64 Ad 10/2023

Rubrum

č. j. 64 Ad 10/2023- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: L. Š., narozen dne bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. MPSV-2023/103047- 913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 64 Ad 10/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobce podal dne 10. 3. 2023 u Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Českých Budějovicích, Kontaktní pracoviště České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu vážné mimořádné události spojené s COVID-19, a to za účelem úhrady ochranných prostředků dýchacích cest (respirátorů). Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 23. 3. 2023, č. j. 24892/2023/CBU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) rozhodl o žádosti žalobce tak, že žalobci dávku mimořádné okamžité pomoci nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro její poskytnutí. Uvedenou dávku bylo možné od 1. 7. 2021 pro účely úhrady ochranných prostředků dýchacích cest přiznat v souvislosti s vládnou vyhlášeným mimořádným opatřením k nošení ochranných prostředků dýchacích cest, a to ve výši 200 Kč na osobu/měsíc. Mimořádným opatřením ze dne 10. 3. 2022, bylo ode dne 14. 3. 2022 eliminováno nošení ochranných prostředků dýchacích cest a od 5. 5. 2022 byla povinnost nosit ochranu dýchacích cest ukončena. Na základě uvedených skutečností prvostupňový orgán dospěl k závěru, že není důvod pro poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci žalobci.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 11. 4. 2023 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 5. 2023, č. j. MPSV-2023/103047-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 správního řádu, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že mimořádná okamžitá pomoc je svou povahou dávkou fakultativní, závislou na správním uvážení příslušného orgánu. V projednávané věci se žalovaný se závěry správního uvážení prvoinstančního orgánu, které nepřesáhlo zákonné meze, ztotožnil. Povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest byla eliminována a následně byl ukončen stav pandemické pohotovosti, povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest tak byla ukončena. K ukončení této povinnosti došlo před podáním žádosti žalobce o dávku (březen 2023). Ke snížení epidemické situace došlo zejména z důvodu vysokého ochranného efektu očkování, především pak jeho posilující dávky, která udržuje vysoký ochranný efekt proti těžkému průběhu nemoci, a to i v rizikových skupinách. Sám žalobce přitom v námitkách uvedl, že od 4. 5. 2022 používal ochranu dýchacích cest na základě doporučení nikoli na základě uložené povinnosti. Tato skutečnost dle žalovaného svědčí o tom, že se v případě žalobce nejedná o nenadálou mimořádnou situaci, neboť sám uvedl, že věděl o doporučení nosit ochranné prostředky s ohledem na svůj zdravotní stav.

3. Žalobce podal dne 20. 7. 2023 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Domnívá se, že splňoval zákonné podmínky pro přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na pořízení ochranných prostředků. V měsících leden až březen 2023 nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi, pročež nebyla splněna skutečnost „měsíčně se opakující dávky“ příspěvku na živobytí dle § 4 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. V rozhodném období tak žalobce neměl žádný započitatelný příjem ani dávku příspěvku na živobytí. Dle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 7. 2021 navíc úřad práce během šíření infekce vyplácel dotčené dávky jak Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 64 Ad 10/2023 příjemcům opakovaných dávek v hmotné nouzi, tak osobám, které těmito příjemci nebyly.

4. Úřad práce postupoval nepřiměřeně tvrdě ve smyslu § 5 odst. 1 a § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, pokud žalobci dávku mimořádné okamžité pomoci za účelem uhrazení ochranných prostředků dýchacích cest k zajištění základních životních potřeb neposkytl. Rizikovým osobám bylo i po zrušení nařízení povinnosti nošení ochrany dýchacích cest používání těchto prostředků Ministerstvem zdravotnictví ČR doporučeno. Užívání ochranných prostředků vůči rizikovým skupinám tedy eliminováno nebylo.

5. Dle žalobce za těchto okolností a při splnění zákonem stanovených podmínek měl úřad práce i po ukončení povinnosti nosit ochranné prostředky dýchacích cest nadále poskytovat dávku mimořádné okamžité pomoci minimálně pro rizikové osoby, jimž Ministerstvo zdravotnictví ČR doporučilo nadále pokračovat v ochraně zdraví užíváním respirátorů, jde tedy o základní životní potřebu a relativně nenákladnou finanční intervenci. Tato podpora přitom dle žalobce běžela do 31. 3. 2023.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že mimořádná okamžitá pomoc je dávkou nenárokovou, poskytovanou na základě komplexního zhodnocení individuální situace žadatele. V případě žalobce obecná povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest byla již před podáním jeho žádosti o dávku ukončena a došlo k rozvolnění protiepidemiologických opatření z důvodu skončení pandemie a možnosti očkování i rizikových skupin. V případě žalobce se tedy nejednalo o nenadálou mimořádnou situaci, kterou zákon k přiznání dávky předpokládá.

7. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

9. Žaloba není důvodná.

10. Předmětem projednávaného případu je otázka správnosti rozhodnutí správních orgánů, jimiž žalobci nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí. Dávka, o níž bylo požádáno dne 10. 3. 2023, měla sloužit k úhradě prostředků ochrany dýchacích cest.

11. Podle § 36 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 4 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc osoba, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména jiná událost, kterou nebylo možné s ohledem na její rozsah předvídat ani jí předejít, v jejímž důsledku je osoba z důvodu nedostatku finančních prostředků ohrožena zejména ztrátou bydlení nebo nezajištěním základních životních potřeb. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 64 Ad 10/2023 12. Krajský soud ve shodě s žalovaným uvádí, že dávka mimořádné okamžité pomoci sloužící zajištění základních životních potřeb v případě postihu mimořádnou událostí je dávkou fakultativní čili nárok na její vyplacení vzniká teprve vydáním rozhodnutí o jejím přiznání, které je založeno na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi.

