64 Ad 2/2024

Rubrum

č.j. 64 Ad 2/2024-21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: K. G., narozená X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2024, č. j. MPSV-2024/16873-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 2 č.j. 64 Ad 2/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 4. 12. 2023, č. j. 229986/23/JH, sp. zn. 11725-23-JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 10. 2023, na základě žádosti žalobkyně ze dne 25. 10. 2023, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese X, byt č. 1 (dále jen „užívaný byt“), nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře. Odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 3. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítá nezákonnost prvostupňového rozhodnutí.

3. V prvé řadě žalobkyně nesouhlasila s nepřiznáním dávky a uvedla, že užívá soubor místností v bytovém domě, které jsou určeny k trvalému bydlení, čímž splňuje podmínku dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Nezákonnost prvostupňového rozhodnutí žalobkyně spatřuje i ve skutečnosti, že bylo vydáno na základě nepravdivých a neplatných důkazů. Doplnila, že si žalovaný popletl různá odvolání mezi sebou a v důsledku zamítl odvolání, které žalobkyně nepodávala. Součástí žaloby bylo znění správného odvolání žalobkyně, které podala. Dodala, že „ani střípek argumentace nebo formulace námitky, kterou žalobce [pozn. soudu – zde míněno asi žalovaný] ve svém rozhodnutí popsal a pak se s ní vypořádal“, nebylo obsahem jejího odvolání. Žalobkyně rozporovala tvrzení o tom, že byt užívá na základě pasportu stavby a jen k účelu určeném v tomto pasportu, když žalobkyně nic takového ve svém odvolání netvrdila.

4. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že prostor, který užívá žalobkyně, není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Tento závěr jednoznačně vyplývá z napadeného rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba ve zcela skutkově shodné věci se shodnou argumentací je předmětem soudního přezkumu již poněkolikáté, odkázal žalovaný na rozsudky zdejšího soudu, resp. související rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2022, č. j. 64 Ad 13/2021-19, či rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2017, č. j. 55 Ad 2/2017-28). K námitce žalobkyně o absenci tvrzení týkající se pasportu stavby, žalovaný připomněl, že žalobkyně opakovaně v předchozích řízeních namítala, že předmětný byt splňuje definici bytu dle pasportu stavby. Žalovaný přiznal, že v odvolání žalobkyně již tuto námitku konkrétně neuváděla, avšak vypořádaní námitek nad rámec nemůže zakládat vadu nepřezkoumatelnosti či jinou vadu rozhodnutí. S ohledem na uvedené má žalovaný za to, že v řízení ve věci žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, napadené rozhodnutí ani prvostupňové rozhodnutí nemají žádné vady, a žaloba proto není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 3 č.j. 64 Ad 2/2024 III. Právní hodnocení krajského soudu 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 s. ř. s.

7. Žaloba není důvodná.

8. Krajský soud v první řadě uvádí, že žalobkyně podává již několikátou žalobu v předmětné věci. V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu. Žalobkyně opakovaně v žalobě tvrdí, že jí užívání soubor místností v bytovém domě je podle stavebního zákona určen k trvalému bydlení. Krajský soud dále uvádí, že žalobkyně nepředložila žádné nové důkazy, které by mohly rozhodnutí krajského soudu v posuzované věci zvrátit. Veškeré listiny rozhodné pro posuzovanou věc jsou založeny ve správním spise, který má krajský soud k dispozici.

9. Krajský soud tak o v podstatě týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 1. 8. 2017, č. j. 56 Ad 2/2017-41 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2018, čj. 9 Ads 253/2014-26, zamítl); ze dne 14. 3. 2019, č. j. 54 Ad 16/2018-31; ze dne 20. 3. 2019, č. j. 54 Ad 6/2018; ze dne 4. 3. 2019, č. j. 54 Ad 20/2018-22; ze dne 8. 4. 2019, č. j. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, čj. 3 Ads 200/2019-18, odmítl); ze dne 23. 4. 2020, č. j. 62 Ad 3/2020-19 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 6 Ads 122/2020-21, zamítl) a další.

10. V rámci výše citovaných rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu není jí užívaný byt bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Podstata žalobního sporu, jakož i jeho řešení, zůstávají i nadále stejné. Krajský soud tak shledává, že je zcela neúčelné, aby správní soudy stále dokola obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. Proto krajský soud v intencích zásad předvídatelnosti soudního rozhodování a rovnosti odkazuje na své předchozí výše označené rozsudky, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění. Od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod se jakkoli odchýlit.

11. Dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, „[b]ytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt “.

