64 Ad 2/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: L. K., narozena dne bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2025, č. j. , takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. X zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) ze dne 22. 9. 2025 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %.

2. Shora označeným rozhodnutím žalované bylo prvostupňové rozhodnutí na základě posudku lékaře Institutu vyhotoveného v rámci námitkového řízení dne 5. 12. 2025 potvrzeno.

II. Obsah žaloby

3. Proti posledně uvedenému rozhodnutí brojí žalobkyně nyní projednávanou žalobou doručenou krajskému soudu dne 22. 1. 2026.

4. S napadeným rozhodnutím žalobkyně nesouhlasí, neboť vychází z posudkového závěru, který považuje za vnitřně rozporný, nepřezkoumatelný a neúplný.

5. Žalovaná při posouzení jejího zdravotního stavu nevycházela ze všech rozhodných skutečností. Uvedla, že v roce 2024 byl její zdravotní stav posuzován v souvislosti s vertebrogenním algickým syndromem s kořenovým drážděním bederní páteře po pracovním úrazu z roku 2019, přičemž již tehdy byla při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti použita horní hranice rozpětí podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity („vyhláška o posuzování invalidity“) a dále bylo přičteno 10 % s ohledem na náročnost vykonávané profese. V nyní přezkoumávaném řízení v roce 2025 podle žalobkyně došlo k dalšímu zhoršení zdravotního stavu, když se k postižení páteře přidružilo ortopedické postižení pravého kolene a následně i levého kolene. Navzdory tomu však žalovaná stanovila pokles pracovní schopnosti opět pouze ve výši 30 %.

6. Dále žalobkyně namítala vnitřní rozpornost posudkového hodnocení. Poukazovala na to, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v roce 2024 i v roce 2025 posouzena podle téhož ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity, avšak zatímco v předchozím posouzení byla použita horní hranice rozpětí, v nyní napadeném rozhodnutí mělo být totéž postižení hodnoceno jako lehčí nález při dolní hranici rozpětí. Podle žalobkyně přitom ze spisu ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, z jakých konkrétních medicínských či funkčních důvodů k této změně hodnocení došlo, ačkoliv její zdravotní stav se podle jejího tvrzení nezlepšil, nýbrž naopak rozšířil o další ortopedická postižení.

7. Za podstatnou žalobní námitku žalobkyně označila též opomenutí zdravotního postižení levého kolene. Uvedla, že v námitkovém řízení doložila RTG nález levého kolene, v němž byla popsána dysplazie patelly IV. stupně dle Wiberga, avšak toto postižení se ve skutkových zjištěních ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nepromítlo. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že žalovaná zmiňovala pouze obtíže páteře a Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. postižení pravého kolene, zatímco postižení levého kolene zůstalo bez jakéhokoli posudkového zhodnocení, ačkoli se podle ní jedná o významnou součást celkového zdravotního stavu.

8. Žalobkyně dále namítala, že závěr žalované o zachování poklesu pracovní schopnosti na úrovni 30 % je nepřezkoumatelný, neboť z napadeného rozhodnutí ani z podkladového posudku není patrné, jakým způsobem byly nové zdravotní skutečnosti promítnuty do celkového hodnocení. Podle jejího názoru není zřejmé, zda a jak byla zohledněna kombinace postižení páteře, pravého kolene a levého kolene a proč tato kombinace nevedla ke změně výsledného procentního hodnocení.

9. V této souvislosti žalobkyně vytýkala žalované rovněž nesprávnou aplikaci pravidel pro navýšení horní hranice poklesu pracovní schopnosti. Dle jejího názoru mělo být při správném posouzení hodnoceno celkové postižení pohybového aparátu, tedy souběh vertebrogenního syndromu s postižením obou kolen, přičemž opomenutí levého kolene mohlo mít přímý vliv na určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i na výslednou míru poklesu pracovní schopnosti.

