64 Ad 10/2026

Rubrum

č. j. 64 Ad 10/2026- 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: T. B., narozený dne bytem zastoupený advokátem, Mgr. Pavlem Jakimem sídlem Tylova 382/2, 397 01 Písek proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2026, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 64 Ad 10/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci je spornou otázka správnosti výpočtu doplatku ke starobnímu důchodu za období od 1. 1. 2026 do 9. 1. 2026 a termín jeho výplaty.

2. Česká správa sociálního zabezpečení jako správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 11. 2. 2026, č. j. X, přiznala žalobci podle § 67 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), ve spojení s § 5 nařízení vlády č. 365/2025 Sb., zvýšení starobního důchodu. Jeho základní výměra se zvýšila o 240 Kč a procentní výměra o 2,6 %, tj. o 317 Kč. Od 1. 1. 2026 tak žalobci náleží starobní důchod vyšší o 557 Kč v celkové výši 17 389 Kč měsíčně. Zároveň byl žalobci poukázán spolu se splátkou splatnou v měsíci lednu 2026 doplatek všech zvýšení náležejících za období od 1. 1. 2026 do 9. 1. 2026 ve výši 165 Kč.

3. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobce v první řadě namítá, že doplatek měl být stanoven částkou 162 Kč, nikoli částkou 165 Kč. Uvádí, že rozdíl mezi výší důchodu před a po navýšení činí 557 Kč měsíčně, a doplatek za 9 dnů proto měl být vypočten podle skutečného počtu dnů v lednu, tedy jako 557×9/31=161,71 Kč, po zaokrouhlení nahoru mělo jít o částku 162 Kč. Za nesprávný považuje postup žalované, která při výpočtu použila koeficient 30,4167 dnů, a dospěla tak k částce 164,81 Kč, po zaokrouhlení 165 Kč.

5. Žalobce poukázal na to, že nevhodnost použitého koeficientu 30,4167 dnů je nejlépe patrná při výpočtu doplatku za celý kalendářní měsíc leden. V takovém případě by doplatek činil 568 Kč, přestože skutečný měsíční rozdíl ve výši důchodu před a po jeho navýšení činí pouze 557 Kč. Z toho žalobce dovozuje, že použitý způsob výpočtu nevede k pochybení jen v jeho věci, ale dopadá i na další případy. Tvrdí, že chyba se má týkat přibližně 80 % takto vypočtených doplatků, průměrná hodnota chyby činí 3 Kč a při výplatě 2,5 milionu důchodů jde podle něj přibližně o 2 miliony chybných doplatků s celkovou chybou 6 milionů Kč. K doložení svých tvrzení odkázal na vzorový výpočet doplatku, který byl připojen k žalobě.

6. Žalobce dále namítá nesprávnost termínu výplaty doplatku. Tvrdí, že zvýšení důchodu nastává podle § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění od 1. ledna kalendářního roku. Zároveň jsou dávky důchodového pojištění dle § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách. Podle žalobce z toho plyne, že doplatek měl být vyplacen již v prosincové splátce důchodu, nikoli až v té lednové.

7. Žalobce v této souvislosti namítá, že současný postup žalované může mít za následek, že oprávněná osoba doplatek neobdrží, přestože jí na něj již vznikl nárok. Podle něj k tomu může dojít například tehdy, zemře-li příjemce před výplatním termínem lednové splátky důchodu. Současně uvedl, že nejde o zanedbatelný počet případů, neboť podle údajů ČSÚ Za správnost vyhotovení: G. K. 3 64 Ad 10/2026 zemřelo v prosinci 2025 ve věkové kategorii 65 let a starších 8769 osob. K doložení této námitky žalobce v žalobě předestřel hypotetickou časovou osu. V ní dne 1. ledna vznikne nárok na doplatek, avšak zemře-li příjemce dne 4. ledna, nebude doplatek dne 10. ledna vyplacen, přestože nárok na něj příjemci již vznikl.

