64 Ad 1/2026

Rubrum

č. j. 64 Ad 1/2026- 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: H. B., narozena dne trvale bytem zastoupené advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2025, č. j. MPSV-2024/261252-911, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 64 Ad 1/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci je spornou otázka, zda je žalobkyně osobou závislou na péči jiné fyzické osoby v I. či II. stupni závislosti.

2. Úřad práce ČR – Krajská pobočka pro hlavní město Praha („Úřad práce“), rozhodnutím ze dne 22. 7. 2024, č. j. 284279/2024/AAD zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči. Úřad práce vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) ze dne 20. 5. 2024. Posudkový lékař Institutu dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, v důsledku kterého není schopna zvládat 4 základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Žalobkyně proto byla i nadále označena za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).

3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2025, č. j. 21 Ad 21/2025-24, byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) postoupena žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného.

5. Žalobkyně nesouhlasí s uznáním následně uvedených základních životních potřeb za zvládané – tělesná hygiena, stravování a výkon fyziologické potřeby. Dle svého vyjádření není schopna sama každodenně a bez pomoci jiné osoby tyto potřeby zvládnout.

6. V případě výkonu tělesné hygieny žalobkyně uvádí, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“) odchýlila od svého dřívějšího rozhodnutí ze dne 18. 6. 2018, ve kterém tuto potřebu vyhodnotila od 25. 9. 2017 jako trvale nezvládanou.

7. Ve vztahu k životní potřebě stravování žalobkyně poukázala na záznam ze sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024, ze kterého neplyne, že by byla schopna si připravit stravu ani že by zvládla její přemístění. Uvedenou potřebu zvládne pouze za pomoci svého partnera. Aktuální lékařská zpráva ze dne 13. 8. 2025 navíc dokládá těžké omezení hybnosti v oblasti ramen. Posudková komise se v této souvislosti nevyjádřila ani k omezení zapříčiněném přetržením úponů palců, v důsledku kterého neudrží nic v rukách. Z důvodu těžké artrózy v ramenních kloubech žalobkyně zvedne ruce pouze do vodorovné polohy.

8. Jde-li o výkon fiziologické potřeby, k tomu žalobkyně uvádí, že není schopna včas použít WC, používá absorpční pomůcky, s jejichž navlékáním jí musí pomoci parter. Po použití WC a těchto pomůcek není schopna bez pomoci jiné osoby provést očistu. Posudková komise přesvědčivě nezdůvodnila, z jakého důvodu označila uvedenou životní potřebu za zvládanou v situaci, kdy zmíněné dílčí aktivity žalobkyně samostatně není schopna provést. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 64 Ad 1/2026 9. Dále namítá, že se žalovaný nijak nevyjádřil k tomu, co považuje za přijatelný standard pro zvládání základní životní potřeby. V té souvislosti žalobkyně zmínila zhoršující se potíže s inkontinencí moči a stolice, které v rámci své věkové kategorie nepovažuje za přijatelný standard. S popsaným lékaři objektivizovaným zhoršením zdravotních obtíží se posudková komise nijak nevypořádala.

10. Závěrem žalobkyně uvádí, že v řízení nebyly řádně objasněny všechny rozhodné skutečnosti, posouzení závislosti neproběhlo v souladu se zákonem a výsledný posudek nemá náležitosti stěžejního důkazu. Žádá proto soud, aby napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný v návaznosti na závěry posudkové komise navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Podstatný obsah spisu

12. Rozhodnutí Úřadu práce ze dne 22. 7. 2024, kterým byla zamítanuta žalobkynina žádost o navýšení příspěvku na péči, resp. stupně závislosti na pomoci jiné osoby, vychází z posudku o posouzení stupně závislosti ze dne 20. 5. 2024. Posudkový lékař Institutu dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně, následkem kterého není schopna zvládat 4 základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Žalobkyně proto byla označena za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost).