12. Současně z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, plyne, že „pro výplatu příspěvku na bydlení je zapotřebí naplnění formální podmínky v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu“ (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2023, č. j. 54 Ad 5/2023- 17, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2023, č. j. 54 Ad 9/2023- Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 4 č.j. 64 Ad 2/2024 17 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2023, č. j. 60 Ad 13/2023-17).

13. Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že „§ 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře jasně váže výplatu příspěvku pouze na užívání obytných místností určených k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu. Výše uvedené podporuje též úmysl zákonodárce (ratio legis), který lze dovodit z důvodové zprávy k návrhu novely zákona o státní sociální podpoře provedené zákonem č. 252/2014 Sb.; tímto zákonem byl s účinností od 1. 1. 2015 doplněn do § 24 zákona o státní sociální podpoře právě odstavec 5 s tím, že nárok na příspěvek na bydlení se spojuje pouze s vlastnictvím nebo nájemním vztahem k bytu, zatímco bydlení v jiných ubytovacích zařízeních a v jiných než obytných prostorech bude řešit pouze doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi (blíže viz sněmovní tisk č. 256/0, část druhá, Čl. III., bod 12., 7. volební období 2013 – 2017, digitální repozitář, www.psp.cz). To znamená, že zatímco doplatek na bydlení může být vyplácen jak v případě bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení, tak k bydlení v jiném než obytném prostoru či ubytovacím zařízení, příspěvek na bydlení je vázán pouze na bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 Ads 269/2018-17; důraz doplněn). Na tento výklad Nejvyšší správní soud navázal v rozsudcích ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Ads 254/2019-16, ze dne 16. 12. 2019, č. j. 10 Ads 21/2019-23, nebo ze dne 29. 4. 2020, č. j. 3 Ads 78/2018-21.

14. Judikatura Nejvyššího správního soudu se tedy ustálila na závěru, že výplata příspěvku na bydlení je možná, pokud je naplněna formální podmínka v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností jako bytu. V nyní posuzované věci žalobkyně nepředestřela žádnou novou argumentaci a z těchto důvodů neshledal krajský soud žádný důvod, proč by se měl od výše citovaných závěrů odchylovat.

15. Nadto považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že správní spis obsahuje vícero sdělení stavebního odboru Městského úřadu v Českých Velenicích, které byly vydány v předchozích správních řízeních (naposledy ze dne 15. 5. 2023; dále jen „stavební úřad“), z nichž se podává, že uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona. Úřad práce v nynějším případě požádal o součinnost stavební úřad pro opětovné ověření skutečností rozhodných pro předmětný příspěvek, tj. zda se v případě užívaného bytu jedná o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt. Úřad práce obdržel od stavebního úřadu dne 15. 11. 2023 sdělení, že užívaný byt nesplňuje podmínku dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, neboť není zkolaudován. Z tohoto sdělení rovněž plyne, že od posledního sdělení ze dne 15. 5. 2023 nedošlo ke změně skutkových okolností, žalobkyně nedoložila žádné nové dokumenty prokazující její nárok na dávku státní sociální podpory. Správním orgánem příslušným k posouzení, zda ta která stavba může být užívána, potažmo jakým způsobem, je v návaznosti na stavebně technické uspořádání stavby toliko stavební úřad, nikoli úřad práce, či žalovaný. Správní orgány proto ze závěru stavebního úřadu oprávněně vycházely. Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 5 č.j. 64 Ad 2/2024 16. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno, že sporný bytový prostor nesplňuje definici bytu pro účely zákona o státní sociální podpoře, současně žalobkyně, stejně jako v předchozích řízeních, nedoložila, že užívaní byt je zkolaudován, příp. užíván dle stavebního zákona. Krajský soud má proto za prokázané, že žalobkyně nesplnila podmínku pro přiznání příspěvku na bydlení a správní orgány při rozhodování nepochybily.

17. Žalobkyně v rámci podaného odvolání kromě výše uvedeného namítala, že úřad práce v odůvodnění svého rozhodnutí použil neplatné údaje převzaté z katastru nemovitostí. Sdělila, že ke dni 20. 11. 2022 byla předmětná nemovitost označena „plombou“ s informací o změně právního stavu, což měl úřad práce při vydání rozhodnutí zohlednit.

18. K těmto odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že odvolání neobsahuje žádné další rozhodné skutečnosti (srov. strana 10 napadeného rozhodnutí). Žalovaný ověřil, že byly v předmětné nemovitosti dle katastru zapsány tři byty včetně užívaného bytu, a to na základě prohlášení vlastníka nemovitostí (strana 2 napadeného rozhodnutí). Jak plyne z napadeného rozhodnutí, žalovaný vzal za rozhodné údaje v katastru nemovitostí platné ke dni, od kterého žalobkyně žádala o příspěvek. Tímto žalovaný minimálně implicitně vypořádal i námitky žalobkyně uplatněné v odvolání týkající se údajů katastru nemovitostí.