8. Závěrem žalobce navrhl, aby soud s ohledem na uvedené důvody napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě v první řadě zasazuje napadenou úpravu do kontextu předchozího řízení před Ústavním soudem (viz nález ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 47/18), v němž nebylo vyhověno návrhu na zrušení ustanovení § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2021, protože soud neshledal tvrzenou nerovnost důchodců, a naopak označil tehdejší systém valorizace za spravedlivý. Žalovaná zdůrazňuje, že podle závěrů tohoto nálezu, jenž vycházel mimo jiné i z rozsudku NSS ze dne 22. 10. 2015, č. j. 2 Ads 121/2015-49, by naopak zavedení doplatků či jiné kompenzace mohlo vést k faktické nerovnosti mezi příjemci důchodů. Následný pozměňovací návrh přijatý v zákoně č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, proto žalovaná označuje za krok odporující závěrům uvedeného nálezu, neboť ustanovením § 5 zavedl tzv. vyrovnávací doplatek.

10. Žalovaná dále shrnula, že žalobci byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně zvýšena výměra starobního důchodu způsobem, jak krajský soud vymezil pod bodem 2 tohoto odůvodnění, přičemž toto rozhodnutí bylo vydáno na žádost žalobce ze dne 14. 1. 2026. Ten proti rozhodnutí podal totožné námitky, jaké následně uvedl i v žalobě. Žalovaná v námitkovém řízení přezkoumala prvostupňové rozhodnutí a řízení mu předcházející, přičemž shledala, že rozhodnutí není nesprávné a je v souladu s právními předpisy. Rovněž má za to, že nenastala skutečnost odůvodňující zastavení řízení, a proto postupem podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

11. Žalovaná tak nadále setrvává na tom, že doplatek byl stanoven správně. Uvádí, že nejde o samostatnou dávku, ale o doplatek valorizačního zvýšení vypláceného důchodu připadající na období od 1. ledna do dne předcházejícího pravidelnému termínu splatnosti důchodu. V případě žalobce se jedná o doplatek za 9 dní.

12. Dále žalovaná zdůraznila, že důchod je vyplácen dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách. Výpočet výše doplatku vychází z měsíční dávky důchodového pojištění a z koeficientu 30,4167 dnů, nikoli z počtu dnů konkrétního kalendářního měsíce, neboť samotný důchod není stanoven na jednotlivé kalendářní dny. Výše měsíční splátky důchodu je totiž nezávislá na počtu kalendářních dní v měsíci, jelikož je stanovena koeficientem vypočteným jako 365 dnů/12 měsíců, tj. 30,4167.

13. Současně žalovaná namítla, že žádný právní předpis nestanoví povinnost vyplatit doplatek již s prosincovou splátkou. Zákon pouze určuje, že ke zvýšení dochází od 1. ledna. Za správnost vyhotovení: G. K. 4 64 Ad 10/2026 14. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Průběh jednání

15. Krajský soud o věci rozhodl v rámci nařízeného ústního jednání dne 22. 6. 2026. Během tohoto jednání účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích uplatněných v průběhu soudního řízení. Právní zástupce žalobce k dotazu soudu uvedl, že netrvá na provedení dokazování k žalobě připojeným vzorovým výpočtem doplatku ani časovou osou doplatku.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“).

17. Žaloba není důvodná.

18. Úkolem správního soudnictví je dle § 2 s. ř. s. poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických osob. Nejčastěji se tak děje v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, tak jako je tomu i v tomto případě. Aby však žaloba byla úspěšná, musí žalobce v první řadě disponovat tzv. žalobní legitimací, tj. oprávněním podat žalobu. Žalobní legitimace a zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu jsou upraveny v § 65 a § 66 s. ř. s.

19. Podle § 65 odst. 1 věty první s. ř. s. je aktivně legitimován k podání žaloby ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“). Taková osoba se může domáhat zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. Druhý odstavec téhož ustanovení pak umožňuje podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu i tomu účastníku řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