13. Proti výše popsaným závěrům lékařského posudku, převzatým do rozhodnutí Úřadu práce, žalobkyně podala dne 30. 8. 2024 odvolání. Tímto se vymezila proti výčtu zvládaných životních potřeb, které dle jejího názoru neodpovídají jejímu zdravotnímu stavu. Konkrétně zmiňuje, že kromě posudkem uznaných nezvládaných potřeb dále nezvládá základní životní potřebu stravování, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity.

14. V řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nechal žalovaný vyhotovit posudek o stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Ten byl posudkovou komisí vyhotoven dne 9. 4. 2025. Posudková komise, jejíž členkou byla odborná lékařka z oboru neurologie, jednala v nepřítomnosti žalobkyně. Vycházela z dostupné lékařské dokumentace, včetně aktuálních zpráv předložených žalobkyní a dále z výstupů ze sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024. Posudková komise označila jako nezvládané základní životní potřeby – a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a j) péče o domácnost. Oproti prvoinstančnímu posouzení komise nově jako zvádanou označila základní životní potřebu tělesná hygiena. K té uvedla, že z objektivních vyšetření neplyne potřeba dopomoci v této oblasti. Žalobkyně je schopna provádět celkovou tělesnou hygienu ve vhodném hygienickém zařízení, tj. bezbariérovém sprchovém koutu a vsedě na sedačce nebo koupací židli. Pro usnadnění může používat protiskluzovou podložku, madla a mycí houbu s rukojetí.

15. Posudková komise rovněž nezjistila zdravotní důvod pro nezvládání stravování. V té souvislosti uvedla, že žalobkyně má zachovanou dostatatečnou funkci horních končetin, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 64 Ad 1/2026 včetně úchopu rukou, dobré zrakové i duševní funkce. Stravu je schopna si přemístit na místo konzumace buď posunutím nebo jeho převezením v chodítku. Většinu činností v oblasti stravování je schopna vykonávat vsedě.

16. K výkonu fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že žalobkyniny funkční schopnosti jí umožňují veškeré související úkony provádět samostatně. Zvládání výměny inkontinenční pomůcky a očistu po výkonu této potřeby žalobkyně sama uvedla v rámci sociálního šetření. Inkontinence moči neschopnost zvládat výkon této potřeby nezakládá.

17. V návaznosti na vyjádření žalobkyně k uvedenému posudku nechal žalovaný vyhotovit jeho doplnění ze dne 15. 7. 2025. Z něj vyplývá, že posudková komise setrvala na svých předchozích závěrech. Podrobně popsala zdravotní stav žalobkyně a vysvětlila, že její obtíže pramení zejména z degenerativního postižení páteře a omezení chůze, nikoli z funkční poruchy horních končetin či smyslových nebo duševních funkcí. Zdravotní dokumentace žalobkyně tedy neobjektivizuje zdravotní důvod, pro který by žalobkyně nebyla schopna zvládat základní životní potřebu stravování, tělesnou hygienu a fyziologickou potřebu. Zdůraznila, že uvedené potřeby lze označit za zvládané, pokud žalobkyně je schopna je v přijatelném standardu (i vsedě) zvládnout, a to i za pomocí facilitátorů.

18. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného z výše popsaných posudků posudkové komise vychází. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že přítomnost inkontinence sama o sobě neznamená nezvládnutí výkonu fyziologické potřeby – nezvládnutí by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by osoba nebyla schopna hygienické pomůcky používat nebo se očistit, což podle sociálního šetření žalobkyně zvládá.

19. Pokud jde o námitku týkající se tělesné hygieny, odvolací orgán uvedl, že komise změnila dřívější závěr na základě aktuálního zdravotního stavu, nového sociálního šetření a doplněných lékařských zpráv. Konstatoval, že současné podklady neprokazují těžkou poruchu funkčních schopností, která by vedla k nezvládání hygieny. Žalobkyně je schopna hygienu provést vsedě a s pomocí dostupných pomůcek.

20. K namítaným rozporům mezi posudky žalovaný uvedl, že rozdílné závěry odrážejí rozdílné podklady v době jejich vypracování. Doplňující posudek z července 2025 reagoval na nové sociální šetření i námitky žalobkyně a nově uznal nezvládání péče o zdraví, avšak nezměnil celkový stupeň závislosti. Posudek označil za úplný, individualizovaný a dostatečně odůvodněný.

21. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro vyšší stupeň závislosti, protože z aktuálních podkladů vyplývá zvládání většiny základních životních potřeb v přijatelném standardu, zejména při využití běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Proto odvolání zamítl.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Ve věci přitom rozhodl Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 64 Ad 1/2026 v rámci ústního jednání dne 18. 2. 2026. Během tohoto jednání účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích uplatněných v průběhu soudního řízení.

23. Žaloba není důvodná.

24. V projednávané věci je sporné, zda žalobkyně zvládá základní životní potřeby – tělesná hygiena, stravování a výkon fyziologické potřeby, které byly žalovaným vyhodnoceny jako zvládané.

25. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách („zákon o sociálních službách“) a vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách („vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči o osoby starší 18 let věku čtyři stupně závislosti (lehká, středně těžká, těžká a úplná), přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

26. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle § 2a uvedené vyhlášky přitom rovněž platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá, byť jen jedinou, z aktivit vyjmenovaných v této příloze.

27. Za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Tím se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby (§ 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky).

28. Za schopnost zvládat základní životní potřebu tělesná hygiena se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 64 Ad 1/2026 29. Za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

30. Za schopnost zvládat základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu a 5. používat hygienické pomůcky.

31. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 - 60, či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 - 104). Aby bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci, a které namítá žadatel o změnu výše příspěvku na péči (viz rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 Ads 262/2015 - 34).

32. Požadavky kladené na posudek posudkové komise pak jsou obdobným způsobem posuzovány i v řízení před správními soudy. Ty nejsou při přezkumu posudku oprávněny posuzovat věcnou správnost, neboť k tomu nejsou nadány odbornými znalostmi, mohou však posudek hodnotit co do přesvědčivosti, objektivnosti a úplnosti v něm obsažených informací (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 Ads 8/2013-29).

33. V případě životní potřeby tělesná hygiena posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně tak, jak byl objektivizován dostupnou lékařskou dokumentací, nedokládá postižení, které by žalobkyni limitovalo do té míry, aby jej bylo lze označit za nezvládanou. Zvednutí paží do horizontální polohy je pro účely umytí hlavy postačující. Žalobkyně je schopna každou z dílčích aktivit vykonávat ve vhodném hygienickém zařízení s eventuální dopomocí vhodných kompenzačních pomůcek.

34. Popsané závěry posudkové komise hodnotí krajský soud jako úplné a přesvědčivé. Jestliže zdravotní dokumentace žalobkyně neosvědčuje takové omezení jejích funkčních schopností, které by ji limitovalo při zvládání dílčích aktivit, pak není důvod výkon tělesné hygieny označit za nezvládaný. Ostatně ani z prvoinstančního posudku lékaře Institutu se žádné takové fyzické ani duševní omezení nepodává. Lékař Institutu založil Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 64 Ad 1/2026 své závěry toliko na tom, že žalobkyni s mytím pomáhá pečující osoba. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže být důvodem, pro který by danou životní potřebu bylo možno označit jako nezvládanou. Kromě toho i z výstupu ze sociálního šetření v domácnosti žalobkyně vyplývá, že je vůbec otázkou, do jaké míry žalobkyně posuzované aktivity není schopna zvládat v důsledku svého zdravotního stavu. To, že jí dopomáhá partner, neznamená, že by nezvládla tělesnou hygienu provést sama. Stejně tak omezení stran interiérové úpravy bytu nelze přičítat na vrub nemožnosti zvládat dílčí aktivity v rámci výkonu tělesné hygieny.

