64 Ad 3/2020

Rubrum

Č. j. 64 Ad 3/2020 - 56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: D.T. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Vaňkem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2020, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 4. 2020, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 64 Ad 3/2020

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 719 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Vaňka.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované 1. Rozhodnutím ze dne 30. 4. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že v souladu s § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), se invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně vyplácený od 24. 9. 2019 do 5. 6. 2020 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně snižuje od 6. 6. 2020 na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni od 24. 9. 2019 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 12. 6. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně v žalobě shrnula, že prvostupňovým rozhodnutím jí byl od 24. 9. 2019 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalobkyně podala námitky pouze z důvodu nesouhlasu s datem, od kterého měl být invalidní důchod zvýšen, a to z toho důvodu, že prakticky nezměněný zdravotní stav, pro který jí byl invalidní důchod navýšen na invaliditu třetího stupně, u ní trvá již od roku 2014. Žádala o navýšení invalidity minimálně k datu 8. 4. 2015. V námitkovém řízení však nejen že nebylo uznáno žalobkyní tvrzené datum vzniku invalidity vyššího stupně, ale taktéž jí byl invalidní důchod snížen na invaliditu pro druhý stupeň, a to z důvodu údajné adaptace na zdravotní postižení. Byl aplikován § 4 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobkyně je naopak přesvědčena, že v jejím případě je nutno aplikovat § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity a navýšit pokles pracovní schopnosti, neboť její zdravotní postižení (praktická slepota) má nepříznivý vliv na její schopnost využívat dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí a navíc žalobkyně trpí i dalšími zdravotními postiženími.

4. Žalobkyně je přesvědčena o porušení jejího ústavního práva na řádné zabezpečení. Rozsah jejího zdravotního postižení byl částečně marginalizován. V posudku z námitkového řízení se užívá pojem „hraniční praktická slepota“, ačkoliv vyhláška o posuzování invalidity zná pouze pojem „praktická slepota“, který se objevuje i v lékařských zprávách, kterými žalobkyně disponuje. Dle lékařských zpráv je u žalobkyně již od roku 2014 diagnostikováno takové postižení zraku, které jí neumožňuje zapojit se do jakékoliv běžné Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 64 Ad 3/2020 činnosti a má podstatný vliv na její pracovní schopnost. Od roku 2014 je její zdravotní stav setrvale posuzován jako praktická slepota.

5. Žalobkyně namítá, že argumentace žalované o tom, že je schopna v nezměněném 3/4 pracovním úvazku vykonávat svou předchozí pracovní činnost, je zcela zavádějící. Žalobkyně je původní profesí prodavačka drogistického zboží, později pracovala jako prodavačka smíšeného zboží, masa a masných výrobků. Tuto práci není schopna vykonávat, neboť nepřečte ani minimum z toho, co by bylo nutné pro řádný výkon této práce (etikety, cena zboží, doba spotřeby atd.). Žalobkyně je zaměstnána jako uklízečka a tuto svoji pracovní pozici pokládá především za akt sociálního jednání jejího zaměstnavatele, neboť práci, kterou žalobkyně se svým zdravotním postižením zvládne za šest hodin, by jiný zaměstnanec zvládl za podstatně kratší dobu.

6. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaná nerozhodla o jejích námitkách, nýbrž rozhodla zcela nově, bez toho aby měla žalobkyně zachovánu možnost opravného prostředku. Žalovaná jako určující bere až zprávu očního lékaře ze dne 16. 7. 2019, ačkoliv ten pouze shrnuje výsledky předchozího vyšetření žalobkyně na klinice LEXUM dne 21. 3. 2019, kde je přímo uvedeno, že posudkově je nutno hodnotit slepotu žalobkyně jako úplnou, spíše než praktickou. A navíc i toto vychází z předchozích lékařských nálezů konstatujících nezměněný stav od operace očí.

7. Žalobkyně závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 11. 3. 2020, který dostatečně a objektivně zhodnotil zdravotní stav žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti zhodnotil 60 %. Posudek je podle žalované úplný, celistvý a přesvědčivý. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Za takto zjištěného skutkového stavu setrvává žalovaná na napadeném rozhodnutí. Podstatný obsah správních spisů 9. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 2. 4. 2015 žádost o invalidní důchod. Žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně (pokles pracovní schopnosti o 35 %, zdravotní postižení podle kapitoly VII., položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, platnost posudku do 30. 4. 2018). Kontrolní lékařská prohlídka proběhla dne 6. 9. 2018 se stejným výsledkem, platnost posudku byla stanovena trvale.

