64 Ad 18/2023

Rubrum

č. j. 64 Ad 18/2023- 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: R. J., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2023, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 2 64 Ad 18/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 7. 2023, č.j. X, zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 20. 7. 2023 žalobkyně není invalidní, jelikož její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu pouze o 20 %.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Proti výše specifikovanému prvostupňovému rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 21. 12. 2023 (žaloba předána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2023), včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Přílohou žaloby jsou kromě správních rozhodnutí a posudků posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ vydaných v projednávané věci též lékařské zprávy, jimiž žalobkyně dokládá svůj zdravotní stav.

4. Žalobkyně považuje závěry žalované za nesprávné, neboť nebyl řádně zhodnocen její zdravotní stav, a to s ohledem na její individuální zdravotní potíže (pooperační obtíže spojené se silnými bolestmi zad). Na jednání posudkového lékaře nebyla žalobkyně přizvána, posudkový lékař si proto nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Rozhodnutí žalované tak dle žalobkyně vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pročež je navrhováno jeho zrušení. Hlavní důvod nesprávnosti rozhodnutí žalobkyně spatřuje v nepřihlédnutí k objektivnímu nálezu bolesti, která ji invalidizuje. Objektivní nález žalobkyně dokládá s odkazem na lékařské zprávy MUDr. P. ze dne 24. 8. 2023 a MUDr. B. ze dne 17. 8. 2023. Z důvodu těchto bolestí žalobkyně není schopna obstarat základní denní potřeby a současně není schopna splnit požadavky ani nejméně náročné pracovní pozice, což konstatoval též Úřad práce města Třeboň. Z uvedených důvodů je navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě neshledala výše popsané žalobní námitky jako opodstatněné. K prokázání invalidity žalobkyně v řízení prvoinstančním ani v řízení odvolacím nedošlo. Žalovaná v rámci svého rozhodování vycházela z objektivních podkladů – odborných lékařských posudků, jimiž je vázána. Závěrem žalovaná navrhla provést důkaz komisionálním posudkem Posudkové komise MPSV.

III. Podstatný obsah spisu

6. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2023, č.j. X, kterým zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, vychází z posudku o invaliditě ze dne 20. 7. 2023, v němž posudková lékařka uzavřela, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je vertebrogenní algický syndrom – skoliosa páteře. Jde o lehké funkční postižení dorsopatií, vzhledem k prodělané operaci na horní hranici rozmezí, které není invalidizující, a to ani po zohlednění profese žalobkyně. Toto postižení posudková lékařka podřadila pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 3 64 Ad 18/2023 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. K dalšímu navýšení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, posudková lékařka neshledala důvod.

7. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 16. 10. 2023. Posudková lékařka ČSSZ jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označila chronický vertebrogenní algický syndrom bederní, stav po stabilizaci a transpedikulární fixaci L2/3/4, korekci skoliózy a derotace dne 29. 7. 2022. Konstatovala, že popsané zdravotní postižení žalobkyně nelze podřadit pod kap. XIII., odd. E, pol. 1c a 1d, neboť žalobkyně nemá trvalé projevy kořenového dráždění, trvale funkčně významný neurologický nález s těžkým postižením nervu, závažné parézy či svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, poškození nervu či symptomatologii neurogenního močového měchýře. U žalobkyně není konstatováno motorické oslabení dolních končetin. Subjektivní vnímání zdravotních obtíží nemůže být zásadní pro posouzení existence invalidity, musí vycházet z objektivních lékařských nálezů. Uvedené postižení posudková lékařka ČSSZ ve shodě s lékařkou OSSZ zařadila pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž s ohledem k tíži postižení žalobkyně a její pracovní profesi stanovila pokles pracovní schopnosti v rozsahu 20 %. K dalšímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně neshledala posudková lékařka důvod.

8. Krajský soud si dále vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „posudková komise“) včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 17. 4. 2024 jsou založeny na čl. 34 – 38 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně k prvnímu jednání komise dne 14. 2. 2024 nedostavila s tím, že k telefonickému dotazu sdělila, že ráno zaspala. Zúčastnila se až druhého jednání dne 17. 4. 2024, kde se podrobila vyšetření odborného lékaře v oboru neurologie (odborná lékařka MUDr. D. T.), jejíž závěr je v posudku popsán. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl v době vydání rozhodnutí žalované vertebrogenní algický syndrom bederního úseku páteře, a to bez zjištění jakékoli kořenové symptomatologie. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře, byla schopna práce lehkého charakteru. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, pol. 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení stanovila v rozsahu 20 % (shodně s posudkovými lékařkami OSSZ a ČSSZ). V žádném případě se nejedná o závažné postižení jednoho či více úseků páteře s často se opakujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s verifikovaným poškozením nervu, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře. Nebyl zjištěn důvod aplikace § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 4 64 Ad 18/2023 IV. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. O věci rozhodl krajský soud v rámci nařízeného ústního jednání konaného dne 15. 5. 2024, z něhož se žalovaná písemností doručenou krajskému soudu dne 2. 5. 2024 omluvila a vyjádřila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti. Během tohoto řízení žalobkyně setrvala na svých závěrech a tvrzeních uplatněných v průběhu soudního řízení.

