64 Ad 2/2020

Rubrum

č. j. 64 Ad 2/2020 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: M. P. bytem zastoupena advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem se sídlem Klokotská 103, Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2020, č. j. x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 4. 2020, č. j. x, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 64 Ad 2/2020 Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2020, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 1. 2020, č. j. X, kterým byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a kterým byl žalobkyni ponechán nadále invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 3. 6. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech. Žalobkyně je toho názoru, že její zdravotní stav a s ním spojené snížení pracovní schopnosti jsou takové, že má nárok na invaliditu vyššího stupně. Žalobkyně je přesvědčena, že její pracovní schopnost poklesla o více než 49 %. K uvedenému žalobkyně uvádí, že bez ohrožení zdravotního stavu je schopna pracovat pouze ve velmi omezeném rozsahu, má doporučeny pouze lehčí práce s časovým rozsahem max. 3 hodiny denně; nemá doporučen směnný provoz a noční směny jsou pro ni zcela nevhodné. Žalobkyně vinou svého onemocnění špatně zvládá zátěž spojenou s pracovním nasazením a obecně jakoukoliv činnost spojenou s psychickým zatížením. Žalobkyně uvádí, že byla v průběhu svého onemocnění již čtyřikrát hospitalizována, což vždy navazovalo na období vyšší zátěže. Uvedené žalobkyně dokládá zprávou MUDr. B. ze dne 16. 2. 2020. Žalobkyně uvádí, že je profesí zdravotní sestrou; toto zaměstnání vykonávat nemůže. Ve vztahu k posudku o invaliditě ze dne 17. 3. 2020 uvádí, že pokud by měl být výběr její profese omezen na profese, kde postačuje zvládání jednoduchých manuálních činností při současném omezení intenzity práce, tak jde zjevně o vyšší pokles pracovní schopnosti než o deklarovaných 40 %. Žalobkyně doplňuje, že vlivem vedlejších účinků medikace bývá často v útlumu a projevuje se u ní zvýšená potřeba spánku. Uvedené žalobkyně dokládá lékařskou zprávou MUDr. M. ze dne 22. 5. 2020 (a taktéž zprávami z let 2011, 2013, 2016 a 2018).

4. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně chybně vyhodnocuje naplnění posudkových kritérií pro onemocnění podle položky 3, kapitoly V. vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. Podle žalobkyně jsou naplněna kritéria pro zařazení jejího stavu pod těžké postižení. Žalobkyně neprodělala jednu ataku nebo ataku ojedinělého charakteru, jednalo se u ní o ataky opakované s vážným průběhem, které si ve čtyřech případech vyžádaly hospitalizaci. Při poslední hospitalizaci prodělala žalobkyně elektrokonvulzivní terapii. Mezi ataky u žalobkyně přetrvává výrazná emoční labilita a impulzivita. Vlivem svého onemocnění je žalobkyně schopna pracovat jen ve velmi omezeném rozsahu. Dále je pro ni problematické udržet si trvalejší osobní vztahy. Podle žalobkyně nebyl posudek zpracován na základě psychologického vyšetření. Právní předpis stanoví, že součástí posouzení je zpravidla Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 64 Ad 2/2020 psychologické vyšetření; pokud toto psychologické posouzení provedeno nebylo, má být odůvodněno proč. Takové odůvodnění však v posudku absentuje. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku, který dostatečně a objektivně zhodnotil zdravotní stav žalobkyně; posudek je správný, úplný a přesvědčivý. Vyhláška nestanoví povinnost absolvovat psychologické vyšetření. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). V případě potvrzení závěrů posudků zpracovaných posudkovými lékaři ČSSZ navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. V opačném případě ponechala žalovaná konečné rozhodnutí na úvaze soudu. Podstatný obsah správních spisů 6. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 7. 3. 2016 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ Tábor ze dne 20. 4. 2016 byla žalobkyně shledána invalidní v prvním stupni od 18. 3. 2016, neboť se u ní jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles její pracovní schopnosti o 40 %. Její zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu V., položku 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Dne 18. 7. 2018 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu. Podle posudku OSSZ Tábor ze dne 30. 7. 2018 šlo i nadále o první stupeň invalidity (zdravotní postižení zařazeno stejně, pokles pracovní schopnosti shodně stanoven v rozsahu 40 % s dobou platnosti posudku trvale). Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2018 byla proto žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu zamítnuta. V námitkovém řízení nebyla žalobkyně úspěšná.