10. Dne 21. 8. 2019 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Posudkem OSSZ České Budějovice ze dne 24. 9. 2019 byla žalobkyně shledána invalidní ve třetím stupni od 24. 9. 2019, neboť se u ní jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles její pracovní schopnosti o 70 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 2a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 70 %, přičemž procentní výměra se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Bylo zhodnoceno, že jde o praktickou nevidomost obou očí na podkladě amoce se snížením vizu a především s těžkou poruchou zorného pole. Doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 9. 2022. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 64 Ad 3/2020 11. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 15. 1. 2020 rozhodnutí, kterým se žalobkyni od 24. 9. 2019 zvýšila výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalobkyně podala proti rozhodnutí námitky, neboť nesouhlasila se stanoveným datem zvýšení invalidity.

12. Dne 11. 3. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Jde o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Den změny invalidity byl stanoven dnem 16. 7. 2019 a doba platnosti posudku trvale. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na smyslové schopnosti. V odůvodnění posudku byl konstatován obsah předchozích zdravotních posouzení žalobkyně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je podle posudku hraničně praktická slepota obou očí na podkladě zřejmě poúrazového odchlípení sítnice s atrofií makul a těžkého omezení zorného pole. Tento stav byl konstatován očním lékařem dne 16. 7. 2019. Dřívější lékařské nálezy (2017 a 2018) nasvědčovaly tomu, že šlo o těžkou slabozrakost. Zdravotní postižení žalobkyně bylo podřazeno pod kapitolu VII., položku 2a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, ovšem vzhledem k adaptaci na postižení byla podle § 4 odst. 2 vyhlášky tato hodnota snížena o deset procentních bodů na celkových 60 %. Bylo uvedeno, že posudek z prvostupňového řízení byl nadhodnocen, nezohlednil adaptaci na zdravotní postižení, která je zjevná (dlouhodobý pracovní úvazek v rozsahu 3/4). Porucha zraku progredovala dlouhodobě. Nynější tíže zdravotního postižení byla konstatována očním lékařem dne 16. 7. 2019, a tímto dnem proto byla stanovena změna stupně invalidity. Dřívějším datum změny stupně invalidity není možné, neboť k požadovanému datu (8. 4. 2015) tíže funkčního postižení nedosahovala požadovaného stupně invalidity.

13. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, podle kterého se invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně vyplácený od 24. 9. 2019 do 5. 6. 2020 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně snižuje od 6. 6. 2020 na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Posudkem o invaliditě ze dne 11. 3. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VII. (postižení oka, očních adnex, zraku), položce 2a (praktická nevidomost obou očí) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70%, přičemž lékař ČSSZ snížil tuto taxaci o 10 procentních bodů z důvodu adaptace na zdravotní postižení na celkových 60 %. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 11. 3. 2020. Posudek posudkové komise MPSV Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 64 Ad 3/2020 14. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 25. 9. 2020 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou oční lékařkou. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Doba platnosti posudku je stanovena trvale a datum změny invalidního důchodu na invaliditu pro třetí stupeň je stanoveno dnem 21. 3. 2019. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Žalobkyně byla posuzována k profesi prodavačky.

15. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezující především smyslové schopnosti významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je praktická nevidomost obou očí pro těžké omezení zorného pole po amoci sítnice oboustranně, při atrofii optických nervů a atrofii neuroretiny. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení podle kapitoly VII., položky 2a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 70 až 80 %. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobkyně 70 %, neboť to umožňuje charakter postižení s relativně zachovaným centrálním viděním. Jednalo se tedy o invaliditu třetího stupně. Datum změny invalidity vztáhla posudková komise MPSV k datu 21. 3. 2019, kdy bylo provedeno stěžejní vyšetření perimetrem. O zúžení zorného pole v době předešlé lze jen spekulovat, objektivizováno to nebylo.