20. Uvedenou zákonnou úpravu shrnuje rovněž rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2008, č. j. 8 As 46/2007-98, tak, že procesně legitimován k podání žaloby je „[t]en, kdo má způsobilost být účastníkem řízení a tvrdí, že došlo ke zkrácení jeho práv. Jinými slovy, dle § 65 s. ř. s. (tj. u řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu) se procesní legitimace zakládá tvrzením o tom, že došlo ke zkrácení práv žalobce; závěr o tom, zda skutečně byl či nebyl zkrácen, učiní následně soud jako závěr o věcné legitimaci, jež je určující pro úspěšnost či neúspěšnost žaloby (shodný závěr viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2006, čj. 1 Afs 40/2005 - 62).“ 21. Krajský soud tak předně posuzoval žalobní legitimaci, přičemž shledal, že žalobce nesplňuje žádnou z podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 ustanovení § 65 s. ř. s. V první řadě totiž napadá rozhodnutí, jímž mu byly ve smyslu odst. 1 určeny práva, ze kterých, i podle jeho názoru, benefituje. Tím, že mu byl vyměřen doplatek podle jeho tvrzení o 3 Kč vyšší, není nijak zkrácen na svých právech. Ostatně on sám ani žádné zkrácení netvrdí. Za správnost vyhotovení: G. K. 5 64 Ad 10/2026 22. Tím však jeho žaloba postrádá esenciální podmínku opodstatněnosti, neboť podle komentářové literatury k § 65 odst. 1 s. ř. s., plyne, že: „[j]e tedy nutné, aby žalobce tvrdil, že byl na svých (veřejných subjektivních) právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. V takovém případě je oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí žalobu (viz komentář k § 71 SŘS) a domáhat se zrušení rozhodnutí (viz komentář k § 78 SŘS), případně vyslovení jeho nicotnosti (viz komentář k § 76 odst. 2 SŘS).“ (ŠEBEK, P. § 65 [Žalobní legitimace]. In: BLAŽEK, T., JIRÁSEK, J., MOLEK, P. a kol. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016; obdobně též KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 522-523).

23. Žalobci tak musí být rozhodnutím přímo zasaženo do jeho práv, přičemž tento zásah musí být pro něj osobně negativního rázu, tedy musí být zkrácen na svých právech, aby byl ze zákona oprávněn k podání žaloby. Tato podmínka však v daném případě zcela absentuje, neboť žalobce tvrdí, že z napadeného rozhodnutí měl finanční prospěch, což z podstaty věci odporuje uvedenému požadavku na zkrácení či negativní zásah do jeho práv.

24. Součástí námitky špatného výpočtu doplatku, díky čemuž žalobce obdržel o 3 Kč více, nežli mu podle něj mělo náležet, je též žalobcovo přesvědčení, že 80 % doplatků důchodu je chybných. Krajský soud k tomu konstatuje, že tato rozhodnutí však nijak nezkracují žalobce na jeho právech. Rozhodnutí, jimiž byly důchody třetích osob valorizovány, totiž nijak napřímo nezasahují do jeho právní sféry.

25. Ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. přitom jednoznačně uvádí, že podat žalobu může jen ten, kdo byl zkrácen na svých právech, což vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 28. 12. 2007, č. j. 8 As 24/2006-60, kde se uvádí následující: „Ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny umožňuje přezkoumání individuálních správních aktů soudem, tedy právně mocenského zásahu do sféry práva a svobod explicitně uvedených adresátů, případně dalších, implicitně v právech zasažených osob.“ (důraz doplněn). Z toho plyne, že žalobu proti rozhodnutí mohou podávat jen ty individuální osoby, které jsou daným rozhodnutím zasaženy ve svých právech. Žalobce, již z podstaty rozhodnutí o přiznání dávky starobního důchodu, jejíž výše se každému žadateli vypočítává zvlášť, je tak zcela evidentně výslovně (explicitně) uvedeným adresátem pouze v rozhodnutí o přiznání a výši jeho vlastního starobního důchodu a nikoho jiného. Námitka nesprávnosti valorizace 2 mil. důchodů tak nesměřuje k přezkoumání jeho vlastního (individuálního) rozhodnutí o zvýšení penze.