35. Posudková komise se pak vyjádřila i k tomu, zda je žalobkyně schopna si sama umýt hlavu, navzdory omezení hybnosti rukou. Komise logicky a přesvědčivě vysvětlila, že žalobkyně je této dílčí aktivity schopna vsedě, přičemž horizontální rozsah pohybu je k tomuto dostačující. Bezbariérová úprava sprchového koutu a umístění koupací židle jsou schopné v dostatečné míře kompenzovat žalobkynino zdravotní omezení při výkonu tělesné hygieny, které však není takového charakteru, aby tento výkon zcela znemožňovalo. Stejný závěr pak platí i ve vztahu k úchopovým schopnostem žalobkyně. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 15. 7. 2025 výslovně uvedla, že žalobkyně je schopna užívat mycí houbu na rukojeti, protože úchop rukou je zachován. Takový závěr i v tomto případě učinila s ohledem na skutečnost, že odborné lékařské nálezy nedokládají neschopnost uchopit předměty (žalobkyně se pohybuje za pomoci francouzských holí).

36. Krajský soud se s žalobkyní neztotožnil ani v tom, že posudková komise nezdůvodnila, proč se odchýlila od předchozího hodnocení posudkového lékaře ze dne 25. 9. 2017 (resp. prvostupňového lékaře Institutu), který životní potřebu tělesná hygiena označil za nezvládanou. Z posudkového hodnocení ze dne 9. 4. 2025 (str. 4) vyplývá, že se posudková komise vymezila proti závěrům prvoinstančního lékaře stran zvládání tělesné hygieny. Uvedla, že potřeba pomoci při zvládání této potřeby nebyla aktuální dokumentací objektivizována, proto ji vyhodnotila odlišně. Toto odůvodnění lze rovnocenně vztáhnout i na předchozí lékařské posouzení z roku 2017, které bez dalšího činí závěr, že žalobkyně potřebuje pomoc při koupání. Tímto odlišným hodnocením se zabývá i napadené rozhodnutí na str. 13, kde žalovaný poukazuje na důvody, pro které se komise od hodnocení posudkového lékaře odchýlila. K tomu pak žalovaný doplnil, že komise zdravotní stav žalobkyně posuzuje k datu svého rozhodování. Takový závěr hodnotí krajský soud jako zcela validní, zdravotní stav žalobkyně se v průběhu času vyvíjí, a proto nemůže být zakonzervován k určitému datu. Pokud tedy aktuální lékařské zprávy nedokládají omezení funkčních schopností žalobkyně do té míry, aby bylo lze tělesnou hygienu označit za nezvládanou, není předchozí posudkové hodnocení udržitelné.

37. Obdobně posudková komise hodnotila otázku zvládání základní životní potřeby stravování. Ačkoli žalobkyně uvádí, že ze sociálního šetření neplyne, že by tuto potřebu zvládala bez pomoci zajistit, z lékařské dokumentace nelze dovodit, že by jí zdravotní stav činnosti se stravováním spojené znemožňoval. Lékařská dokumentace pořízená k datu zasedání komise nedokládá omezení úchopových či jiných schopností žalobkyně, které by jí bránily samostatně zvládnout aktivity spojené se stravováním. Lékařská Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 8 64 Ad 1/2026 zpráva ze dne 13. 8. 2025 byla vydána až po datu zasedání posudkových lékařů (15. 7. 2025) a současně jeden den před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobkyně ji ve správním řízení nedoložila a připojila ji až k nyní projednávané žalobě, aniž by během ústního jednání před soudem navrhla ji k dokazování doplnit. Skutečnost, že žalobkyni servíruje stravu partner ještě neznamená, že tuto činnost není schopna zvládat sama. Komise poukázala na to, že ačkoli se žalobkyně pohybuje s francouzskými holemi, může si stravu přemístit posunutím po kuchyňské lince, umístěním a přesunem pomocí košíku či prostřednictvím chodítka, které jinak využívá. To, že jej nemůže užívat v bytě kvůli koberci ani v tomto případě nemůže vést k závěru, že tuto potřebu žalobkyně nezvládá. Servírování jídla za pomoci chodítka je řešitelné odstraněním koberce.