10. Žalobkyně současně zdůraznila konkrétní funkční dopady svého zdravotního stavu do pracovního života. Uvedla, že není schopna dlouhodobě sedět ani stát, nesmí nosit břemena, pracovat v předklonu ani v chladu, má omezenou schopnost chůze a trpí bolestmi páteře, bolestmi obou kolen a neuropatickými obtížemi dolních končetin. Tvrdila, že posudkové orgány tato konkrétní omezení nijak dostatečně nezhodnotily a omezily se pouze na obecný popis diagnóz a tabulkové procentní hodnocení, aniž by se vypořádaly s jejich skutečným dopadem na její pracovní využitelnost. V této souvislosti poukazovala i na svou praktickou nezaměstnatelnost a nepříznivou sociální situaci.

11. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost.

13. K žalobním námitkám dále uvedla, že situace žalobkyně na trhu práce ani její sociální a majetkové poměry nepředstavují relevantní posudková hlediska pro posouzení invalidity. Zdůraznila, že posouzení poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou, nikoli otázkou subjektivního hodnocení žalobkyně.

14. Žalovaná dále setrvala na tom, že posudek Institutu ze dne 8. 12. 2025 dostatečně a jednoznačně vyložil, které zdravotní postižení bylo u žalobkyně posudkově rozhodující a jaká míra závažnosti mu odpovídá podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedla, že samotné postižení páteře odpovídalo dolní hranici rozpětí příslušné položky, avšak s ohledem na další ortopedické postižení pohybového aparátu byla zvolena horní hranice rozpětí, a dále bylo přistoupeno k navýšení o 10 % s ohledem na profesi žalobkyně spojenou s určitou fyzickou zátěží.

15. K námitce opomenutí postižení levého kolene žalovaná uvedla, že tato výtka není důvodná, neboť poškození kolenního kloubu bylo v hodnocení invalidity zohledněno Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. právě volbou horní hranice rozpětí dané položky. Podle žalované tak nelze uzavřít, že by ortopedický nález nebyl při posouzení zdravotního stavu vzat v úvahu.

16. Pokud žalobkyně poukazovala na rozpor s dřívějšími posudkovými závěry, žalovaná namítla, že není zcela zřejmé, z kterého konkrétního posudku žalobkyně vychází. Uvedla, že posudky Institutu z roku 2024 i posudek ze září 2025 vycházely ze stejné klasifikace dominantního zdravotního postižení. Současně upozornila, že posudek ze dne 20. 9. 2024, jímž byl žalobkyni přiznán status osoby zdravotně znevýhodněné, byl vyhotoven pro jiný účel, a proto jej nelze bez dalšího srovnávat s posouzením invalidity.

17. Žalovaná dále nesouhlasila ani s námitkou nesprávné aplikace § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Uvedla, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti může podle § 3 odst. 3 této vyhlášky činit nejvýše 10 %, a právě v tomto maximálním rozsahu bylo v projednávané věci navýšení provedeno.

18. Závěrem žalovaná uvedla, že odlišný názor žalobkyně na intenzitu jejích zdravotních obtíží sám o sobě nezakládá nezákonnost ani nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle žalované nebyl u žalobkyně prokázán funkční deficit odpovídající invaliditě, a žalobu proto považovala za neopodstatněnou.

IV. Podstatný obsah spisové dokumentace

19. Žádostí ze dne 25. 8. 2025 žalobkyně požádala o invalidní důchod. Stalo se tak opakovaně poté, co v roce 2024 a 2025 nebyla s touto žádostí úspěšná – jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl opakovaně shledán bolestivý páteřní syndrom (pokles pracovní schopnosti hodnocen dle pol. XIII., odd. E, pol. 1b vyhlášky o posuzování invalidity v rozsahu 20 % a dle § 3 odst. 2 této vyhlášky byl dále navýšen o 10 % na celkových 30 %).

20. Tuto žádost žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. R - 23. 9. 2025 - 422/745 208 1703 zamítla. Vycházela přitom z posudku Institutu o invaliditě ze dne 22. 9. 2025, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický bolestivý páteřní syndrom (vertebroalgický syndrom bederní). Toto postižení posudkový lékař podřadil pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Uvedenou míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v souladu s § 3 vyhlášky o posuzování invalidity posudkový lékař z důvodu náročnosti vykonávané profese dále navýšil o 10 %, na celkových 30 %. Posudkový lékař se věnoval i nově diagnostikované dyplasii pately pravého kolenního kloubu. Uvedl, že je dána nutnost používání ortézy kolene, stoj i chůze je samostatná a delší trasy žalobkyně zvládá s užíváním trekingových holí. Rovněž zmínil, že žalobkyní udávaná tíže potíží není v souladu s objektivně zjištěnou patologií, která je doložena lékařskými nálezy.

21. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě – posudek ze dne 5. 12. 2025, jehož závěry do zamítavého odůvodnění převzala. Posudková lékařka Institutu jako rozhodující příčinu dlouhodobě Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označila vertebrogenní algický syndrom. Uvedené postižení posudková lékařka shodně s prvostupňovým lékařem zařadila pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a určila míru poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 %. S ohledem na vliv tohoto onemocnění na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšena o dalších 10 %, na celkových 30 %.

22. Krajský soud si dále vyžádal posudek Posudkové komise MPSV („posudková komise“) včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 2. 6. 2026 jsou založeny na č.l. 24–29 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně jednání komise dne 2. 6. 2026 zúčastnila a podrobila se vyšetření v oboru neurologie (odborná lékařka J.H.), jehož závěr je v posudku popsán. Posudková komise konstatovala, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl v době vydání rozhodnutí žalované bolestivý páteřový syndrom. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, pol. 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně posudková komise s přihlédnutím k vlivu onemocnění na kvalifikační potenciál stanovila v rozsahu 30 % (shodně s posudkovými lékaři Institutu).

23. Posudková komise reagovala i na nově doloženou vrozenou vadu čéšek obou kolen ve smyslu dysplazie. Pokud by však jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla zvolena tato dysfunkce kolenních kloubů, byla by adekvátně hodnocena dle kap. XV., odd. B, pol. 10a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity určené pro postižení vazivového aparátu kolen pro stavy s nestabilitou, s potřebou kompenzační pomůcky a s omezením delší chůze či stání. Zde je pokles pracovní schopnosti stanoven v rozmezí 10–15 %. Ani v případě tohoto onemocnění žalobkynin stav neodpovídá invaliditě. Ortopedická dokumentace přitom nedokládá stav na úrovni pol. 10b, kde je rozmezí poklesu pracovní schopnosti stanoveno v rozsahu 20–30 %. K namítanému odlišnému hodnocení oproti letům 2024 a 2025 posudková komise uvedla, že i v tomto období šlo o shodné hodnocení stran funkčního postižení páteře, důvodem tehdejšího navýšení poklesu pracovní schopnosti bylo zohlednění vlivu na kvalifikační potenciál žalobkyně, shodně jako nyní. K tomuto navýšení lze přistoupit buď s ohledem na přidružené zdravotní postižení či právě z důvodu vlivu na kvalifikační potenciál, navýšení je však možné toliko jednou.

V. Reakce žalobkyně na závěry posudku

24. Žalobkyně ve svém vyjádření k posudku uvedla, že se s jeho závěry neztotožňuje a považuje jej za neúplný a nepřesvědčivý.

25. Namítla, že posudek nepřesně zachytil její výpověď ohledně stability kolenních kloubů. Uvedla, že komise v posudku opakovaně zaznamenala, že s ortézami jsou kolena stabilní, ačkoli ve skutečnosti sdělila, že ortézy poskytují pouze určitou oporu a stabilizaci, avšak ani při jejich použití nejsou kolena plně stabilní. V této souvislosti tvrdila, že bez ortéz Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. prakticky nevychází z domu, při delších trasách používá trekingové hole, a i přes ortézy pociťuje nestabilitu a „vypadávání“ kolen.

26. Dále žalobkyně namítala, že v posudku nebylo zachyceno její pravidelné používání tejpování kolenních kloubů. Uvedla, že doma se pohybuje převážně pouze s kineziotejpy a při odchodu ven používá tejpy pod ortézami. Současně poukazovala na to, že při vyšetření před posudkovou komisí byla sice vyšetřována bez ortéz, avšak s oběma koleny zatejpovanými, což posudek podle ní vůbec nezmiňuje, ačkoli tato okolnost mohla mít význam pro hodnocení stability kolenních kloubů.

