodobně by tohoto svědka zaznamenal i poškozený, který by si za takových okolností jen sotva vymýšlel před policisty své napadení žalobcem, aby jej poškodil, jak žalobce v žalobě konstruuje.

32. Ze shora uvedených důvodů má zdejší soud za dostatečně prokázané, že výhled svědka L.K. na žalovaného nemohl být vzhledem ke světelným podmínkám, velikosti místnosti a minimálně částečnému zákrytu výhledu samotným žalobcem natolik dobrý, aby svědek mohl bezpečně vyloučit spáchání přestupku žalobcem. Požaduje-li žalobce provedení vyšetřovacího pokusu (resp. prověrky výpovědi na místě) přímo s žalobcem či osobou konstitučně podobnou žalobci, při kterém by bylo zjišťováno, kde se přímo nacházel žalobce, kde se nacházel svědek K. a zda bylo do provozovny vidět, jedná se o neodůvodněný požadavek. Vyšetřovací pokus nebylo nutné provádět, jelikož ve věci bylo tvrzení svědka L.K., udávajícího, že Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 9 64 A 5/2021 viděl na poškozeného po celou dobu pobytu žalobce uvnitř provozovny, vyloučeno důkazy provedenými správními orgány, a to nade vši rozumnou pochybnost. Správní orgán si učinil úsudek o výhledových poměrech svědka L.K. již při proběhnutém místním šetření. Správní orgány přitom dostatečně odůvodnily, proč nelze považovat danou svědeckou výpověď za důvěryhodnou. Zároveň správní orgány ve svých rozhodnutích přesvědčivě vyložily, proč mají za bezpečně prokázané spáchání přestupku žalobcem, a to způsobem odpovídající verzi poškozeného. Naopak žalobcem předestřená verze, že poškozený si své zranění v obličeji a rozbití brýlí způsobil „samovolným pádem“, se jeví být krajně nepravděpodobná.

33. Z vyložených důvodů se zdejší soud ztotožnil se správními orgány v závěru o prokázání všech znaků shora popsané skutkové podstaty žalobcem, což odůvodňuje vyvození jeho odpovědnosti za přestupek. O prokázání přestupkového jednání žalobce přitom lze usuzovat na základě uceleného a logicky provázaného řetězce nepřímých důkazů, který je tvořen pořízenou fotodokumentací, údaji shromážděnými na místním šetření a výpověďmi poškozeného, oznamovatelky i obou zasahujících policistů. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce o tom, že je napadené rozhodnutí vystavěno na možnosti a domněnce.

34. Za důvodnou nelze považovat ani námitku žalobce podivujícího se změně závěrů rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který nejprve řízení vedené proti žalobci zastavil. Jak již bylo při rekapitulaci řízení shora podotknuto, výrok I. usnesení o zastavení řízení ze dne 4. 9. 2020, č. j. MUBL 13057/2020, byl žalovaným v přezkumném řízení zrušen. Po zrušujícím rozhodnutí žalovaného správní orgán prvního stupně doplnil dokazování a provedl žalovaným požadované místní šetření, z něhož vyplynuly další, pro posuzovanou věc relevantní skutečnosti. Dospěl-li správní orgán po jejich zohlednění (i reflexe rozhodnutí žalovaného) následně k jiným závěrům, nemá tato skutečnost vliv na zákonnost postupu správních orgánů.

V. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 10 64 A 5/2021 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 3. ledna 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 11 64 A 5/2021 Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.