64 A 6/2021

Rubrum

č.j. 64 A 6/2021 - 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: L.S., nar. X státní příslušnice X zastoupené advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2021, č. j. CPR-20671-3/ČJ-2021- 930310-V236, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 64 A 6/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 21. 12. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2021, č. j. CPR-20671-3/ČJ-2021-930310-V236. Tím žalovaný jako správní orgán příslušný podle § 163 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 8. 7. 2021, č.j. KRPC-71563-24/ČJ- 2021-020025, kterým bylo žalované podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 1 rok. Současně byla žalobkyni stanovena doba k vycestování z území členských státu Evropské unie do 20 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Žalobkyně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že správní orgány nezjistily skutkový stav způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný pro posouzení případu, přičemž si též neopatřily dostatečné podklady. Není pravdou, že by pobývala na území republiky neoprávněně, není pravdou, že její poslední vstup na území schengenského prostoru se datuje 2. 8. 2020. Nebylo ani prokázáno, že by překročila dobu 90 dnů nepřetržitého pobytu na území schengenského prostoru, k němuž byla oprávněna na základě biometrického pasu Gruzie. Rovněž nebylo prokázáno, že by od uvedeného data pobývala na území ČR nepřetržitě, a proto není pravdou ani to, že by nejméně od 31. 3. 2021 do 25. 6. 2021 pobývala území ČR bez oprávnění, či že by se na území ČR věnovala pracovní činnosti bez oprávnění.

3. Žalobkyně dále (bez podrobnější argumentace) namítá, že v jejím případě nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění, toto vyhoštění znamená nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Nesouhlasí též se závěrem žalovaného, že jí nic nebrání ve vycestování do Gruzie, a to s ohledem na diktátorský a nedemokratický režim v Gruzii, resp. prokazatelně dlouhodobě špatnou politickou situaci v zemi. V případě jejího návratu nelze vyloučit, že by jí hrozilo uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení. Žalovaný v řízení dle žalobkyně nepostupoval v souladu se zákony, nešetřil její oprávněné zájmy a nedbal toho, aby rozhodnutí odpovídalo okolnostem případu.

4. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření z 23. 12. 2021 odkázal na obsah správního spisu i odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Dle jeho názoru bylo v řízení postupováno v souladu s platnou právní úpravou.

III. Obsah správního spisu

6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla při pobytové kontrole dne 25. 6. 2021 v prodejně Baumax v Táboře zajištěna orgány Policie ČR, přičemž tam dle sdělení manažera prodejny pracovala jako agenturní zaměstnankyně. Při kontrole žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 64 A 6/2021 předložila platný cestovní pas Gruzie, z něhož vyplývá poslední vstup na území členských států Evropské unie dne 2. 8. 2020. Dalším šetřením policejní orgány zjistily, že žalobkyně přicestovala za účelem zaměstnání, byla jí vydána zaměstnanecká karta pro společnost SMART AUTOMOTIVE s.r.o. platná od 14. 9. 2020 do 13. 9. 2022. U tohoto zaměstnavatele žalobkyně ukončila pracovní poměr dne 30. 10. 2020, přičemž žalobkyně včas neohlásila změnu zaměstnavatele, proto platnost karty skončila dne 30. 12. 2020 a žalobkyně následně pobývala na území ČR legálně do 30. 3. 2021 (tj. 90 dnů) na základě svého biometrického cestovního pasu. Dne 25. 6. 2021 byla žalobkyně orgány policie vyslechnuta za přítomnosti ustanoveného tlumočníka gruzínského jazyka, v průběhu výslechu potvrdila výše uvedené skutečnosti, a to ohledně přicestování a nepřetržitého pobytu na území ČR, jednotlivých zaměstnání i případných překážek, které by jí bránily v návratu do vlasti. V souvislosti s tím uvedla, že v ČR nemá žádné příbuzné ani jiné osobní vazby, je zdravá a v návratu do Gruzie, kde žije její syn, jí nic nebrání, bydlí v klidné části země (v Tbilisi). Pokud jde o negativní důsledky návratu, zmínila žalobkyně pouze dopad ekonomický. S obsahem spisového materiálnu byla žalobkyně seznámena dne 8. 7. 2021, nežádala jeho doplnění ani se k němu dále nevyjádřila.

7. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2021 policejní orgán konstatoval, že žalobkyně pobývala na území České republiky od 31. 3. 2021 do kontroly dne 25. 6. 2021 bez platného oprávnění (překročila dobu oprávněného pobytu o 87 dní) a současně od 1. 6. 2021 do kontroly dne 25. 6. 2021 pracovala jako agenturní zaměstnankyně společnosti ZENOVA s.r.o. na pozici uklízečky v táborské prodejně Baumax, aniž by měla platné oprávnění k pobytu a platné povolení k zaměstnání. V rozhodnutí policejní orgán podrobně odůvodnil též závěry ohledně přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně i absenci překážek jejího bezpečného návratu do Gruzie.

8. Odvolání žalobkyně, které je argumentačně obdobné žalobě, bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť obě strany s tímto postupem souhlasily (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

11. Žaloba není důvodná.