27. Žalobkyně rovněž uvedla, že ortézy ani kineziotejpy nemůže používat nepřetržitě po celý den. Tvrdila, že jejich použití je časově omezené, přičemž u kineziotejpů je jejich snášenlivost navíc limitována přecitlivělostí, atopickou dermatitidou, sklonem k otokům a subjektivními projevy poruchy prokrvení dolních končetin. Podle žalobkyně tedy tyto kompenzační prostředky nelze považovat za prostředek zajišťující trvalou a plnou funkčnost dolních končetin.

28. K posudkovému závěru o mobilitě žalobkyně namítala, že údaj, podle něhož se k jednání komise dostavila bez opory, nevypovídá o skutečné míře jejího omezení. Uvedla, že k jednání přijela automobilem a absolvovala pouze krátkou vzdálenost od vozidla do budovy, zatímco při delších trasách používá trekingové hole a její schopnost chůze je významně omezená.

29. Další námitka žalobkyně směřovala k tomu, že posudková komise hodnotila jednotlivé diagnózy převážně odděleně a nedostatečně posoudila jejich kombinovaný dopad. Podle žalobkyně rozhodující omezení vyplývají z kombinace postižení páteře a obou kolenních kloubů, která se projevuje omezenou schopností delší chůze, stání, sezení, kleku, dřepu, předklonu a manipulace s břemeny.

30. Ve vztahu k podkladům pro posouzení žalobkyně namítala i neúplné zhodnocení fyzioterapeutické zprávy ze dne 1. 4. 2026. Uvedla, že ačkoli komise tuto zprávu přijala po pominutí zmeškání lhůty, v posudku z ní převzala jen dílčí údaje, aniž by bylo zřejmé, jak zohlednila v ní popsané blokády páteře, výrazné omezení hybnosti, zvýšené svalové napětí, bolestivost a potřebu další rehabilitační léčby.

31. Žalobkyně dále poukazovala na rozpor mezi neurologickými nálezy a závěrem posudku. Tvrdila, že neurologické zprávy opakovaně popisují chronický vertebrogenní syndrom, poruchy dynamiky páteře a senzitivní iritace do dolních končetin, zatímco posudek kladl důraz především na absenci těžkého neurologického deficitu a paréz, čímž podle žalobkyně opomněl skutečná dlouhodobě dokumentovaná funkční omezení.

32. Konečně žalobkyně namítala i nepřezkoumatelnost popisu předklonu, když posudek uváděl pouze údaj „Thomayer ke kolenům“, aniž by uvedl konkrétní hodnotu, způsob měření či srovnání s předchozími nálezy, v nichž byly zaznamenány konkrétní hodnoty Thomayerovy vzdálenosti. Podle žalobkyně tak posudek nezachytil ani bolestivost pohybu a skutečnost, že v předklonu nevydrží bez opory. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.

33. Vedle věcných výhrad žalobkyně vznesla také námitky k samotnému průběhu jednání posudkové komise. Uvedla, že jednání proběhlo ve značném časovém tlaku, opakovaně bylo zmiňováno zpoždění komise a potřeba jednání urychlit, a že proto neměla za to, že jí byl poskytnut dostatečný prostor k úplnému popsání zdravotních obtíží a jejich dopadů. Současně tvrdila, že před podpisem protokolu neměla možnost se s jeho úplným písemným zněním řádně seznámit a ověřit správnost zaznamenaných údajů.

34. Žalobkyně shrnula, že posudek podle jejího názoru nedostatečně zjistil skutečný funkční stav, soustředil se především na absenci závažného neurologického deficitu, avšak nevěnoval odpovídající pozornost dlouhodobě dokumentovaným funkčním omezením vyplývajícím z kombinace postižení páteře, sakroiliakální oblasti a obou kolenních kloubů. Současně namítala, že komise neposoudila dostatečně skutečný dopad těchto obtíží na její pracovní schopnost, zejména s ohledem na kolísavý charakter obtíží a jejich praktické důsledky pro schopnost soustavné výdělečné činnosti.

35. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby soud při hodnocení důkazů zohlednil uvedené rozpory, posoudil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise a zvážil doplnění dokazování, případně vypracování doplňujícího nebo nového posudku. K tomuto vyjádření žalobkyně přiložila pokyny k použití kolenní ortézy.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Zhodnotil přitom obsah správního spisu i posudek posudkové komise ze dne 2. 6. 2026, který si pro účely soudního přezkumu vyžádal.