11. Žaloba není důvodná.

12. Dle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 13. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či o změně výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek posudkové komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

14. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru neurologie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k v žalobě poukazovaným subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům vztahujícím se k datu vydání napadeného rozhodnutí, jež jsou součástí zdravotní dokumentace žalobkyně (včetně žalobou poukazovaných lékařských zpráv MUDr. P. a MUDr. B.). Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je vertebrogenní algický syndrom bederního úseku páteře, a to bez zjištění jakékoli kořenové symptomatologie. Posudková komise zdůraznila, že se v žádném případě nejedná o závažné postižení jednoho či více úseků páteře s často se opakujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s verifikovaným poškozením nervu, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře. Tento Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 5 64 Ad 18/2023 dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, pol. 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení stanovila v rozsahu 20 % (shodně s posudkovými lékařkami OSSZ a ČSSZ). Žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. K lékařské zprávě MUDr. P., v rámci níž jsou konstatovány letité bolesti páteře a je doporučeno přehodnotit rozhodnutí o invalidním důchodu žalobkyně, posudková komise uvedla, že doporučení odborného lékaře není pro posuzující orgán závazné a v kompetenci klinických pracovišť není bez znalosti právních norem prováděcích předpisů a bez kvalifikace posudkového lékařství k takovým nárokům se vyjadřovat.

15. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož nešlo v případě žalobkyně o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Podstatná je též skutečnost, že posudkové závěry komise jsou totožné s posudky o invaliditě vyhotovenými lékařkami OSSZ i ČSSZ.

16. K námitce posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovými lékaři OSSZ a ČSSZ v její nepřítomnosti, krajský soud uvádí, že její přítomnost při těchto posouzeních není nutná za situace, kdy je zdravotní stav žadatele dostatečně zjištěn na základě odborné lékařské dokumentace, kterou mají posudkoví lékaři k dispozici. Případné osobní vyšetření žadatele má pouze doplňující charakter a není v případě dostatečné podkladové dokumentace nezbytné. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2014, č.j. 3 Ads 86/2013 – 29)

17. Krajský soud dále zdůrazňuje, že předmětem přezkumu zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod je míra poklesu pracovní schopnosti, nikoli otázka zvládání či nezvládání běžných denních aktivit a potřeb. Krajský soud má z obsahu posudkových hodnocení za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen komplexně, tedy s přihlédnutím k veškerým zdravotním potížím žalobkyně a na základě zhodnocení všech dostupných lékařských zpráv vydaných k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudkoví lékaři dospěli k závěru, že subjektivní vnímání zdravotních potíží nemůže být pro hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně zásadní, když různé osoby vnímají obdobné potíže různě, lékařské posouzení musí vycházet z objektivních lékařských nálezů. Uvedený závěr posudkových lékařů je správný, a navíc shodný s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž „[s]ubjektivní přesvědčení stěžovatele, že jeho další onemocnění dosahují minimálně stejné intenzity, v tomto směru není relevantní, neboť jedině lékař se specializací na posudkové lékařství disponuje odbornou kompetencí ke stanovení dominantního zdravotního postižení a míry poklesu pracovní schopnosti“ (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014 - 27). Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 6 64 Ad 18/2023 18. Žádné ze zdravotních postižení žalobkyně (arteriální hypertenze a cholecystektomie) není posudkově významné, tedy pokud by každé jednotlivé popsané zdravotní postižení bylo hodnoceno jako rozhodující, míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně by byla hodnocena v menším rozsahu. Dle posudkové komise žalobkyně byla v době vydání napadeného rozhodnutí schopna práce lehčího charakteru bez zátěže páteře, tedy s vyloučením práce ve stoje, s nutností delší chůze, zvedání břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách a vynucených polohách. Krajský soud tak má za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně byl posudkovými lékaři hodnocen komplexně.

19. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o invaliditu; správní orgány proto nepochybily, pokud na základě závěrů posudkových lékařů rozhodly o zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání invalidity.

V. Závěr a náklady řízení

20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. května 2024 JUDr. Tereza Kučerová, v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z.