12. Krajský soud předně uvádí, že veškeré žalobní námitky jsou toliko obecné a založené pouze na negaci závěrů policejních orgánů, přičemž tytéž námitky byly vzneseny již v odvolání a žalovaným byly podrobně vypořádány. Z obsahu správního spisu je zcela zřejmé, že přijaté závěry tomuto zcela odpovídají a skutkový stav byl zjištěn řádně a přesně, aniž by o něm vyvstávaly jakékoli pochybnosti. Nelze přitom přehlédnout, že policejní orgány vyšly mj. i z vlastní výpovědi žalobkyně, v níž popsala jak důvody přicestování, tak okolnosti svého pobytu na území ČR a jednotlivých zaměstnání. Ze vstupního razítka vídeňského letiště v cestovním pasu je nepochybné, že žalobkyně na území členských států EU naposledy vstoupila dne 2. 8. 2020, přičemž ona sama ve své výpovědi uváděla totéž a nikterak se nezmiňovala o tom, že by někdy pobyt přerušila, jak Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 64 A 6/2021 se nyní uvádí v žalobě. Rovněž ve shodě s její výpovědí jsou zjištění ohledně původního (povoleného) zaměstnání v Jihlavě, kde dle svých slov žalobkyně nestíhala přidělenou práci u pásu, a proto byla propuštěna. Stejně tak si žalobkyně byla vědoma toho, že od konce března 2021 nedisponuje platným povolením k zaměstnání. Též skutečnost, že při kontrole policejními orgány žalobkyně pracovala jako uklízečka, má oporu jak v její výpovědi, tak dalších shromážděných podkladech (sdělení manažera prodejny, předložená docházka, pracovní oděv žalobkyně). Ani sama žalobkyně v řízení nenavrhovala další dokazování. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu proto není důvodná.

13. Podle § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let mj. pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn [písm. b) bod 4] a až na 3 roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu [písm. c) bod 1].

14. Policejní orgány výše uvedená skutková zjištění zcela správně a přiléhavě podřadily citovaným ustanovením, ani jejich úvaze o délce 1 roku, po níž nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států, nelze ničeho vytknout. Přitom posoudily i osobní situaci žalobkyně a šetřily jejích práv, když dobu uložily v dolní části zákonného rozpětí. Přijaté řešení tudíž plně odpovídá okolnostem případu. Tento závěr pak lze zcela vztáhnout i na lhůtu k vycestování žalobkyně, která byla v souladu se zákonem určena v délce 20 dnů. Krajský soud ve shodě s žalovaným považuje tuto lhůtu za situace, kdy žalobkyně vlastní platný cestovní doklad a nemá na území žádné osobní či jiné závazky a pohledávky, za zcela přiměřenou.

15. Podle § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. Za skutečné nebezpečí se podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

16. V uvedeném ustanovení je vtělena zásada non-refoulement. Soud však dospěl k závěru, že policejní orgány spolehlivě prokázaly, že žalobkyni žádné takové nebezpečí nehrozí, ostatně ani ona sama žádné konkrétní reálné nebezpečí neuváděla. Ekonomické potíže, které jediné žalobkyně zmiňovala, při návratu do vlasti takovým nebezpečím nejsou.

17. V rozsudku ze dne 5. 3. 2013, č. j. 8 As 118/2012 – 45 (dostupný na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud uvedl, že v případech, které spojují otázku možného porušení práva na respektování rodinného či soukromého života a otázku nuceného vycestování cizince, je nutné vycházet především z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) vztahující se ke čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato judikatura zohledňuje zejména: (1) rozsah, v jakém by byl rodinný nebo soukromý život narušen, (2) délku pobytu cizince ve smluvním státě, který hodlá cizince vyhostit, (3) rozsah sociálních a kulturních vazeb na tento stát, (4) existenci nepřekonatelné překážky k rodinnému či soukromému životu v zemi původu, např. nemožnost rodinného příslušníka následovat cizince do země jeho původu, (5) „imigrační historii“ cizince, tedy porušení Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 64 A 6/2021 pravidel cizineckého práva v minulosti, (6) povahu a závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem (viz např. rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, body 57-58, a rozsudky ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, stížnost č. 50435/99, 1 As 17/2013 bod 39, či ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, stížnost č. 55597/09, bod 70). Všechna uvedená kritéria je třeba posoudit ve vzájemné souvislosti a porovnat zájmy jednotlivce na pobytu v dané zemi s opačnými zájmy státu, např. nebezpečím pro společnost či ochranou veřejného pořádku. Právo vyplývající z čl. 8 Úmluvy totiž není absolutní a je zde prostor pro vyvažování protichůdných zájmů cizince a státu.

18. Krajský soud proto zkoumal, zda policejní orgány při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o povinnosti opustit území republiky do soukromého a rodinného života žalobkyně postupovaly v intencích výše uvedeného. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak bylo, neboť správní orgány výše uvedené zohlednily a své závěry odůvodnily. Ostatně sama žalobkyně neuváděla, že by na území ČR měla jakékoli příbuzné a naopak v Gruzii žije její syn. Výslovně též vyloučila, že by jí v místě bydliště, tj. v hlavním městě Tbilisi hrozilo mučení či jiné ponižující zacházení. Politická situace v zemi (s výjimkou území Abcházie a Jižní Osetie, kam se ale žalobkyně vracet nebude) nezakládá důvody pro takové obavy. Žalovaný v této souvislosti správně odkázal na skutečnost, že Česká republika považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu (§ 2 vyhlášky č. 328/2015, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců).

19. Ani v této souvislosti talk žalovaný nepochybil, když důvody, které by žalobkyni bránily v návratu do Gruzie, neshledal.

V. Závěr, náklady řízení

20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 64 A 6/2021 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. února 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.