16. V posudku bylo shrnuto, že v péči očních lékařů je žalobkyně od roku 2013 pro rhegmatogenní narušení sítnice (trhliny v sítnici), odchlípení sítnice traumatického charakteru s atrofií zrakového nervu a atrofií neuroretiny, byla operována (oboustranná artefakie, instilace silikonového oleje). Centrální visus byl od roku 2013 popisován na úrovni silné slabozrakosti, adekvátně tomu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 21. 3. 2019 bylo provedeno vyšetření zorného pole pomocí perimetru. Ač centrální vidění nejeví dramatický pokles, vyšetření zorného pole svědčí pro praktickou slepotu. Žalobkyně potřebuje optické pomůcky. Ohledně somatického charakteru má žalobkyně jizvy po celém těle po opakovaných traumatech, omezenou funkci pravé horní končetiny po zlomenině pažní kosti, váznou rotační pohyby předloktí, vázne funkce prstů obou rukou pro deformity a známky algodystrofického syndromu (Sudeckův syndrom), s oslabením svalové síly. Gynekologická záležitost nemá na pracovní schopnost vliv. Posudková komise MPSV dodala, že výkon výdělečné činnosti žalobkyně nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

17. Výsledek posouzení je ve shodě s posudkem OSSZ ze dne 24. 9. 2019, liší se jen datem změny stupně invalidity. Výsledek posouzení, co do klasifikace postižení (praktická slepota obou očí) je taktéž ve shodě s posudkem ČSSZ ze dne 11. 3. 2020. Posudková komise MPSV souhlasí s tím, že k určité adaptaci došlo, ale vzhledem k somatickému postižení (porucha funkce prstů obou rukou) nepovažuje snížení dolní hranice taxace za adekvátní. Rovněž datum vzniku invalidity posouvá k datu provedeného vyšetření perimetrem dne Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 64 Ad 3/2020 21. 3. 2019. Posudková komise MPSV vysvětlila, že na základě tohoto vyšetření mohla být konstatována praktická slepota obou očí. Do té doby úvaha o poškození zorného pole byla jen spekulativní, protože to nikdy dříve vyšetřeno nebylo. Centrální vidění opakovaně uváděné v četných nálezech neodpovídalo a neodpovídá kategorii praktická slepota, nanejvýš pak silné slabozrakosti. Charakter zdravotního postižení nepřipouští funkční zlepšení, stav je trvalý, proto není platnost posudku omezena. Právní hodnocení krajského soudu 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 21. 12. 2020. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 9. 2020. Krajský soud neprováděl samostatně dokazování žalobkyní předloženými lékařskými zprávami, neboť všechny tyto lékařské zprávy měla k dispozici posudková komise MPSV a staly se podkladem zpracovaného posudku. Krajský soud provedl k důkazu předloženou kopii tří listů z přepisu hlavního líčení konaného v roce 2014 ve věci poškozené žalobkyně. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž požadovala přiznání invalidního důchodu třetího stupně zpětně od 8. 4. 2015.

20. Žaloba je důvodná.

21. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

22. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 64 Ad 3/2020 avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

23. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

24. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 25. 9. 2020. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 64 Ad 3/2020 25. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na praktickou slepotu obou očí s těžkým omezením zorného pole, která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně, činí pokles její pracovní schopnosti 70 %, což odpovídá třetímu stupni invalidity. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od posudku z námitkového řízení ze dne 11. 3. 2020. Posudková komise MPSV shledala stejnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (praktická slepota obou očí podle kapitoly VII., položky 2a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity), ovšem na rozdíl od posudku z námitkového řízení považovala za zcela neadekvátní snížení spodní hranice taxace o deset procentních bodů z důvodu adaptace žalobkyně na zdravotní postižení. Posudková komise MPSV připustila, že k určité adaptaci nepochybně došlo, nicméně s přihlédnutím i k dalším zdravotním postižením (zejména k poruše funkce prstů na obou rukou) ponechala stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti na 70 %, což naplňuje předpoklad pro přiznání invalidity třetího stupně. Posudková komise MPSV se s hodnocením poklesu pracovní schopnosti zcela shodovala s posudkem OSSZ ze září 2019. Posudková komise MPSV tak vyhověla žalobním námitkám žalobkyně, pečlivě posoudila její zdravotní stav a uznala, že zdravotní postižení žalobkyně dosahuje invalidity třetího stupně.