13. Stran soudního přezkumu správního uvážení lze uvést, že správní soud nenahrazuje správní orgán v jeho odborné kompetenci a nemůže nahradit jeho správní uvážení svým vlastním, ale posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či vybočení z mezí správního uvážení a zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. května 2016 č. j. 5 As 155/2015-35, č. 3444/2016 Sb. NSS; viz též například bod 33 rozsudku rozšířeného senátu ze dne 30. září 2015 č. j. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS). Uvedený závěr judikatury odpovídá dikci § 78 odst. 1 věty druhé s. ř. s., podle kterého soud pro nezákonnost zruší napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je zneužil.

14. Krajský soud hodnotí správní uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, kterým rozhodoval o přiznání mimořádné okamžité pomoci, jako zákonné, neboť nedošlo k překročení zákonného rámce správního uvážení či k jeho zneužití.

15. Mimořádnou událostí byla v projednávaném případě pandemie COVID-19 a s ní spojené mimořádné opatření k nošení ochranných prostředků dýchacích cest. V rámci této události bylo osobám v hmotné nouzi možné od 1. 7. 2021 poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc na respirátory ve výši 200 Kč na osobu na jeden měsíc. Mimořádným opatřením vlády ze dne 10. 3. 2022 bylo nošení ochranných prostředků dýchacích cest ode dne 14. 3. 2022 eliminováno a dne 4. 5. 2022 byl ukončen stav pandemické pohotovosti, od 5. 5. 2022 tak skončila povinnost nosit ochranu dýchacích cest. Krajský soud z obsahu spisové dokumentace zjistil, že žalobci byla v období od března 2021 do dubna 2022 dávka mimořádné okamžité pomoci za účelem úhrady prostředků ochrany dýchacích cest pravidelně k jeho žádostem vyplácena. Žádostem o tyto dávky vzneseným žalobcem v období květen 2022 - březen 2023 již vyhověno nebylo. Důvodem jejich nepřiznání byla právě skutečnost, že v tomto období již pandemická situace pominula a s ní byla ukončena taktéž povinnost nosit prostředky ochrany dýchacích cest.

16. Krajský soud se s uvedenými závěry správních orgánů ztotožňuje. Skutečnost, že žalobce je součástí rizikové skupiny osob, jež by mohla být virem i po skončení pandemie ohrožena, nelze hodnotit jako nenadálou mimořádnou událost, v důsledku které by došlo ke vzniku jeho nároku na dávku mimořádné okamžité pomoci. V situaci, kdy již pandemie virové choroby COVID-19 pominula a s ní došlo k omezení šíření této nemoci a nutnosti chránit dýchací cesty rouškami, nelze dospět k závěru, že pouhá potenciální možnost nákazy zakládá nárok žalobce na dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu mimořádné události. Jakkoli žalobce byl lékaři zahrnut do rizikové skupiny ohrožených osob, v daném případě byl nárok na dávku navázán na mimořádnou událost, která však již skončila. Jak navíc plyne z obsahu správního spisu, žalobce je očkován vakcínou proti onemocnění COVID-19, která brání vzniku onemocnění způsobeného koronavirem SARS-CoV-2, riziko nákazy je tedy i z tohoto důvodu u žalobce minimalizováno. V případě rizikových skupin osob pak navíc nošení respirátoru bylo Ministerstvem zdravotnictví ČR do budoucna vyhodnoceno jako Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 64 Ad 10/2023 preventivní nikoli povinné, což rovněž svědčí o tom, že ochrana dýchacích cest v jeho případě nepředstavuje jednu ze základních životních potřeb.

17. V návaznosti na posledně uvedené pak krajský soud zdůrazňuje, že dávka mimořádné okamžité pomoci v případě mimořádných událostí má hradit výdaje jednorázové a v podstatě nahodilé (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 87/2012 - 39, ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 Ads 113/2011 - 46, č. 2582/2012 Sb. NSS, ze dne 18. 9. 2013, č. j. 6 Ads 39/2013 - 29, ze dne 20. 11. 2013, č. j. 3 Ads 7/2013 - 31, či ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Ads 27/2014 - 28). Tuto dávku na úhradu výdaje spojeného s mimořádnou nenadálou událostí tak lze přiznat pouze ve zcela výjimečných případech, pokud to odůvodňují zvláštní okolnosti na straně žadatele. V kontextu výše uvedeného však krajský soud dospěl k závěru, že se nejedná o typický „jednorázový a v podstatě nahodilý“ výdaj, na jehož úhradu by byla požadovaná dávka určena. Naopak v případě žalobce jde o výdaj určený k preventivní ochraně dýchacích cest, a tedy výdaj očekávaný a pravidelný, z hlediska uvedeného systému pomoci v hmotné nouzi by tedy k jeho úhradě v situaci, kdy již pandemie nepřetrvává, měly sloužit primárně prostředky získané v rámci opakujících se dávek, nikoli specifická dávka mimořádné okamžité pomoci určená zvláštním neočekávaným případům.

18. Všechny uvedené důvody svědčí o správnosti správního uvážení správních orgánů v projednávané věci. Krajský soud přitom nad rámec uvádí, že důvodem nepřiznání nároku na dávku nebyla skutečnost, že by žalobce v rozhodné době pobíral jinou dávku pomoci v hmotné nouzi, jakkoli je tato skutečnost napadeným rozhodnutím zmiňována, nýbrž shora popsaná absence mimořádné události podmiňující možnost dávku přiznat.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě krajský soud v otázce náhrady nákladů řízení vyšel z § 60 odst. 2 s. ř. s. Jedná se o věc pomoci v hmotné nouzi, v níž správní orgán dle citovaného ustanovení nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, v němž byl úspěšný. Právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 13. října 2023 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 64 Ad 10/2023 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.