7. Dne 13. 11. 2019 podala žalobkyně další žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Dne 13. 12. 2019 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor vypracován posudek o invaliditě. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně je invalidní. Jde nadále o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 40 %. Datum vzniku invalidity trvá dále. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. Doba platnosti posudku trvale. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 40 %, přičemž procentní výměra se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění.

8. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 29. 1. 2020 rozhodnutí, kterým byla žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta, přičemž bylo uvedeno, že žalobkyně je nadále poživatelkou invalidního důchodu prvního stupně.

9. Dne 17. 3. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 64 Ad 2/2020 podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40 %. Jde nadále o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Datum vzniku invalidity trvá. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. V odůvodnění posudku byl konstatován obsah předchozích zdravotních posouzení žalobkyně. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobkyně byla hodnocena pro středně těžké postižení z okruhu schizofrenních poruch (značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen).

10. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 1. 2020 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 17. 3. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3c (schizofrenie, středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu při horní hranici taxace 40 %. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku o tom, proč v případě žalobkyně nelze indikovat vyšší než první stupeň invalidity. Posudek posudkové komise MPSV 11. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 22. 9. 2020 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela, přičemž se konstatuje, že si komise taktéž vyžádala kompletní zdravotnickou dokumentaci praktického lékaře.

12. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její psychické schopnosti a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je paranoidní schizofrenie, která si vyžádala již opakované hospitalizace, a to v letech 2011, 2013, 2018 a poslední na podzim 2019. Při poslední hospitalizaci byla kromě léčby medikamentózní nasazena i léčba elektrokonvulzivní terapií. Podle frekvence atak, délek a průběhu atak, kvality a délky remisí zhodnotila posudková komise MPSV zdravotní postižení žalobkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 64 Ad 2/2020 stejným posudkovým kritériem (kapitola V., položka 3c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity) jako při předešlých hodnoceních, tj. položkou určenou pro schizofrenii se středně těžkým postižením. Na rozdíl od předešlých posudků však posudková komise MPSV s ohledem na intenzitu poslední ataky (s ohledem na míru psychotických příznaků) zvolila u taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti horní hranici, tj. 45 %. Žalobkyně má bakalářské vzdělání, duševní nemoc má velmi významný dopad na její schopnost využívat dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti i na schopnost rekvalifikace. Proto posudková komise MPSV navýšila podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o deset procentních bodů na celkovou hodnotu 55 %, a to s dobou platnosti do 30. 9. 2022.

13. Dále bylo uvedeno, že zdravotní postižení žalobkyně není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Při zhodnocení průvodních jevů schizofrenie u žalobkyně nebylo indikováno použití položky pro závažnější formy nemoci. Ostatní poruchy zdravotní stavu pracovní potenciál nelimitují.

14. Posudková komise MPSV vysvětlila, že posudkové závěry lékařů OSSZ a ČSSZ se nezabývaly dostatečně kvalifikačním potenciálem žalobkyně, proto jejich závěry nelze potvrdit. Posudková komise MPSV prostudovala lékařské nálezy, doplněné v průběhu soudního řízení, přičemž tyto zcela podporují změnový posudek. Požadavku žalobkyně na zvýšení stupně invalidity tak posudková komise MPSV vyhověla a konstatovala, že zvýšení stupně invalidity se vztahuje k datu psychiatrického vyšetření MUDr. M. ze dne 12. 11. 2019, kdy psychiatr jednoznačně konstatoval, že z průběhu nemoci je zřejmá souvislost atak nemoci se zátěží a doporučil navýšení invalidity. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

16. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 25. 11. 2020. Žalobkyně a její zástupce se k jednání nedostavili, přičemž předem souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 22. 9. 2020. Krajský soud neprováděl samostatně dokazování žalobkyní předloženými lékařskými zprávami, neboť všechny tyto lékařské zprávy měla k dispozici posudková komise MPSV a staly se podkladem zpracovaného posudku.