26. Posudková komise se odchýlila od obou posudků, pokud jde o stanovení data změny invalidity na třetí stupeň. Posudková komise MPSV toto datum stanovila podle prvního doloženého vyšetření perimetrem dne 21. 3. 2019. Z tohoto vyšetření bylo totiž poprvé doloženo poškození zorného pole v takovém rozsahu, že to svědčilo pro stanovení diagnózy praktická slepota obou očí. Posudková komise MPSV se vyjádřila i k žalobní námitce žalobkyně s tím, že dřívější stanovení změny invalidity na třetí stupeň možné není, neboť o zúžení zorného pole před provedeným vyšetřením dne 21. 3. 2019 lze pouze spekulovat. K tomu krajský soud doplňuje, že podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Posudkoví lékaři tudíž primárně vycházejí z lékařských zpráv a záznamů a nemohou spekulovat o tom, od kdy mohlo dojít k zúžení zorného pole žalobkyně, pokud to nebylo doloženo dřívější lékařskou zprávou. Datum změny invalidity na třetí stupeň bylo v posudku OSSZ stanoveno dnem 24. 9. 2019. V posudku ČSSZ bylo stanoveno dnem 16. 7. 2019 (ovšem ve vztahu ke druhému stupni invalidity). Posudková komise MPSV posunula toto datum až na den provedeného vyšetření perimetrem, tj. na den 21. 3. 2019. Z tohoto vyšetření byla podána zpráva, ze které vyplynul popis zúžení zorného pole žalobkyně a praktická slepota. V žádné předchozí lékařské zprávě se takový popis zdravotního postižení dříve neobjevil. V tomto směru je tedy skutečně rozhodující datum vyšetření perimetrem. Posudková komise MPSV se vypořádala se stěžejní žalobní námitkou žalobkyně stran data změny invalidity.

27. Posudková komise MPSV v tomto směru zhodnotila i dřívější lékařské zprávy, ze kterých vyplynul závěr o silné slabozrakosti, což zcela odpovídalo i přiznanému prvnímu stupni invalidity v roce 2015. Posudková komise MPSV zhodnotila na základě zdravotní dokumentace, že takto lze zdravotní postižení žalobkyně posuzovat až po datu 21. 3. 2019. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 64 Ad 3/2020 Krajský soud považuje tento závěr za náležitě odůvodněný a odpovídající obsahu zdravotní dokumentace; krajský soud nemá důvodu pochybovat o správnosti tohoto závěru.

28. Absence některých lékařských zpráv z roku 2013 a 2014 (30. 10. 2013 a 11. 11. 2014 – viz protokol o hlavním líčení provedený k důkazu) nemohou podle názoru krajského soudu na tomto závěru ničeho změnit, neboť žalobkyně netvrdí, že by v tyto dny podstoupila vyšetření perimetrem, na základě kterého by bylo doloženo zúžení zorného pole již tehdy. Krajský soud má za to, že pokud by některá z těchto zpráv svědčila o praktické slepotě žalobkyně, jistě by se to promítlo do lékařských zpráv pozdějších a především by to bylo zohledněno v řízení o invalidním důchodu v roce 2015. Požadavku žalobkyně, aby jí byl invalidní důchod třetího stupně přiznán zpětně k 8. 4. 2015, nebylo lze vyhovět, neboť zdravotní postižení, které by dosahovalo třetího stupně invalidity, nebylo k tomuto datu prokázáno.