37. O věci rozhodl bez jednání, když pro takový postup byly splněny podmínky § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná na ústním projednání věci netrvaly. Současně pak byly obě strany seznámeny s listinami obsaženými ve spisu a měly možnost se k nim vyjádřit.

38. Žaloba není důvodná.

39. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění, vzniká nárok na invalidní důchod mimo jiné tehdy, stal-li se pojištěnec invalidním. Podle § 39 odst. 1 téhož zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Posouzení této otázky je otázkou odbornou, medicínskou, jejímž podkladem je především posudkové hodnocení zdravotního stavu, jeho rozhodující příčiny a z ní plynoucí míry poklesu pracovní schopnosti.

40. Krajský soud k tomu předně uvádí, že pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti.

41. V nyní projednávané věci považuje krajský soud posudek komise ze dne 2. 6. 2026 za úplný, vnitřně souladný a přesvědčivý. Posudková komise vycházela z dřívější i nově doložené odborné zdravotnické dokumentace žalobkyně, včetně RTG vyšetření levého kolene ze dne 26. 9. 2025, ortopedické zprávy ze dne 30. 1. 2026 a rehabilitační zprávy ze dne 1. 4. 2026, a žalobkyni současně osobně vyšetřila prostřednictvím odborné lékařky v oboru neurologie. Své závěry podrobně, srozumitelně a logicky odůvodnila.

42. Skutečnost, že se posudková komise v odůvodnění posudku nevyjádřila samostatně ke každé jednotlivé lékařské zprávě, sama o sobě neznamená neúplnost ani nepřezkoumatelnost posudku. Pro objektivizaci zdravotního stavu posuzovaného není nezbytné, aby každá jednotlivá zpráva byla výslovně hodnocena odděleně, je-li z celkového obsahu posudku zřejmé, že komise zdravotnickou dokumentaci vzala v úvahu a promítla ji do výsledného posudkového závěru. To platí i ve vztahu k rehabilitační zprávě ze dne 1. 4. 2026, z níž dle celkových závěrů komise nevyplývají nové skutečnosti zásadního významu pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jakož i k námitce týkající se absence přesné číselné hodnoty Thomayerovy vzdálenosti. Pro účely posudkového hodnocení nebylo nezbytné, aby komise tento údaj vyjádřila konkrétní číselnou hodnotou, postačovalo-li funkční vyjádření „ke kolenům“ zasazené do celkového hodnocení statodynamiky páteře.

43. Posudková komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí bolestivý páteřový syndrom, jehož posudkové hodnocení odpovídá kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Komise současně výslovně vyložila, proč stav žalobkyně neodpovídá závažnějším formám postižení podle položek 1c nebo 1d téže kapitoly a oddílu – zejména pro absenci funkčně významného neurologického nálezu, absenci paréz, zachovanou svalovou sílu a trofiku a skutečnost, že EMG neprokázalo poškození periferních nervů ani zánikovou motorickou kořenovou lézi. Tato úvaha je logická, srozumitelná a dle závěrů komise má oporu v obsahu zdravotnické dokumentace.

44. Žalobkyně především namítala, že posudkové orgány nevzaly dostatečně v úvahu ortopedické postižení obou kolenních kloubů, zejména levého kolene. Tuto námitku však soud neshledal důvodnou. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že komise o nově doložené vrozené vadě čéšek ve smyslu dysplazie věděla, výslovně ji v posudku uvedla a samostatně ji vyhodnotila (viz str. 5 posudku). Současně objasnila, jaké posudkové kritérium by přicházelo v úvahu, pokud by za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla považována právě dysfunkce kolenních kloubů, a uzavřela, že ani v takovém případě by zdravotní stav žalobkyně nedosahoval intenzity invalidity. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobkyně, že postižení levého kolene bylo v řízení opomenuto.

45. Důvodnou soud neshledal ani námitku vnitřní rozpornosti posudkového hodnocení v letech 2024 a 2025. Ze správního spisu i z posudku posudkové komise plyne, že dominantní zdravotní postižení bylo v obou obdobích posuzováno podle téhož Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. posudkového kritéria a že výsledná míra poklesu pracovní schopnosti činila shodně 30 % (20 % + 10 %). Posudková komise navíc vysvětlila, že navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity je možné pouze jednou a v maximálním rozsahu 10 %. Soud v tomto směru neshledal rozpor, který by činil napadené rozhodnutí nebo jeho posudkový podklad nepřezkoumatelným.