17. Žaloba je důvodná.

18. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 64 Ad 2/2020 postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

20. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 64 Ad 2/2020 pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46).

21. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Táboře, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 22. 9. 2020. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou.

22. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na středně těžké zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně, činí pokles její pracovní schopnosti 55 %, což odpovídá druhému stupni invalidity. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od předcházejících posudků. Posudková komise shledala stejnou rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (schizofrenie ve formě středně těžkého zdravotního postižení), ovšem na rozdíl od předcházejících posudků zohlednila i dopady onemocnění do kvalifikačního potenciálu žalobkyně, do schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a do schopnosti rekvalifikace, přičemž na základě těchto skutečností navýšila podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity procentní rozsah poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o maximálně možných deset procentních bodů tak, že celkově byl tento pokles stanoven hodnotou 55 % (45 % + 10 %). Posudková komise MPSV dále stanovila, že stupeň invalidity žalobkyně se zvýšil na druhý ode dne 12. 11. 2019. Tento svůj závěr opět patřičně zdůvodnila.

23. Posudková komise MPSV se vypořádala s žalobními námitkami žalobkyně, přičemž především vysvětlila, že nemohla volit položku pro významnější postižení zdravotního stavu s vyšším rozsahem poklesu pracovní schopnosti (schizofrenie ve formě těžkého postižení), neboť žalobkyně nesplňovala potřebná kritérií. Při hodnocení této otázky posudková komise MPSV přihlížela k průvodním jevům zdravotního postižení žalobkyně, a to k hodnocení frekvence atak, délky remisí, míry residuální symptomatologie a ke všem dalším hodnotícím kritériím. S ohledem na míru závažnosti hodnotících kritérií byla žalobkyni stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici taxace podle kapitoly V., položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to 45%, která, jak již bylo uvedeno, byla dále navýšena o max. 10 % z důvodu značného ovlivnění kvalifikačního potenciálu žalobkyně.

24. Pokud jde o délku platnosti posudkových závěru, tak ta byla stanovena do 30. 9. 2022, kdy by měla být provedena kontrolní lékařská prohlídka za účelem zhodnocení dalšího průběhu nemoci a jejího vlivu na pracovní zařazení.

25. Pokud žalobkyně namítala, že posudek ČSSZ zpracovaný pro námitkové řízení nebyl zpracován na základě psychologického vyšetření, což je v rozporu s vyhláškou o posuzování invalidity, tak k uvedenému krajský soud uvádí, že podle kapitoly V. „Duševní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 64 Ad 2/2020 poruchy a poruchy chování“ přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je součástí posouzení míry poklesu pracovní schopnosti zpravidla i psychologické vyšetření, zejména ke zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon. Zde je nutné poukázat na užité slovo „zpravidla“, což znamená, že to není povinností. Obecně je třeba takové ustanovení vykládat tak, že psychologické vyšetření za účelem posouzení vlivu poruchy na osobnost a výkon posuzovaného by bylo na místě vyžádat, pokud by taková potřeba vyšla v řízení najevo. Ovšem v případě žalobkyně byla doložena rozsáhlá zdravotnická dokumentace z oboru psychiatrie, v níž jsou tyto vlivy duševní poruchy žalobkyně zaznamenány. Skutečnost, že ataky nemoci se u žalobkyně objevují v souvislosti s pracovní zátěží je zadokumentována ve správním spise, stejně tak doporučení ošetřujícího psychiatra k rozsahu pracovního zařazení žalobkyně (zákaz směnného provozu, zákaz práce v noci, doporučeny max. 3 hodiny práce denně). Z toho je zjevné, jaký vliv má duševní porucha žalobkyně na její výkon, zejména pracovní.

26. Napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

27. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

28. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 2 000 Kč [§ 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 2 600 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, nepřistoupil krajský soud ke zvýšení jeho odměny o tuto daň. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 2 600 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 64 Ad 2/2020 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 25. listopadu 2020 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.