26. Tentýž závěr zastává i již výše zmíněná komentářová literatura – Soudní řád správní, komentář, od autorů Kühn, Kocourek a kol., jenž na str. 523 konstatuje, že v žalobě: „musí žalobce tvrdit dotčení na vlastních právech, nikoliv na právech třetí osoby.“ Dále se pak na téže straně dodává: „Z právě podaného výkladu tedy jasně plyne, že zákon obecně neumožňuje, aby někdo žaloval proti rozhodnutí v zájmu ochrany práv třetích osob (actio popularis). Výjimku musí vždy stanovit zákon, (…) Samotný § 65 odst. 1 s. ř. s. však Actio popularis nezakládá, resp. ho svou textací vylučuje.“ 27. Zmíněnou výjimkou je ustanovení § 66 s. ř. s., podle jehož odst. 3 je žalobu oprávněn podat veřejný ochránce práv nebo ochránce práv dětí, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem. NSS pak v právní větě k rozsudku ze dne 28. 12. 2007, č. j. 8 As 24/2006-60, Za správnost vyhotovení: G. K. 6 64 Ad 10/2026 konstatoval, že: „Ustanovení § 66 s. ř. s. obsahuje taxativně omezený výčet subjektů oprávněných k podání žaloby k ochraně veřejného zájmu. Fyzická osoba není bez dalšího oprávněna takovou žalobu podat.“ To NSS dále v odůvodnění téhož rozsudku rozvinul, když uvedl, že „Charakteristické pro žaloby dle § 66 s. ř. s. je, že právním předpisem k tomu zmocněný subjekt nejedná ve vlastním zájmu, ale podává žalobu k ochraně veřejného zájmu. Tak je tomu i v případě § 66 odst. 3, kdy oprávnění k žalobě musí být dáno zvláštním zákonem, nebo mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (obdobně jak je tomu u nejvyššího státního zástupce, u kterého legitimaci k žalobě stanoví zákon – přímo § 66 odst. 2 s. ř. s.).“ 28. Z uvedeného je evidentní, že žalobci schází ono zákonné či smluvní oprávnění, aby mohl podávat žalobu k ochraně veřejného zájmu, kterým námitka špatného výpočtu zvýšení důchodu u milionů důchodců bezpochyby je. Krajský soud zdůrazňuje, že žalobce není veřejným ochráncem práv ani jinou osobou, která je dle § 66 s. ř. s. nadána zvláštní žalobní legitimací k ochraně veřejného zájmu. Žalobce je naopak onou fyzickou osobou bez oprávnění podávat žalobu ve veřejném zájmu.

29. Tytéž závěry, zejména nemožnost podávat žalobu proti rozhodnutí v zájmu ochrany práv třetích osob, se vztahují i na druhou žalobní námitku. Žalobce v ní namítá, že osobě zemřelé po 1. 1. nového kalendářního roku, ve kterém došlo k valorizaci penzí, avšak přede dnem výplaty její lednové splátky důchodu, není doplatek vyplacen. Jeho námitka se tak týká zásahu do práv osob mrtvých. Takovou osobou však žalobce zcela evidentně není. Žalobcem popsaná situace se proto vůbec netýká jeho osoby, ani jeho právní sféry, neboť prokazatelně není mrtvý. Navíc mu doplatek vyplacen byl. V daném případě tak nedošlo k žádnému zásahu do žalobcových práv či k jejich zkrácení. To znamená, že tato námitka také nezakládá legitimaci žalobce k podání žaloby.

30. Žalobce rovněž nesplňuje podmínku žalobní legitimace uvedenou v ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s. To plyne z toho, že, jak bylo již výše popsáno, žalobci nebylo negativně zasaženo do jeho práv, resp. nebyl postupem správního orgánu zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Výše citovaný komentář Soudní řád správní, 3. vydání, od autorů Blažek, Jirásek, Molek a kol., k tomu uvádí: „Požadavek zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce je odrazem toho, že SŘS je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob.“ Takový vstup a s ním spojená potřeba ochrany se však v daném případě nestala. Žalobci nebylo nijak zasaženo do jeho práv. Dokonce ani žádnou osobní újmu netvrdí, neboť finanční prospěch žalobcem vyčíslený na 3 Kč nelze považovat za zkrácení na jeho právech stejně jako jím sporované datum výplaty doplatku k důchodu. Zároveň platí, že k podání žaloby ve veřejném zájmu postrádá žalobce oprávnění (viz výše).

IV. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Za správnost vyhotovení: G. K. 7 64 Ad 10/2026 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 22. června 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: G. K.