46. Krajský soud nevešel ani na námitku nesprávné aplikace § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkové orgány zvolily horní hranici rozpětí u položky 1b, tedy z 20 % míry poklesu pracovní schopnosti, a tuto míru navýšily o 10 % s ohledem na dopad zdravotního stavu na pracovní uplatnění žalobkyně. Takový postup odpovídá jak obsahu posudků, tak limitu stanovenému v § 3 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Další navýšení nad zákonný rámec právní úprava nepřipouští.

47. Žalobkyně v žalobě i ve vyjádření k posudku opakovaně poukazovala na kombinovaný dopad postižení páteře a obou kolenních kloubů, na omezení při chůzi, stání, sezení, předklonu, dřepu a manipulaci s břemeny, jakož i na kolísavý charakter svých obtíží. Těmito tvrzeními se však posudková komise zabývala. Současně je třeba uvést, že posudkové hodnocení invalidity je založeno na určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tedy toho onemocnění nebo zdravotního postižení, které má na pracovní schopnost posuzovaného rozhodující (nejvýznamnější) vliv. Jednotlivé komorbidity se proto neposuzují prostým kombinováním či sčítáním procentních hodnot, jak žalobkyně opakovaně požaduje, nýbrž pouze v rámci zákonem stanoveného posudkového mechanismu. Ostatní zdravotní postižení lze zohlednit jen prostřednictvím navýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti za podmínek § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

48. Posudková komise přitom výslovně uvedla, že zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý je a že má vliv na pokles pracovní schopnosti, avšak tento dopad nedosahuje intenzity odpovídající invaliditě. Skutečnost, že žalobkyně se s tímto odborným závěrem neztotožňuje, sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Totéž platí i pro žalobkyní zdůrazňovanou bolestivost jejích obtíží – subjektivní vnímání bolesti samo o sobě není z hlediska posouzení poklesu pracovní schopnosti rozhodující, není-li podloženo takovými objektivními medicínskými zjištěními a funkčními dopady, které by odpovídaly vyššímu stupni posudkového hodnocení.

49. Ani výhrady žalobkyně vztahující se k tomu, jak komise zaznamenala její vyjádření ohledně stability kolen, používání ortéz, kineziotejpů či trekingových holí, samy o sobě nezpochybňují přesvědčivost posudkového závěru. Z posudku je naopak patrno, že posudková komise ortopedické obtíže žalobkyně i potřebu kompenzačních pomůcek nepominula. Výslovně zaznamenala, že žalobkyně pro nestabilitu kolenních kloubů používá ortézy a že při cíleném dotazu uvedla, že s ortézami jsou kolena stabilnější, tedy že tyto pomůcky její stav zlepšují. Současně komise neoslyšela, že bez těchto pomůcek je stav žalobkyně spojen s nestabilitou kolenních kloubů, právě proto také zvažovala, zda by za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemohla být považována dysfunkce kolenních kloubů.

50. Posudková komise však uzavřela, že ani v takovém případě by stav žalobkyně neodpovídal invaliditě, neboť by jej bylo možno hodnotit nejvýše podle kap. XV, odd. Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. B, pol. 10a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy jako postižení vazivového aparátu kolene či kolen se stavem nestability, s potřebou kompenzační pomůcky a s omezením delší chůze či stání, s mírou poklesu pracovní schopnosti nedosahující hranice invalidity. Ortopedická dokumentace přitom podle posudkové komise nedokládá stav odpovídající závažnějšímu hodnocení.

51. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že kompenzační pomůcky nemůže používat nepřetržitě po celý den. Pro posudkové hodnocení je podstatné, že účelem těchto pomůcek je zlepšení nestability kolenních kloubů, přičemž sama tato nestabilita byla posudkovou komisí aprobována jako objektivizovaná. Komise současně přesvědčivě vysvětlila, že takto zjištěný stav k invalidizaci nevede. Uvedená položka přitom sama zahrnuje i omezení delší chůze či setrvání v zátěži, s nimiž se komise rovněž vypořádala. Uvedené okolnosti tedy byly posudkově zohledněny, byť nikoli způsobem, jehož se žalobkyně domáhá.