38. Jde-li o výkon fyziologické potřeby, v této souvislosti žalobkyně namítá, že není schopna včas použít WC a provést očistu. Jak poukázala posudková komise, takové hodnocení je v rozporu s tím, co sama žalobkyně uvedla v rámci sociálního šetření, a sice, že očistu je schopna provést ve sprchovém koutu. Posudková komise i v tomto případě z lékařské dokumentace nezjistila objektivní důvod, pro který by žalobkyně neměla být schopna včas použít WC, provést očistu a použít hygienické pomůcky zvládat. V otázce včasného užití WC žalobkyně uvedla, že trpí inkontinenci, kterou řeší příslušnými pomůckami. Posudková komise v této souvislosti v obou posudcích zdůraznila, že používání inkontinenčních pomůcek není důvodem pro nezvládání výkonu fyziologické potřeby. K tomu krajský soud uvádí, že takový závěr odpovídá vymezení dílčích aktivit v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., a proto není relevantní ani to, že v průběhu času došlo ke zhoršení inkontinence. Z hlediska posouzení toho, zda žalobkyně zvládá výkon fyziologické potřeby (zde se zaměřením na užití hygienických pomůcek) je podstatné pouze to, zda je schopna provést výměnu hygienických pomůcek, což během sociálního šetření sama potvrdila. Ostatně ani lékařské zprávy nedokládají, že by toho schopna nebyla. K žalobkyní uváděným obtížím s navlékáním inkontinenčních kalhotek komise uvedla, že je lze řešit pořízením kalhotek na suchý zip, čímž by se žalobkyně vyhnula jejich navlékání.

39. Žalobkyně v této souvislosti namítá, že problémy s inkontinencí nelze u osob v jejím věku považovat ze „přijatelný standard“. K tomu krajský soud uvádí, že přijatelným standardem se dle § 1 odst. 4 věty poslední vyhlášky č. 505/2006 Sb. rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Jak již bylo zmíněno v předchozím bodě a jak komise opakovaně zdůraznila, inkontinence sama o sobě není důvodem, pro který by bylo možné uznat výkon fyziologické potřeby za nezvládaný. Takovým by byl pouze tehdy, pokud by žalobkyně nebyla sama schopna použít (vyměnit) k tomu určenou pomůcku. Posudková komise neuvedla, že inkontinence je u osob ve věku žalobkyně přijatelný standard, nýbrž uvedla, že jde o běžný jev. Takové tvrzení krajský soud nepovažuje za nepravdivé či dokonce dehonestující. Přijatelným standardem zvládání výkonu fyziologické potřeby v případě, kdy posuzovaný trpí jakýmkoli typem inkontinence, je zvládání používání inkontinenčních pomůcek. Posudková komise dospěla k podloženému závěru, že toho žalobkyně schopna je, a tudíž dílčí aktivity očisty a užití hygienických pomůcek v rámci výkonu fyziologické potřeby zvládá v přijatelném standardu. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 9 64 Ad 1/2026 40. Krajský soud uzavírá, že k označení základní životní potřeby za nezvládanou může dojít pouze v případě, kdy je v řízení prokázáno, že rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností není dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a v případě, kdy fyzická osoba není schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Absence uvedených funkčních schopností musí být objektivizována zdravotní dokumentací, resp. konkrétními lékařskými zprávami, z nichž jednoznačně vyplyne, že v důsledku zdravotního postižení je založen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má dopad na duševní, mentální, tělesné a smyslové schopnosti posuzovaného. V případě schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby tělesná hygiena, stravování a výkon fyziologické potřeby ovšem takováto objektivizace omezení funkčních schopností chybí. Z její lékařské dokumentace neplyne, že by v důsledku zdravotního postižení, nebyla schopna se sama umýt, naservírovat jídlo a včas použít WC, provést očistu a použít hygienické pomůcky. Její aktuální zdravotní stav proto nezapříčiňuje neschopnost zvládat uvedené životní potřeby.

41. Po prostudování posudku včetně jeho doplnění zpracovaných posudkovou komisí krajský soud dospěl k závěru, že úsudky v nich formulované, v jejichž intencích odůvodnil žalovaný napadené rozhodnutí, byly dostatečně podložené, přesvědčivé a nevzbuzují žádné pochybnosti. Krajský soud má za to, že zdravotní stav žalobkyně a schopnosti zvládat sporné základní životní potřeby byly řádně zhodnoceny.

VI. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalovaného § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 18. února 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.