64 Ad 12/2022

Rubrum

Č.j. 64 Ad 12/2022-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: I. J., narozena dne bytem právně zastoupena Mgr. Monikou Kudrnou Číhalovou advokátkou se sídlem v Jihlavě, Masarykovo nám. 1102/37 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2022, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 64 Ad 12/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 1. 2022, č.j. X zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, a to z důvodu nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobkyně je dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov ze dne 22. 12. 2021 i nadále invalidní ve druhém stupni dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, když její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 50 %.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojí nyní projednávanou žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 2. 8. 2022 (žaloba předána na poštu dne 1. 8. 2022).

4. Žalobkyně se zamítavým rozhodnutím žalované nesouhlasí a poukazuje na závěry odborných lékařů z oboru ortopedie (vyšetření ze dne 4. 11. 2021) a z oboru neurologie (vyšetření ze dne 7. 4. 2022), dle kterých žalobkyně není schopna soustavného pracovního zatížení a její zařazení do manuálního pracovního procesu není možné. Dle žalobkyně není správný závěr žalované, která v napadeném rozhodnutí uvedla, že o invaliditě a její míře rozhoduje vždy posudkový lékař a stanovisko jiného odborného lékaře pro ni není směrodatné. Kliničtí lékaři dle žalobkyně sice nemohou rozhodovat o stupni invalidity, nepochybně však, ale jsou schopni posoudit skutečný zdravotní stav žalobkyně a určit, jaké práce je schopna vykonávat. Dle žalobkyně se posudek o invaliditě ze dne 23. 5. 2022 (posudek posudkového lékaře ČSSZ – pozn. krajského soudu) nevypořádává se všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení zdravotního stavu a je v rozporu se závěry jiných odborných lékařů. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla ustanovit nezávislého znalce z oboru posudkového lékařství, který by posoudil její zdravotní stav a stanovil pokles její pracovní schopnosti. Napadené rozhodnutí žalované je navrhováno zrušit a věc jí vrátit k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě podrobně popsala aplikovatelnou právní úpravu a skutkový stav projednávané věci, poukázáno bylo na konkrétní závěry lékaře OSSZ i ČSSZ, z nichž se podává, že se v případě žalobkyně o invaliditu třetího stupně nejedná, když pokles pracovní schopnosti v jejím případě činí pouze 50 %. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Pokud nebude tímto posudkem prokázáno zvýšení stupně invalidity, navrhuje žalovaná žalobu zamítnout jako nedůvodnou. V opačném případě žalovaná ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 64 Ad 12/2022 III. Podstatný obsah spisu 6. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2022, č.j. X, kterým žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2. písm. c) zákona o důchodovém pojištění, vychází z posudku lékaře OSSZ o invaliditě ze dne 22. 12. 2021, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení páteře bolestivým páteřním syndromem. Jedná se o postižení krční a bederní páteře, klinicky cervikobrachialgický s vyzařováním bolesti do ramene a paže a lumboischialgickým syndromem s vyzařováním bolesti do dolních končetin. Toto postižení je podřaditelné pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %, přičemž posudkový lékař zohlednil vliv tohoto postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a schopnost rekvalifikace dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a navýšil uvedenou hodnotu o 10 %, celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně tak dle posudkového lékaře činí 50 %.

7. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 24. 3. 2022. Posudkový lékař ČSSZ se se závěry posudkového lékaře v posudku ze dne 23. 5. 2022 co do příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jeho podřazení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity i co do míry poklesu pracovní schopnosti, ztotožnil, uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení páteře bolestivým páteřním syndromem. Dále konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně je hodnocen jako chronifikované kombinované postižení více úseků páteře, v C a L úseku po neurochirurgických operacích s částečným efektem zákroků. Nejde o funkční poruchu těžkou, přestože je tak v odborných nálezech označována, není zjištěn závažnější motorický deficit v C a L úsecích. Žalobkyně nemá trvale závažné projevy kořenového dráždění, nemá dokumentované těžké trvalé postižení motorických nervů končetin, nemá závažné poruchy funkce sfinketrů a není dokumentováno závažné lateralizované postižení neuromuskulární trofiky. Operační zákroky v L a C páteři navíc alespoň částečně zlepšily funkci příslušných etáží. Z doložených zpráv je evidentní, že zdravotní stav žalobkyně nesplňuje kritéria pro zařazení do položky pro těžké funkční postižení. Vzniká zde rozpor mezi hodnocením klinických lékařů a posudkových kritérií. O invaliditě a jejím stupni však vždy rozhoduje pouze lékař posudkový. Závěry učiněné klinickými lékaři v tomto směru nejsou směrodatné.

8. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 26. 9. 2022 jsou založeny na čl. 23 - 33 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně jednání komise dne 26. 9. 2022 zúčastnila a podrobila se vyšetření v oboru neurologie (odborný lékař MUDr. R. S.), jehož závěr je v posudku popsán. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl v době vydání rozhodnutí žalované chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom krční a zejména bederní páteře s reziduální iritačně zánikovou symptomatologií L5/S1, avšak bez významných paréz, dále pak levostranný cervikobrachiální syndrom s reziduální senzitivní radikulopatií C5/8, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 64 Ad 12/2022 avšak s jen velmi lehkou, resp. frustní akrální parezou vlevo, dále pak těžká porucha statiky a dynamiky celé páteře. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise stanovila shodně s posudkovými lékaři v rozsahu 40 % (zvolena byla horní hranice zákonného rozpětí s ohledem k tíži zdravotního postižení) s tím, že tuto hranici dále navýšila na výsledných 50 % vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně a zejména s ohledem na původní profesi žalobkyně. V žádném případě nejde o objektivizované těžké postižení nervů se závažnými parézami, svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin, o závažné poruchy funkce svěračů. Nejednalo se ani o ztuhnutí rozsáhlých oddílů páteře, extrémně vytvořenou skoliózu, o spondylolisthézu s projevy dráždění nebo komprese míchy. K závěrům klinických lékařů stran invalidity žalobkyně posudková komise uvedla, že tito nejsou k takovým závěrům kompetentní, aplikovat posudková kritéria může jen lékař s řádně získanou posudkovou kvalifikací. Právní předpis přitom nepracuje s pojmem „soustavné pracovní zatížení“.

IV. Průběh jednání před krajským soudem

9. Dne 7. 11. 2022 proběhlo ve věci ústní jednání. V rámci tohoto jednání právní zástupkyně žalobkyně namítla, že ani na základě posudku posudkové komise nebyl ve věci dostatečně zjištěn skutkový stav, a to s ohledem na nezohledněné další významné zdravotní obtíže žalobkyně ortopedického rázu. Ortopedické problémy žalobkyně nebyly objektivně posouzeny, a to přestože součástí zdravotní dokumentace žalobkyně jsou zdravotní nálezy doc. Ch. ze dne 4. 11. 2021, Rehabilitačního ústavu Kladruby ze dne 10. 7. 2021 a MUDr. M. ze dne 28. 7. 2022, které na tyto obtíže poukazují. Právní zástupkyně žalobkyně v této souvislosti namítla nesprávné složení posudkové komise, jejímž členem měl být ortopedický odborník. Dle názoru žaloby jde v případě žalobkyně o těžké funkční postižení, které by mělo být podřazeno pod kap. XIII, odd. E, pol. 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to s ohledem závěry posudku posudkové komise, které jsou shodné se závěry posudkových lékařů obou stupňů. V návaznosti na žalobní námitky žalovaná zdůraznila to, že popsaná shoda mezi lékaři panuje též ve vztahu k určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.

10. Právní zástupkyně žalobkyně v rámci jednání navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise doplněným o závěry ortopedického odborníka. Žalovaná provedení tohoto důkazu ponechala na úvaze krajského soudu, který následně tento důkazní návrh pro nadbytečnost zamítl.

V. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 64 Ad 12/2022 prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 14. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, jakož i o změně výše invalidního důchodu, je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

15. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru neurologie. K námitce týkající se absence odborného lékaře ortopeda, krajský soud uvádí, že složení posudkové komise určuje na základě § 16b odst. 3 zákona o důchodovém pojištění její předseda. Odborný lékař, který je členem této komise, je volen s ohledem na charakter rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodující příčinou je takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Jinými slovy, pokud je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiněn více zdravotními postiženími, míry poklesu pracovní schopnosti pro tato jednotlivá kumulovaná postižení se nesčítají, ale určí se, které zdravotní postižení představuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního postižení pojištěnce a míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce se stanoví podle tohoto nejvýznamnějšího postižení (srov. § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jestliže tedy bylo v případě žalobkyně jak posudkovými lékaři OSSZ a ČSSZ, tak lékaři posudkové komise konstatováno, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spočívá v postižení neurologického aparátu, jehož původcem je vertebrogenní algický syndrom (bolestivý páteřní syndrom), pak odborníkem posuzujícím zdravotní stav žalobkyně při jednání posudkové komise byl správně zvolen neurolog. Uvedený závěr potvrzuje diagnostikovaný cervikobrachiální syndrom a rovněž závěry klinických lékařů (viz zpráva z ortopedické ambulance Doc. MUDr. R. Ch., zpráva z neurologické ambulance MUDr. J. Z. ze dne 11. 4. 2019 i zpráva z rehabilitační ambulance MUDr. L. M. ze dne 28. 7. 2022). Z tohoto důvodu krajský soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně v podobě doplňkového vyšetření žalobkyně ortopedem, který byl uplatněn v průběhu ústního jednání. Komorbidity žalobkyně pak byly zohledněny prostřednictvím aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zohledněn byl na základě § 3 odst. 2 téže vyhlášky také vliv zdravotního postižení žalobkyně na její schopnost vykonávat její původní profesi.

16. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla k subjektivním potížím žalobkyně a přihlédla a vypořádala se s odbornými lékařskými nálezy, jež jsou součástí spisové dokumentace žalobkyně. Na základě těchto podkladů Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 64 Ad 12/2022 označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom krční a zejména bederní páteře s reziduální iritačně zánikovou symptomatologií L5/S1, avšak bez významných paréz, dále pak levostranný cervikobrachiální syndrom s reziduální senzitivní radikulopatií C5/8, avšak s jen velmi lehkou, resp. frustní akrální parezou vlevo, dále pak těžká porucha statiky a dynamiky celé páteře. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, pol. 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise stanovila shodně s posudkovými lékaři v rozsahu 40 % (zvolena byla horní hranice zákonného rozpětí s ohledem k tíži zdravotního postižení) s tím, že tuto hranici dále navýšila na výsledných 50 % vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně a zejména s ohledem na původní profesi žalobkyně.

17. Dle posudkové komise v žádném případě nejde o objektivizované těžké postižení nervů se závažnými parézami, svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin, o závažné poruchy funkce svěračů. Nejednalo se ani o ztuhnutí rozsáhlých oddílů páteře, extrémně vytvořenou skoliózu, o spondylolisthézu s projevy dráždění nebo komprese míchy. Zdravotní stav žalobkyně tak nelze podřadit pod kapitolu XIII., odd. E, pol. 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, jak bylo žalobou namítáno v průběhu ústního jednání. Žalobkyně totiž v tomto směru nesplňuje vyhláškou určené parametry pro podřazení jejího zdravotního postižení pod těžké funkční postižení páteře.

18. Posudková komise dále reagovala na námitky žalobkyně týkající se odlišných závěrů klinických lékařů. K těmto závěrům týkajícím se pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise uvedla, že kliničtí lékaři nejsou k takovým závěrům kompetentní, aplikovat posudková kritéria může jen lékař s řádně získanou posudkovou kvalifikací. Právní předpis přitom nepracuje s pojmem „soustavné pracovní zatížení“.

19. Krajský soud ve vztahu k žalobním námitkám týkajícím se závěrů klinických lékařů stran míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně doplňuje, že vyjádření lékaře ohledně míry poklesu pracovní schopnosti (invalidity) žalobkyně není pro posudkové lékaře závazné a závěry o zdravotním stavu žalobkyně v jejich odborných nálezech představují pouze podklad pro jejich vlastní odborné posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou medicinskou otázku, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství a jejíž posouzení je zákonem svěřeno posudkovým organům (srov. § 4 odst. 2, § 8 a § 16a zákona o provádění sociálního zabezpečení). (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Ads 158/2014 – 29)

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, možností aplikovat případně korekční faktory i námitkami žalobkyně stran jejího zdravotního stavu, pak považuje krajský soud skutkový stav v projednávané věci za dostatečně zjištěný a posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož nešlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti odůvodňující přiznání invalidity ve třetím stupni. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 64 Ad 12/2022 Podstatná je též skutečnost, že posudek je v zásadních rysech konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení.

21. Na základě shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o invaliditu třetího stupně, žalobkyně je i nadále invalidní ve druhém stupni z důvodu poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 50 %; správní orgány proto nepochybily, pokud na základě závěrů posudkových lékařů dospěly k závěru, že žalobkyně je i nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním den lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. České Budějovice 7. listopadu 2022 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.