64 A 9/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X zastoupený Mgr. Václavem Slukou, advokátem sídlem Hartigova 128/1715, Praha 3 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2026, č. j. CPR-18075-3/ČJ-2026-930310- V241, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Prvostupňovým správním rozhodnutím Policie České republiky ze dne 17. 3. 2026, č. j. KRPC-41263-21/ČJ-2026-020023, bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 11. 6. 2026 („zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu není umožněn vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v trvání 6 měsíců. Zároveň byla žalobci stanovena doba k vycestování v trvání 20 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

2. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou ze dne 1. 6. 2026 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Namítá, že ve správním řízení nebyla dodržena procesní pravidla zajišťující právo na tlumočení do jeho rodného uzbeckého jazyka. Má za to, že tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2026 poukázal na to, že v žalobě je obsažena totožná argumentace, na kterou bylo plně reagováno jak v napadeném rozhodnutí, tak v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Odkázal tedy dále na odůvodnění obou těchto rozhodnutí.

5. Současně žalovaný prohlásil, že ve svém postupu neshledal pochybení, a proto navrhl žalobu zamítnout.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci samé rozhodl při ústním jednání konaném dne 29. 7. 2026.

7. Jednání se nezúčastnil ani žalobce, ani žalovaný, žalovaný svou neúčast řádně omluvil. Právní zástupce žalobce soudu sdělil, že se jednání nezúčastní, neboť si jeho účast žalobce výslovně nepřeje, žalobce však má v úmyslu dostavit se osobně. I přes uvedené sdělení právního zástupce se žalobce k jednání nedostavil, a to ačkoli mu byl pro toto jednání k jeho žádosti ustanoven tlumočník z uzbeckého jazyka, který se k soudu řádně dostavil z Prahy. Neúčastí žalobce tak byl bez odpovídajícího procesního důvodu zmařen účel ustanovení tlumočníka a z prostředků státu byly zbytečně vynaloženy náklady spojené s jeho cestou a účastí při jednání.

8. Žaloba není důvodná.

9. Z úředního záznamu ze dne 16. 3. 2026 a z cestovního dokladu žalobce vyplynulo, že vstoupil dne 11. 11. 2025 na území schengenského prostoru p ř es ma ď arský hrani č ní p ř echod Ferihegy. Na území členských stát ů Evropské unie, v četn ě České republiky, pobýval na základ ě bulharského víza č. X, platného od X. Toto vízum jej oprav ňovalo k pobytu na území smluvních států po dobu 45 dnů od vstupu. Oprávněný pobyt žalobce tedy trval od 11. 11. 2025 do 25. 12. 2025 včetně. Od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026, kdy byl zajištěn při pobytové kontrole, pobýval na území smluvních států neoprávněně. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že na území České republiky vstoupil dne 6. 3. 2026, od tohoto dne zde tudíž pobývá bez platného oprávnění k pobytu.

10. Žalobce namítá, že ve správním řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Důvod spatřuje v tom, že mu nebyl zajištěn tlumočník do jeho rodného jazyka, kterým je uzbečtina.

11. Krajský soud nejprve poukazuje na právní úpravu rozhodnou pro posouzení věci.

12. Podle § 16 odst. 1 správního řádu se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském.

13. Podle § 16 odst. 3 správního řádu každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zákon jinak.

14. Posledně citované ustanovení je jedním z projevů práva na tlumočníka garantovaného čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Smyslem a účelem tohoto práva je zajištění spravedlivého procesu účastníku, který by mu jinak z důvodu jazykové bariéry nebyl schopen porozumět.

15. Otázkou, do kterého jazyka má být účastníkovi řízení tlumočeno (§ 16 odst. 3 správního řádu), se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval. Krajský soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek ze dne 7. 6. 2017, č. j. 3 Azs 134/2017-17. Nejvyšší správní soud v něm dospěl k následujícímu závěru: „Správní řád přitom výslovně nestanoví, že by měl účastník řízení právo na tlumočníka do svého mateřského jazyka (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. 6 A 17/2000-54, publ. pod č. 341/2004 Sb. NSS). Zásadní podmínkou proto zůstává, aby účastníku, který prohlásí, že nerozumí jazyku, jímž se vede jednání (tzn. češtině), bylo tlumočeno do jazyka, v němž je schopen se dorozumět (v této souvislosti lze podpůrně odkázat např. na § 22 odst. 1 větu první zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nebo na § 14 větu první zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, dle kterých platí, že účastník řízení má právo jednat v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět).“ 16. Jinými slovy řečeno, účastníkovi správního řízení nemusí být nutně řízení tlumočeno do jeho mateřského jazyka, účastník však má právo na tlumočníka do jazyka, kterému je schopen porozumět. Podpůrně lze poukázat i na úpravu zajištění cizince v zákoně o pobytu cizinc ů . Ta sice nedopadá p ř ímo na ř ízení o správním vyho š t ě ní, potvrzuje v š ak, ž e zákonodárce klade důraz nikoli výlučně na mateřský jazyk cizince, nýbrž na jazyk, v němž je cizinec schopen se dorozumět - srov. § 126 písm. b) a § 131 zákona o pobytu cizinců.

17. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že dne 16. 3. 2026 byl žalobce po provedení pobytové kontroly zadržen hlídkou Policie ČR. V rámci úkonů prováděných při prověřování oprávněnosti pobytu žalobce projevila policie snahu o zajištění tlumočníka do uzbečtiny, rodného jazyka žalobce. Z předmětného úředního záznamu vyplývá, že pokusy nebyly úspěšné, ať už z důvodu nekontaktnosti, anebo časového vytížení oslovených tlumočníků.

18. Téhož dne zahájil prvoinstanční orgán řízení ve věci správního vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Oznámení o zahájení správního řízení žalobce osobně převzal. S jeho obsahem byl seznámen tlumočnicí pro ruský jazyk, L.Š., ustanovenou v souladu s § 25 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a překladatelích, a to v návaznosti na prohlášení žalobce zaznamenaném v závěru oznámení o zahájení správního řízení: „Českému jazyku jak v psané formě, tak mluvenému slovu nerozumím, žádám tlumočníka do ruského jazyka.“ 19. Následně byl na Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště České Budějovice, proveden výslech žalobce. Z protokolu o průběhu tohoto výslechu vyplývá, že výslech proběhl za přítomnosti tlumočnice. Při výslechu žalobce potvrdil, že poučení plně porozuměl, dalšího vysvětlení nežádá a s tlumočnicí do ruského jazyka souhlasí. Na položené dotazy odpovídal uceleným a srozumitelným způsobem. Protokol je vlastnoručně podepsán žalobcem i přítomnou tlumočnicí.

20. Dne 17. 3. 2026 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí o správním vyhoštění, které žalobce osobně převzal, s jeho obsahem byl prostřednictvím tlumočnice seznámen a porozuměl mu, což dokládá vlastnoručně podepsané prohlášení žalobce učiněné v jeho závěru. Soud ověřil, že i další úkony v řízení činila Policie ČR buď za přítomnosti tlumočníka do ruského jazyka (rozhodnutí o nákladech správního řízení), anebo s příslušným písemným poučením v ruštině (zajištění při pobytové kontrole) či v uzbečtině (rozhodnutí o eskortě).

21. Z průběhu správního řízení tak, jak byl zaznamenán v obsahu spisové dokumentace, neplyne, že by žalobce tlumočení nerozuměl či že by měl o správnosti překladu jakékoli pochybnosti. To ostatně nevyplývá ani z odvolací námitky, která směřovala výhradně vůči kvalifikaci tlumočníka, aniž by jakkoli zpochybňovala obsah překladu. Žalobce v odvolání rovněž nevyjádřil žádné výhrady vůči ruskému jazyku, do kterého bylo řízení tlumočeno. Námitku porušení práva na tlumočníka v rodném uzbeckém jazyce vznesl žalobce poprvé až ve správní žalobě.

22. Ze shora uvedených zji š t ě ní, zejména z obsahu oznámení o zahájení správního ř ízení, protokolu o výslechu ž alobce, jako ž i z dal š ích úkon ů zachycených ve správním spise, krajský soud neshledal ž ádnou konkrétní skute č nost nasv ě d č ující tomu, ž e by ž alobce obsahu tlumo č ení do ruského jazyka nerozum ě l. Ž alobce ostatn ě ani v ž alob ě netvrdí, kterému konkrétnímu úkonu, poučení nebo obsahu rozhodnutí v důsledku tlumočení do ruského jazyka neporozuměl ani jakým způsobem se měla tato okolnost projevit v jeho procesní obraně.

23. Z předchozích zjištění naopak plyne, že žalobce při zahájení správního řízení výslovně uvedl, že českému jazyku nerozumí, a současně požádal o tlumočníka do ruského jazyka. V dalším průběhu řízení s ustanovenou tlumočnicí souhlasil, potvrdil, že poučení porozuměl, a na položené otázky odpovídal uceleně a srozumitelně. Ani z průběhu jednotlivých úkonů, ani z obsahu odvolání přitom nevyplývá, že by vůči zvolenému jazyku tlumočení nebo kvalitě překladu uplatnil jakékoli výhrady.

24. Na základ ě t ěchto zji št ění soud uzavírá, že správní orgán prvního stupn ě své povinnosti zajistit ochranu procesních práv žalobce dostál. Rozhodující totiž není, zda bylo řízení tlumo čeno do mate řského jazyka žalobce, nýbr ž zda bylo tlumo čeno do jazyka, v n ěm ž byl ž alobce schopen se účinně dorozumět a hájit svá procesní práva. Právě tento požadavek byl v posuzované věci naplněn ustanovením tlumočnice pro ruský jazyk – L.Š. a následným prů během řízení, z něhož nevyplývají žádné pochybnosti o srozumitelnosti tlumočení pro ž alobce.

25. Krajský soud proto nemá pochybnosti o tom, že žalobci bylo ve správním řízení zajištěno tlumočení do jazyka, kterému prokazatelně rozuměl a v němž byl schopen vykonávat svá procesní práva. Samotná skutečnost, že tímto jazykem nebyla uzbečtina jako jeho mateřský jazyk, nezakládá porušení § 16 odst. 3 správního řádu ani práva na spravedlivý proces. Jediná žalobcem uplatněná námitka proto není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 29. července 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: J. M.