29. Pokud jde o provedený důkaz kopií části protokolu o hlavním líčení, při němž byl vyslechnut soudní znalec Š., tak krajský soud konstatuje, že tento důkaz nemůže vyvrátit závěry, které přijala posudková komise MPSV ve svém posudku. Š. se v dané trestní kauze vyjadřoval ke zdravotním následkům žalobkyně jakožto poškozené a jako soudní lékař zjišťoval, zda u poškozené došlo ke ztrátě nebo k podstatnému oslabení funkce smyslového ústrojí, tj. očí, neboť to je z hlediska trestněprávního znakem skutkové podstaty trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Při zpracování znaleckého posudku v oboru soudního lékařství je k záležitosti posouzení zdravotního postižení, resp. zdravotních následků trestného činu, na věc nahlíženo z jiných hledisek, než jak na zdravotní postižení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti nahlížejí posudkoví lékaři v řízení o přiznání invalidního důchodu. Posudkoví lékaři vycházejí z výsledků funkčních vyšetření, které mají doloženy a ze kterých se musí podávat stanovená diagnóza. Posudkoví lékaři nemohou spekulovat, zda šlo o praktickou slepotu a kolik let zpátky bylo možné tuto diagnózu stanovit, když první vyšetření na zjištění rozsahu zorného pole bylo provedeno dne 21. 3. 2019 a předchozí lékařské zprávy nasvědčovaly silné slabozrakosti. Jak ostatně uvedl soudní znalec Š. při výslechu v trestní věci, „definice (…) praktické slepoty je ještě trochu složitější.“ 30. Krajský soud doplňuje, že závěry učiněné v řízení o přiznání invalidního důchodu v roce 2015 již nyní nelze jakkoliv zpochybňovat a přezkoumávat. To mohla žalobkyně učinit tehdy využitím opravných prostředků a následně příp. správní žaloby.

31. Pokud jde o námitku žalobkyně, kterou rozporovala závěr o adaptaci na její zdravotní postižení, která měla souviset s tím, že je schopna pracovat jako uklízečka na 3/4 pracovní úvazek, tak té bylo vyhověno již samotným posudkovým závěrem posudkové komise MPSV. Posudková komise MPSV uvedla, že adaptace zde jistě určitá je, ovšem je zcela neadekvátní ji zohlednit způsobem, kterým to učinil posudkový lékař v posudku ze dne 11. 3. 2020. Posudková komise MPSV nikterak pracovní zařazení a rozsah vykonávané práce žalobkyní neproblematizovala. Posudková komise MPSV uvedla, že žalobkyně při výkonu výdělečné činnosti nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

32. Pokud jde o délku platnosti posudkového závěru, tak ta byla stanovena trvale, neboť není předpoklad funkčního zlepšení.

33. Žalobkyně taktéž namítala, že žalovaná v námitkovém řízení vůbec neřešila její námitky, nýbrž rozhodla zcela nově, když došlo ke snížení invalidního důchodu ze třetího na druhý Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 10 64 Ad 3/2020 stupeň; žalobkyně tento postup zpochybnila, neboť jí nebyly zachovány opravné prostředky. K tomu krajský soud obecně uvádí, že zákon o organizaci sociálního zabezpečení v § 88 odst. 8 vylučuje v námitkovém řízení aplikaci § 90 odst. 3 správního řádu, který pro správní řízení zakotvuje zásadu zákazu reformace in peius, a dále pro námitkové řízení vylučuje použití § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu umožňujícího v odvolacím řízení rozhodnutí správního orgánu, které bylo vydáno v prvním stupni, zrušit a věc mu vrátit k novému projednání. Obecně tedy platí, že v námitkovém řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení lze změnit rozhodnutí vydané v prvním stupni i v neprospěch účastníka, který námitky podal. Ani v takovém případě však nemůže žalovaná zcela vybočit ze skutkových zjištění a právního posouzení plynoucího z rozhodnutí, které bylo v prvním stupni vydáno. Krajský soud je toho názoru, že v tomto případě byl zachován předmět řízení a že nebylo vybočeno ze skutkového a právního rámce. Vedlo se řízení o žádosti o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, přičemž prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni invalidní důchod prvního stupně zvýšen na invaliditu třetího stupně; napadeným rozhodnutím byl žalobkyni invalidní důchod změněn na invaliditu druhého stupně. V námitkovém řízení tudíž sice bylo rozhodnuto v neprospěch žalobkyně, nicméně v celkovém výsledku řízení byla žalobkyně úspěšná, neboť invalidní důchod jí byl zvýšen z prvního na druhý stupeň. Uvedená otázka je nicméně nyní zcela akademického charakteru, neboť napadené rozhodnutí krajský soud stejně ruší, neboť podle výsledků dokazování před krajským soudem žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

34. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

35. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) celkem v částce 3 000 Kč [§ 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 3 900 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 11 64 Ad 3/2020 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 819 Kč. Celkem jde tedy o částku 4 719 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích dne 21. prosince 2020 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.