52. Jde-li o námitky žalobkyně, podle nichž některé její výroky nebyly do protokolu zachyceny přesně, soud k tomu dodává, že žalobkyně se s protokolem o jednání posudkové komise seznámila a bez výhrad jej vlastnoručně podepsala. Ani z tohoto hlediska proto nevznikají pochybnosti, jež by samy o sobě mohly zpochybnit použitelnost posudku jako důkazního prostředku. Z obsahu posudku ani z navazujících podkladů současně neplyne, že by komise neprovedla potřebné vyhodnocení zdravotního stavu žalobkyně nebo že by opomenula podstatné části zdravotnické dokumentace. Rozhodující je, zda je výsledný posudek úplný, srozumitelný a přezkoumatelný, tuto podmínku podle názoru soudu splňuje.

53. Důvodnou soud neshledal ani námitku žalobkyně, že posudková komise zdůraznila především absenci těžkého neurologického deficitu a paréz, aniž by dostatečně zohlednila poruchy dynamiky páteře a senzitivní iritace do dolních končetin s projevy parestezie. Z posudku posudkové komise naopak plyne, že komise tyto skutečnosti neopomenula. Na straně 5 posudku se výslovně zabývala funkčním postižením žalobkyně v oblasti bederní páteře a uvedla, že degenerativní změny páteře jsou objektivizovány zobrazovacími vyšetřeními, že žalobkyně má poruchu rozvíjení bederní páteře a že trvají algické obtíže i kořenové iritace. Současně však komise konstatovala, že svalová síla i trofika na končetinách jsou v normě, žalobkyně nemá známky paretické léze končetin, EMG nepotvrdilo poškození periferních nervů a nejsou přítomny ani známky zánikové motorické kořenové léze.

54. Posudková komise tedy nevycházela toliko z absence těžkého neurologického deficitu, nýbrž z celkového zhodnocení strukturálních změn, klinické symptomatologie i funkčních dopadů zdravotního stavu. Teprve na základě tohoto souhrnného hodnocení uzavřela, že stav žalobkyně neodpovídá kritériím položek 1c ani 1d kapitoly XIII, oddílu E přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u nichž je funkčně významný neurologický nález, poškození nervu či závažnější neurologická symptomatologie jedním z podstatných rozlišujících hledisek.

55. Soud nepřehlédl, že žalobkyně poukazovala i na svou faktickou nezaměstnatelnost a nepříznivou sociální situaci. Tyto skutečnosti však samy o sobě nejsou právním kritériem pro posouzení invalidity podle § 39 zákona o důchodovém pojištění. Posouzení Shoda s prvopisem potvrzuje J.M. invalidity se odvíjí od míry poklesu pracovní schopnosti způsobené dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, nikoli od aktuální situace pojištěnce na trhu práce či od jeho majetkových a sociálních poměrů.

56. Soud neshledal důvod ani pro doplnění dokazování dalším znaleckým či posudkovým podkladem. Posudek posudkové komise je v projednávané věci dostatečný, reaguje na žalobní námitky, vychází z úplné zdravotnické dokumentace a je přesvědčivě odůvodněn. Nejsou zde takové rozpory či nedostatky, které by vyvolávaly potřebu vypracování dalšího posudku ve smyslu § 77 s. ř. s.

57. Důkaz návodem k používání ortézy soud rovněž neprováděl, neboť jde o listinu obecné povahy, která neprokazuje konkrétní rozsah zdravotního postižení žalobkyně ani míru poklesu její pracovní schopnosti, v tomto směru byl skutkový stav dostatečně objasněn posudkovou dokumentací a jejím navazujícím hodnocením posudkovou komisí.

58. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že žalovaná vycházela z dostatečně zjištěného skutkového stavu, měla pro své rozhodnutí odpovídající posudkový podklad a věc posoudila správně. Zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí neodpovídal invaliditě podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti činil pouze 30 %.

VII. Závěr a náklady řízení

59. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná. V případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. její náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče vylučuje. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. července 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje J.M.