19. Krajský soud současně odkazuje na dikci ustanovení § 49 zákona o státní sociální podpoře, z něhož plyne, že nárok na dávku vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem a současně nárok na výplatu této dávky vzniká dnem splněním zákonných podmínek a podáním žádosti o přiznání dávky. Žalobkyně podala žádost o příspěvek na bydlení dne 25. 10. 2023, ve kterém žádala přiznání dávky od 1. 10. 2023. Úřad práce proto správně posuzoval, zda ke dni 1. 10. 2023 žalobkyně splňovala zákonné podmínky pro přiznání předmětné dávky.

20. Součástí správního spisu je výpis z katastru nemovitostí aktuální ke dni, od kterého si žalobkyně nárokovala předmětnou dávku. Jak plyne z dikce posledně uvedeného ustanovení, úřad práce nebyl oprávněn zohlednit případnou změnu skutkového stavu (spočívající ve vyznačení plomby) a správně posuzoval, zda žalobkyni vznikl nárok na příspěvek ke dni 1. 10. 2023, od kterého bylo požadováno přiznání dávky. Nelze tedy souhlasit s žalobkyní, že úřad práce měl při vydání rozhodnutí dne 4. 12. 2023 zohlednit vyznačenou plombu, která navíc byla zapsána až po vydání rozhodnutí (zapsána dne 12. 12. 2023, s účinky 20. 11. 2023). Proto ani námitka žalobkyně týkající se nepravdivých důkazů není důvodná. Všechny skutečnosti, které správní orgány posuzovaly, odpovídají skutkovému stavu věci rozhodnému k datu, od kterého jsou požadovány dávky příspěvku na bydlení.

21. Nad rámec lze doplnit, že označená „plomba“ znamená, že předmětná nemovitost, tj. užívaný byt, je dotčen nějakou právní změnou bez bližšího určení. Tato „plomba“ je upozorněním na listu vlastnictví (srov. § 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí) a dotýká se tak pouze změny právních vztahů k dané nemovitosti. Taková změna ovšem nemůže ovlivnit výsledek předmětného správního řízení o přiznání dávky státní sociální podpory.

22. Krajský soud částečně souhlasí s žalobkyní, že se žalovaný mohl výše uvedenými odvolacími námitkami stran vyznačené plomby v katastru nemovitostí zabývat podrobněji. Podstatné Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 6 č.j. 64 Ad 2/2024 ovšem je, že žalovaný dospěl k závěru, že dle skutkového stavu rozhodného pro posouzení žádosti žalobkyně, nejsou dány žádné nové okolnosti, které by měly na posouzení charakteru dotčené stavby vliv. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně podrobně zabýval tím, z jakého důvodu žalobkyní užívaný byt nesplňuje podmínku dle § 24 dost. 5 zákona o státní sociální podpoře, což je stěžejní otázka z hlediska posouzení oprávněnosti žádosti žalobkyně. Jakkoli tedy odvolací námitka žalobkyně týkající se údajů v katastru nemovitostí vyznačených v prosinci roku 2023 mohla být žalovaným vypořádána precizněji, platí, že pokud odůvodnění napadeného rozhodnutí nabízí dostatečnou oporu výroku rozhodnutí, absence odpovědi na jednotlivé argumenty účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Z tohoto důvodu nelze napadené rozhodnutí hodnotit jako nepřezkoumatelné.

23. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně o tom, že žalovaný popletl různá odvolání. Součástí správního spisu je jediné správné znění podaného odvolání, ze kterého žalovaný vycházel. Žalobkyní doložené „správné“ znění odvolání koresponduje s odvoláním, které žalovaný posuzoval.

24. Obecným tvrzením žalobkyně, dle něhož se žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí něčím, co není obsahem odvolání, se krajský soud nemohl zabývat, neboť úkolem krajského soudu není vybírat ze spisového materiálu či z listin předkládaných žalobkyní části argumentace na podporu jejích tvrzení. Formulace žalobního bodu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nemůže spočívat pouze v obecných, ničím nepodložených tvrzeních. Co se týká žalobou zmiňovaného pasportu stavby, tento pasport je součástí podkladů, ze kterých úřad práce při rozhodování vycházel (zaevidováno pod č. j. 99910/23/JH do správního spisu) a nejedná se tak o skutečnost s podstatou věci nespojenou. Současně i sám žalovaný přiznal, že toto vypořádal „nad rámec“, přitom krajský soud souhlasí s tvrzením, že toto nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

IV. Závěr a náklady řízení

25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 14. května 2024 Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z. 7 č.j. 64 Ad 2/2024 JUDr. Tereza Kučerová, v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: A.Z.